O Čáslavi-hrádku a sjednocování Českého přemyslovského státu a územní správě Českých zemí

Jaké jsou znaky státnosti určitých územních celků? Jedním ze znaků státnosti by mohla být určitá - alespoň částečně institucionalizovaná - či formalizovaná  správní struktura země  do dílčích územních celků.

Tento příspěvek by měl zkoumat především 

Vývoj územní správy v českých zemích - před sjednocením Čech - tzv. kmenová knížectví l.p. 700 až 950 a při sjednocování českých zemí přibližně do roku 1200 a současně  jednotlivých žup kmenových knížectví, kdy se nejprve utvářela tzv. hradská soustava - později pak krajské zřízení.  Co se týče Moravy, která se pravděpodobně vyvíjela třeba v X. století samostatně  - začleňování země do přemyslovského státu provázelo nejprve ustanovování několika údělů - či údělných knížectví a později pak Moravského markrabství - přičemž v obou případech tyto správní jednotky vznikaly dvakrát - mezitím krátká období přímé správy z Prahy - na jistou dobu získal hodnost knížete i Pražský biskup, později pak v gotice na čas i Biskup olomoucký. 

kmenová knížectví v Čechách : Čechové, Pšované, Lemuzi, Lučané, Sedlčané, Chebané (Hbané), knížecí území Tuhošť, Doudlebi, Zličané, Charvátci, Charváti, Litoměřici, Děčané a Záhvozd – původně Milčané z Polabských Slovanů – a jazykově příbuzné kmeny Slovanů na Motravě: Holasici, pozdější Horáci, pozdější Hanáci, Moravané I (Moravští Slováci), Moravané Podyjští a Moravané I (Moravští Slovinci) – někdy také počítaní k Jihoslovanům

OBSAH

ROZCESTNÍK „ranný středověk“

ROZCESTNÍK „územní správa“

ČÁST 1 Čáslav-hrádek jako hradiště Charvátů - případně Slavníkovců, Čechy (a Morava) v X. století – doba otonská a první sjednocení českých kmenů, župy kmenových knížectví jako základ územní správy formujícího se přemyslovské státu?
ČÁST 2 doba otonská a románská XI. století "hradská soustava" - nebo spíš pokračující "župní zřízení" jako správní jednotka přemyslovského státu 
ČÁST 3 doba románská XII. století - "hradskou soustavu" nahrazuje "krajské zřízení" za Soběslava II.
ČÁST 4 gotika a renesance a baroko XIII. století až XVIII. století /ROZCESTNÍK „vrcholný středověk“/ - administrativně pokračuje krajské zřízení v různých obnovách
ČÁST 5 reformy územní správy v době osvícenství v XVIII. století, v XIX. stol po roce 1848 a v XX. století

ČÁST 1 Čáslav-hrádek jako hradiště Charvátů - případně Slavníkovců, Čechy (a Morava) v X. století – doba otonská a první sjednocení českých kmenů, župy kmenových knížectví jako základ územní správy formujícího se přemyslovské státu?
ČÁST 2 doba otonská a románská XI. století „hradská soustava“ - nebo spíš pokračující „župní zřízení“ jako správní jednotka přemyslovského státu
ČÁST 3 doba románská XII. století - „hradskou soustavu“ nahrazuje „krajské zřízení“ za Soběslava II.
ČÁST 4 gotika a renesance a baroko XIII. století až XVIII. století /ROZCESTNÍK „vrcholný středověk“/ - administrativně pokračuje krajské zřízení v různých obnovách
Janovice nad Úhlavou – kostel sv. Jana Křtitele – gotické fresky z časů Jana Lucemburského
České země v dobách Lucemburků
ČÁST 5 reformy územní správy v době osvícenství v XVIII. století, v XIX. stol po roce 1848 a v XX. století

Některé záležitosti však zkoumají jiné příspěvky - které zkoumají předchozí  či následejující období - nebo souběžně jsou zaměřeny na nějakou jinou záležitost období ranného středověku... 

