Dlouhá cesta domů

Blog o cestě zpět k sobě, o hledání rovnováhy, tedy o cestě k přijetí a smíření, o hledání dobrého - správného vztahu k sobě a okolí. Znovu, stále znovu...

Cesta podzimní krajinou, vede uprostřed barev a ztrácí se do pastelového, lesního oparu.

Jdu také touto cestou, jako i mnohými jinými cestami.

Jdu do tmy ke světlu, jdu ke kořenům, abych stála rovně.

Tam, kde jsem se provinila, a způsobila rány, chci cítit vinu, abych mohla přijmout odpuštění a uzdravit vztahy.

Strach, napětí a neupřímnost chci proměnit v důvěru a klid, v pokoj srdce.

Přestat v sobě kšeftovat a směňovat, tedy ne výměnou za zdraví, ale protože chci být věrná sama sobě, tomu nejvnitřnějšímu obrazu, snad je to obraz dítěte.

Neotáčet se zpět.

Chtěla bych vidět to, co dostávám a poděkovat za to. Tedy konečně přijmout vše a všechny, svůj život právě takový.

Prosím o sílu a víru, o život a světlo v něm.

Prosím o klidný dech.

Jsem součást řádu.

Chtěla bych přijít k sobě domů.

Je to dlouhá cesta a chtěla bych vytrvat...

Všichni jsme na cestě a jen láska má smysl.

Děkuji za vše.