Komu vadí Petr Pavel? A proč by někteří raději viděli na Hradě téměř kohokoli jiného

Petr Pavel má jednu nepříjemnou vlastnost: bere některé hodnoty vážně. A právě to může být pro jeho odpůrce větší problém než jeho politika. Protože slušný prezident umí být nepříjemně neslučitelný s jejich vlastním obrazem světa.

Některým odpůrcům současného prezidenta vadí jeho minulost, jeho zahraniční politika, názory na Ukrajinu, Evropskou unii nebo společenská témata. Pak je tu ale ještě jiná skupina, pro kterou jsou tyto skutečnosti spíše zástupné. Jsou to lidé, kterým na Pavlovi vadí především to, jaké morální hodnoty zastává a jakým způsobem svou funkci vykonává. Tedy lidé, kterým někdy určité vlastnosti druhého vadí druhého víc než jeho politické názory.

Pavel je zdrženlivý. Nemá potřebu každý den někoho urážet. Nemá potřebu upozorňovat na své zásluhy, a už vůbec ne pokleslým marketingem. Nehraje si na spasitele národa. Ale když se domnívá, že určitá věc překračuje hranice toho, co považuje za přijatelné, a někdy i zákonné, dokáže to říct. A to může být pro některé překvapivě nepříjemné. Často i provokativní.

Irituje to politiky, kteří si z politiky zvykli dělat soutěž v tom, kdo koho hlasitěji poníží, i kdy si co nejvíc nahrabe na dotacích a jiných prebendách. Nechápou, že Pavel staví svou prezidentskou roli na důstojnosti úřadu, ústavních pravidlech a demokratických hodnotách a jeho příklad jim vadí.

Irituje to ale i další, kterým nevadí jen to, co prezident říká, ale také to, co jeho jednání nepříjemně připomíná jim samým. Třeba že slušnost není slabost, že demokracie a právní stát nejsou jen hesla, že existují situace, kdy se člověk nemá postupovat jen podle toho, co se mu politicky hodí, a že existují hodnoty, které sami považují za dávno překonané.

Proto také někdy slyšíme pozoruhodné přání: Pavel by měl být nahrazen někým „normálnějším“. Kým? Třeba Václavem Klausem. Nebo Radkem Vondráčkem. A samozřejmě Andrejem Babišem. Jde o přání těch, kteří by na Hradě raději viděli někoho jako jsou oni sami. A proto jim nevadí ani politici, kteří prokazatelně selhali, a někdy ani političtí tajtrdlíci.

Možná tak, bez ohledu na jeho politické názory, současný prezident vadí především proto, že je pro něj symbolem lidských hodnot, které odmítají. Možná proto, že jim příliš připomíná existenci pravidel, která sami „zrovna nemusejí“ A možná – a to je ta nejnepříjemnější možnost – protože člověk někdy nechce prezidenta, který mu nastavuje morální zrcadlo. Chce prezidenta, ve kterém se pozná.

Nejlépe někoho, kdo bude stejně cynický, stejně podezřívavý, stejně podlý, licoměrný, pokrytecký i stejně ochotný ohýbat pravidla, jako oni sami. O možná i stejně přesvědčený, že politika je především boj o osobní výhody.

Petr Pavel samozřejmě není žádný morální světec. Je politik a jako každý politik může dělat chyby. Jsou však lidé, kterým někdy nevadí člověk, který je špatný. Nejvíc jim vadí člověk, který jim ukazuje, jak a v čem by sami mohli být lepší. A to je pro ně skutečně nepříjemná prezidentská vlastnost.