Dotace Agrofertu: Proč má stát financovat investice soukromé pekárny?

Agrofert rád připomíná, že většina jeho dotací jsou nárokové platby na půdu a zvířata. Jenže v roce 2025 získaly firmy koncernu i přes 400 mil. Kč na zcela nenárokovou investiční podporu, která by slušela spíš malým firmám. Proč?

Když se ve veřejné debatě objeví dotace pro Agrofert, jehož společnosti patří mezi největší soukromé příjemce dotací v Česku, přijde obvykle rychlá odpověď: „To jsou přece nárokové platby. Na ty má nárok každý zemědělec v Evropské unii.“ Agrofert sám tento argument rád a zhusta používá.

Jenže to je jen část příběhu, a spíše tak trochu mlha. Podle konsolidovaných údajů za rok 2025 získaly společnosti skupiny na dotacích celkem 1,73 miliardy korun. Z toho 1,331 miliardy připadlo na provozní, tedy nárokové dotace. Dalších 401,6 milionu korun však tvořila investiční podpora. Řečeno jinak: dotace, na které žádný nárok není.

A tady začíná zajímavá otázka. U nárokové platby lze argumentovat tím, že jde o standardní nástroj společné zemědělské politiky EU, který s Agrofertem jako takovým nesouvisí. O této politice si sice můžeme myslet své, Babiš ji však – spíše po straně – vždy vehementně podporuje. A má proč.

Pokud jde však o investiční, tedy nenárokové dotace, je situace zcela jiná. Veřejné peníze zde pomáhají konkrétní soukromé firmě financovat modernizaci, technologii, energetické úspory či jiné investice.

Státní investice jsou nepochybně namístě tam, kde vytvářejí veřejnou hodnotu, kterou soukromý kapitál zajistit nemůže – například u silnic, železnic, škol, nemocnic nebo ochrany životního prostředí. Pomoc soukromým firmám může mít někdy smysl také, a to u zcela nových a rizikových technologií, kde stát sdílí riziko výzkumu a vývoje a případný úspěch může být ku prospěchu celé společnosti.

Ale vraťme se k Agrofertu. Proč by měl stát investovat do soukromé pekárny vyrábějící toastový chléb? Může někdo namítnout: „Ale toastový chléb je přece důležitý. Lidé ho jedí.“ Jistě. Jenže důležitost výrobku ještě neznamená, že stát má jeho výrobci zaplatit část nové výrobní linky. Chléb potřebujeme stejně jako boty, nábytek nebo toaletní papír. Přesto asi nechceme, aby stát přispíval každému výrobci na novou výrobní halu. To by asi daňový poplatnícu dlouho nevydrželi.

I investice v soukromém sektoru jsou samozřejmě důležité. Většina soukromých firem je však financuje ze svého nerozděleného zisku, odpisů nebo úvěrů. Pokud se investice vyplatí, firma na ní vydělá. Pokud ne, nese její náklady. To je jedna z podstat ekonomického rizika.

U Agrofertu je to však jinak, a tak se nabízí poněkud nepříjemná otázka: Proč potřebuje obří holding při svých miliardových tržbách a ziscích stovky milionů veřejných korun na investice, které si jiné soukromé firmy financují samy?

Možná je odpověď úplně nevinná. Manažeři dané soukromé firmy nejsou příliš schopní, a mají obavu, zda jejich investice budou efektivní a dostatečně návratné, a jistí se tím, že jejich část zaplatí stát. Pak je ale namístě otázka, proč má veřejnost dotovat investici, jejíž ekonomickou návratnost není schopen zajistit samotný podnik.

Druhá možnost je méně lichotivá: manažeři zjistili, že je jednodušší získat část investičních nákladů od státu, než je vydělat na trhu. Nemusí to být důkaz jejich neschopnosti. Může to být naopak důkaz jejich schopnosti využít pravidla systému. Pokud dotační systém odměňuje především schopnost napsat projekt a získat veřejné peníze, než efektivně investovat, může se stát, že firmy začnou více soutěžit o dotace než se starat o své investice i zákazníky.

