Záhada dějin: komunistická záliba v azbuce

Člověk by si myslel, že komunista by měl mít aspoň elementární vztah k realitě. Ale ouha. Český komunista se i dnes s něžností kočky v říji lísá k Rusku, jako by tam stále vládl Lenin a kolchozy i pětiletky frčely.

Dnešní Rusko je všechno možné, jen ne komunistické. Je to oligarchický kapitalismus, možná spíše feudalismus, v té nejtvrdší, postsovětské podobě, kde by Marx dostal vyrážku a Engels by si změnil jméno.

Současné Rusko je země ultrabohatých magnátů, pravoslavného kýče, nacionalismu a kultu silného vůdce. Tedy přesný opak všeho, co si komunismus kdysi aspoň předstíral, že prosazuje. Ale českému komunistovi to nevadí. Stačí, že Rusko „štve Západ“, a ideologické rozpory se kouzelně vypaří. Dialektický materialismus hadr.

Ještě jakž takž lze pochopit, když se k Rusku tulí pravicoví extrémisté. Autoritářství, militarismus, kult síly, pohrdání liberální demokracií – tam ta chemie funguje. To je láska z rozumu i ze srdce. Ale u levicových extrémistů? To už není ideologický obrat, to je ideologická lobotomie.

Ve výsledku tak sledujeme podivné divadlo: lidé, kteří se ohánějí rovností a sociální spravedlností, obdivují stát, kde nerovnost bují jak pampelišky na jaře a odbory mají zhruba stejnou váhu jako petice na Marsu. Ale nevadí. Hlavně že je to Rusko. A hlavně že je to „proti Americe“. Obsah je vedlejší, symbol je všechno.

Komunismus tak dnes přežívá už jen jako sentiment, nostalgická samolepka a omluva pro bezmezný obdiv k čemukoli, co zavání autoritářstvím a má azbuku v názvu. A to je na tom možná to nejsmutnější – i ten starý špatný komunismus měl aspoň nějakou ideologii. Ten dnešní má už jen orientaci na mapě