Jak zabránit přílivu cizinců? Máme neprůstřelné řešení: Vlasteneckou pracovní povinnost

Naši přední vlastenci mají pravdu: přítomnost cizinců u nás i na našem trhu práce je alarmující. Existuje však prosté řešení, jak jejich příliv omezit, a skoncovat s šedou ekonomikou. Stačí zavést vlasteneckou pracovní povinnost.

Léta slýcháme oprávněný varovný apel: cizinci nám berou práci! Zároveň se od kritiků dozvídáme, že sem přišli jen pro dávky. Realita je však mnohem zákeřnější.

Uprchlíci z Ukrajiny i přistěhovalci z dalších zemí se u nás skutečně výrazně zapojili do pracovního procesu. Do našeho trhu práce infiltrovali tak hluboko, že jich tu „maká“ skoro milion. V České republice je aktuálně zaměstnáno přibližně 935 000 cizinců. To znamená, že každý devátý pracující v naší zemi má cizí pas. Z tohoto počtu tvoří Ukrajinci největší skupinu – legálně u nás pracuje téměř 360 000 osob s ukrajinským občanstvím, což je asi 80 % z těch, kteří tu žijí. Těchto 360 000 pracovních pozic je přesně ta meta, na kterou by měli naši vlastenci zaútočit.

Věc je komplikována i tím, že cizinci nás zákeřně vydírají svými daněmi – odvádějí do státní kasy víc, než z ní berou. Tím nás staví do nepříjemné situace, kdy bychom si bez nich na dálnice a důchody museli půjčovat ještě více než dnes. Jen za třetí čtvrtletí roku 2025 odvedli ukrajinští uprchlíci na daních a pojistném 8,2 miliardy korun. Za celý rok 2025 tak jejich odvody do rozpočtu (cca 78,7 mld. Kč) výrazně převýšily náklady na celkovou pomoc, kterou jim stát štědře poskytl (cca 74 mld. Kč).

Ale nezoufejme, řešení této situace a prevence jejího zhoršování je na dosah a je hluboce vlastenecké. Podle nejčerstvějších dat Úřadu práce ČR z února 2026 máme v evidenci 378 547 nezaměstnaných uchazečů. Naproti tomu zaměstnavatelé aktuálně nabízejí (už jen) 86 431 volných pracovních míst. Nechceme-li tedy dopustit, aby se počty cizích zaměstnanců dále zvyšovaly, je oněch téměř 4,5 českého uchazeče na každé jedno volné místo naší největší zbraní.

Chceme-li skutečně hájit národní zájmy, musíme nastolit všeobecnou vlasteneckou pracovní povinnost. Stačí, aby se oněch 378 tisíc našich lidí „mobilizovalo“ a neprodyšně obsadilo každou z těch 86 tisíc volných pozic dříve, než se jich stihne zmocnit kdokoli cizí. Zbylých téměř 300 tisíc vlastenců pak může v záloze čekat na uvolnění míst, která dnes „zákeřně“ drží pracující Ukrajinci.

Tento model „národního sebeobětování“ by přinesl nevídané benefity:

- Konec šedé ekonomiky: Touto povinností konečně vyřešíme problém šedé ekonomiky, který tak oprávněně kritizuje předseda Babiš. Jakmile bude všech 378 tisíc uchazečů pod dohledem státu povinně obsluhovat pulty a míchačky, nezbude pro nelegální zaměstnávání ani prostor, ani lidi.

– Stát jako firma s plným stavem: Jak říká pan předseda, stát se musí řídit jako firma. Žádná pořádná firma si nemůže dovolit mít 378 tisíc lidí na neplacené dovolené, zatímco cizinci jí obsluhují sklady. S vlasteneckou pracovní povinností konečně dosáhneme „plného stavu“ a nebudeme muset outsourcovat naši národní hrdost kamsi na východ.

– Okamžitý konec další migrace: Jakmile cizinci zjistí, že na každou volnou lopatu v Česku stojí ve frontě pět odhodlaných vlastenců, přestanou k nám jezdit. Proč by tu byli, když není co kopat?

– Léčba digitální únavy: Armáda facebookových bojovníků by konečně našla skutečné uplatnění. Místo psaní komentářů o Česku ohroženém záplavou uprchlíků by v potu tváře hloubili příkopy pro optické kabely.

Jediné, s čím bychom se museli vyrovnat, je ztráta, kterou by odchod přistěhovalců znamenal pro státní rozpočet. Jako hrdý národ bychom však jistě neměli problém s tím, aby každý vlastenec ze své mzdy dobrovolně doplatil příspěvek na onen miliardový výpadek, který by odchodem pracujících cizinců vznikl. Za národní suverenitu a čisté sklady to přece stojí!

Náš autorský tým se v záchvatu intelektuální rozmařilosti rozhodl, že jako punc pravosti a certifikát duševního zdraví bude své příspěvky napříště opatřovat krátkým básnickým útvarem zvaným limerick. Považujte to za jakousi estetickou kompenzaci za ty syrové pravdy, které v textech servírujeme.

Byl jeden vlastenec z Prčice,

co na cizí práci křičel nejvíce.

Dostal hned krumpáč,

lopatu a kopáč,

a tak radši zůstal doma u lžíce.