Školní populismus v praxi: Zákaz mobilů jako přiznání pedagogické kapitulace

Zákaz mobilů ve školách je nejnovější mutací populismu. Nabízí rychlé řešení složitého problému a uklidňující iluzi kontroly. Ve skutečnosti je to jen skryté přiznání, že moderní škola definitivně prohrála boj o pozornost žáků.

Jsme svědky vzniku nového fenoménu – školního populismu. Princip je osvědčený: označit nepřítele (chytrý telefon), slavnostně ho zakázat a s pocitem morální převahy vyhlásit návrat starých dobrých časů. Realita je ovšem méně triumfální. Plošný zákaz mobilů není řešení, ale veřejné doznání, že škola rezignovala na schopnost děti skutečně zaujmout.

Namísto snahy konkurovat o pozornost kvalitou obsahu a smysluplnou formou výuky volí školství silové řešení. Kapitulaci, ovšem zabalenou do výchovné terminologie. Problémem totiž není technologie, ale propast mezi světem, ve kterém děti žijí, a muzeální expozicí, kterou jim denně servírujeme z lavic.

Známá teorie neočekávaných důsledků navíc říká, že každý represivní zásah do složitého systému plodí výsledky, které nikdo neobjednal:

Zakázané ovoce chutná nejlépe, a pozornost žáků se tak nepřesune k učiteli, ale k rafinovaným způsobům, jak zákaz obejít. Škola tak místo vzdělávání trénuje budoucí experty na konspiraci.

Důsledkem je však i ztráta digitální imunity: Škola má být trenažér pro život. Vytvoří-li digitálně sterilní prostředí, vypustí do světa jedince bez odolnosti vůči informačnímu šumu a bez schopnosti technologie zvládat.

Řešením není zákaz, ale nácvik pozornosti, koncentrace a disciplíny i v přítomnosti technologií. Sebrat mobil je snadné. Naučit dítě, kdy ho odložit, je umění. Jenže to vyžaduje práci, ne jeden populistický odstavec ve školním řádu.