Vzpomínky na Teplice

Takový malý návrat v čase do dob, když Hadí lázně ještě byly v provozu a vařilo se zde výborné rizoto, plus špacír na horu Doubravka

obsah

část 1
Hadí lázně, poezie všedního dne a trolejbusy v Teplicích

část 2
Doubravka

část 1
Hadí lázně, poezie všedního dne a trolejbusy v Teplicích

Hadí lázně jsou jedněmi asi ze sedmi lázeňských domů v Teplicích – na rozdíl od jiných lázní jde o přízemní budovu, navíc ve stylu pozdního empíru, což dodává této lázeňské budově nádech jisté malebnosti, kterou ještě umocňuje koncertní prostora ve tvaru mušle v bezprostřední blízkosti...

Vyjímečné postavení Teplic mezi dalšími lázeňskými městy naznačuje už třeba zdejší obloha. Těžká zinková obloha, kterou slunce prostupuje jenom zastřeně. Alespoň tak tomu bylo v 70tých a 80tých letech. Ložiska těžby hnědého uhlí, chemický průmysl sice nejsou přítomny přímo ve městě, ani v bezprostředním okolí, ale jejich přítomnost je taková latentní – zastoupená třeba ve výše zmíněném zastřeném svitu slunce.

Lázeňské město je jako obvykle spojováno s něčím jako kultura nebo kulturnost – avšak jistá blízkost těžkého průmyslu vytváří kulisy zcela opačné. Zdejší literáti či jiní tvůrci si zdejší krajinu bez borůvek a jahod prostě museli naučit milovat. To je možná specifikum komunity poezie v Teplicích.

Opět trochu techniky, tedy alespoň v dopravě... Kolem Hadích lázní v Teplicích za časů první republiky i později vedla tramvaj. Pro tramvajovou síť v Teplicích byl typický provoz letitých rakousko – uherských tramvají. Rozhodnutí zrušit tramvajovou síť padlo v roce 1956, zrušena a plně nahrazena trolejbusy byla v roce 1958.

Hadí lázně a trolejbus 8Tr

Trolejbus Škoda 9Tr. V letech 1958 až 1981 vyráběla 9Tr ve velkých počtech Škodovka z Ostrova nad Ohří, elektrickou výzbroj dodávala ČKD. Se 7372 vyrobenými kusy se jednalo o jeden nejvíce vyráběných typů trolejbusů na světě. V Teplicích jezdil jenom jeden vůz a to varianta 9TrHT. Pro teplický dopravní podnik byl ovšem typický předchozí typ -  trolejbus 8Tr - zde zastoupený počtem 13 kusů.

Hadí lázně a krátká literární miniatura „Vstávání zrušit“ nikoliv vlastní, ale sepsaná s věnováním

Ale zpět k Hadím lázním. Hadí lázně tedy patří či patřily spíše k nevelkým lázeňským objektům – přízemním, bezbariérovým. Základním léčebným prostředkem v Teplicích jako lázních je zdejší minerální voda, která se vyznačuje jistou dávkou radioaktivity – což se má projevovat příznivě například při léčbě poruch pohybových ústrojí. Proto je součástí lázní řada koupelniček s vanami a také jedním velmi malým bazénem – které jsou situovány ve středním křídle. Budovu lázní dále tvoří dvě prostornější boční křídla – a v jednom z nich se nachází kuchyň s jídelnou.

Hadí lázně jídelna a chrám Sv. Mikuláše v Praze – stejný námět zde měla jena kresba do památníku

rozcestník doprava a navigace

elektrické dráhy  zejména v městské dopravě  

odkazy na příspěvky související s městskou dopravou (tramvaje, trolejbusy)

Trolejbusy v Brně a Šlapanicích + První brněnská strojírna – Blog iDNES.cz

Brněnské tramvaje  hlavní příspěvek na téma tramvaje - dále příspěvek ne téma drobné stavby jako tramvajové zastávky) - Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramvají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz (tato - druhá část, zaměřená více technologicky)

Po stopách jabloneckých tramvají - rozcestník pro elektrické dráhy - Blog iDNES.cz

Tramvají z Liberce do Jablonce - Blog iDNES.cz

Úzkokolejkou do České Kanady , likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko - Blog iDNES.cz

Tramvají z Liberce do Jablonce - Blog iDNES.cz

část 2
Doubravka

Poněkud bokem Teplic lze nalézt osamělý vrch Doubravská hora s troskami hradu. 

