Jak „vyšinutý“ je Trump?

Poté, co Trump pohrozil Íránu zničením civilní infrastruktury, pokud neotevře Hormuzský průliv, reagoval Teherán prohlášením, ve kterém amerického prezidenta označil za „vyšinutého“ a jeho hrozby za „blouznění naprostého šílence“.

Je nepochybné, že vyjádření Teheránu jen Trumpovi vrací jeho rétoriku. Aktuální napětí na Blízkém východě však nesporně dává debatě o mentálním zdraví Donalda Trumpa zcela nový a mrazivý rozměr. V situaci, kdy se americká armáda potýká nejen s válkou, ale i personální krizí a nutností bleskové modernizace, se totiž otázka prezidentova úsudku stává bezpečnostním rizikem první kategorie. Jak na jeho mentální zdraví pohlíží američtí psychiatři?

Předem je pochopitelně důležité zdůraznit, že žádný seriózní odborník nebude diagnostikovat člověka pouze z médií. Tento etický standard, známý jako Goldwaterovo pravidlo, stále platí.

Přesto se v americkém odborném prostoru – od psychiatrů z Yale až po bývalé armádní lékaře – objevuje již dlouhodoběji soupis projevů, které skládají obraz něčeho, co sice není oficiální diagnózou, ale vykazuje to znepokojivé parametry.

Pozorované symptomy (tzv. „Nediagnóza“)

Pokud bychom shrnuli postřehy stovek odborníků, kteří se rozhodli prolomit mlčení v rámci iniciativy „Duty to Warn“ (Povinnost varovat), narazíme na několik opakujících se okruhů, které ironicky kontrastují s jeho rolí vrchního velitele:

Faktické konfabulace a geografická dezorientace: Trump v minulosti opakovaně prokázal svérázný smysl pro realitu, když si například pletl Grónsko s Islandem, nebo vyprávěl nepravděpodobné či spíše nemožné historky o tom, jak byl jeho strýc zapleten do případu Unabombera.

Záměny jmen a fonetické lapsy: Ironie situace vrcholí, když Trump varuje před nebezpečím války, ale přitom si opakovaně plete svou tehdejší soupeřku Nikki Haleyovou s Nancy Pelosiovou. Kritici upozorňují i na komolení slov (např. „mishiz“ místo missiles, tedy rakety nebo bizarní zmínky o „pivovarech“ místo „byrokracie“).

Ztráta kognitivní kontroly (The Weave): Trumpovy projevy jsou stále delší a roztěkanější. Zatímco on sám tento styl nazývá „The Weave“ (Proplétání) a tvrdí, že jde o geniální rétorickou strategii, kdy se odbočky o velrybách, větrných mlýnech nebo myčkách nádobí nakonec spojí v celek, odborníci v tom vidí neschopnost udržet myšlenkovou nit, tzv. rambling, česky nejlépe „toulavé“ nebo „odbíhavé“ mluvení, tedy styl řeči, který je rozvláčný, postrádá jasnou strukturu a neustále odbočuje od hlavního tématu.

Maligní narcismus a paranoia: Část psychiatrů hovoří o kombinaci narcismu a tendence vnímat jakýkoliv nesouhlas jako „vlastizradu“. V kontextu velení armádě je tato „diagnóza“ nebezpečná hlavně kvůli jeho nepředvídatelnosti.

Fyzické projevy únavy: Opakované zprávy o „mikro-spáncích“ během důležitých jednání a neobvyklá chůze vedou k diskuzím o úbytku vitality, kterou Trumpova kampaň paradoxně staví jako jeho hlavní přednost.

Tato kritika nabyla na síle zejména poté, co se kognitivní zdraví stalo ústředním tématem kampaně, původně namířené proti Joeu Bidenovi. Nyní se však karta obrátila a Trump se stal nejstarším úřadujícím prezidentem v historii USA, který musí čelit vlastním argumentům o „mentální senilitě“.

Výhled do budoucna

Lze očekávat, že tlak na transparentnost ohledně prezidentova zdraví bude dále sílit. S blížícími se klíčovými rozhodnutími o vojenských investicích a hrozící eskalací s Íránem budou otázky na jeho kondici přibývat. Pravděpodobně se dočkáme tlaku na zavedení povinných nezávislých lékařských prohlídek pro držitele nejvyšších úřadů.

Pokud by se potvrdil výraznější pokles mentální výkonnosti, mohlo by to vést k historicky prvnímu reálnému pokusu o aktivaci 25. dodatku ústavy, nebo k tichému přesunu rozhodovacích pravomocí na generály, kteří by fungovali jako „dospělí v místnosti“. Otázka Trumpovy „příčetnosti“ tak v nejbližších letech zůstane hlavním barometrem politické a jaderné stability světa.

P.S. Je vlastně škoda, že kapacity z řad amerických psychiatrů a psychologů, které se tak detailně zabývaly Trumpovým profilem, neměly možnost alespoň vzdáleně posoudit mentální zdraví některých našich vedoucích činitelů.

Zejména u těch, kteří vykazují podobné příznaky – ať už jde o výraznou egocentričnost, impulzivní rozhodování, nebo narušenou schopnost práce s realitou –, by takový odborný vhled mohl vnést do domácí debaty potřebné racionální měřítko.

Literatura:

Podrobné analýzy symptomů a otevřené dopisy odborníků naleznete v článcích deníků The Guardian a HuffPost.

Další prameny:

1. Dr. Bandy X. Lee a „Povinnost varovat“

Forenzní psychiatrička (dříve z Yale), která vede hnutí odborníků tvrdících, že v případě ohrožení veřejnosti má lékař „povinnost varovat“ (Duty to Warn), která stojí nad etickým pravidlem nemluvit o veřejných osobách bez vyšetření.

Klíčová publikace: The Dangerous Case of Donald Trump (2017) – obsahuje eseje 27 odborníků. V roce 2025 vydala aktualizovanou verzi The Much More Dangerous Case of Donald Trump.

Aktuální vyjádření (2025): Dr. Lee v rozhovorech uvádí, že Trumpovy symptomy se zhoršily a úroveň nebezpečí vzrostla, přičemž jeho stav označuje za „stav veřejného ohrožení“.

2. Dr. John Gartner a diagnóza demence

Profesor z Johns Hopkins University, který se specializuje na téma „maligního narcismu“ a v poslední době se zaměřuje na kognitivní úpadek.

Aktuální analýza (2024–2025): Gartner upozorňuje na tzv. fonemickou parafázii (komolení slov jako důsledek poškození mozku) a širokou chůzi (wide-based gait), což jsou podle něj klinické příznaky frontotemporální demence.

Zdroj: Podcast Shrinking Trump, kde s kolegy rozebírá Trumpovy projevy z lékařského hlediska.

3. Otevřený dopis 200 odborníků (říjen 2024)

Těsně před volbami podepsalo přes 200 psychologů a psychiatrů otevřený dopis, ve kterém varují, že Trump vykazuje jasné znaky „maligního narcismu“ – kombinace narcismu, asociálního chování a sadismu, což ho podle nich činí „existenciální hrozbou pro demokracii“.

P.S. Je vlastně škoda, že kapacity z řad amerických psychiatrů a psychologů, které se tak detailně zabývaly Trumpovým profilem, neměly možnost alespoň vzdáleně posoudit mentální zdraví některých našich vedoucích činitelů.

Zejména u těch, kteří vykazují podobné příznaky – ať už jde o výraznou egocentričnost, impulzivní rozhodování, nebo narušenou schopnost práce s realitou –, by takový odborný vhled mohl vnést do domácí debaty potřebné racionální měřítko.