Rozvědčík, estébák a česká soutěž o nejhorší minulost

Česká politika má jednu oblíbenou disciplínu: soutěž o nejhorší komunistickou minulost. Pavel byl rozvědčík, Babiš byl evidován jako spolupracovník StB, oba byli už jako mladí v KSČ. Kdo je na tom lépe, a kdo hůř?

Jedna část politického spektra ukazuje prstem na Petra Pavla: „Rozvědčík!“ Druhá vytáhne na Andreje Babiše. „Estébák!“ První přihodí komunistickou stranu, druhá také. První připomene vojenské zpravodajství, druhá estébácké svazky. A tak se obě strany vzájemně přesvědčují, že ten jejich komunista byl menší komunista než komunista těch druhých.

Je to pozoruhodná forma politického sportu. Disciplína se jmenuje Kdo měl před listopadem horší životopis? a pravidla jsou jednoduchá: každý soutěžící musí pečlivě zkoumat minulost soupeře a vlastní minulost pokud možno nepřipomínat.

Takže ano: Pavel má problém, Babiš má problém, a ideální není ani jeden. Je docela pochopitelné, že člověk, který se stal prezidentem demokratické republiky, by neměl mít ve svém životopise kapitolu „kariéra v komunistickém vojenském zpravodajství“. A stejně tak není ideální, když se premiérem demokratické země stane člověk, který byl před listopadem 1989 evidován jako spolupracovník StB.

Více než třicet let po listopadu 1989 bychom možná měli být už někde jinde: o závažnosti jejich politické minulosti se totiž klidně můžeme hádat dalších třicet let. Tento spor však trochu zastiňuje fakt, že jejich minulost není úplně stejná.

Rozvědčík není estébák

Petr Pavel byl před listopadem členem KSČ a připravoval se na práci ve vojenském zpravodajství. To rozhodně není kariérní položka, kterou bychom museli oslavovat.

Vojenské zpravodajství komunistického státu sloužilo státu, který byl součástí Varšavské smlouvy a stál geopoliticky proti Západu. Je naprosto legitimní ptát se, co tehdy mladého člověka k takové kariéře vedlo a jaké měl politické přesvědčení.

Vojenský rozvědčík a příslušník StB však nebyli totéž. Vojenská rozvědka se zaměřovala především na získávání informací o vojenských schopnostech a záměrech protivníka. Státní bezpečnost byla represivním nástrojem komunistického režimu uvnitř vlastní společnosti. Jednoduše řečeno: jeden měl zjišťovat informace o nepříteli za hranicemi, druhý mohl pomáhat režimu sledovat jeho nepřátele doma.

A je tak stejně legitimní ptat se, co vedlo mladého člověka k tomu, aby svou kariéru založil nejen na členství v KSČ, ale i plnění úloh komunistického gestapa. Ti „nepřátelé“ mohli být totiž v jeho případě vlastní občané. Lidé, kteří nesouhlasili s režimem. Lidé, kteří podepisovali petice. Lidé, kteří chtěli emigrovat. Lidé, kteří byli pro režim politicky nepohodlní. To je podstatný rozdíl.

Neznamená to, že práce pro komunistickou vojenskou rozvědku byla nějakou morální ozdobou. Znamená to pouze, že není poctivé házet vojenského rozvědčíka a estébáka do stejné kategorie jen proto, že oba působili v komunistickém systému.

A pak přišel listopad

Jenže skutečně zajímavá otázka začíná v roce 1989. Protože pokud chceme někoho posuzovat podle jeho minulosti, měli bychom se podívat také na to, jak se s ní vypořádal.

A tady se příběhy Petra Pavla a Andreje Babiše začínají poměrně výrazně rozcházet.

Pavel zůstal v armádě. Jenže armáda se změnila. Československo a následně Česká republika změnily své politické ukotvení. Z někdejšího vojenského systému Varšavské smlouvy se stala armáda členské země NATO. A Petr Pavel postupně vystoupal až na jednu z nejvyšších funkcí, jaké může evropský voják v aliančním systému dosáhnout: stal se předsedou Vojenského výboru NATO.

