Cukr dochází a na bič už prý nezbývá

Heslem dne se stalo šetření. Utáhněte si opasky, stát potřebuje víc! Otesánek stát ale nešetří, jenom občas demonstrativně omezí, za halasného vyvolávání médií, některou z nezbytných služeb, aby na druhé straně v tichosti nasypal ušetřené peníze do nějaké absurdní, kontraproduktivní pitomosti.

Nepoučeni z nedávné historie, politici, soustředěni na vzájemné  a nikdy nekončící předvolební boje, nevnímají realitu všedního dne. Dosud velmi tolerantní většina občanů České republiky začíná propadat davovému zoufalství a potichu se blíží a plíží doba, kdy se začne porozhlížet po nějaké silné osobnosti, spasiteli, který slíbí zaručit stejnou platnost zákonů pro všechny.

Lidé vyrostlí v "jistotách" socialistického státu, zažívají ve zralém věku nejistoty našeho socialistického kapitalismu a těžko přivykají dvacet let se vyvíjejícím "novotám". Hrozba možné ztráty zaměstnání, v kontrastu s nepřebernou nabídkou všelijakého zboží, a posun životních hodnot do materiální sféry poukazováním na životní styl novodobých "celebrit", vyvolává stres.

Neschopnost vlády mluvit jasně a srozumitelně ke svým voličům, vysvětlovat schvalované reformy a samotným státem přesvědčivě a jednoznačně demonstrovat šetření, dává příležitost podvodníkům, slibujícím jednoduchá  a líbivá řešení. 

Troufalost všelijakých lumpů, kteří léta s úsměvem sledují nemohoucnost státu ve vymáhání zákonů, se stupňuje geometrickou řadou. Lumpové všech kategorií zažívají zlaté časy. Vychytralejší lumpí komunity se zaštiťují jekotem o své diskriminaci a za podpory státem vydatně dotovaných organizací a odvyčleňovacích pověřenců, s neurvalým máváním mačetami, holemi, dřevěnými násadami a nohami od nábytku, legálně dojí státní rozpočet.

Když se v některých obcích zoufalí starousedlíci shromáždí na veřejném prostranství, aby vyjádřili podporu dodržování zákonů, jsou na místo vysláni policejní těžkooděnci, aby zajistili pořádek. Pokud se "pouze" kradlo, přepadávalo, přizabíjelo a dělal nepříčetný kravál, policajta bylo vidět jen sporadicky nebo vůbec - nejsou peníze.

Chce-li stát skutečně a odpovědně šetřit, aby zbývalo na opravdu potřebné věci, začne rušit zbytečné státní instituce, fondy a výzkumné ústavy různých nepotřebných podivností, nebude vymýšlet nová pracovní místa bez náplně nebo s náplní duplicitní, propustí neschopné úředníky a těm schopným dá jistotu platným zákonem o státní službě. Politické strany nebudou štědře honorovány z již tak přepjatého státního rozpočtu, ale z kapes svých členů a příznivců, kteří jim ve volbách dají hlas.

Místo nárazových návštěv policejních těžkooděnců v oblastech, kde lidem došla trpělivost a už dále nemají chuť nechat svůj život zásadně ovlivňovat nepřizpůsobivými osobami, budou moci být slušně financovány obyčejné policejní hlídky, aby ve dne i v noci poskytovaly lidem ochranu a bezpečí. A těch hlídek bude tolik, kolik jich bude potřeba. Stát tím splní svou zákonnou povinnost a přispěje alespoň trochu ke spokojenosti svých občanů.

Milí politici, když už se živíte tou vysokou politikou, chyťte se za své nosy, na jejichž špičky si asi nevidíte, a začněte plnit své předvolební sliby! Čas běží a nějaký "spasitel" už možná číhá za bukem na svoji příležitost.