Turecko autem: 17. díl - Na jižním pobřeží

Z Anamuru do Çirali to není ani 300 kilometrů, přesto je kolem tolik antických nalezišť, že by se daly objevovat týdny. A není to jen o nich.

Dojel jsem ke Středozemnímu moři. Čekal jsem plné ulice, přecpané pláže, prostě davy turistů všude kolem. Místo toho v Anamuru klídek a pohoda. I Luna Piena Hotel má skvělý poměr cena-výkon.

Proč Anamur? V jeho sousedství ja Anemurium, pozůstatky velkého římského a později byzantského města, v sousedství nejjižnějšího výběžku středomořského pobřeží, resp. Malé Asie jako takové. Anemurium je poměrně velkým areálem, přesto se toho o něm moc nedočtu, skoro nikoho tu nepotkám, ani samo naleziště není moc udržované. Přestože město bylo zničeno zemětřesením, budovy jsou relativně zachovalé, na rozdíl od jiných měst, které byly vypleněny, a tak jediné, co Anemuriu bere kouzlo, je paneláková zástavba moderního města na pozadí.

Jako každé podobné město, má Anemurium baziliku, lázně, odeon a nekropoli s vlastním kostelem. Budovy jsou rozprostřeny ve svahu směrem od pobřeží. Ač jde o poměrně zachovalý areál, pohybovat se mimo hlavní cestu je docela výzva, protože vše je zarostlé křovinami a obsypané kamením a sutí.

Ještě divočejší dojem zanechá Syedra, která je sice také relativně v blízkosti pobřeží, nicméně dobrých 350 metrů nad mořem, pročež už příjezdová cesta je zážitkem. Jde o volně přístupné naleziště, kde je archeologický výzkum spíše na začátku. I proto je popisků pomálu a Lonely Planet Syedře věnuje jen jednu větu. Přesto to za zajížďku stojí. Co utkví, je především dlouhá a široká kolonáda a výhledy do okolí. Mně bohužel nepřeje moc počasí.

Na večer přijíždím do Alanye a jak mávnutím kouzelného proutku se vše mění. Tady jsou ulice obsypané turisty, ceny letí do nebes a na každém kroku je slyšel ruština. Ve srovnání s Anamurem je to jako náraz do zdi. Ne, že by Alanya neměla svoje kouzlo, přesto mi ta změna není úplně po chuti. Pláž je nádherná a stromy rozkvetlé, ale najednou jsem zase v tom Turecku, kde pořád něco vnucují, kde stánkaři pořvávají na všechny kolem a autenticita je na nule. Podobný dojem zanechá na druhý den i Side, které má sice navíc antické památky, ale pohybovat se po něm je jak za trest.

Abych tento dojem přetlačil, vydávám se na Aspendos, kde je nejzachovalejší divadlo antického světa. Ono je to trochu zavádějící tvrzení, protože do dnešní podoby bylo divadlo opraveno na pokyn Atatürka ve 30. letech minulého století a nedá se říct, že by archeologové zrovna oceňovali míru tehlejšího zásahu do struktury stavby. V dnešní podobě má divadlo kapacitu 15 000 diváků, výbornou akustiku a využívá se aktivně pro opery, divadelní hry, balety i filmový festival.

Zbytek Aspendosu toho už tolik co nabídnout nemá - zachovalá je především bazilika a nejbližší okolí agory. Jako ve spoustě jiných případů, ani Aspendos není moc udržovaný, což není u řeckých památek v Turecku až tak neobvyklé.

Překvapením dne se pro mě stává Selge, zhruba hodinu cesty od pobřežní silnice do vnitrozemí. Selge se nachází na území Köprülü Kanyon Millî Parki, který je druhým dobrým důvodem se sem vydat. Už samotná cesta do Selge je zážitkem.

Ze kdysi dvacetitisícového Selge dnes stojí v podstatě jen divadlo ze 3. století. To je ovšem kolosální a to i díky dramatickému zasazení mezi kopci ve výšce více než 1000 metrů nad mořem. Na první pohled je vidět, že do Selge moc turistů nejezdí, což vysvětluje i určitou přemotivovanost prodavaček všemožných suvenýrů, které za mnou pomalu i utíkají.

Za pozornost stojí samozřejmě i samotný kaňon, kolem něhož se nabízí spousta turistiky ve vápencových skalách, i příležitosti na raftování. Mně ale dochází čas a nepřeje počasí, proto se opět posouvám a to až do Çirali.

Çirali je jednou z těch lokalit, které se dají najít v seznamech nejzajímavějších nebo nejkrásnějších míst v Turecku. Důvody jsou v zásadě tři. Pláž, antické město Olympos a Chimaera, k níž se dostanu na závěr.

Pláž v Çirali má na délku dobré čtyři kilometry a nejlepší výhled na ni je z janovské pevnosti na jižním konci. Ta nemá sama o sobě moc co nabídnout, protože byla opuštěna v 15. století. Protože je pevnost rozbořená a zarostlá, výšlap na ni není úplně snadný, ale za ten výhled to stojí.

Vedle toho ruiny města Olympos mohou být pro kdekoho zklamáním. Úpadek města započal už v 1. století před Kristem a urychlily jej nájezdy pirátů. Nejzajímavější na Olymposu je prostředí, v němž je zasažen. Jde o úzký kaňon kolem říčky Göksu. Kolem levého břehu říčky probíhají archeologické práce, zatímco na pravém je těžko prostupná houšť, v níž je těžké vůbec rozpoznat lázně a divadlo. I na akropoli nad ústím se dá dostat, ale není to cesta úplně pro každého, protože nalézt ve strmé džungli stezku na opevnění není snadné.

Blíží se večer a já mířím na místo zvané Chimaera. V průvodci je Chimaera označená jako “historic site”. To je dost zavádějící. V zásadě jde o místo podobné bráně do pekla v Turkmenistánu, jen s tím podstatným rozdílem, že Chimaera je patrně přírodního původu. O co jde? Z průduchů ve skalách uniká hořící metan. Ve dne jsou některé plameny sotva rozpoznatelné, nicméně v noci propukne světelná show. 

Jde o místo spíše bizarní než ohromující, což přiživují turisté, kteří si sem chodí opékat buřty a marshmallowny. Na první pohled je jasné, že něco tak podivného muselo být opředeno mýty. Navíc plameny jsou vidět až od pobřeží, proto historicky šlo o důležitý orientační bod.

Je čas opustit jižní pobřeží. Kazí se počasí a blíží se druhé kolo prezidentských voleb. Další zastávkou bude Pamukkale.