Jak se nám poodhrnula opona budoucnosti, a hned jsme ji zase raději zatáhli

Je leden 2028, Česko si vybírá nového prezidenta. Nahlédli jsme proto, odhalením roušky budoucnosti, do volebních programů kandidátů z řad současné vládní garnitury. A závoj budoucnosti jsme pak raději opět velmi rychle zatáhli.

Je začátek roku 2028, Česká republika stojí před osudovou volbou nového prezidenta a my jsme dostali jedinou, téměř mystickou možnost nahlédnout do volebních programů kandidátů a vizionářů z řad současné vládní garnitury. Tedy těch, kteří jsou obrazem toho nejlepšího, co tato země kdy zplodila.

Ukázalo se, že odvážné vize budoucnosti v nich nechybí. Co v nich občas chybí, je pouze zdravý rozum, logika, znalost fyzikálních zákonů a základní matematika. Ale to se podá.

Andrej Babiš: „Budu prezidentem všeho a všech!“ Každý důchodce dostane přidáno, každý zaměstnanec levnější elektřinu, každý podnikatel méně kontrol a každý volič dvě koblihe a poukaz na zájezd do Průhonického parku. Kdo se odváží zeptat, z jakých peněz se dary zaplatí, bude okamžitě označen za klausovského pesimistu, nepřítele lidu a zmařenou existenci. Česká republika bude opět nejlepší na světě, možná i v rámci přilehlé galaxie.

Zavedena bude povinná přísada řepkového oleje do svěcené vody ve všech kostelích a státní poukázky na bezplatnou koblížkovou terapii pro každého stresovaného občana, hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Zřídí se také Ministerstvo národní spokojenosti, jehož hlavním úkolem bude pravidelně měřit, zda jsou občané dostatečně spokojeni. Pokud ne, stát jim rozdá další peníze. Čísla a makroekonomické předpoklady dodáme později – pravděpodobně až po skončení funkčního období.

Karel Havlíček: „Česko musí být průmyslová velmoc, i kdybych u toho neměl spát!“ Budeme mít jádro, uhlí, plyn, dříví a vlastně všechno, co hoří nebo vyrábí elektřinu, pokud to tedy není podezřele zelené. Green Deal zruším osobním rozhodnutím prezidenta, klima uklidním tím, že mu zakážu oteplování, a domácímu průmyslu zachráním krk především tím, že mu budu v tiskových zprávách denně vysvětlovat, že inovace objevené po roce 1995 jsou jen nebezpečný liberální výmysl.

Zaveden bude 48hodinový pracovní den pro ministerstvo průmyslu, povinné vytápění chodníků v zimě zbytkovým teplem z uhelných elektráren vládních sponzorů a celostátní zákaz větrníků z důvodu, že „kradou vítr z plachet české vlády“. Každá česká obec navíc dostane povinnost mít alespoň jednu elektrárnu, jednu továrnu a jednu strategickou zásobu uhlí, i kdyby vyráběla pouze elektřinu pro obecní rozhlas.

Alena Schillerová: „Stát musí být hlavně pro lidi. A pro TikTok.“ Proto bude stát rozdávat peníze. Všem, pořád a za cokoliv. Daně se samozřejmě snižovat nebudou, protože z něčeho se ty státní dárky a estetické fotokampaně financovat musí. Státní rozpočet bude dokonce absolutně vyrovnaný – jakmile se na něj přestaneme dívat a zakážeme používat kalkulačky.

Dojde ke zřízení Národního ministerstva pro filtry a osvětlení na sociálních sítích, tisku pětitisícovek s vůní levandule pro lepší pocit při placení mírně zvýšených cen potravin a oficiálnímu přejmenování státního dluhu na „investici do národní radosti“. Každému občanovi bude přidělen osobní ekonomický poradce, který mu vysvětlí, proč si může dovolit všechno, co mu stát právě slíbil.

Petr Macinka: „Vrátíme Česku suverenitu. Ať už to znamená cokoliv.“ Brusel nám nebude říkat, co máme dělat. Washington také ne. A my sami si to raději také říkat nebudeme, abychom se nepohádali. Až konečně zjistíme, co vlastně chceme dělat a jaké jsou naše národní zájmy, vydáme o tom tiskové prohlášení.

Do té doby budeme suverénně vetovat úplně všechno, včetně předpovědi počasí. Česká republika vyhlásí úplnou suverenitu také nad fyzikálními zákony, které jsou podle všeho posledním významným bruselským vměšováním. Na hranicích vzniknou suverénní kontrolní stanice, kde bude každý přijíždějící občan povinen odpovědět na otázku: „A jste si jistý, že tohle chcete z Bruselu?“

Filip Turek: „Svoboda začíná pod kapotou a končí u výfuku.“ Každý správný občan bude mít ze zákona garantované právo vlastnit aspoň osmiválec, hlasitý výfuk a neotřesitelný názor, že klimatická změna je pouze výmysl cyklistů z Bruselu. Parkování před hospodou, ideálně přímo na chodníku nebo na místě pro invalidy, bude zapsáno do Ústavy jako základní lidské právo. Vědecká fakta o emisích CO₂ budou nahrazena vůní spáleného benzínu a zdravým rozumem z garáže.

Dojde ke zrušení rychlostních limitů, a to i na parkovištích před nákupními centry, zavedení státního příspěvku na palivo pro auta s objemem nad tři litry a přejmenování cyklostezek na „pruhy pro odkládání náhradních dílů“. Každý nový řidič navíc dostane při převzetí řidičského průkazu státní poukaz na první pokutu za převrácení sanitky.

Tomio Okamura: „Česko především! A po nás potopa.“ Dojde k operativnímu zavádění ochrany před vším, na co upozorní nejnovější ranní průzkumy veřejného mínění. Vyhlásím všelidové referendum o migrantech, Bruselu, euru, islámu, zimním čase, o tom, proč v samoobsluze zase podražil rohlík, i o tom, zda má ráno vycházet slunce.

Dojde k výstavbě obranného valu z českých drnů kolem celých hranic a povinnému podávání tradičního vepřo-knedlo-zela v mateřských školách třikrát týdně pod hrozbou exekuce. Každé ráno proběhne celostátní referendum, zda máme více chránit hranice, národní kuchyni, korunu nebo český národ před tím, co se právě objevilo na internetu.

A společný program?

Kandidáti se dohodli, že jejich kompromisní programové body zahrnou levnější život pro každého, silnější Česko bez práce, žádný Brusel, žádné migranty, žádný Green Deal, žádné povinnosti a hlavně žádné problémy.

A protože se pochopitelně nedokázali shodnout, kdo z nich má nejlepší program, uzavřeli nakonec historický kompromis: prezident bude občanům slibovat vše, co ho napadne, vláda to bude financovat a odpovědní za problémy budou opozice a Brusel.

Kandidáti se současně shodli, že nejlepší prezident je ten, který nikdy – ale opravdu nikdy – po nebude ochoten za plnění svého programu přijmout jakoukoli odpovědnost.

Závoj budoucnosti jsme proto raději zatáhli, zamkli na dva západy a klíč hodili do propasti, aby někoho nenapadlo se programovými body kandidátů inspirovat.