Zrušme Zoom, vraťme se ke kopírce: autoři, jež se zesměšní tím, že je bereme do důsledků

Senátorka Kovářová nás ve svém zamyšlení varuje před úskalím online komunikace. Vzít ji však zcela vážně, znamená návrat do světa, který jsme většinou rádi opustili. Technologie není nepřítelem osobního kontaktu, je jen možností.

Je krásné, když nám někdo, placený z našich daní, v recyklovaném článku nostaligicky připomene, že osobní setkání má své kouzlo. Vidíme člověku do očí, slyšíme jeho hlas, můžeme sledovat jeho mimiku a dokonce cítit jeho pach. To všechno je jistě důležité. Zejména ten pach.

Problém nastává ve chvíli, kdy z toho začneme vyvozovat, že osobní komunikace je vlastně lepší téměř vždy a všude.

Čtyři lidé mohou například dvě hodiny sedět v zasedací místnosti, dívat se na sebe z očí do očí a nakonec zjistit, že se na ničem nedohodli. Stejné čtyři lidi můžeme posadit před Zoom a za dvacet minut mají hotovo.

Jenže na chodbě je ještě kopírka.

A právě tam, jak se od zpytavé Kovářové dozvídáme, vznikají ty nejlepší nápady. Člověk jde vytisknout smlouvu, potká kolegu, prohodí pár slov a najednou máme strategii rozvoje firmy. Z toho by ovšem logicky vyplývalo, že bychom měli kanceláře vybavit více kopírkami a méně počítači.

A co vzdělávání? Osobní výuka je prý lepší než online, protože si z ní více zapamatujeme. Možná. Ale stejně tak si možná více zapamatujeme přednášku dobrého profesora než přednášku špatného profesora. A je docela možné, že na Zoomu najdeme výborného profesora a v posluchárně člověka, který by měl raději zůstat doma, nebo možná diskutovat v Senátu.

Autorka také doporučuje využít globální oteplování jako příležitost k setkávání. To je pozoruhodný nápad. Zatímco klimatologové vymýšlejí, jak omezit dopady rostoucích teplot, my můžeme otevřít zahrádky a slavit. Konečně nějaký pozitivní dopad globálního změny klimatu!

A tak pojďme důsledně zpátky, jak senátorka radí.

Schůzky osobně. Výuka osobně. Porady osobně. Kamarádi osobně. Kávu osobně. Nápady zásadně u kopírky. A když už bude opravdu horko, všichni společně do klimatizované hospody.

Jen bychom měli dát pozor, aby se nám při tom nostalgickém návratu k osobnímu kontaktu nestalo něco nepříjemného: že zjistíme, že některé věci byly v minulosti lepší prostě proto, že jsme je tehdy nemohli dělat jinak.

Technologie totiž není nepřítelem osobního kontaktu. Je jen další možností, která se nám otevřela. A někdy je docela fajn, můžeme-li si s lékařem popovídat po internetu, než cestovat na středisko.

Zoom nenahrazuje hospodu. Ale hospoda také nenahrazuje Zoom.

A možná bychom tak mohli začít spíše s jednou opravdu moderní dovedností: umět poznat, kdy je lepší sedět spolu u stolu a kdy stačí kliknout na „Připojit se ke schůzce“. Možná by nám to Kovářová mohla příště fundovaně a erudovaně rozebrat.