Když Lhotská prská, nerozumí údajům, překrucuje fakta, a jako vždy: lže

Lhotská, známá blogy, v nichž ideologie vítězí nad fakty, se opět neudržela. Podlehla potřebě zpravit nás o tom, co slátala pro list svých soukmenovců TO, a 25.9. to zde otiskla. A ukázala, jak se vyrábí politická bublina.

Předmětem jejích výkřiků je tentokrát údajná velká „automobilová lež“, což zní téměř jako odhalení století. Ve skutečnosti však jen referuje, navíc z druhé ruky, o výsledcích jedné studie Mnichovské technické university (TUM), které dílem nepochopila, dílem překroutila. Takže to, co předvádí, abychom se drželi němčiny, není, řečeno s J.W. Goethem „Wahrheit“, ale „Dichtung“, tedy nikoli pravda, ale báseň, v jejím případě špatná.

O co jde? Jedno z pracovišť TUM provedlo studii srovnávající ekologickou zátěž elektroaut se spalováky, a to z hlediska jejich celého životního cyklu, což je nesporně zajímavé. Tím ale pravdivost toho, co Lhoská píše, končí. Zbytek jsou jen snůšky nepravd a nekorektních interpretací. Ale vezměme to postupně:

1. Jmenovaná studie není originálním výzkumem. Je tzv. meta-studií, která shrnuje výsledky už provedených výzkumů. Neodhaluje tedy nic nového, co bychom dosud nevěděli. Neprovedla nová měření: shrnula 19 již existujících studií.

Nejde navíc o přísně vědeckou studii, která by proběhla recenzním řízením. K tomu má teprve dojít.

2. Lhotská o studii nereferuje přímo od pramene. Pracovat se studií samotnou by asi pro ní bylo příliš komplikované. Vychází tedy z „výcucu“ z této studie, který zveřejnil bulvární Bild. Asi došla k závěru, že jde o list, jehož obsah je jejím čtenářům TO přístupnější.

3. To hlavní a podstatné je však to, co studie skutečně říká, a co Lhotská tvrdí, ale i to, co studie říká, a v jejím blogu není.

Hlavním výsledkem studie je, že bateriové elektromobily snižují emise CO₂ za celý životní cyklus (těžba, výroba, provoz, recyklace) v průměru o 41 procent oproti srovnatelným spalovacím autům. To je jasný klimatický prospěch. Nejde tedy o to, že by „splaskla další zelená bublina“ jak vece Lhotská. Studie jasně doložila ekologický přínos elektroaut.

Rozptyl co do snížení emisí proti spalováků je přitom u jednotlivých elektroaut, resp. jejich výrob značný: jejich nejmodernější typy už vykazují pokles o až o 70%. Když se výroba elektřiny čistí (a čistí se), výhoda elektroaut roste. O tom se však u Lhotské nedočtete.

Pikantní přitom je, že Lhotská má trochu problém s čísly. Studie říká, že elektroauta vedou k redukci emisí o 41 %. To znamená, že elektromobil celkově, z hlediska celého životního cyklu (tzv. life-cycle), vykazuje zhruba 59 % emisí spalováku (Matematika základní školy: 100 − 41 = 59). Lhotská však tvrdí, zátěž elektromobilů je „zhruba 41 % emisí produkovaných automobily se spalovacími motory.“ Jejich přínos tak paradoxně, zřejmě nevědomky, přikrašluje. Ale což, už Švejk říkal, že chytří nemohou být všichni.

4. Další „nepřesnost“ Lhotské je však ještě větší. Tvrdí, že „EU počítala s nulou, takže všechno padá“ Ano, nařízení EU z roku počítá emise u výfuku. Elektromobil má proto 0 g/km, což ví kždý, kdo elektroauto někdy viděl. To však neznamená, že by někdo někdy tvrdil, že „elektromobil je absolutně bezemisní od kolébky do hrobu“.

