Euro, koruna, nebo román na pokračování? Jak dlouze sdělit jednu známou myšlenku

Euro, koruna, nebo chechták? Profesorka Kislingerová napsala text, který se tváří jako odvážný vstup do debaty. Ve skutečnosti opakuje známé argumenty a dokazuje, že někdy je největším nepřítelem myšlenky její podání.

Existují texty, které čtenáři otevřou nové obzory. A pak existují texty, které otevřou všechny obzory najednou, několikrát je obejdou a nakonec se vrátí na stejné místo, odkud vyrazily.

Příspěvek Evy Kislingerová „Euro, koruna nebo chechták“ patří do druhé kategorie. Ne proto, že by byl vyloženě chybný. Naopak. Většina jeho základních tezí je vcelku rozumná. Problém je jinde: čtenář po dočtení zjistí, že absolvoval několikastránkový výlet za poznáním skutečnosti, kterou ekonomové, politici i veřejnost diskutují už nejméně dvacet let.

Velká cesta k malé pointě

Hlavní sdělení článku lze zjednodušit asi takto:

• koruna má určité výhody,
• euro má určité výhody,
• rozhodnutí není čistě ekonomické,
• emoce často převládají nad fakty.

To je jistě pravda. Jenže právě zde nastává problém. Nic z toho není špetku nové. Prakticky každá seriózní debata o přijetí eura v České republice začíná i končí stejnými argumenty.

Zastánci eura upozorňují na nižší transakční náklady a hlubší integraci do evropských struktur.. Odpůrci připomínají ztrátu samostatné měnové politiky. A mezi nimi stojí početná skupina lidí, která si myslí, že se svět nezhroutí ani v jednom případě. Není tedy úplně jasné, jaké nové poznání si má čtenář z článku odnést.

Když se z úvodu stane hlavní část

Další zvláštností textu je jeho konstrukce. Profesorka stráví značnou část článku vysvětlováním historických, politických a psychologických souvislostí, aby nakonec dospěla k závěru, který mohl být klidně v prvním odstavci.

Je to trochu jako kdyby vám někdo hodinu vysvětloval fyziku spalovacího motoru, historii automobilismu a vývoj asfaltových směsí, aby nakonec oznámil: „Auto vás dopraví z bodu A do bodu B.“ Děkujeme. Tušili jsme to.

Ztracené mezititulky

Zde se dostáváme k drobné stylistické poznámce. Od profesorky, která celý život píše odborné texty, by člověk očekával jistou disciplínu při práci se strukturou. Mezititulky nejsou nepřítel vzdělanosti. Nejsou ani ústupek intelektuální lenosti. Jsou službou čtenáři.

V době, kdy lidé čtou články na mobilu mezi dvěma zastávkami tramvaje, není hříchem rozdělit text na logické celky. Naopak. Článek je tak proudem slov, ve kterém se čtenář občas ztratí podobně jako turista v obchodním centru bez orientačních tabulí.

Nejzajímavější je to, co v článku není

Paradoxně nejzajímavější není to, co profesorka říká, ale co neříká. Debata o euru dnes totiž dávno není pouze debatou o měnové politice. Je to debata o schopnosti české ekonomiky fungovat uvnitř stále propojenějšího evropského prostoru. Je to debata o produktivitě, konkurenceschopnosti, fiskální odpovědnosti a institucionální kvalitě státu.

Místo toho se opět vracíme k tradičnímu českému souboji mezi „korunou jako symbolem suverenity“ a „eurem jako symbolem modernity“. Jenže právě tento rámec už je pradávno vyčerpaný.

Není náhoda, že i mezi ekonomy existují legitimní argumenty na obou stranách. Nejde totiž o spor mezi pravdou a omylem, ale mezi různými prioritami.

Celý článek tak připomíná filmový remake. Herci odvádějí slušnou práci. Kamera funguje. Jenže příběh už všichni viděli.

A možná právě proto po dočtení nevzniká pocit nesouhlasu ani souhlasu. Spíše lehké překvapení, že bylo potřeba tolik odstavců k vyjádření něčeho, co by se dalo shrnout do jediné věty: Otázka eura není jednoduchá a lidé se o ní hádají hlavně proto, že do ní promítají své emoce.

Což je mimochodem poznatek, který platí nejen o měně, ale také o politice, fotbalu, počasí a rodinných oslavách. A na to jsme možná nepotřebovali celý článek. Stačil by dobře napsaný mezititulek.