Ekonomický manuál pro přežití ve světě, kde aktivní blb napáchá víc škod než cizí armáda

Jedno z nepřevratnějších ekonomických zjištění všech dob, které však zcela příznačně zatím neproniklo do učebnic ekonomie, je princip ekonomické hlouposti, odhalený už před lety americkým ekonomem Cipollou. V čem spočívá?

Cipollovo zjištění se týká ekonomického dopadu lidské hlouposti a odhaluje děsivou pravdu. Říká, že výskyt hlupáků v populaci i v jednotlivých profesích je konstantní, nezávislý na vývoji i na vzdělání a vždy dramaticky převyšuje naše nejhorší očekávání.

Chcete-li tak zjistit, co ekonomice škodí nejvíce, pak zapomeňte na inflaci, energetickou krizi nebo krachy na burze. Tím největším nebezpečím je hlupák - tichý zabiják prosperity, který pálí mosty, i když na nich sám stojí.

Ale nenechte se mýlit. Pokud si myslíte, že tím největším rizikem pro ekonomiku je člověk, který nerozumí trojčlence nebo nezvládá složené úročení, jste naivní optimisté. To je jen „ekonomický negramota“ – neškodné stvoření, kterému stačí dát kalkulačku a několikrát ukázat, jak s ní zacházet.

Skutečný Cipollův Hlupák je jiná liga. Jeho hloupost není neznalost, je to destruktivní superschopnost s dopadem na široké okolí. Zatímco běžný podvodník vás okrade, aby si koupil jachtu (což dává smysl), hlupák vás zruinuje jen proto, že ho to zrovna napadlo, a jako bonus u toho zbankrotuje taky.

Čtyři hlavní aktéři ekonomiky podle Cipolly

Americký profesor italského původu Carlo M. Cipolla ve své geniální eseji Základní zákony lidské hlouposti definoval hlupáka jako nebezpečnější entitu, než je i ten nejhorší zločinec. Pro pochopení ekonomiky zkázy rozdělil lidstvo do čtyř kvadrantů podle toho, jak jejich činy ovlivňují je samotné a jejich okolí:

• Lidé inteligentní: Jejich akce přinášejí zisk jim i ostatním. (Vzácný úkaz).
• Zločinci: Lidé, kteří získávají na úkor druhých. Jsou to sice paraziti, ale jejich chování je logické a predikovatelné – chtějí se mít lépe.
• Naivkové (Smolaři): Lidé, kteří přináší zisk ostatním, ale sami na tom tratí. (Potrava pro zločince).
• Hlupáci: Korunní princi destrukce. Způsobují ztráty ostatním, aniž by z toho sami cokoli vytěžili. Často u toho ještě sami prodělají kalhoty.

Když teorie potká praxi: „Letecký den“ v ČSA

Učebnicovým příkladem Cipollova hlupáka v českých reáliích je legendární působení bývalého ministra Jaroslava Tvrdíka v čele ČSA. Ten po svém nástupu předvedl výkon, který by se dal vyučovat jako kurz „Jak efektivně spálit miliardy“.

V době, kdy se letectví potýkalo s krizí a aerolinka krvácela, masivně zvyšoval mzdy, nakupoval luxusní auta a budoval „ambiciózní flotilu“ na dluh. Výsledek? Podnik, který mohl prosperovat, skončil v troskách. Tvrdík z toho nezískal jachtu (jako zločinec), prostě jen zničil národního dopravce a svou vlastní manažerskou pověst. Čistá, krystalická Cipollova hloupost v přímém přenosu.

Když ego převáží nad kalkulačkou: Případ „Kupónovka

Jedním z fascinujících příkladů Cipollovy teorie v moderní historii je i česká kupónová privatizace. Byl to projekt, o kterém téměř celý tehdejší ekonomický svět tušil, že bez právního rámce skončí katastrofou. Ale jistý Václav Klaus na ní trval s neochvějným sebevědomím. Možná jen toužil vidět svůj podpis na každé kupónové knížce v zemi jako symbol „nového věku“.

Výsledek? Místo vzniku drobných akcionářů jsme světu darovali pojem tunelování, podniky, které mohly přežít, skončily v bankrotu, lidé přišli o úspory a samotný „otec reformy“ ztratil prestiž uznávaného ekonoma.

Když hloupost překoná chamtivost: Případ Čapí hnízdo

Případ dotací pro Agrofert a kauza Čapí hnízdo jsou fascinující ukázkou toho, jak hloupost vítězí nad chamtivostí. Zatímco „chytrý zločinec“ by kradl tak, aby ho nechytili, hlupák se kvůli pár milionům z dotací vmanévruje do mezinárodního skandálu, který ho stojí miliardy na zablokovaných evropských fondech a totální ztrátu prestiže na evropské úrovni.

Hloupost v terénu

S hloupostí v téměř koncentrované podobě se však můžeme sejít v nepřeberném množství situací:

Místní politik „Vizionář“: Radní, který uprostřed historického náměstí vybuduje betonové „multifunkční centrum“ za dotace, které obec zatím nemá. Projekt zruinuje místní živnostníky, odřízne dopravu a po roce skončí jako prázdná nevytopitelná hala. Obec je v exekuci a radní přišel o koryto. Nikdo nevyhrál.

