Trumpův trumf

Všechna média si samozřejmě ráda rýpnou do frontrunnera Trumpa, protože to přináší rozhodující rozdíl ve sledovanosti. O tom, zda volby může vyhrát nebo vyhraje, to nevypovídá víceméně vůbec nic.

Stejně jako o tom moc nevypovídají průzkumy, které samozřejmě vychází spíše tak, jak si přeje ten, kdo je platí. Zvláště u vypjatých politických témat.
Takže příznivci p. Trumpa se sice právem rozčilují, ale ve skutečnosti tento efekt hraje v jeho prospěch, protože tím zcela zdarma získává viditelnost a rozhodující mediální pokrytí.
A to jak je vidět víceméně globálně a denodenně.
No a protože ten menší zbytek kampaně - tedy tu, dejme tomu, pozitivní část kampaně - si platí sám, pak si může říkat de fakto úplně, co chce resp. co mu jeho volební tým poradí jako účinné a vhodné a de fakto si dovolit absolutní populismus, tj. oslovovat i onu příslovečnou Nixonovu mlčící většinu, která je ve všeobecných volbách ke zvolení víceméně nezbytně nutná.
No a dokud se jedná o negativní reklamu spekulacemi - jako často i právě u nás a ne nějaké případné opravdu rozhodující skandální informace, vždy to bude p. Trumpovi ve výsledku ku prospěchu, protože samozřejmě ona velká část voličů z toho či onoho důvodu naštvaná na stávající establishment, psychologicky bude mít podvědomou tendenci se přiklánět k tomu kandidátovi, který z té či oné pozice proti establishmentu vystupuje nejpříměji a nejkonzistentněji - a zvláště, když establishment naopak tak přímo a okatě vystupuje proti němu.
A protože tak volič činí instinktivně, víceméně bez jakékoli hlubší rozumové úvahy, pak bude rovněž po momentu onoho přiklonění se, jak se říká imprintu, spíše už imunní proti třeba i rozumným argumentům a každopádně proti těm zcela nerozumným - jako například za situace, kdy p. Trump celkem viditelně drtivě vítězí v primárkách, s tím nejvážnějším výrazem ve tváří říkat, že jeho protikandidáti mají větší šanci uspět proti oné pí. Hillary než on.
A ať už establishment pak chce cokoli a dělá cokoli, je pro něj víceméně psychologicky vyloučeno tuto negativní reklamu p. Trumpovi neposkytovat resp. držet h..., protože samozřejmě v situaci stupidity považované za rozumnost nemají schopnost se na ničem takovém domluvit.
No a za určitým kritickým bodem ať už budou jeho odpůrci blábolit cokoli, budou se na stávající příznivce nabalovat další, a to rychlostí úměrnou konkrétní míře stupidity takové negativní kampaně. - Tj. např. když se podíváme na onoho p. Kasiche, který vyhrál jeden (1) jediný stát - dlužno navíc říci ten, kde to má jako tamní guvernér pod kontrolou - z padesáti (50), a stále by evidentně chtěl být prezidentem USA, evidentně přesvědčeně věřící, že mu to tamní (anti)demokratický establishment nějak zařídí - jen aby nevyhrál ten p. Trump, který za ty necelé 2 měsíce těch států vyhrál už přesně dvacetkrát (20x) více než on.

Nejtěžší soupeř je ten, o kterém je jeho protivník přesvědčen - ať už sám sebou nebo někým jiným, případně přímo oním svým soupeřem - že je hloupý či primitivní atd.. A on ve skutečnosti není. Takový řekněme komisař Columbo.

Jednoduchým soupeřem je naopak ten, který je sám o sobě přesvědčen - ať už sám sebou, nebo někým jiným - že je chytřejší či vzdělanější atd.. A ve skutečnosti není.

Nejjednodušším soupeřem je pak zřejmě ten, který je sám o sobě bombasticky přesvědčen - ať už sám sebou, nebo někým jiným - že je ten nejchytřejší či nejvzdělanější atd., ve skutečnosti není a víceméně vše to stupidní, co pak dělá, jakkoli přesvědčen, že je to naprosto rozumné a že to dělá ve svůj prospěch a proti svému soupeři, výsledný efekt je v případě voleb přesně opačný, protože lidé obvykle nevěří blábolům nabobů a tudíž je nevolí - protože volby jinými slovy především jsou vyjadřováním důvěry.
A protože ty volby v primárkách následují celé měsíce jedny za druhými, při každém dalším neúspěchu takový nabob, či celá pak podle zásad groupthinku bobtnající třída spolčení blábolivých nabobů, exponenciálně stupňuje svou zoufalou stupiditu a reakcí publika tak zvyšuje počet příznivců svého podle něj/nich hloupého či primitivního atd. protivníka, který sice určitě není nejchytřejší či nejvzdělanější, ale alespoň říká ne tak rychle bobtnající množství nesmyslů, jaké dokáže závratnou rychlostí vyprodukovat onen nabob s onou celou třídou blábolilů - bobtnající pak paradoxně lineárně úměrně míře svého nabobství, násobeném množstvím takových spiknuvších se nabobů, úměrnému onomu zvyšujícímu se množství příznivců svého údajně hloupého soupeře v přímé dvojitě kvadratické kladné zpětné vazbě způsobované v první řadě oním pak už exponenciálně bobtnajícím nabobským blábolením pokládaným bůhvíproč za pravdu či vědění, informace atd.
Jinými slovy dalo by se říci blbnutí na kvadrát na kvadrát.

Ve skutečnosti víceméně asi skoro každý člověk má v té či oné míře schopnosti býti ve vztahu ke svému soupeři resp. míře jeho jednoduchosti jedním z těchto druhů.
Jde možná vlastně jen o to, který pak převažuje. ;)