Školné, proč ne?

Úroveň vzdělání absolventů škol všech stupňů je u nás vcelku tristní. Žáci vycházející základní školu mají potíže s násobilkou. Znají odborné mluvnické pojmy, ale písemný projev mají primitivní a s trapnými pravopisnými chybami. Klasická česká literatura, a nejen ta, je pro ně neznámým pojmem. Maturanti na tom nejsou o mnoho lépe, jen jsou o něco starší. Absolventi vysokých škol se od maturantů odlišují vyšším věkem. Výjimky potvrzují pravidlo.

Nemyslím, že za všechno může používání technických pomůcek, kalkulaček, mobilů, počítačů a všelijakých jiných udělátek. Naše, historicky relativně vyspělé, školství odchází pozvolna "do kytek" vinou nekoncepčních kroků neschopné státní administrativy a nápadů zmateně ambiciózních politiků. Navíc se většina schopných pedagogů jde živit raději něčím méně náročným a lépe honorovaným. To na úvod.

Na soukromých školách, všech stupňů a zaměření, se za výuku platí nemalé částky, přesto si na nedostatek žáků nestěžují. Denní studium na státních školách je zatím bezplatné.

Mylně se uvádí, že za bolševika bylo další studium po základní škole vždy zdarma. Není to pravda. Za učně například platili školné budoucí zaměstnavatelé; učiliště byla navázána na konkrétní průmyslové nebo obchodní podniky. Pokud se žák učil pro jiného zaměstnavatele, tak ten za jeho výuku platil. A nebyly to zrovna malé částky. Na středních školách byla "holá" výuka zdarma, ale některé školní pomůcky byly dost drahé a škola je neposkytovala; student si je musel hradit, ale především je také sehnat a to byl často opravdu velký problém. To samé bylo na vysokých školách.

Závažnou překážkou v dalším studiu byl kádrový posudek žáka, jeho rodičů, někdy i prarodičů a ostatních příbuzných. To bylo horší než nedostatek peněz. Někteří lidé byli ochotni žít velmi skromně, jen aby mohli vystudovat.

Populistické bláboly o likvidaci vzdělanosti prostřednictvím školného na státních vysokých školách jsou na úrovni trestného činu šíření poplašné zprávy. Kdo opravdu chce vystudovat vysokou školu, zatne zuby, přehodnotí své priority a dá se do toho. Protože vzdělání je nezcizitelné bohatství.

Se školným musí být současně vyřešen systém stipendií, sociálních, prospěchových, krajských, podnikových a jiných, studentských půjček, spoření na studium a jiné druhy financování vzdělání. Vypůjčené peníze by však měly být dlužníkem vždy uhrazeny. Chytré hlavy nechť bez emocí zapřemýšlejí, vymyslí způsob, promyslí vzájemné vazby a vymyšlené, bez populistických berliček, obhájí před veřejností.

Mám názor, že každý nemusí vlastnit maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom, ale když už takový kus papíru má, neměl by tomu dokladu dělat ostudu.