Turecko autem: 3. díl - První den v Istanbulu

Po trochu hektickém přivítání v Turecku a pompézní večerní procházce po Fatihu je na čase prozkoumat Istanbul více z blízka.

Ráno vyrážím na free tour. Entuziastická průvodkyně Pinar během tří hodin provede přes všechny klíčové památky ve Fatihu a zasadí vše do historického kontextu. O něčem mluví otevřeně, o něčem potichu bokem, o něčem jen mezi čtyřma očima, když se jí zeptám. To je mé první setkání se schízou Turecka, sekularizovaného demokratického národa, který má za svoji modlu Mustafu Kemala Atatürka, jenž by dnes asi kroutil hlavou nad tím, kam se jeho národ posunul.

Ráno je to trochu jiný Istanbul než předchozí večer. Spousta turistů, hlavně těch z Ruska, fronty na všechny památky, všude spousta stánkařů, ale taky spousta zeleně a rozkvetlých stromů. Jen mi to dokládá, že květen byl tím správným načasováním.

Výhoda free tour je, že se do žádné z památek neleze a tak je zdržení minimum. Mimo to se dozvíte celou řadu praktických rad, například jak na metro (jedna karta na skupinu) na bankomaty (Halkbank a Ziraat jsou bez poplatku, zatímco BBVA, Akbank nebo Türkyie Bankasi vás sedřou s poplatkem až 10 %), kam na jídlo nebo kdy navštívit památky. Na konci túry je dobrý oběd v podniku poblíž jižního konce hipodromu za cenu zvýhodněnou pro účastníky túry.

Sám hipodrom v sousedství Hagia Sofia taktéž stojí za pozornost. Jak tomu bylo po staletí zvykem, města rostla ve vrstvách a občas se zapomnělo, že o pár metrů níže je další takřka plnohodnotné město. Příkladem je právě hipodrom ve Fatihu, který je přímo pod hlavním bulvárem, podobně jako v Plovdivu, zmíněném o dva blogy dříve. Hipodrom byl postaven ve 3. století a pojmul až 100 000 diváků.

Ze samotné konstrukce je vidět jen  jižní cíp, který byl v době mé návštěvy pod nevzhledným lešením. Dále pak z úrovně hipodromu vyčnívají tři monumenty - dva obelisky a serpentinský sloup z bronzu.

Egyptský obelisk je zhruba z roku 1500 před Kristem a nechal ho dovézt z Luxoru císař Konstantin. Předpokládá se, že je ho pouze třetina, která stojí na soklu ze 4. století, na němž je vyobrazen Theodosius, poslední císař před rozdělením říše, podle něhož se obelisku říká.

Sloup z bronzu se nazývá hadí, pochází z 5. století před Kristem a je z Delf. Ani ten není kompletní - hlavy hadů srazil v 18. století opilý polský šlechtic. Jedna z nich je v archeologickém muzeu. O třetím sloupu se toho neví mnoho, jen že byl zrestaurován v 10. století.

Hipodrom je klíčový i proto, že se tu psaly dějiny. V roce 532 přerostla potyčka mezi soupeři v tzv. povstání Níká, při němž byla zničena většina města. Povstalci byli nakonec zahnání na hipodrom, kde jich bylo zhruba 30 000 pobito Justiniánovou žoldnérkou armádou. Pinar vypráví, že stavba Hagia Sofia v následujících letech měla být určitou formou vykoupení pro Justiniána.

Hagia Sofia od 6. století prošla celou řadou změn, nejprve v návaznosti na opravy po zemětřeseních (podpůrné šedé oblouky ze stran), později do architektury komplexu zasahovali osmanští turci, kteří přistavěli minarety a mauzolea.

Po obědě se nechám zlanařit na výlet po Bosporu. Agentur, které výlety lodí nabízejí, je spousta, já nakonec dám na doporučení z free tour. Start je kousek od mého hotelu a program končí takovou menší food tour po Üsküdaru v asijské části Istanbulu.

Výlet lodí trvá dohromady 2 hodiny. Nejen že stojí za to, určitě je lepší ho podniknout, pokud vychází počasí, hned první den, protože pomůže se zorientovat v širším kontextu města. Výlet vede z Fatihu přes Zlatý roh (záliv též zvaný Haliç), podél Beşiktaşe až k druhému bosporskému mostu a zpět podél asijské strany Bosporu.

Po cestě je spousta rozmanitých míst k vidění, například Galata Koprüsü, bizarní most plný restaurací, stadion Beşiktaşe Istanbul hned u průlivu, Dolmabahçe Sarayi, někdejší sídlo sultána, Çiragan Sarayi, který je nejdražším hotelem v Istanbulu, Bosporský most, milionářské vilky a nakonec i Kuleli Lisesi, vojenská akademie, jejímž nejslavnějším absolventem je Muammar Kaddáfí.

K vidění je toho mnoho a každé místo by stálo za bližší průzkum. Hlavní dominantou je nakonec pro mě Bosporský most. Otevřeli ho v roce 1973 a projede po něm denně milion aut. Pro pěší je uzavřený, protože s volnou výškou 64 metrů byl vyhledávaný sebevrahy.

Působivý je svým způsobem i dopravní ruch v průlivu. V Bosporské úžině, která má v nejužším místě jen 800 metrů, uvidíte vše od tankerů, přes kontejnerové lodě až po ponorky. A ano, spousta z nich se plaví pod ruskou vlajkou. Ty jsem ale raději nefotil.

Den končí v Üsküdaru, čtvrti, která vypadá jako jedno obrovské tržiště. Oči by jedly, přitom, jak zjistím následující den, má Üsküdar klidnější atmosféru než bazary na evropské straně Istanbulu, protože se není potřeba nikde tlačit, ani na mě obchodníci moc nepořvávají.

Pinar nám ukazuje všechny místní chuťovky, ať už je to sladké Künefte, bizarní Kokoreç z ovčích střev nebo ta největší klasika v podobě Balik Ekmek, což je čerstvá restovaná ryba v housce.

Já nakonec zasyčím do restaurace Okyanus. Balik Ekmek mají za 70 lir, tedy zhruba třetinu toho, co by vyšel v jedné z restaurací na Galata Koprüsü, a je naprostá bomba.

Tolik pro dnešek. Mé další kroky povedou hlouběji do nitra Istanbulu.