Tak už se nám blíží léto a je nejvyšší čas zase začít myslet na zimu. U nás, v ostravsko-karvinské aglomeraci, to znamená, že nás bude zase čekat věc, která se stala v posledních letech oblíbeným společensko-politickým tématem - SMOG. A oblíbenou zábavou se stává meditace nad tím, kdo za to vlastně může. Jedním z oblíbených podezřelých jsou "domkáři".
Pokud byste se odborně zabývali problematikou znečišťování ovzduší, tak byste uměli bez nějakého delšího přemýšlení vyjmenovat tři základní kategorie (antropogenních) zdrojů, které mají zásadní vliv na kvalitu ovzduší. Asi nepřekvapím, když řeknu, že to jsou zdroje průmyslové, automobilová doprava a lokální vytápění. Průserové lokality se obvykle vyznačují tím, že je v nich kombinován vliv průmyslu (hlavně elektrány, teplárny, hutě, chemičky), vysoké hustoty osídlení a na to navázané dopravy a lokálního vytápění a pokud to chcete opravdu pohnojit, je to ideálně v místech, kde podnebí moc nepřeje rozptylu znečištění. Když chcete (a státní správa dokonce musí) tenhle problém nějak řešit, tak vám nakonec nezbyde, než se zabývat vším, průmyslem, dopravou i domkáři.
Co s těmi hříšníky uděláme?
S průmyslovými zdroji je to relativně jednoduché. Stát má na něj několik k dispozici několik bičů (EIA, IPPC, emisní limity, emisní stropy) i cukřík (dotace na odprášení, osíření, oddusíkování). Efekty těchhle postupů se dají snadno dokumentovat na jednoduchých příkladech. Taková Nová huť Klementa Gottwalda (řečená kdysi Donbas, dnes Arcelor Mittal Ostrava) pouštěla do ovzduší v roce 1970 cca 100 000 tun prachu ročně, v roce 1990 to bylo cca 10 000 tun/rok, dnes je to asi 1 200 tun/rok, technicky je dnes možné dostat se na nějakých +- 600 tun/rok. To vše při prakticky stejné produkci oceli. Průmysl je dnes v ČR zkrocený a průběžně jsou mu utahovány šrouby. Tady už se jedná jen o to, jak najít rovnováhu mezi "ekologií a ekonomií".
Pro dopravu se v evropském měřítku podařilo taky přijít s celkem elegantním řešením, jsou to proslulé EURO 1,2,3,4,5 neboli povinné emisní standardy pro nově vyráběné vozy. Tohle opatření je sympatické v tom, že nikoho nediskriminuje a nikoho neupřednostňuje. Je to prostě jen další povinná technická norma, kterou musí splňovat vozidlo prodávané v EU. Hlavně díky tomuhle opatření se např. v ČR daří snižovat celkové emise z dopravy i při růst její intenzity. Emise NOx u nových autobusů jsou například dnes asi 30x menší než byly před nějakými 30 lety.
S lokálními topeništi je ovšem problém. Na průmysl jsou zákony a ČIŽP, auta můžete na veřejné cestě kontrolovat a musí jezdit na STK, ale do baráku se (bez soudního příkazu) nikdo nedostane. Podle aktuálního právního výkladu má přednost ochrana soukromí (můj dům, můj hrad) před ochranou zdraví sousedů a zbytku obce. Takže, když máte za souseda "paliče mrtvol", tak vám úřady nepomohou, nemají jak. Emisní normy na kotle nic nevyřeší, nové auto se kupuje v průměru jednou za 5-10 let, kotel vydrží klidně 30 a více let. Zbývají jen měkčí formy nátlaku - "uklování" sousedy a osvěta. Ale na to se nedá spolehnout. Zbývá vlastně jen cukr - dotace na výměnu kotlů nebo snižení spotřeby tepla.
Trochu teorie neuškodí
To, co se line z komína je ovlivněno několika faktory. Existuje na to jednoduchá mnemotechnická pomůcka: "V čem? Čím? Jak?".
