Kde je chyba?

Zločin a trest, míra zločinu, jeho hodnocení společností, výše trestu a reakce společnosti na ni. Dnes velmi aktuální téma.

Více než probíhající volby do senátu, čeří dnes hladinu zájmu lidí kontrast mezi mediálním zájmem o zločin z Vítkova a mediálním nezájmem o zločin spáchaný značně brutálním způsobem dvěma výrostky na dvanáctiletém chlapci. Ač obé má rasistické rysy, každý soudný člověk vnímá rozdílný přístup a nemůže se ubránit pocitu, že někde, zcela v počátcích naší obnovy demokratické společnosti, se stala velká a zásadní chyba.

Vinu svalujeme na politiky, vždyť oni přece jsou zodpovědni za zákony, oni řídí veškeré dění v našem státě, oni dopustili multikulturní a jiná šílenství a neupřímnou rádobykorektnost ve vyjadřování i konání. Oni, oni, oni ...! My za nic nemůžeme!

Ale kdež, můžeme za všechno! Chceme se mít dobře, chceme být vzdělaní, chceme, chceme, chceme, ..., co jsme ochotni pro to udělat? K volbám chodíme sporadicky, volíme bláhové populisty slibující modré z nebe, potom nadáváme, kritizujeme a rozčilujeme se.

Když se konečně vyskytne nějaký volitelný a následně zvolený politik, který vládne rozumem a chce námi bolestně vnímané reálie řešit, radostně sledujeme jeho dehonestaci bulváními, dnes už prakticky všemi, médii.

Nadáváme na lehkoživky sosající ze štědrého sociálního systému, rozhořčuje nás nerovnost před zákonem, ale čekáme, pravděpodobně na zásah vyšší moci, až to někdo vyřeší. Ano, takový sopečný výbuch jako v Pompejích a některé naše problémy by se vypařily, možná. Jenže, vážení, takhle to nefunguje.

Chceme-li změnu, bude to sice běh na hodně dlouhou trať, ale začněme u sebe: choďme k volbám a volme ty, kteří mají odvahu něco prosazovat, požadujme po zvolených, aby pracovali a uzavírali kompromisy vedoucí k cíli. Místní politiky nuťme, aby přestupky byly příslušnými úředníky řešeny rychle a nekompromisně; tady totiž začíná ona rovnost před zákonem.

Napadá mne, že kdyby naše média při každé příležitosti neustále neopakovala, že zločin mladistvého nebude potrestán a případ se odložil z důvodu věku pod 15 let, ale informovala o tom, že mladistvý zločinec byl neprodleně umístěn ve výchovném ústavu - na náklady rodičů nebo pěstounů, případní sourozenci umístěni do náhradní péče, rovněž na nákady rodiny, a jeden z rodičů nebo pěstounů bude  za zločin nezletilce postaven před soud a čeká ho trest ve výši odpovídající provinění, jistě by to poněkud upravilo pohled na výkon práva u nás; pravda, nejdříve je potřeba změnit zákon.

Nejem právník ani politik a témat k diskusi o nápravě se, bohužel, najde víc než dost. Vzpomínám si však na jeden docela použitelný výrok někoho chytrého, že řešení problému je potřeba začít tím, že ho správně pojmenujeme.