Slušné živobytí

V poslední době často čtu, v souvislosti s akcí LOK, sousloví "slušné živobytí", použité ve spojení "lékař si za svůj plat slušné živobytí nemůže dovolit". Co si představit pod pojmem "slušné živobytí lékaře" však nikde nikdo z komentátorů nespecifkuje.

Je "slušným živobytím" myšleno to, že má člověk kde bydlet, třikrát denně se nají, chodí čistě a dobově oblečený, má práci v níž si na své potřeby vydělá a po zaplacení toho všeho mu zbývá ještě na nějaké koníčky? Nebo, aby se jednalo o "slušné živobytí", je potřeba mít každého půl roku dvě nová auta, z toho jeden teréňák, bydlet v rozsáhlé rezidenci vybavené všemi možnými technickými zázraky a nejdražším nábytkem, který jen je možné sehnat? Chybí snad ještě každoroční cesta kolem světa a letní lyžování v Antarktidě? Nevím, ale myslím, že obsah "slušného živobytí" je tak osobní záležitostí, dokonce i lékařů, že by neměl být takto vulgárně prezentován.

Každý z nás by chtěl mít slušné živobytí, každý si ho představujeme jinak, každý jsme ochoten pro splnění své představy obětovat něco jiného. Pro někoho jsou důležitější věci materiální, pro jiného ty nemateriální, někdo ocení procházku krásnou přírodou, jiný má  raději tu přírodu namalovanou na drahén obraze od známého malíře; oboje může být součástí splněné představy slušného živobytí.

Své slušné živobytí má u nás dnes každý ve svých rukou, jen záleží na tom, co oběuje k jeho dosažení. Dlouhé studium náročného a žádaného oboru nebo dlouhé studium náročného exotického oboru s velmi malou možností uplatnění, vyučení v dobrém a žádaném řemesle nebo jen splnění základní školní docházky bez získání kvalifikace; stěhování se za prací, za výhodnějším a lépe placeným zaměstnáním se u nás zatím příliš nenosí a vydat se do ciziny za lepším živobytím je stále ještě vnímáno jako poněkud nezodpovědné dobrodružství.

Lékařské povolání i jemu předcházející a následné celoživotní studium  jsou velmi náročná a jistě si každý dobře rozmyslí, než si ho vybere; předpokládám, že ví do čeho jde, ví, kde žije a jaké jsou místní podmínky pro jeho výkon. Pokud později zjistí, že si může polepšit, má na to, stejně jako každý jiný, plné právo. Myslím však, že jarmareční proklamace odchodu za lepším "slušným živobytím", pořádaná jakousi PR agenturou a hystericky podporovaná všemi médii, poškodí kredit u nás velmi vážené profese.

Nezbývá, než odcházejícím lékařům popřát štastnou cestu za lepším příštím a panu ministrovi zdravotnictví, aby tuto škodolibě načasovanou akci zvládl s noblesou sobě vlastní.