Lidská společnost je různorodá, co je někde ctěno a oslavováno, jinde může být i zavrženíhodným zločinem. Tak to bylo, je a bude.
Každá komunita si během své existence vytvořila svůj vlastní žebříček hodnot, má své tradice, víru, pohled na "dobro" a "zlo". Dnes se to souhrnně nazývá odlišnost kultur.
Někdy se ale stane, díky blízkosti komunit a tím prolínání kultur, že jedinec z jedné komunity začne více lnout k zvykům a prioritám jiné komunity a začne problém. Zprvu malý; zvláště v tolerantních komunitách, jako třeba v ČR, se drobnosti, například většinově netypické oblečení nebo účes, či pokrývka hlavy, ale třeba i vstup do politické strany nebo přistoupení k nějakému náboženství, považuje za bagatelní, soukromou věc onoho jedince. Dalo by se říci, že to je jedinečná a následováníhodná ukázka multikulturní tolerance.
Pak se ale stane něco, co se vymyká. V některých zemích, bohužel ne tak vzdálených, bývá smrt nepřátel, jinověrců, jinopolitiků a dalších jino..., freneticky oslavována davy lidí v ulicích. Oběti nikdo nelituje, kdo by se pokusil, mohl by být, nebo je, sám lynčován. My i naši politici k tomu většinou lhostejně mlčíme, dokonce často ty jásající davy omlouváme a nutíme se k jejich pochopení, vždyť ti chudáci se jen zbavili svého nepřítele. A že to nekonvenuje s našimi hodnotami? Nicotné, my jme multikulturně tolerantní!
A tak jsem se, mnoha slovy, dostala k tomu, co mi leží na srdci. Někteří lidé se na sociálních sítích vyjadřují neuctivě o migrantech, těch živých i těch cestou zemřelých. V naší komunitě je něco takového opovrženíhodné a v jistých případech i trestně stíhatelné. Napadlo mne, že na věc se lze podívat i z jiného úhlu, multikulturně korektního: Co když ti, kteří tak činí, již nejsou tak prostoupeni pochopením jiných, nepřebírají jejich zvyky a hodnoty, že ony výlevy na sociálních sítích jsou první známkou o kladném přijetí cizí kultury, prvním stupněm k veskrze multikulturní společnosti v ČR.
