Jak vypadá „systémová nespravedlnost“ v praxi? Návod pro začínají i pokročilé premiéry

Máte pocit, že spravedlnost je slepá? Omyl. V českém rybníčku má zrak zcela vynikající. Tak dobrý, že jí umožňuje v téže kauze jasně rozlišit, koho se její verdikt týká, zvláště pokud její pohled směřuje k vládním lavicím.

Pojďme si na aktuálním příběhu o jednom hnízdě a dvou aktérech ukázat, jak se v Česku vaří prvotřídní právní bizár.

Recept na nedotknutelnost

Představte si, že jste majitelem velkofirmy a vaše pravá ruka, řekněme paní Jana, „zařídí“ dotaci, na kterou byste normálně neměli nárok.

Po letech soudního ping-pongu, kdy se spisy kupí jako komín v Lovochemii, přišel 4. květen 2026. Soudce bouchne kladívkem a řekne: „Vinná!“ Jana Nagyová odchází od Městského soudu v Praze s nepravomocnou tříletou podmínkou a pokutou 500 tisíc korun.

A co vy, jako šéf? Vy nic. Vy máte imunitu. Sněmovna vás totiž počátkem března 2026 ke stíhání nevydala, takže zákon raději počká v předsíni, dokud vás to v té politice nepřestane bavit.

Ironie jako pracovní nástroj

Je to fascinující divadlo. Na jedné straně máme soud, který jasně řekne, že se stal dotační podvod a poškození finančních zájmů EU. Na straně druhé máme hlavního hrdinu, který nám dál s klidem vysvětluje, že „Čapí hnízdo je politický proces“ a objednávka. V praxi to tedy vypadá takto:

1. Pěšák padne: Jana Nagyová si odnáší cejch dotačního podvodníka.
2. Král stojí: Andrej Babiš je v suchu, protože 104 kolegů usoudilo, že spravedlnost má mít pauzu.

Česká spravedlnost: VIP salonek vs. MHD

Pokud jste běžný smrtelník a v daňovém přiznání si „spletete“ nulu, finančák na vás zaklekne dřív, než stačíte říct „sorry jako“. Ale pokud hrajete extraligu, pravidla se mění. Systémová nespravedlnost totiž není o tom, že by soudy nefungovaly. Ony fungují – až na to, že narazí na neviditelnou zeď jménem poslanecký průkaz.

Jak kdysi trefně poznamenal Honoré de Balzac:„Zákony jsou pavučiny, jimiž velké mouchy proletí, kdežto ty malé se do nich zapletou.“

Dovětek pro ty, co „nic neplatili“

Možná teď namítnete: „Vždyť ty prachy vrátili! Tak co se řeší?“ Je to podobná logika, jako kdyby vás chytili s cizí peněženkou, vy byste ji po dvou letech vyjednávání a zprávě od OLAFu vrátili a divili se, že vás policie pořád otravuje.

Padesát milionů se sice v roce 2018 do rozpočtu vrátilo (čistě náhodou z firmy pana premiéra a bez uznání viny, pochopitelně), ale pachuť zůstává. Jednak nás ty roky vyšetřování stály další miliony na platech úředníků a soudců, a hlavně – ta dotace měla pomoci skutečnému malému podniku, kteý nepodvádí, ne projektu krytému miliardovým holdingem.

Účetně je to možná „nula od nuly“, ale morálně je to pořád stejné hnízdo. Jen v něm teď sedí jedna paní s podmínkou, zatímco skutečný „majitel hnízda“ se nám směje do obličeje z poslanecké lavice.

Co k tomu dodat? Deset let vodit za nos policii, státní zástupce i veřejnost nechat za sebe odsoudit kolegyni a ještě u toho všeho stíhat roli premiéra... Je to holt frajer!