Dárečky

 Zase jsem dost fotila, a protože v noci spím maximálně pět hodin a nechci rušit, tak mimo toho, že se věnuji psaní, zpracovávám fotky. Mám z nich radost - to je jeden společný jmenovatel. A další: děkuji, že jsem mohla chodit, vidět a fotit, že už nejsem ležák. Dále jste to vy. Bez vás (+ přátel + rodiny) by to taky nebylo ono. Tyto fotografie vznikly i díky lidem, od kterých jsme dostali dýni, kytku, ořechy, a díky společné práci rodiny atd. Jsem překvapena snad každý den. Ta fialka jako od Trnky, je voňavé psaníčko jara, ze dne 31. 10.Jaro píše, že se na nás těší.  A tak mám pocit, když to vše přehledně poskládám, že je to nádhera, je to barevné díkůvzdání... j

Ještě upozorním na tu černobílou fotografii uprostřed:

Muž doprovází staršího muže na hřbitov. Vlastně se všichni mimoděk doprovázíme. Čas je nabídka darování se druhému a to je na životě lidském to nejtěžší a nejkrásnější. Je to zrání od sobectví k dospělosti, cesta od času k věčnosti. Učíme se vidět a soucítit. Pochopitelně, když u toho jiskří humor a smích, tak tím lépe. 
Ten stařec má tříbodovou hůlku. Tři body jsou nutné pro stabilitu. S nadsázkou bych za ně pro každého člověka dosadila:
- důležitost (užitečnost) pro druhé
- domov
- doprovázení

Doprovázení je něco, co si poskytujeme navzájem, co si darujeme. Jsme  tak vzájemně pro sebe důležití a tvoříme domov. Jsme dárečky... a tomu se říká "nebe na zemi."

Vzpomněla jsem si na výrok dcery, když byla malá:

Maminko, ve zprávách je ten svět hrozný, ale když vyjdu ven, tak je všechno v pořádku.

Kéž by to tak bylo!! Pěkný den! 

... a díky za vše

j