ROZCESTNÍK RANNÝ STŘEDOVĚK

Úsvit Lužice - Jindřich Ptáčník a kníže Václav - Blog iDNES.cz

Knížectví Lučanů, Lucká válka a česká kmenová knížectví – Blog iDNES.cz

Vývoj Česko – Lužické hranice - Blog iDNES.cz

Polsko v X. a XI. století (část III) – Blog iDNES.cz

XII. a XIII. století na Tišnovsku - zakládání Porta Coeli | Cesty, místa a setkání (signaly.cz)

ROZCESTNÍK ÚZEMNÍ SPRÁVA

územní správa Čechy „O Čáslavi hrádku a územní správě Českého státu“ – tento příspěvek
Rakovnický kraj, Loketský kraj, Žatecký kraj, Ostrovské panství Pernink Geologické toulky kolem Berounky – část 1R Rakovnický krajj, 4.1 Ostrovské panství Pernink – Blog iDNES.cz
Uhersko, Slovensko, Maďarsko Tatra, Fatra, Mátra – tři vrcholky dvou státních znaků – Blog iDNES.cz
Český západ – Plzeňsko, Tachovsko, USA, GB Paní Simpsonová a Goethe, toulky Plzeňskem, Falc – Blog iDNES.cz

O Čáslavi hrádku a dalších hradištích přemyslovského státu

hradiště Čáslav – hrádek a další hradiště a hradská oukrají Českého knížectví

ČÁST 1 Čechy a Morava VII - X století – česká kmenová knížectví, X století - doba otonská a první sjednocení českých kmenů, župy kmenových knížectví jako základ územní správy formujícího se přemyslovské státu ?

O ČÁSLAVI HRÁDKU

Alespoň krátké zmínka o jednom konkrétním hradišti. Třeba v Čáslavi - přes rybník naproti středu města se nachází lokalita Hrádek - dříve pravděpodobně správní hradiště. Ostatně - jak název Hrádek naznačuje - co se týče rozlohy mohlo být někde na konci - možná se spíš jednalo o opevněný vojenský tábor.

Slovanské osídlení se datuje od 9. století a je spojováno podle určitých pramenů jednak se Slavníkovci, a podle jiných pramenů z kmenem Charváti – což se ovšem nevylučuje, protože Slavníkovci jsou řazeni buďto právě ke kmeni Charváti, nebo ke kmeni Zličané – nebo jako vedlejší větev Přemslovců ke kmenu Čechů-Pražanů. Ostatně hradiště Hrádek – podobně jako Libice nad Cidlinou leží právě na rozhraní těchto tří kmenových knížectcí – byť je nejčastěji řazeno na území kmene Charvátů.

Historické postavy charvátského původu...

- knížecí rod Slavníkovci: například kníže Slavník, biskup Vojtěch, Radim Gaudentius (před 970 – pravděp. po 1006) první arcibiskup hnězdenský
- rod Markvartici: například Čeněk z Vartemberka, Albrecht z Valdštejna

Ale zpět k Čáslavi-hrádku. Původně mělo hradiště charakter ostrohu obtékaného ze tří stran vodou a spojeného úzkou šíjí s planinou, na níž později bylo postaveno město Čáslav. Hradiště bylo hospodářským, správním a církevním střediskem okolí - za Slavníkovců zde byla vybudována dřevěná kaple, kterou později nahradil kostelík Panny Marie, zničený během husitských válek.

Po zlomení moci Slavníkovců zde pravděpodobně Přemyslovci umístili vojenskou posádku - a hradiště ovšem se mělo stát centrem buď vyššího správního správního obvodu - oukrají či hradské provincie – ale pravděpodobněji jen nižšího správního obvodu – tedy župy kolem tržiště. Podoba ranně-středověkého hradiště není příliš jasná. Na rozdíl od jiných soudobých hradišť je Hrádek příliš malý, postrádá předhradí a viditelné stopy po opevnění - což ovšem neodporuje zde neznačené hypotéze - že mohlo jít spíš jen o opevněný tábor, obehnaný palisádou.