V čem? - Není kotel jako kotel. Určitě nikdo nebude zpochybňovat, že je rozdíl mezi pecí, co "svařil Franta ve Vitkovicach na šichtě" a třeba mezi moderním kotlem z automatickou regulací a dvoustupňovým spalováním.
Čím? - Není palivo jako palivo. Nebudu do hloubky rozebírat "čistotu" topení plynem nebo elektřinou, tím nikoho nedojmu. Ale ono taky není dřevo jako dřevo, ono existuje dost chytráků, kteří topí mokrým. Není uhlí jako uhlí. A i takové hovada se najdou, co topí vším co hoří. Nejoblíbenější je v tomto směru urban legend zvaná "ostravská raketa".
Jak? - Stačí při spalování udělat technologickou chybu a emise vám vyletí klidně třeba 100x nahoru. Jaké chyby mám mysli? Však to známe - zavře se přívod vzduchu, aby to nehořelo moc rychle a už zásobujete okolí rakovinotvornými polyaromáty, sazemi a dioxiny, narvu pec k prasknutí palivem, aby se nemuselo moc často přikládat a pak to nehoří, jenom to tak doutná, ...
Podle bilance ČHMÚ byl v roce 2011 u tuhých emisí poměr průmyslových zdrojů k lokálním topeništím 3:2 (2100:1400) v Moravskoslezském kraji a 5:9 (10 000: 18000) v celé republice. Jinak řečeno lokální topeniště jsou u té nejvíce problematické znečišťující látky v ovzduší +- stejně významné jako průmyslové zdroje, a to i v "ocelovém srdci republiky". Většina průmyslových emisí jde ven vysokými komíny a rozptyluje se do velkého objemu vzduchu, komíny lokálních topenišť jsou nízké, spaliny proudí pomalu a jsou studené. Takže jejich relativní vliv v zástavbě je vzhledem k emisím podstatně vyšší.
Že to nejsou kecy lze dokážu příkladem. Benzo(a)pyren je polyaromatický uhlovodík, je silně rakovinotvorný a používá se jako ukazatel znečištění rakovinotvornými uhlovodíky. Vzniká převážně nedokonalým spalováním a opravdovými zřídly benzo(a)pyrenu jsou koksovny. Na tuhle látku získal před cca 10 lety Zdravotní ústav několik vzorkovacích aparatur. A přišli s nápadem dát je do několika vesnic, aby se změřil benzo(a)pyren z lokálních topenišť. Tak se v ochraně ovzduší proslavily Havlovice, okres Trutnov. Je to vesnice v údolí Úpy pod Krkonošemi. V okolí nemá významné průmyslové zdroje, není přes ní žádný významný dopravní tah, je pěkně v údolí a nebyla plynofikována. Místní koncentrace B(a)P byly na úrovni měřících stanic Ostrava-Bartovice a Ostrava-Přívoz, stanic kousek po větru od koksovny, tj. 7x nad limitem koncentrací.
Tohle nejsou Havlovice, to je jen názorná ukázka jak se chytá kouř z lokálních topenišť do přízemní inverze
Cukřík pro domkáře
A teď zpátky k dotacím. Už jsem se snažil argumentovat, proč se řeší problematika znečištění z lokálních topenišť řeší pomocí dotací. To už tady máme odzkoušené. V 90. letech proběhla vlna elektrifikace a plynofikace lokálních topenišť. Dost lidí na ní dnes nadává, ale stejně dnes už většina lidí (alespoň oficiálně) topí plynem. Podle sčítání v roce 2011 to bylo v ČR 2 200 000 domácností, které si samostatně topilo. Z toho 62% plynem a 11% elektřinou (přímotopy a tepelná čerpadla). Takže přibližně 3/4 domácností je "vyřešených", topí "čistým" palivem. Procento zastoupení plynu bylo kdysi lepší, ale vývoj cen plynu vedl k návratu spousty lidí k pevným palivům.
