Snad moc nenaruším souznění, které dýchá z předchozích příspěvků.

Každý má svá trápení. Pokud si myslíme, že je někdo nemá, pak je to nejspíše tím, že nerad nechá někoho nahlížet do svého nitra. Možná jste si při návštěvě zdravotních zařízení povšimla, kolik je tam dalších osob s obdobnými problémy. A mnozí jsou mladší. A mnozí nemají kolem sebe rodinu. A mnozí nemají víru. Jsou tedy na tom hůře než vy. Vy máte velmi vnímavou duši, což je každému jasné po přečtení dvou tří blogů. A takoví lidé mnohem tíž cítí onemocnění či jiné potíže. Na druhé straně umějí více vychutnět slova porozumnění a naděje. A nejen to.

Jednou jsem byl navštívit v nemocnici známého. Řekl mi, že druhý den jde na jedno vyšetření. "To je velmi bolestivé!" ujelo mi, ale už jsem to nemohl vzít nazpět. "Však mám za koho to obětovat." odpověděl zcela klidně. Věděl, že i tím může být užitečný. Vy jste, kdyby už ničím jiným, užitečná psaním blogů. Víte, že děti, které musejí v nějaké formě spolusnášet nemoc rodičů tím získávají do života velmi důležitý vklad, který není možné získat jinak?

Dobrý den, opravdu jsou naše děti citlivé. byla bych ráda, kdyby to zúročily jako své budoucí povolání. Ale je pro mě jako mámu těžké přijmout -zpracovat, že jsem s nimi nemohla být, když byly pryč - koncerty, návštěvy.... byly kolem toho slzy atd. Já nedošla v jednu dobu ani k jejich postelím, abych jim dala dobrou noc. Víra v této době se stala jako pečeť. To se nedá vysvětlit. Byly to hodně zvláštní stavy. Ale lidé ze mne čerpali sílu, což šlo mimo mou snahu. Prostě to nějak funguje.

Kdybych se nedostala do takové krize, nikdy bych nepoznala kolik má člověk v sobě potencíálu. 

Pane Jílku, moc díky za Vás!

Buďte šťastná!!!

Pssst, ticho, ať tu krásu nezaplašíme.

Je krásné sledovat, jak člověk uvnitř roste. Vaše blogy jsou jako schůdky. Díky.

akorát že  vedou někam dolů