Vědci to vědí roky, a TUM kritizuje to, že EU podle jejich názoru dostatečně nemotivuje čistší výrobu oceli, hliníku, baterií a elektřiny, a navrhuje „lifecycle standard“, tedy hodnocení aut, elektroaut i spalováků, z hlediska jejich celého životního cyklu, což je správné a legitimní. Není to ale nic nového: už léta se takto hodnotí např. větrné elektrárny.

Blogerka z toho dělá: „všechny ‚dekarbonizační‘ plány EU počítaly s emisemi nulovými… stávají se cáry papíru… emisní cíle jsou nedosažitelné.“ To je interpretáční skok olympijských rozměrů.

Studie netvrdí, že cíle jsou nedosažitelné. Tvrdí, že současný způsob měření podceňuje celkové emise včetně výroby a nepodporuje dostatečně jejich další zlepšení. Nevolá po zrušení elektromobility. Volá po zpřísnění při hodnocení emisí aut, a chce tak, aby EU byla při jejich hodnocení náročnější. Tedy opak toho, co blogerka tvrdí.

Tady se už ironie blogu Lhotské dotýká nebes. Lhotská tvrdí, že „splaskla bublina o bezemisnosti“. To však studie nikde neříká, a neříká to ani nikdo jiný. Provoz aut pochopitelně bezemisní je, jejich výroba však nikoli, a to není nic nového.

Autoři studie, která explicitně potvrzuje klimatickou výhodu elektromobilů, se této interpretaci předem bránili a tvrdili, že pokud by někdo z jejich studie vyčetl „konec elektromobility“ nebo „důkaz proti zákazu spalovacích motorů od 2035“, pak ve studii nic takového není. Profesor Lienkamp (TUM, vozidlová technika) to shrnul slovy, že z výsledků nelze nijak vyvodit „potřebu konce zákazu spalováků“.

Článek blogerky přesto končí apokalypticky: „Řítíme se do zdi… devastující srážka s realitou je nevyhnutelná.“ Přitom samotná studie říká, že největší páka na emise je stále pohon – a elektrický je lepší. Řítí-li se tak někdo do zdi, je to možní blogerka.

5. Blogerka se ptá, zda se u fotovoltaiky a větrníků také počítají emise z výroby a likvidace. Takže poučme ji: ano, počítají se – v lifecycle analýzách, které se používají už dlouho. A TUM chce, aby se podobný přístup uplatnil i u aut To je legitimní debata. Není to pochopitelně žádný důkaz, proti „zelené ideologii“, jak fantazíruje blogerka.

Shrnutí s lehkým úsměvem

Studie TUM říká: elektromobily jsou ekologicky lepší než spalováky, a unijní regulace by měla motivovat i jejich čistší výrobu. Lhotská z toho udělala: „Automobilová lež! Bublina splaskla! Ideologie vítězí!“

Fakta jsou pro ni zřejmě nudná: elektromobily snižují emise o desítky procent už dnes a jejich výhoda dlouhodobě roste. Regulace má však nedostatky, a měla by posílit. To pochopitelně není žádná „velká lež“.

U Lhotské tak jde jen o blogovou bublinu, a vítězství ideologie nad fakty.

P.S. Aby nevznikl omyl. Autorovi tohoto článku nejde o Lhotskou: ta ať si klidně i nadále obšťastňuje své soukmenovce na TO tím, co chtějí slyšet. Jejich „uhlířská víra“ je silná, a jen tak s ní něco nehne. Jde mu jen o to, aby svými nepravdami a omyly nezanášela tento blog, jehož čtenáři mají právo vědět, jak se věci skutečně mají.

Její blog totiž připomíná situaci, kdy slabší žák dostane za úkol referát o určitém díle, dílo nepřečte, čerpá o něm jen z jeho odvaru na internetu, ani tak ho však nepochopí a navíc se v referátu až úsměvně plete.