Pikantním detailem přitom je, že Agrofert sám nabízí poradenství podnikatelům: pomůže s vyhledáním dotačních titulů, přípravou projektů i podáním žádostí. Dotační mašinerii tedy ovládá do posledního šroubku.

A pak je tu ještě třetí možnost. Majitel velkého soukromého holdingu může stát využívat jednoduše proto, že to pravidla umožňují, a protože má dostatek lidí, peněz a právníků, aby dotační systém dokonale vytěžil. Když stát nabízí peníze na investice, proč je nepřijmout? Vlastní kapitál může zůstat na jiné radosti. Třeba na zámeček Château Bigaud v Mougins na Azurovém pobřeží. To už ale není jen otázka Agrofertu samotného, ale kvality státu.

Zajímavá je v této souvislosti i časová souvislost. Dotace Agrofertu byly vysoké v době, kdy byl Babiš ministrem financí a později premiérem, následně klesly a v posledních letech opět rostou. Samotná časová shoda samozřejmě není důkazem politické protekce. Je ale docela dobrým důvodem ptát se, co za vývojem skutečně stojí. Tedy proč investiční dotace Agrofertu vzrostly z 68,6 milionu Kč v roce 2024 na 401,6 milionu Kč v roce 2025 – tedy téměř šestinásobně.

Nakonec však není rozhodující otázka, zda má Agrofert na dotaci podle pravidel nárok. Pokud pravidla splní, může ji samozřejmě získat. Mnohem zajímavější je otázka, proč jsme taková pravidla nastavili. Je totiž poněkud zvláštní mít systém, podle něhož může miliardový soukromý holding říci daňovým poplatníkům: „Děkuji, že jste mi přispěli na investici. Bez vás bych ji sice dokázal financovat také, ale takto je to daleko příjemnější.“

Jistě, někdo může namítnout, že 400 milionů korun jsou z pohledu státního rozpočtu drobné. Jsou to ale veřejné peníze. A zkuste je najít na ulici. Možná tak v Průhonicích v okolí sokolovny.

A tak hlavní otázka zůstává: Proč má veřejný sektor financovat investice ekonomicky silného soukromého holdingu?

Prameny

1. AGROFERT, a.s.: Výroční zpráva 2025.
   Základní pramen pro údaje o hospodaření koncernu a struktuře přijatých dotací. Agrofert zveřejňuje výroční zprávy na svém webu. Výroční zprávy Agrofertu
2. Seznam Zprávy: „Agrofert zvýšil závislost na dotacích, tvoří tři čtvrtiny zisku“, 2026.
   Podrobně rozebírá údaje za rok 2025, včetně částky 1,733 miliardy Kč celkových dotací a 401,6 milionu Kč investičních dotací. Seznam Zprávy – Agrofert zvýšil závislost na dotacích
3. Hlídač státu: Dotace – AGROFERT, a.s.
   Databáze veřejných dotací umožňující sledovat dotace nejen přímo pro AGROFERT, a.s., ale také pro jeho dceřiné společnosti. Hlídač státu – dotace Agrofertu
4. iROZHLAS: „Stát loni rozdal na dotacích skoro 700 miliard. Nejvíce dostala Správa železnic, ze soukromých firem Agrofert“, 5. 8. 2025.
   Důležitý pramen pro formulaci, že Agrofert patří mezi největší soukromé příjemce dotací, nikoli že je největším příjemcem dotací vůbec. iROZHLAS – Stát loni rozdal na dotacích skoro 700 miliard
5. Seznam Zprávy: „Stát rozdal na dotacích skoro 700 miliard, mezi firmami vyhrál Agrofert“, 5. 8. 2025.
   Další zdroj k postavení Agrofertu mezi příjemci dotací a k metodice jejich evidence. Seznam Zprávy – mezi firmami vyhrál Agrofert
6. Seznam Zprávy: „Agrofert loni přijal dotace za téměř 1,7 miliardy“, 30. 7. 2025.
   Užitečný zejména pro srovnání s rokem 2024 a vývoj struktury dotací. Seznam Zprávy – Agrofert loni přijal dotace za téměř 1,7 miliardy