Ombudsman a ti ostatní.

Veřejný ochránce práv - ombudsman, ustanovený podle zákona číslo 349/1999 Sb., působí za určitých okolností jako prostředník v dialogu mezi občanem a státní mocí. Jedná buď na podnět někoho, ale může i z vlastní iniciativy. Služba je zdarma. Tak to chápu já, laik, a vím, že když budu mít pocit, že mi státní správa křivdí a ani odvolání a jiné opravné postředky nic nevyřešily, napíšu do Brna ombudsmanovi a jeho kancelář se bude mojí stížností zabývat. Ministerstvo "pro šizené a šikanované" bylo naštěstí jako nesmysl už zrušeno, ale v podstatě přetrvává jako agentura, nenasytná. Není to zbytečný přepych? A co na to ombudsman?

Jsme malý stát a chceme se mít dobře. Máme zákony, ne vždy zcela dobré, ale jakžtakž  fungující. Máme demokracii, sice mladou a jaksi ještě trochu v pubertě, ale demokracie to je. Nevládne nám jedna strana, nevládne nám jedna církev, jezdíme si po světě. Nestojíme fronty na maso, knížky, toaletní papír, prací prášek, zubní pastu, citrony, pračky, jízdní kola atd.; frontu stojíme občas u pokladny, abychom zaplatili zboží, které jsme si vybrali z plných regálů v supermarketu. Tak co nám vlastně schází, proč remcáme?

Remcáme proto, že máme oprávněný pocit diskriminace a nikdo, dříve jakési ministerstvo, dnes jakási agentura a spousta dalších podivných institucí, které to programovaně svojí činností způsobují, to nevidí, nechtějí o tom slyšet, ale chtějí peníze vybrané na daních, čím dál víc, a zaštiťují se nesmyslnými, nerealizovatelnými projekty a koncepcemi. Blbost!

Na ochranu práv občanů máme ombudsmana; bude-li jeho kancelář obsazena kvalifikovanými a kvalitními lidmi, jsou všechny další, státem financované nebo dotované, instituce a organizace pro řešení práv občanů, naprosto nadbytečné, ba zcela zbytečné. Chce-li však někdo, z čistého altruismu, dělat pro lidi stejnou práci jakou má v náplni kancelář ombudsmana, proč ne, je to jeho koníček, tak ať si ho financuje jako každý jiný.

Občan České republiky, bez rozdílu věku, pohlaví, sexuální orientace, národnosti, etnického původu, velikosti majetku, vzdělání, politické příslušnosti, náboženského vyznání, kulturního cítění, či jiných rozlišovacích znaků, je vždy především tím občanem České republiky a platí pro něho všechny zákony bez výjimky. Tak bychom to všichni chtěli mít. Práva a povinnosti, rovnost před zákonem. Malé odůvodněné výjimky pouze v případě zdravotního handicapu.

Ubylo by remcání? Myslím, že ano. Ubylo by uměle vyvolávaného rasimu? Tak ten by zmizel úplně. Rasisti s duševní úchylkou by sice zůstali dál, ale psychopati jsou v určité míře v každé společnosti.

Přestali bychom nadávat na pana Kocába? Přestali!