Padla kosa na McDonalds.

Zatímco v Českých poměrech prezentovaný plán "McDonalds blíž lidem" je u nás pečlivě oslavován, ve Švýcarských a Německých médiích se občas můžete o tomto projektu dočíst prozaickou pravdu. Není moc hezká.

Základem projektu je rozšíření menších provozoven po městech a zavedení redukovaného sortimentu. Zavedení minibister McDonalds, dalo by se říct. Kdo holduje tomuhle typu masového stravování, jistě to uvítá a nebude se ptát. Pokud se ale pídíte po opravdových důvodech tohoto projektu, lehko se dopátráte v pravidelně se vyskytujících komentářích, že je daleko spíš možné, že se tento řetězec svými službami příliš vzdálil zákazníkům a takzvaně jim "uletěl vysoko do nebe".
Osobně tenhle řetězec moc nevyužívám, ale proti chuti běžných konzumentů hamburgerů nic nenamítám. Přej a bude ti přáno a nech si chutnat. To si vždycky říkám. Navíc v některých exotičtějších částech světa, kam jsem kdy zavítal, představoval McDonalds vždycky trochu záruku, že nebudu muset zkraje riskovat místní kuchyni dřív, než si na ni zvyknu a kdo kdy zkusil třeba Indii, Pákistán či jen neturistické části Egypta, jistě mi dá za pravdu.

V případě západního světa a tohoto posledního v ČR ohlášeného projektu se ale zdá, že jde o zcela racionální důvody. Lidi už přestává do McDonaldů bavit chodit. Osobně mně před cca. deseti lety samotného začala mrzet (tehdy jsem tam ještě chodil) změněná politika prodeje, kdy se zaváděla filozofie "Vše jen absolutně čerstvé". Jinými slovy neměli nic hotové a ztrácelo se kouzlo názvu "fast foood" . Jídlo rychle.
Když asi před pěti léty začali McDonalds v rámci maximalizace výnosů zavádět méně přehledná menu, pochopil jsem že je jen otázkou času, kdy se jim to vymstí. Zdá se že ta doba přišla. Zatímco dřív jsme na tabuli nad hlavami obsluhy za pultem našli kompletní nabídku, dnes tu máte jen velká menu a když chcete jednotlivé položky, musíte je studovat na malé tabulce někde bokem. Ta je velikosti A4, tištěná malým písmem a připomíná spíš reklamační řád jídelen RaJ kdysi za socialismu. Pak musíte ještě chvíli bojovat s personálem, jež Vám k tomu pořád nutí něco navíc, i když to nechcete.
Primitivní psychologie neustálého růstu nabídky je celkem jednoduchá. Vystojíte frontu a rezignujete. Objednáte si raději celé menu za například 150 korun, protože podrobněji si vybrat nemůžete, nebo je to obtížné. Taktika je to jednoduchá. Utratíte tu co nejvíc peněz. Anebo. Jak se tomu poslední dobou děje - rezignujete na to, sem chodit. Přesně tahle taktika se za časů hospodářské krize bezpochyby McDonaldům vrátila v podobě ztráty velké části zákazníků.

Jak to bývá:

Žádný strom neroste do nebe. Ani u McDonalds.

Jan Zíma