„Kutil Destrukce“: Chce ušetřit 500 korun za instalatéra, a tak opraví prasklé potrubí izolační páskou. Vytopí sebe i vás. Neušetřil nic, zničil majetek za statisíce a ještě si u toho zlomil palec.

Korporátní „Zlepšovatel“: Manažer, který v rámci úspor zruší oddělení kontroly kvality. Ušetří sice na platech, ale následné reklamace a ztráta jména firmu položí do půl roku. On sám dostane padáka, ale do životopisu si hrdě napíše „Specialista na optimalizaci nákladů“.

V kanceláři: To je ten kolega, který v rámci „zlepšení efektivity“ smaže sdílenou databázi kontaktů, protože „v tom byl nepořádek“. Výsledek? Firma na týden stojí, on musí pracovat přesčas, aby to opravil, a nikdo – absolutně nikdo – z toho nemá ani korunu. Čistá nula. Vlastně čisté minus.

Soused, který stráví celé odpoledne blokováním vaší příjezdové cesty, aby vám dokázal, že má pravdu v malicherném sporu o plot. Ztratí tím svůj čas, váš čas, benzín a nakonec dostane pokutu. Ekonomický přínos pro vesmír? Záporná hodnota

Ekonomický myslitel: Člověk, který dokáže utratit dva tisíce za benzín jen proto, aby v akci koupil máslo o korunu levněji na druhém konci kraje.

Varovné signály: Jak tuto „černou díru“ včas detekovat

Než někomu svěříte pětikorunu nebo svůj čas, hledejte tyto rudé vlajky:

Einsteinův symptom aneb Imunita vůči zkušenosti. Abychom si ujasnili, s kým máme tu čest, musíme si vypůjčit definici od dalšího velikána. Albert Einstein (údajně) řekl, že definice šílenství (v našem případě ryzího hlupáka) je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek.

Ekonomický hlupák je člověk, který potřetí investuje do stejného typu krachujícího projektu, po čtvrté zvolí stejnou nefunkční strategii a pokaždé je upřímně šokován, že výsledek není zlatý důl, ale hromada dluhů. Opakuje stejnou chybu, ale pokaždé s větším nadšením. Vykládá o skvělém plánu, který už mu pětkrát nevyšel, ale „teď má jinou konstelaci hvězd“. Pokud mu vysvětlíte, že jeho plán nedává smysl, podívá se na vás s upřímným soucitem, jako byste byli ti negramotní vy.

Aktivita bez užitku: Hlupák je neuvěřitelně pracovitý, až činorodý. Neustále něco organizuje, mění a „optimalizuje“, přičemž výsledkem je vždy chaos, ze kterého nemá prospěch on, ani vy. Jeho aktivita vede k tomu, že deset chytrých lidí v jedné zasedačce dokáže schválit projekt, který by jednotlivec s průměrným IQ okamžitě spláchl do záchodu.

Váš pocit totálního vyčerpání: Pokud po pěti minutách hovoru s někým máte pocit, že se vám mozek snaží utéct uchem, utíkejte. Právě se vás pokouší nasát do své ekonomické černé díry.

Logický zkrat: Na otázku „Proč jsi to udělal?“ odpovídá větou „Já myslel, že to bude zajímavé,“ nebo ještě hůř: „Prostě jsem to tak cítil.“

Rada na závěr

Proti hlupákům nelze vyhrát logikou. Inteligentní lidé mají totiž jednu fatální slabost – naivně si myslí, že hlupáci jednají racionálně. Snažíte se s nimi argumentovat, vysvětlovat, kreslit grafy... a zatímco vy ladíte prezentaci, hlupák už stihl zapálit záclony, jen aby viděl, jak hezky svítí.

Jedinou efektivní strategií je sociální distancování. Ne kvůli viru, ale kvůli vašemu bankovnímu kontu. Mějte přitom navíc na paměti, že hlupáci se nejraději shlukují do komisí, kde jejich destruktivní síla roste geometrickou řadou.

Závěrečná úvaha: Proč nás Bůh (nebo evoluce) takhle trestá?

Nabízí se otázka: Pokud je hloupost tak destruktivní, proč ji evoluce už dávno nevymazala z genofondu? Odpověď je pravděpodobně krutější, než si myslíme.

Hlupáci jsou totiž imunitním systémem vesmíru proti lidské pýše. Kdybychom byli všichni inteligentní, už dávno bychom kolonizovali galaxii, vyřešili nesmrtelnost a pravděpodobně se znudili k smrti v dokonalé utopii.

Evoluce tedy stvořila hlupáka jako univerzální brzdu. Je to onen pověstný „házený klíč do soukolí“, který zajišťuje, že se lidstvo neřítí kupředu příliš rychle.Bůh zkrátka miluje ironii. Stvořil svět s dokonalými fyzikálními zákony a pak do něj vypustil bytost, která se pokusí uvařit špagety v rychlovarné konvici, jen aby zjistila, co to udělá.