Poznáte blog napsaný umělou inteligencí?

Jak poznat text, který napsala AI? Existuje několik zcela spolehlivých znaků. Problém je v tom, že někdy mohou odhalit i autora, který vypil tři energetické nápoje, nebo ho unesli mimozemšťané a implantovali mu gramatický čip.

Umělá inteligence nám prý bere práci, peníze a možná jednou i vládu nad světem. Zatím nám ale bere především klid, spojený s tím, že nevíme, od koho určitý text skutečně pochází – zda člověka nebo AI. Na internetu se tak občas vede živá debata o tom, jak to rozpoznat.

Není to zase tak těžké. Existuje totiž několik jasných příznaků.

1. Text je „podezřele“ uhlazený

Věty jsou gramaticky správné, plynulé a logicky na sebe navazují. AI totiž málokdy začne větu jedním tématem a skončí u úplně jiného – na rozdíl od vašeho strýce na rodinné oslavě, který začne u výměny oleje v autě a skončí u plameňáků, kteří jsou růžoví díky krevetám.

Člověk narozdíl od AI často píše tak trochu kostrbatě, zapomene čárku nebo začne větu, kterou nakonec dokončí myšlenkou, která s jejím úvodem příliš nesouvisí. AI zkrátka chybí ten lidský dotek v podobě lehkého logického rozpadu textu po druhém odstavci.

2. AI má ráda „na jedné straně – na druhé straně“

Typická věta napsaná AI je méně jednostranná. Zní například: „Na jedné straně je třeba uznat…, na druhé straně však…“ Nebo: „Situace není černobílá.“ Případně: „Nejde tedy o jednoduchou otázku, ale o komplexní problém.“ Je to v podstatě digitální verze odpovědi: „Je to složité,“ když se někoho zeptáte na jeho milostný život. AI nám v překladu říká: „Nemám na to názor, protože nemám tělo ani duši.

Pokud se to v článku opakuje třikrát, je podezření značné. Lidé bývají v soudech kategoričtější. Na druhou stranu – pokud se to v článku opakuje třikrát, je dost dobře možné i to, že autor absolvoval vysokou školu, která ho naučila vyjadřovat se mnohoznačně. Například některou ze soukromých VŠ zaměřených na výuku politického marketingu nebo diplomacie, kde vás naučí mluvit hodinu bez jediného závěru.

3. Podezřele dokonalé přechody

Texty psané lidmi často zápasí s tím, že přechody mezi tématy jsou kostrbaté a někdy se neobejdou bez „oslích můstků“ (až po celé oslí dálnice). Například: „A když už jsme u těch ponorek, pojďme se podívat na recept na bábovku.“

AI naopak často používá elegantnější formulace: „To nás přivádí k další otázce.“ „Právě zde se dostáváme k podstatě problému.“ „A právě v tom spočívá paradox.“ „Podívejme se na to blíže.“ „Z tohoto pohledu je zřejmé…“ „Nejde přitom pouze o…“

Zkrátka fráze, které znějí jako z reklamy na finanční poradenství, kde vám chtějí prodat investici do kryptoměnových kávovarů.

Jedna taková věta pochopiteně nic neznamená. Deset podobných vět v jednom textu už může být stylistický otisk AI – nebo jen známka toho, že si autor koupil příručku „Jak vypadat jako intelektuál v deseti krocích“.

4. AI všechno vysvětluje dvakrát

Nejdřív něco řekne. Potom to vysvětlí. Pak to shrne. A nakonec napíše, že z toho vyplývá, co právě vysvětlila (pro případ, že byste během čtení dostali amnézii).

Například: Lidé mají tendenci věřit informacím, které odpovídají jejich názoru. O dva odstavce dál: Jinými slovy, člověk si snáze osvojí takové informace, které zapadají do jeho dosavadního přesvědčení. A na konci: Proto bychom si měli uvědomovat, že naše přesvědčení ovlivňuje i to, kterým informacím jsme ochotni věřit.

Všechny tři věty jsou v zásadě totéž – jen převlečené do jiného kabátu, abyste měli pocit, že jste za své čtení dostali více obsahu.

Člověk to dělá také. Rozdíl je pouze v tom, že tak činí v případě, kdy usiluje o důkladnost, na kterou však občas může v zápalu psaní zapomenout. AI to má zřejmě tak trochu „v genech“ (resp. v paměťových modulech).

5. Podezřelé jsou chytré věty

Například: „Právě zde se dostáváme k podstatě problému.“ Nebo: „A právě v tom spočívá paradox.“ To už je téměř jistý důkaz.

AI tak umí velmi dobře napsat i odstavec, který zní chytře, ale vlastně nic nového neříká. Například: „V dnešní dynamické době se stále více ukazuje, že společnost čelí celé řadě komplexních výzev, které vyžadují otevřenou diskusi a schopnost hledat společná řešení.“

Stylisticky v pořádku. Jen se z toho nedozvíme skoro nic (vyjma toho, že autor umí zkombinovat nejpopulárnější buzzwordy posledního desetiletí). Ovšem jen do chvíle, než si uvědomíme, že podobné věty používají publicisté, politici, učitelé i ti, kteří nemají co říct a jsou za to navíc velmi dobře placeni, nebo jsou placení od slova a potřebují zaplatit nájem.

6. Nejlepší detektor? Starší články

Pokud autor dvacet let píše kostrbatě, osobně, s typickým omyly a chybami a najednou začne psát dokonale strukturované texty s krásnými přechody, může být něco jinak. Ale ani to není důkaz. Třeba se prostě naučil psát nebo mu konečně začala fungovat klávesa se západkou Shift a kontrola pravopisu.

A tak zůstává nejspolehlivější metoda jednoduchá: hledat konkrétní argumenty, fakta a vlastní myšlenky – a nepanikařit pokaždé, když někdo napíše gramaticky správnou větu (což je však v dnešních internetových diskusích opravdu nevídaný jev).

Je tu ale ještě jeden problém. Jestli dnes dokážeme poznat AI podle toho, že píše příliš dobře, možná brzy vznikne AI, která bude psát natolik nedokonale, aby text vypadal, že ho psal člověk – bude dělat hrubky, generovat překlepy a v půlce věty odbočí k tomu, že má hlad, a vynadá všem, kdo si myslí něco jiného.

A pak už nám nezbude než doufat, že člověk nezačne psát jako tato „vylepšená“ AI (ačkoliv někteří lidé na sociálních sítích tomuto standardu zdatně konkurují už dnes).

Čím usilovněji tedy hledáme v textu důkaz, že do něj zasáhla umělá inteligence, tím větší je riziko, že nakonec za umělou inteligenci označíme prostě jen člověka, který se naučil psát, možná i tím, že to odkoukal od AI – čímž se kruh uzavírá: my simulujeme roboty, roboti simulují nás, a my si můžeme dát kávu.