my všichni

z maloměst a dědin známe tyhle chodce s dobou. přežijí všechno a tak nějak stále na  vlně. jen tak čím dál víc o samotě. vždycky mi připadal bezvadný jeden starý irský zvyk. když někdo udělal něco hnusného a společensky nepřijatelného a vrchnost neviděla důvod k potrestání, neb se jí to třeba hodilo, sousedé se sešli každý den na určenou hodinu před jeho domem a mlátili mlčky pokličkami. prý to nikdo nevydržel déle než měsíc a raději se odstěhoval.

Budu naprosto konkrétní abych mohl být vyvrácen

Z doslechu vím, že v Moravanech u Pardubic zakládali JZD dva nejbohatší sedláci, kteří se pak střídali (a jejich rodiny) ve vedení družstva. Po r. 1989 družstvo rozpustili a jelo se dál. Jak jsem slyšel, tak dávám na plac.

Venkov za mého mládí.

Neidealizuji si tu dobu. V době návalu práce musely rodičům pomáhat i děti.

Práce byla většinou ruční, stroje v porovnání s dneškem byly jednoduché.

Zásluhou toho dodnes umím zhotovit březové koště, uplést košík, dokonce

i práci s hnojem nepovažuji za něco ponižujícího-naopak- každého pracujícího

člověka si vážím. Přesto v 50 letech se lidem do kolchozu nechtělo. Pokr.

Re: Venkov za mého mládí.

Zvláště když viděli, že t.zv. JZD propagují většinou  lidé líní, prospěchářští.

V JZD se  svobodný i se svou rodinou stával nevolníkem- kolik jen lidských

osudů zničili ti, kteří ovládali vesnici ! A dnes mnozí,  kteří tu dobu znají jen ze

stranických příruček chtějí být odborníky ! Viďte, placený agitátore kaktusáku !

Přiznejte, že o venkově víte kulové ! Nabídl jsem Vám několikrát, že Vás  ..pokr

Před socialismem byla na venkově bída

Skoro všichni se topili v dluzích. Vyráběli maso, mléko, vejce, pšenici, ale sami žrali brambory se zelím. Nejbohatších sedláků se to samozřejmě netýkalo.

Ti ostatní se sice do JZD nehrnuli, ale věděli, že pokračovat stejně se dál nedá. Věděli, že v kapitalismu by zkrachovali tak jako tak a zůstali by jen ti největší sedláci.