Čas usebrání

Nepatrné události, krátká setkání, nepřízeň počasí, nespokojenost a hlad po odpovědích mohou být cestou domů v dešti. 

snad se mi to všechno jenom zdálo

snad nebylo to doopravdy

a přesto vím, že jsem to žila

dýchala

snila

http://vandavavrova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=507861

Naše cesty nejsou vždy zalité sluncem. 

Déšť a zima. Choulím se do sebe jako kopce a údolí do mlh.Slunce pouští k nám pozemšťanům jen mírné světlo.  Snažím se nepodléhat pesimismu.  Zádumčivé počasí je čas k usebrání. K sebrání všech důležitých sil ve mně. Které síly to jsou... ? K čemu je třeba více síly, k opouštění nebo k zůstání?

Obojí jsou dvě strany téže mince.

Jedeme autem, na sklech oken kloužou kapky směrem k rohu než je pravidelné pohyby stěračů rozmáznou do ztracena. Pozoruji cestičky kapek a odrazy barev v nich. Co dokáže kapka za kapkou během mnoha let... ?

Dorazili jsme na místo a máme štěstí. Potkali jsme našeho kamaráda, kněze. Letos mu bude šedesát. Je drobnější, hubenější než dřív. Ale stále má úsměv na tváři. I když si procházel a i prochází různě těžkými peripetiemi života. Ono stěhovat se z fary na faru a začínat stále znovu, je těžké. Kde bere sílu on? Opouští a stále více je přitom věrný. Vypořádal se s tím po svém a podle evangelia. Pořídil si silné  auto a s ním jezdí po kopcích za lidmi. Hlavně za nemocnými.

Má pro ně slovo pochopení. Alespoň chvíli pro každého. Neúnavně objíždí staré a nemocné. Je jako kapka vody v jejich opuštěnosti.

Co se tím změní?

Myslím, že hodně... stačí si představit, kdyby se na to "vykašlal". Kdyby si řekl, že nemá čas. Nebo kdyby se přišel jenom zviditelnit.

Co dokáže kapka za kapkou? Změnit kámen.

Láska není efekt, láska je naše síla, která se nám zdá slabá, vyčerpaná, ale která hory přenáší.

Taková láska domácí, která není big love story, ale je to kapka za kapkou. Která mění toho, kdo neuteče, přestože není zrovna slunečno.