Bitva na Dagorladu byla největší bitvou druhého věku ve fiktivním světě J.R.R. Tolkiena Středozemi vyobrazena v úvodní scéně Pána prstenu Společenstvo prstenu.
Je to zároveň i závěrečná bitva druhého věku, který se s velkou pravděpodobností stane námětem jednou z dalších filmových trilogií.
V roce 3434 Druhého věku se v ní na pláni Dagorlad u severozápadních hranic země Mordor střetla vojska Posledního spojenectví elfů a lidí vedená Elendilem a Gil-G aladem s vojskem skřetů a dalších služebníků Temného pána Saurona. Armády Posledního spojenectví v ní zvítězily a získaly tak možnost k útoku na Sauronovu pevnost Barad-dur.
Byli to právě Elfové a Trpaslíci, co odmítli bojovat proti Sauronovi, když přitáhl do Dol Gulduru. V kdysi Velkém Zeleném hvozdu, který se díky tomuto po staletí Sauronovi vlády přejmenoval na Temný hvozd. Jediný kdo čelil stovky let osamoceně Sauronovi byl Thranduil a jeho otec Oropher. Svedli se Sauronem mnoho bitev a také před tím s rodem Gladriel, její strýc Feanor vedl vzpouru kvůli silmarilům a Oropher s Thranduilem pozabíjeli její bratrance Feanorovi syny. Celkově se tyhle dva rody odcizili. Byl to právě Oropher co změnil výsledek bitvy u Dagorladu, velel jednomu ze tří vojsk společenstva a díky jeho obětavému činu při tažení na Saurona, které trvalo několik let, v bitvě u Dagorladu, kdy jako velitel, přestože mu bylo doporučeno nechat
padnout linii, přispěchal na pomoc spřáteleným jednotkám, aby Sauron neprolomil jejich linii. Zde padl Oropher i většina jeho vojsk. Získali však převahu, do té doby byli armády spojenců převýšeny a těžce čelily přesilám lépe vyzbrojených a mnohonásobně početnějších skřetů. Oropher tak obrátil svou obětavostí průběh celé války ve prospěch dobra po boku Thranduila, přestože na Saurona a jeho sílení upozorňovali 2500 let a sami bez velké pomoci usměrňovali Sauronův rozmach v druhém věku. Temný hvozd bylo původně území Orophera, Thranduila a jeho lidu. Zůstali kvůli lhostejnosti ostatních osamoceni v boji proti Sauronovi a i přesto, když byl Sauron nejsilnější kdy vůbec byl na konci druhého věku, tak i přes všechno zajistili výhry v rozhodujících bitvách za cenu nejvyšších obětí. Konec tohoto tažení a závěrečná bitva je ve filmu Pán prstenu v prvním díle na začátku. Taky jako jediní nedostali prsteny, ani nikdy o ně neprojevili zájem, měli zájem většinou o mnohem starší artefakty nabité tajemnou, ale ne temnou mocí. Navíc jejich přítel nejstaší Elf Středozemě Círdan, jenž v ve třetím věku předá svůj prsten moci Gandalfovi, vyzval Isildura, aby se ukořistěného prstenu moci zbavil. Což neudělal a tím umožnil naději pro Saurona a nejistotu pro středozem v následujícím třetím věku. Možná by pak Thrórův(Děd Throina Pavézy ) prsten moci ztatil temný přívlastek, který zapřičinoval ještě větší hamižnost trpaslíků a shromážděným zlatem, které pak přilákalo Draka Šmaka a Erebor by nikdy nebyl dobyt. Na všechny tyto aspekty upozorňoval především Thranduil, ale nebyl vyslyšen ani svými elfy.
Bitva u Dagorladu by tak mohla být třešničkou další výpravné trilogie, které by neuškodilo méně digitalizace oproti Hobitovi. Trilogie natočená ve stylu Pána prstenů bude pro diváka vždy poutavější než přehnaná digitalizace, která Hobita neposunula vpřed. Další trilogie nebude z druhého věku zakončená Bitvou u Dagorladu, ale až ta další. Těžko by mohli vystřihnout hned dvě hlavní postavy, Gandalfa a Legolase. Další trilogie může být právě o příchodu Gandalfa a dalších čarodějů Istari, kterými jsou Saruman, Radegast, modří Čarodějové Alatar a Pallando kolem roku 1000 Třetího věku. V tu samou dobu povstává vlastník jednoho z devíti prstenů moci z řad lidí, Černokněžný král Angmaru, též nazývaný Pán nazgulů. V roce 1300 zakládá na Severu říši Angmar. Příběh naskýtá scénáře pro desítky trilogií, není třeba se opírat o vydanou knihu, ale postačí držet se dějů v příběhu o Ardě, který psal Tolkien neuvěřitelných 40 let.