Člověk, který se v komunistickém Československu připravoval na vojenské zpravodajství proti Západu, se tedy po pádu komunismu stal jedním z nejvýše postavených představitelů vojenské aliance Západu.

A teď se podívejme na druhý příběh. Andrej Babiš po listopadu vybudoval podnikatelské impérium, později známé jako Agrofert. A jeho předlistopadové působení a kontakty i vazby na státní a zahraniční obchodní struktury přispěly ke zvýhodnění jeho startovní pozice. Agrofert se stal jedním z největších příjemců státních dotací, a Babišův střet zájmů a vazby na veřejné prostředky se staly významnou součástí jeho ekonomického úspěchu.

Ať už si o tom myslíme cokoli, je to podstatně jiný způsob „odpracování“ minulosti než ten Pavlův. Pavel svou profesní kariéru po roce 1989 budoval uvnitř nových demokratických a aliančních struktur. Babiš vstoupil do politiky jako vlivný privatizátor a vlastník, jehož firmy využívaly rozsáhlý systém veřejných podpor. A to nejsou stejné životní příběhy.

A právě je poněkud dětinské donekonečna soutěžit v tom, kdo byl před listopadem větší kariérní komunista. Když někdo vytáhne Pavlovu komunistickou minulost, ať zároveň vysvětlí, proč nepovažuje za relevantní komunistickou minulost Babišovu. Když někdo vytáhne Babišovu minulost, ať zároveň přizná, že Pavlova minulost také není úplně něco, čím bychom se měli chlubit.

Ale současně nepředstírejme, že mezi nimi není rozdíl. Je rozdíl mezi vojenskou rozvědkou a represivní Státní bezpečností je i rozdíl mezi člověkem, který po roce 1989 svou profesní kariéru spojil s demokratickými strukturami a NATO, a člověkem, u něhož vznikly závažné otázky kolem toho, zda jeho politické působení a ekonomický zájem nejsou ve střetu.

A tak nejde jen o to, co kdo dělal před listopadem, ale i jak svůj kapitál – profesní, společenský či kontaktní – využil po něm.

Prameny

• NATO – oficiální životopis Petra Pavla: velmi dobrý základ pro část o jeho kariéře po roce 1989. Potvrzuje jeho působení ve vojenském zpravodajství, následné funkce v české armádě a především skutečnost, že v letech 2015–2018 působil jako předseda Vojenského výboru NATO.
• NATO – volba Petra Pavla předsedou Vojenského výboru: oficiální zpráva NATO z roku 2014 popisuje jeho zvolení a jeho následnou roli hlavního vojenského poradce generálního tajemníka NATO a Severoatlantické rady.
• Ministerstvo obrany ČR – životopis Petra Pavla: potvrzuje jeho poválečnou vojenskou kariéru, působení u NATO a Evropské unie a postupný vzestup až k náčelníkovi Generálního štábu.
• Pražský hrad – oficiální životopis prezidenta: přehled Pavlovy vojenské kariéry včetně předsednictví Vojenského výboru NATO.
• Evropský parlament – dokument k auditu Evropské komise: uvádí závěry týkající se střetu zájmů a Agrofertu a také konkrétní údaje o zemědělských dotacích skupině Agrofert v ČR v letech 2016–2018.

• Evropský parlament – usnesení k auditu Evropské komise: uvádí závěry, podle nichž byly některé prostředky z evropských fondů poskytnuty subjektům ze skupiny Agrofert a že podle auditu existoval problém se střetem zájmů.
• Evropský parlament / EUR-Lex – podklady k případu: popisuje rozsah auditu Evropské komise a otázku Babišova ekonomického zájmu v Agrofertu prostřednictvím svěřenských fondů.
• Agrofert – vlastní vyjádření k auditu Evropské komise: Agrofert závěry Komise odmítá, tvrdí, že dotace získával v souladu se zákonem a že Babiš svůj střet zájmů vyřešil vložením akcií do svěřenských fondů.