Když Lhotská prská, až se odkope

Když se autorka opět recyklovaného blogu Lhotská rozhodla odhalit údajné lži a selhání prezidenta, dosáhla přesného opaku. Ve snaze za každou cenu usvědčit Hrad z nekalosti se totiž v argumentační křeči sama učebnicově odkopala.

Přečíst si nejnovější výlev sveřepé blogerky Lhotské je poučnou lekcí z argumentační křeče. Autorka se snaží dokázat, že prezident Petr Pavel neustále lže a selhává. Její rádoby odhalení je však jen snůška účelově překroucených konstrukcí a chytání za slovíčka, ve kterých se autorka sama ošklivě odkopala.

Zásadním „odhalením“ má být prezidentské veto rozpočtové novely. Autorka zpochybňuje prezidentovy motivy a nabízí úvahu: pokud může Sněmovna veto přehlasovat, k čemu taková pravomoc je a neměla by se zrušit?

Míra ignorace ústavního systému dělby moci je fascinující. Veto v parlamentní republice představuje politický varovný signál, nikoliv absolutní právo veta. Tvrdit, že neprosazené veto dělá z hlavy státu „flinkajícího“ se úředníka, odkrývá jen nepochopení základních principů demokratického státu.

Podobně úsměvná je SMSková dramaturgie kolem Filipa Turka. Když politický protokol použije obrat „varianta k zamyšlení“, rozumí každý příčetný člověk tomu, že jde o zdvořilý odstup či získání času k jednání. Pro Lhotskou je to však důkaz „prokazatelné lži“. Svět autorky je černobílý: buď bezvýhradný souhlas s našimi bratry v triku, nebo podvod.

Vrcholnou tečkou autorčina pátrání je pak status Petra Koláře. To, že někdo funguje jako neformální konzultant bez smluvního vztahu s Hradem, a přitom je na webu uveden v sekci poradců pro informovanost veřejnosti, považuje autorka za skandál. Pokud je největším prohřeškem Hradu rozdíl mezi neplacenou konzultační rolí a formální pracovní smlouvou, pak prezidentovi gratuluji. Být deklarovaným konzultantem čelného politika bez smluvního vztahu je v civilizovaném světě běžné, a fakt, že to není běžné v Rusku, ideálním světě autorky, bohužel nic neznamená.

Lhotská ve svém textu tak opět usilovně prská ​​na všechny strany, ale místo odhalení prezidenta nabídla jen přehlídku vlastní demagogie. Chce-li někdo tepat politiky, měl by mít v ruce fakta, nikoli jen ublížené dojmy.