Chile - 4. díl: Do San Pedro de Atacama

San Pedro je oázou uprostřed pouště, která je turistickým centrem Atacamy. Odtud jsou na dostřel kaňony, jezírka, gejzíry i vulkány. My sem míříme i proto, že je branou do Bolívie.

Chile je velká země. Krom toho, že je dlouhá, okolo Atacamy je i proklatě široká. Koneckonců cesta z Antofagasty do San Pedra zabere 4 hodiny svižným tempem, z Paranalu dokonce 5 hodin.

Zvláště úsek z Antofagasty do Calamy je výživný. Nejprve jedeme necelých sto kilometrů po dálnici, ovšem za písečné bouře, následuje dalších sto kilometrů po rozestavěné dálnici. Bouře sice ustane, ale tím, že tu není asfalt, vítr udělá svoje i tak. Kolem dokola toho není mnoho vidět, jen doly a pustina. Jediným místem, kde se někdy turisté zatavují, jsou pozůstatky trestanecké kolonie, resp. koncentračního tábora, který tu byl zbudován za Pinocheta.

Za Calamou už je to jiný příběh. Po silnici rovné jak pravítko stoupáme až na 3300 metrů nad mořem. Provoz je pryč a jet se dá svižně. Jen je třeba dát pozor, aby se do cesty nepřipletly lamy.

Po překonání průsmyku máme namířeno do Valle de Luna. Jedna z největších atrakcí regionu má dva vstupy - hlavní z východu od San Pedra a západní, dalo by se říct zadní, který je dostupný po prašné silnici. Volíme zadní vstup a zjišťujeme, že je zahrazený. Auto bychom u zadního vstupu nechat mohli, ale Valle de Luna je velký areál. Procházka by to byla na celý den a ono už je odpoledne.

Později se ukáže, že s Valle de Luna to není tak jednoduché. V zásadě by se tam dalo dostat různými způsoby, ale hlavní přístup mají pod kontrolou úřady a krom vstupného je třeba brát v potaz, že je potřeba se registrovat a rezervovat. Proto je nutné si cestu dobře naplánovat nebo si vystačit s vyhlídkou na příjezdu do San Pedra ze západu.

Samotné San Pedro toho nemá moc co nabídnout. Je především základnou pro výlet do okolí. Vypadá trochu jako westernové městečko - v centru není asfalt, chodíte mezi staře vypadajícími krámky a restauracemi, ale moc autenticity v San Pedru není, protože jste přecjen v turistickém centru a na každém rohu je cestovní agentura nebo rovnou její naháněč. Přesto je to místo důležité pro doplnění zásob, včetně koky, i pro aklimatizaci před cestou do Bolívie.

My se chceme ze San Pedra vydat do vesnice Caspana. Je to odtud blíže na gejzíry, další z velkých atrakcí poblíž San Pedra. Na Geyser El Tatio se jezdí na úsvit, což je poměrně náročná výprava, vzhledem k tomu, že cesta autem trvá ze San Pedra 2 hodiny pouští bez asfaltu. Proto se Caspana, kde je ubytování, z něhož je to “jen” hodinu, jeví jako dobrá volba.

Na cestě to Caspany jedeme z velké části po silnici ze San Pedra ke gejzírům. Zpočátku je cesta asfaltová. Asfalt ale rychle mizí, kopce se zvedají a auto má co dělat s řídkým vzduchem. Na silnici jsme sami a zapadá Slunce. Je to docela show.

Jak ale Slunce zapadne, je to jiné dobrodružství a ukazuje se, že světlomety Cherry Tiggo nejsou žádné terno. Stopku našemu dobrodružství nakonec překvapivě vystaví jeden z místních. Mává na nás udýchaný borec. Jazyková bariéra je velká, ale z jeho slov se zdá, že se stala nehoda a on potřebuje pomoc. Jenže signál nikde a už jsme minuli poslední vesnici. Otáčíme se a jedeme s ním do poslední vesnice odkud si volá pomoc. Když přijíždí sanitka, už je tma jak v pytli a já si netroufám jet dál směrem ke Caspaně. Raději jedeme zpátky do San Pedra.

Nakonec padne i rozhodnutí, druhý den se už na El Tatio nevracet. Je to daleko, museli bychom vstávat časně, gejzíry budou i v Bolívii a my navíc potřebujeme otestovat, jak zvládneme vysokou nadmořskou výšku předtím, než se vydáme do bolivijské pouště.