Na zdraví a mírnému pokroku zdar!

Když se nedávno Jaroslav Hašek zápletkou ve smyčce času ocitl v současnosti, nezamířil na ministerstvo vnitra nahlásit se k trvalému pobytu, ale do nejbližší pivotéky. Objednal si svrchně kvašený ejl a začal psát. A napsal tohle.

„Tak už zrušili ty klasické politické kampaně, paní Müllerová,“ řekl Josef Švejk, zatímco se na novém smartphonu pokoušel palcem trefit do lesklé obrazovky.

„Teď už se prej nechodí po hospodách slibovat lidem guláš a pivo, ale dělá to za vás taková mašina, co nemá ani hlavu, ani břicho, ale říkají jí algoritmus. Ten prej přesně ví, na co každej občan myslí, ještě než se ráno stihne podrbat na zádech.“

„A ono to může fungovat, pane Švejk?“ zeptala se starostlivě paní Müllerová a utřela prach z obrazovky počítače.

„To je jako s tím instalatérem Junkem z Vršovic,“ usmál se dobrosrdečně Švejk. „Ten taky jednou tvrdil, že vymyslel samonapouštěcí splachovadlo na principu magnetismu a parního tlaku. Říkal, že to ušetří polovinu vody a samo to po spláchnutí zahraje rakouskou hymnu. Tak to namontoval radnímu ze Smíchova a ono ho to hned při prvním pokusu vystřelilo rourou skrz strop až do horního patra, kde zrovna jedna maminka koupala miminko.

Pak ten Junek povídal, že systém pracoval naprosto bezchybně, jenom ta realita byla poněkud nekompatibilní.“ „A s těma algoritmama to bude úplně stejný. Však já se na tu jejich novou vědu půjdu hned podívat do Nuslí.“

Jak AI vstoupila do Strany mírného pokroku

Švejk se oblékl a zamířil rovnou do jedné z mála zbývajících nuselských čtyřek, kde zrovna zasedal ustavující výbor Strany mírného pokroku v mezích zákona a snažil se vyřešit vážnou krizi.

Staré metody politického boje totiž selhávaly. Lidé už neposlouchali řeči na náměstích – všichni měli v uších bezdrátová sluchátka a sledovali na mobilech vteřinová politická videa, kde mladé dívky tančily u receptů na avokádový toast a politici s problémy s češtinou ukazovali jakési kohouty.

Jiní zase tančili s důchodci, hladili psy, objímali kombajny nebo zachraňovali Evropu jedním reels videem. Rozdíl mezi influencerkou a kandidátem do sněmovny se dal poznat podle toho, že kandidát měl o něco dražší sako.

„Musíme jít s dobou,“ prohlásil předseda sekce pro digitální transformaci a objednal si jedno malé nealkoholické pivo, za což sklidil od Švejka pohled plný hlubokého lidského soucitu.

„Nahráli jsme celou databázi českých politických slibů od roku 1990 do nejnovějšího modelu umělé inteligence. Ta teď za nás vytvoří kampaň, která osloví sto procent voličů.“

„Sto procent je krásný číslo,“ pokýval hlavou Švejk. „To mívali ve volbách už za císaře pána, ale jen tam, kde se nestačili dopočítat hlasů.“

Švejk se napil ze svého půllitru klasické desítky a utřel si pěnu. „To mně připomíná jednoho krejčího ze Smíchova, nějakýho Štefana. Ten chtěl taky ušít univerzální kalhoty, co by seděly jak tlustýmu panu sládkovi, tak hubenýmu kapelníkovi od dělostřelců.

Tak si na to vzal speciální německy psanej notes s tabulkama, všechno propočítal, sečetl, vydělil, a když ty kalhoty slavnostně ušil, ukázalo se, že mají pět nohavic a čtyři poklopce. Lidi mu to omlátili o hlavu a Štefan se strašně divil a říkal, že podle matematických tabulek ty kalhoty prostě sedět musej.“

A vskutku. Když spustili supermoderní model, aby vyplivl volební program pro rok 2026, tiskárna v rohu hostince začala zběsile chrlit papíry. Všichni přítomní napjatě sledovali, k jakému geniálnímu politickému kompromisu stroj po analýze milionů diskusí na českém internetu dospěl.

Hlavní body programu zněly:

1. Zavedení státního příspěvku na nadávání na cokoli. (Algoritmus zjistil, že jde o nejrozšířenější českou volnočasovou aktivitu a je třeba ji systémově podporovat.)
2. Povinné zrušení pondělků a jejich nahrazení druhou sobotou. (Model vyhodnotil náladu občanů v pondělí ráno jako bezpečnostní riziko pro stát.)
3. Pivo zdarma, ale pouze virtuální. (Chuť piva bude občanům simulována prostřednictvím speciální vládní aplikace, čímž se významně ušetří rozpočtové prostředky.)
4. Každému voliči bude po volbách přidělena taková pravda, jakou si před volbami objednal. (Algoritmus zjistil, že skutečná realita zbytečně rozděluje společnost.)
5. Zřízení Ministerstva správných emocí. (Občané budou každé ráno dostávat notifikaci, koho mají ten den obdivovat a koho nenávidět.)

„To nevymyslíš!“ zaradoval se digitální manažer strany a mával papíry hostinskému. „To je vědecký přístup! Tomu lidé nebudou moci odolat!“

Švejk se jen tiše pousmál. „To bude mít obrovskej úspěch. Úplně jako tenkrát v Libni, když jeden drogista, pan Vodička, začal prodávat umělý krmení pro kanárky vyrobený z uhelnýho mouru a pilin. Tvrdil, že je to hrozně pokrokový, protože to nezatěžuje přírodu a šetří obilí.“ A víc už neřekl. Každý přítomný totiž pochopil, jak ten příběh skončil.

Když se na podzim roku 2026 sečetly volební hlasy, Strana mírného pokroku v mezích algoritmu získala neuvěřitelných dvanáct procent. Lidé sice vůbec nepochopili, co znamená virtuální pivo v mobilu, ale zrušení pondělků oslovilo tolik unavených veřejných zaměstnanců, že strana pohodlně vpochodovala do Poslanecké sněmovny.

Když se novináři ptali Švejka, zda se nebojí, že jednou budou místo politiků vládnout algoritmy, zamyslel se. „To bych se nebál,“ pravil. „Algoritmus aspoň nelže schválně. Ten jenom počítá z toho, co do něj lidi naházeli. Horší jsou politici. Ti někdy vypadají, jako by je trénovala umělá inteligence, ale pak člověk zjistí, že to zvládli úplně sami.“

Odmlčel se, dopil pivo a dodal: „Nakonec je to pořád stejný jako za císaře pána. Jen blázni tehdy tlachali v hosodě a dnes tlachají na sociálních sítích, a hospodě se říká digitální platforma.“

Hostinský přinesl další pivo, aniž by si ho Švejk objednal. „Vidíte?“ usmál se Švejk. „Tomuhle já říkám skutečná umělá inteligence, která přesně ví, co chcete. A navíc funguje i bez aktualizace.“

Kronikář Strany mírného pokroku si později do pamětní knihy zapsal, že algoritmus byl po volbách jmenován poradcem hned několika politických stran. Zdůvodnili to tím, že nemá žádné politické názory, a proto může mít všechny najednou, což je ta pravá nestrannost. Stranám pak algoritmus doporučil vstoupit do vlády a současně zůstat v opozici, což odborníci označili za průlom v politologii.