Dnes je snaha o další kolo dotací na výměnu kotlů. Autoři dotačních programů se (snad) poučili z chyb před 20 lety a neomezují vyběr druhem paliva. Už to ani dnes není nutné, i na pevná paliva jsou k dispozici výborné nízkoemisní kotle. Ty, na rozdíl od klasických roštových kotlů, pálí jen, co mají, nejsou to roštové "všepaly".
U nás v oboru se drží rčení, že "nejčistší energie je ta, kterou se nemusela vyrobit". To je motivací pro podporu tepelných úspor. Však to znáte, vyměníte okna, zateplíte střechu, ... a barák najednou potřebuje třeba ani ne polovinu tepla, co předtím. Dneska se do nového baráku nekupuje 30 kW kotel, ale 10 kW. V tomhle děkuji za přísnější stavební normy, ale co s tou většinou domů, které už dávno stojí a ještě klidně 100 let stát budou?
O peníze jde až v první řadě
Už jsem si tedy odsouhlasil, že bič na lokální topeniště není k dispozici. Cukr ve formě dotací by tedy byl fajn. Jenomže tady, jako u prakticky jakékoli lidské činnosti strašně záleží na kvalitě práce, v tomto případě se jedná o práci autorů dotačního programu. Takovýhle dotační program musí:
- Mít dobře určeno, co vlastně bude podporovat a jaké budou podmínky dotace
- Nesmí se stát šíleným byrokratickým nástrojem odrazujícím normální lidi
- Nesmí být udělaný na míru nějakým konkrétním výrobcům
- Nesmí způsobit růst cen dotovaných zařízení
- Musí jím protéct dost peněz, aby to mělo nějaký reálný efekt
Co se týká peněz, tak tady se nabízí jednoduché kupecké počty. V republice by stálo za to provést výměnu u +- 500 000 kotlů (50 000 v MS kraji). Takže aktuální při výšce dotace (40 000 Kč) by stát stála celková obměna kotlů 20 resp. 2 miliardy korun. Může se to zdát moc, ale 2 miliardy korun odpovídají výši "ekologických" dotací pro průmyslové podniky v MS kraji za letošní rok, to si prostě prolobbovali. Navíc tyhle prachy nejde uvolnit najednou v jednom superprogramu. To by nestačily výrobní kapacity, nestačily by kapacity instalatérů a ceny by šly nahoru jako raketa. Ty peníze je třeba uvolňovat postupně po dobu klidně třeba 10-15 let.
Kde na to vzít peníze? Co třeba nechat peníze z poplatků za emise krajům? Přesně na tyhle projekty, to je půl miliardy ročně. Co třeba zatáhnout do hry výrobce a prodejce kotlů (viz. šrotovné na auta na Slovensku), vždyť jim to zajistí dlouhodobě zvýšený odbyt. Část peněz by jistě našly ve svých rozpočtech i obce a kraje, hlavně ty, které tenhle problém tlačí. Průmysl dostal peníze z Operačního programu EU (ačkoli to původně bylo proti pravidlům), proč by nemohly být taky pro domkáře? Celé je to o tom, jestli se najde někdo, kdo to bude schopen koordinovat.
Manažerské shrnutí na závěr
- V ČR je problém s kvalitou ovzduší
- Významný vliv na kvalitu mají lokální topeniště
- Represe je u lokálních topenišť aktuálně nemožná nebo neúčinná
- Represe je u lokálních topenišť politicky sebevražedná
- Možná cesta je formou dotací na výměnu kotlů za nízkoemisní
- Jsou k dispozici nízkoemisní kotle na všechny základní typy paliv
- Dotační program je třeba udělat správně, aby z toho nebyl další (solární, biolihový, ...) tunel
- Pro uplnou výměnu problematických kotlů bude potřeba 10-30 mld. Kč během 10-15 let, je třeba zajistit financování, pravděpodobně z více zdrojů
Pak třeba nebude nutné čichat ve vzduchu různé smrady a bude třeba možné chodit přes ves v zimě s kočárkem a nedusit se.
P.S. Fotku v perexu jsem převzal z webu lokalni-topeniste.cz
