Co zmůže jeden člověk

K čemu vítězství pravdy ve mně, když se okolí nezmění k lepšímu? Tento článek vznikl jako reakce na reakci pod článkem, který jsem napsala o pravdě. 

Chápu skepsi ve společnosti. Člověk je nucen chodit do práce a musí překousnout mimo mnoho věcí i to, že jedná-li se o státní správu, bývají někde někdy do vedoucích funkcí jmenování ti, co si k tomu připravovali cestičku úslužností. Podřízený pracovník musí leccos spolknout a držet ústa, protože je vydírán a manipulován hrozbou ztráty zaměstnání. Člověk je motivován kvůli tomu jednat nějak jinak, než jak by se choval v jiných, fér, podmínkách. Když se někdo odváží veřejně proti neférovosti vystoupit, je osamocen a je sťat. Ejhle, jakoby obraz Jana Křtitele.

A kde je Kristus, který o sobě řekl, že je pravda? Ejhle, oltář Hospodinův září a nikdo z jeho věrných na pomoc nepřichází. 

Tak, jak je to s tou pravdou?

V mezilidských vztazích, v manželství a ve výchově dětí, ve školách, v médiích... se výrok, tvrzení, "pravda" jednoho člověka může použít k ovlivňování - ovládání druhých. Formy jsou různé: od ironie po výroky (kýho výra - Kalouska) že, každý normální občan této země... Je to druh masírování a lidského parazitismu. Ve jménu svobody, pravdy a demokracie, se dá spáchat hodně výnosného v osobní prospěch jedinců.  Myslím, že si toho většinou ani už  nevšímáme, ale jsme, nevíme proč, nemocní, nespokojeni, a tu nespokojenost, omylem jsem napsala na konci "r" místo "t", tudíž mohu výraz ihned gradovat: ... a tu nespokojenosranost, ventilujeme co nejrychleji a slepě ven. Na blížní své. Papiňák syčí doma. Nebo naopak rodina a zahrádka jsou přístavem, pro který spolknu i tu nespravedlnost v zaměstnání. Někdo píše. Je třeba to ventilovat. O.K. To je pochopitelné. Ale co dál? 

Záleží jakou hodnotu přiřadím svému životu, pravdě, tedy svobodě. Jestli jsem pragmatik nebo chápu pravdu jako cíl, ke kterému mám a chci jít cestou svého osobního vývoje, poznáváním skutečnosti a ochotou jinak myslet (evangelium všedního dne).

Ale vždy jde o mě. To, že se rozhodnu nešířit to špatné dál, je dobré hlavně pro mě. Protože si buduji antivirový štít, abych měla čistý hardware. Je třeba říci, že přece jen existuje fenomén svědomí. A software, způsob jednání v určitých podmínkách, si vybírám podle toho. Jdu ještě dál, když přináším pozitivní hodnoty. A ještě dál, vydám-li se pro dobro. To je oběť.

Ten, kdo se obětuje pro dobro ostatních, bývá ve slušné společnosti vzorem. A ne tím, kdo si musí hledat nové zaměstnání.

Pro zpestření přikládám píseň od Kasabian, kterou tato britská skupina věnovala Janu Palachovi: