Každý den umírá na světě spousta lidí, mnoho z nich hrůzným způsobem. Čím je tedy smrt jedenasedmdesáti lidí v pašeráckém kamionu tak výjimečná? Stalo se to v Evropě, v převážně křesťanské zemi, kde si, zatím, většina lidí váží
života.
Lze spekulovat i o tom, zda nejde o vydírání šokem, protože dva z údajných podezřelých původně pocházejí z končin, kde je vraždění a mučení tolerovanou normou. To přece ti ďaurové nepřenesou přes srdce! Tak se naposledy vraždili Židé za holokaustu a toto téma je v Evropě stále velice citlivé, především v Německu. Pokud jde opravdu o takové vydírání, výsledek se již dostavil; politici pochopili a vydali patřičná prohlášení. Lidská oběť, z pohledu jejích organizátorů zanedbatelná, splnila účel.
Jako prostý český člověk nechápu, jak může být někdo takový zmetek. Když pominu nezákonnost pašování lidí, má věc i další, lidský rozměr: Nacpat do chladírenského, tedy neprodyšně uzavíratelného, kamionu tolik lidí, kolik se jich tam jen vejde, zvenku zavřít a v letním horku bez přestávky vézt hodně daleko, na to musí být opravdu silná nátura! A už jsem zase u té úcty k životu; u nás i jatečný dobytek má při převozu lepší podmínky.
Nájezdníky nevítám, naopak ale repatriaci volyňských Čechů, pokud mají zájem, považuji za normální. Po výbuchu v Černobylu se do našeho okresu přistěhovalo mnoho rodin a bez problémů zapadli do místní společnosti. Syřani to asi tak lehké nemají, ale už tu máme na chirurgii syrského primáře; Vietnamci problémy nemají, Ukrajinci, Poláci a Slováci pracující na stavbách a v automobilce jsou také v pohodě. Nejvíc problémů je zatím stále s naší romskou komunitou.
Ano, ČR je zatím téměř bez problémů. Ale až začnou evropští politici plnit svá nic neřešící prohlášení, bude mazec. Poptávka po silné osobnosti bude stále aktuálnější a jednoduché rychlé řešení, se všemi neblahými důsledky, je nasnadě.
Bůh ochraňuj Evropu. Alláhu jdi ...
