Už je to tady: předvolební sliby ANO nezvyšovat daně mizí v nenávratnu

A je to venku, a ani to moc nebolelo: vláda zvýší daně. Je to totiž, podle Schillerové, nevyhnutelné. Jen volič ANO se musí tak trochu cítit jako hlupák. Tedy pokud předvolebním slibům ANO skutečně věřil.

Před volbami byly sliby ANO ohledně daní jasné a důrazné: k žádnému zvyšování daní nedojde: daně nezvýšíme. Tečka. Alena Schillerová to říkala opakovaně a koalice ANO, SPD a Motoristů nakonec svůj slib vložila dokonce přímo do programového prohlášení: „Zavazujeme se nezvyšovat žádné daně.“

Voliči ANO tak mohli mít pocit, že tentokrát to bude jiné. Žádné fialovské „nezvýšíme, ale trochu ano“. Tentokrát opravdu ne. Všechno bude jinak. Daně se zvyšovat nebudou a kdo tvrdí opak, nechápe, co my dokážeme. Tedy my, co makáme.

Čas však oponou trhl, párkrát jsme se vyspali a vše je jinak. Dnes už víme, že některé daně přece jen porostou. Politické sliby ANO tak opět úspěšně dorazily do své přirozené destinace: „okolnosti se změnily“.

Což je výborná a dokonalá obezlička: okolnosti se totiž mění stále, a „změna okolností“ může mít mnoho podob. Třeba i tu, že některé peníze, o nichž jsme předpokládali, že přijdou z Bruselu, najednou musí zaplatit český rozpočet, protože se ukáže, že premiérův svěřenecký fond je jen takový právní trik.

V takovém případě se ovšem předvolební slib nezvyšovat daně začne poněkud podobat slibu, že nebude pršet – dokud se nezmění počasí.

Takže je tu září 2026 a ministryně financí Schillerová s obdivuhodným klidem oznamuje: „Myslím si, že se zvýšení některých daní nevyhneme.“ Ve hře jsou spotřební a rafinérské daně, zdanění investičních bytů a některých návykových či škodlivých látek. Účinnost jejich zvýšení se podle ní připravuje zhruba na polovinu roku 2027.

Krásně přitom zní to slovo „některých“. Je to politická obdoba věty lékaře: „Nebojte se, Amputujeme vám jen jednu nohu.“ Technicky vzato přece nepřijdete o všechny.

A zvláštní je i to „nevyhneme“. Ještě před volbami to zjevně vyhnutelné bylo. Tehdy stačilo, jak se ANO dušovalo, jen lépe vybírat daně, šetřit na provozu státu a hospodařit rozumněji. A na to vše je přece Babišovo hnutí expert. Dnes už však vláda zřejmě zjistila, že lépe vybírat daně, šetřit na provozu státu a hospodařit rozumněji nedokáže, a že předvolební program nemá žádnou garanci, takže jeho neplnění nelze reklamovat.

Ještě pikantnější je, že Schillerová před volbami kritizovala Petra Fialu právě za to, že jeho vláda podle ní svůj slib nezvyšovat daně nedodržela. V srpnu 2025 dokonce vystupovala pod titulkem „Pokud vyhrajeme volby, daně nezvýšíme. Nejsme jako Fiala.“

Možná ale opravdu jako Fiala nejsou. Mají totiž vlastní, elegantnější formulaci: daně nezvýšíme – až na ty, které zvyšovat budeme.

Volič ANO tak může prožívat zvláštní směsici pocitů. Na jedné straně uspokojení, že jeho strana konečně vládne. Na druhé straně lehké nutkání otevřít staré předvolební sliby a zjistit, jak to v nich vlastně stálo. Tedy pokud ho někdy něco takového jako předvolební sliby zajímalo.

Samozřejmě je ale třeba být spravedlivý. Vláda se může dostat do situace, kdy se ekonomické nebo rozpočtové podmínky změní jinak, než se očekávalo. To se v politice stává. Zvýšení daní tak může být i projevem odpovědnosti. Může být i projevem odvahy, vzhledem k tomu, že někteří voliči ANO by politice rostoucích deficitů a zadlužování, pod heslem „po nás potopa“, dali možná přednost. Možná nemají děti nebo vnoučata, nebo jim na nich nezáleží.

Problém nemusí být ani není samotná změna názoru. Problém však je, když se z předvolebního „nikdy“ stane nedlouho po volbách „nevyhnutelně“, a to bez toho, aby změnu slibu považoval někdo za něco, co je třeba voličům vysvětlit.

V české politice tak možná existuje jen jediná veličina, která se nezvyšuje: délka času mezi předvolebním slibem a povolebním prohlášením, proč ani tentokrát sliby opravdu, ale opravdu dodržet nešlo.