Osobní dojem z někdejšího pobytu v Teplicích byl, že že se jedná vlastně o hrady dva. Z původní Doubravky zbyly jen ruiny a v těsné blízkosti byla postavena nová Doubravka jako romantická napodobenina hradu. 

Na Doubravku prima špacír – možná se někam vrátím :)

Doubravka se stala vlastně námětem jedné z dětských kreseb na LŠU ve které byl mimo jiné zdůrazněn detail zavřených dveří hradní vinárny.

Doubravka ve fotografii

Hrad Doubravka byl založen  v 15. století vnukem husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic Janem Ilbrukem z Vřesovic se svolením krále Vladislava Jagellonského  na vrcholku Doubravské hory, tedy v časech kdy se již mnoho nových hradů nezakládalo a šlechta spíš dávala přednost budování zámků. Nicméně ještě předtím zde pravděpodobně bylo  nějaké starší opevněné sídlo.

Roku 1488 se pánem hradu stal jeho syn Vilém, který v roce 1507 požádal krále Vladislava II. o propuštění hradu z manství mosteckého hradu. Do dědičného držení hrad získal i s vesnicemi Trnovany a Šanov, které jsou dnes součástí města Teplice. Jeho syn Volf z Vřesovic později získal statky v Krupce, Teplicích, Kyšperku a jiné, pod samotným hradem si založil oboru a obehnal ji zdí. Po jeho smrti roku 1569 byl majetek rozdělen mezi manželku, bratra a dcery, ti však brzy po vzájemných sporech o hrad přišli. V roce 1578 hrad získal Vilém z Rožmberka, který ho vyměnil s císařem Rudolfem II. Ten hrad několikrát zastavil, až se roku 1581 stal jediným majitelem panství Jan starší z Lobkovic a po něm do roku 1590 Bohuslav Kaplíř ze Sulevic.

Doubravka jako renesanční pevnost... 
Od roku 1590 hrad náležel pánům z Vchynic, kteří spravovali teplické panství. Ti zahájili výstavbu bastionového opevnění a Doubravka se vlastně stala soukromou pevností, což budilo jistou nelibost císařského dvora..  Práce na opevnění byly na určitou dobu přerušeny, protože Vilém Vchynský musel v roce 1624 opustit zemi, ale po návratu se mu podařilo pevnost dokončit. Ovšem po dokončení v roce 1626 na hradě vypukl požár, který způsobil škodu ve výši 16 000 tolarů.

Během třicetileté války byl hrad obsazen posádkou císařského vojska pod velením Pertolda z Valdštejna a o rok později byl hrad po sedmitýdenním obléhání dobyt Švédy poté, co se jeho posádka vzdala. V období 1632 až 1639 však hrad znovu ovládala císařská posádka, které ho v roce 1634 udržela během dvanáct týdnů dlouhého obléhání. Švédské vojsko hrad dobylo až v roce 1639. Po vytlačení Švédů ze země bylo v období 1644 až 1655 z hradu vystěhováno vybavení a opevnění zbořeno, aby ho nemohl využít nepřítel. Demolici řídil hejtman litoměřického kraje Gottfried ze Salhauzenu. Využitelné zůstaly jen sklepení a kasematy a teprve v roce 1791 si panský hlídač Josef Ritschel upravil kasematy na obydlí.

Doubravka jako hotel a hostinec
V 19. století se zříceniny hradu i s horou byly se staly oblíbeným cíle špacír hostů lázeňského města. V roce 1855 byla na Doubravce  zřízena první malá restaurace - která využila prostory  rytířského sálu původního hradu. V roce 1884 tehdejší tehdejší teplický podnikatel a majitel hradu Edmund Clary-Aldringen oslovil významného architekta Bedřicha Ohmanna, pozdějšího profesora pražské Umělecko-průmyslové školy a vídeňské Akademiea. Podle jeho návrhu vybudovat prostornou restauraci s hotelem inspirovanou středověkými hrady Anglie - tedy vlastně ve stylu pozdního romantismu.  Do přístavby byly začleněny i prvky původního hradu - třeba zbytky západní věže nechal přizdít do původní výše a byly zakončeny střechou. Věž pak sloužila jako rozhledna.