Včerejší návštěva zuřivé čety eurohulvátů u prezidenta zase o kousek posunula mé vnímání EU.
Jsem sice častým kritikem EU, ale teprve od včerejška začínám mít pocit, že by měla být úplně zrušena, neboť už přestávám věřit v její reformovatelnost. Zdá se mi totiž, že to, co si už teď dovolují oficiální vedoucí představitelé jejích hlavních politických proudů, přesahuje všechny meze elementární slušnosti. Včerejší chování vícerých špiček europarlamentu na hradě bylo nejen hrubou urážkou důstojnosti naší republiky a hlavy státu, ale především vůbec dobrého vkusu. A pýcha předchází pád.
Náš národ má důvěrné zkušenosti s podobným přístupem z dob Sovětského svazu, a bylo by tedy na čase si z toho vzít poučení a ohlédnout se za jeho neslavným osudem a i osudy oněch miliónů lidí, kterým zničil život. Když nic jiného, měli bychom si na ně vzpomenout.
Nebudu se zde dlouze rozepisovat, už to za mě v mnoha médiích učinili jiní. Zveřejněný záznam ze včerejší schůzky na Pražském hradě (díky, a rozhodně se za to nikdy nikomu neomlouvejte) ostatně mluví sám za sebe a nechce se mi ten páchnoucí hnus moc rozmazávat, smrdí to už tak dost - že je pan Kohn-Bandit zjevně šílený - ačkoliv to samé hystericky prohlašuje o našem prezidentovi; pan Crowley ještě neumí procenta - a už je vůdcem eurofrakce; a pan Pötering dokonce šéfem celého toho europarlamentu - jakkoli si evidentně plete zdvořilostní státní návštěvu s vedením výslechu - to snad dojde skoro každému.
Celá aféra má ale paradoxně i jedno neodiskutovatelné pozitivum: aktuálnější, autentičtější a názornější příklad vzpupné drzosti představitelů EUstablishmentu v praxi si v souvislosti s probíhajícím kongresem ODS - a tím, že se tam možná bude jednat i o zaujmutí postoje ODS k Lisabonské smlouvě - mohl jen ztěží představit i ten největší politikářský stratég.
Snad tento čerstvý příklad "na nejvyšší úrovni" definitivně přesvědčí i onu nerozhodnutou část členů ODS, že zvěsti o absenci elementární slušnosti a hulvátské aroganci euroaparátčíků nejsou vůbec pomluvami, a že svěřovat jim jakékoliv další pravomoci je nejen nerozumné, ale i nevkusné. Pokud ne, pak bohužel opravdu nezbývá, než zlomit nad ODS hůl, založit a volit novou stranu. V sázce je totiž opravdu příliš mnoho. Lisabonská smlouva, přezdívaná "reformní", by ony pravomoci a z nich vyplývající odpornou vzpupnost euromocipánů - jakou jsme viděli včera - jen zvýšila a možná i zcela zásadně omezila jakoukoli možnou obranu proti ní - o žádnou reformu se zjevně nejedná. Proto se tedy znovu přimlouvám nejen u pana prezidenta - aby smlouvu za žádnou cenu neratifikoval - ale i u našich parlamentářů - aby u nich nad strachem a mlhavou vidinou europostů mezi onou odpornou smečkou euroburanů konečně zvítězil zdravý rozum, nebo alespoň zbytky dobrého vkusu a pudu sebezáchovy.
