Co je „Západ“?

Někdo nad definicí „Západu“ rozpačitě přešlapuje, jiný ji halí do mraků rádoby akademických floskulí. Občas tak od některých politiků slyšíme hloubavé dotazy, co že to ten Západ vlastně je, jako by šlo o zapeklitý rébus k řešení.

Tito hledači pravdy se tváří, že v mapě světa zabloudili, a že v tom možná nejsou sami, a přitom tím jen neúspěšně maskují fakt, že jim ona západní jednoznačnost kříží jejich vlastní plány.

Přitom, jak už to u geniálních myšlenek bývá, pravda je prostá a nepotřebuje k životu víc než jednu větu.

Už v šedesátých letech to rozsekl sociolog a ekonom Radoslav Selucký ve své knize Západ je západ. Zatímco se ideologové (předchůdci dnešních hledačů pravdy) přeli o dialektiku, on suše konstatoval, že Západ je tam, kde se prodává Coca-Cola.

Žádná metafyzika, jen orosená lahev a jasná hranice mezi svobodným světem a světem nedostatku. Výstižné a přitom jednoznačné a prosté. A hlavně krátké.

Dnes, když se hnědá limonáda pije i v režimech, kde vás za špatný status na sociální síti pošlou do lomu, a seženete ji i v Severní Koreji (pokud víte, u kterého šmelináře zaklepat), však potřebujeme definici novou. Ale opět krátku a takovou, která vystihne výlučnou identitu Západu.

Dnešní Selucký by tak mohl napsat: Západ začíná tam, kde si lidé otázku, co je Západ, nekladou, a nekladou si ani tu, kam patří nebo kam by patřit chtěli.

Západ je totiž stav mysli, ve kterém je vaše sounáležitost k civilizaci tak fatálně samozřejmá, že vás ani nenapadne o ní pochybovat. Je to luxus nevědomosti.

Zatímco zbytek světa uctivě (nebo nenávistně) vzhlíží k našemu obzoru, my se tváříme, že definovat Západ je nadlidský úkol. Ale ono to přitom začalo docela drze – v momentě, kdy si pár britských baronů v roce 1215 řeklo, že král není bůh, a vnutili mu Magnu Chartu. Tím byl osud Západu zpečetěn: vznikl prostor, kde se moc musí zodpovídat a kde pravidla platí i pro ty, co je píšou.

A to je i ta potíž, proč se zbytek světa k Západu jen tak nepřidá. Většině zemí totiž nic podobného jako Magna Charta „nehrozí“. Tamní vládci totiž dobře vědí, že vládnout bez omezení je mnohem pohodlnější. Takže zatímco se naši učenci a politici (ve službách vládců, kterým by samoděržaví vyhovovalo nejlépe) utápějí v hlubokomyslných úvahách, Západ dál klidně existuje tam, kde lidé řeší své diety a seriály, aniž by je vteřinu trápilo, jestli jsou v té správné civilizační zóně.