Jak bylo zmíněno – podle dostupných pramenů územní správa v době tzv. hradské soustavy byla nejspíš dvoustupňová - kromě hradských obvodů, neboli provincií, kastelánií či oukrají - měly být do přemyslovské správy sjednocených Čech ještě začleněny původní malé župy kmenových knížectví - a Čáslav pak měla být 38. župou Českého knížectví.

Je jistá odlišnost v pramenech kdy vlastně mělo být v Čechách ustanoveno krajské zřízení. Dále zde v příspěvku je změna tzv. hradské soustavy na krajské zřízení připisována již knížeti Soběslavovi na v poslední třetině XII století, podle jiných pramenů je ovšem změna správní soustavy zařazována až do do druhé poloviny XIII. století, kdy dosavadní hradskou soustavu nahradil krajským zřízením Přemysl Otakar II.

Přesná podoba hrádku není známa - a to ani jako správního hradiště, ani později v dobách gotiky - nicméně jistou zajímavostí je, že mezi měšťany z Čáslavi se vyskytoval přídomek či predikát „z Čáslavi“. Nicméně v 16. století bylo návrší hrádku bez osídlení - neboť zde byly založeny vinice, jejichž terasy jsou dosud patrné. V letech 1841–1842 vybudovali měšťané na louce nad Hrádkem pivovar a samotný Hrádek osázeli stromy.

7 a 8 . století v Čechách - doba bájných knížat - Přemyslovců

Historie takzvaného barbarského období před středověkem je chudá na prameny - a také chudá na jména. Kromě Přemyslovců – jako bájných knížat knížat kmene Čechů jsou známa jen ojedinělá jména kmenových knížat – jako byl například kníže Vlastislav Úsvit Lužice – Jindřich Ptáčník a kníže Václav – 8. století Lucká válka a česká kmenová knížectví – Blog iDNES.cz

ŽUPNÍ ZŘÍZENÍ U JEDNOTLIVÝCH KMENŮ

Čechy

Trochu se rozchází poznatky vyplívající z lidové slovesnosti – tedy pověstí – a trochu fakta zjištěná na základě archeologických výzkumů nebo bádání nad písemnými prameny – byť poněkud skoupými. Předchůdci Čechů zřejmě nepřišli z různě upřesňované pravlasti do liduprázdné krajiny – a navíc tito Slované měli při druhé etapě stěhování národů poněkud panovačné souputníky – Avary, nicméně v tomto příspěvku názory a poznatky vychází spíše z národních pověstí.

A protože hlavním tématem je historie územní správy a teritoriálního členění je z tohoto hlediska příznivá informace, že jistá správní struktura je naznačena i ve Starých pověstech českých u jednotlivých pohanských knížectví. Třeba v pověsti Lucká válka je zmíněna soustava žup podle které se třeba svolávalo vojsko.

Župa byl původně slovanský termín pro příbuzenskou skupinu žijící společně. V raném středověku používali termín župa západní a jižní Slované (Slovinci, Dalemanci, Nisané, Velkomoravané, Poláci, Češi, Bulhaři, Chorvati, Srbové, Bosňané) k označení malých územních jednotek s různými funkcemi. V mnoha oblastech, zejména v Srbsku a Chorvatsku, se tento termín používal po celý středověk . Vůdce župy měl být nazýván župan – ovšem pravděpodobně se jednalo o tu samou (nejnižší šlechtickou) hodnost jako vladyka – například vladyka Horymír z Neumětel, který je zmiňován ve Starých pověstech českých.

Česká říše v 10. století

Čechy za knížete Václava

Knížectví Čechů s Knížectvím Lemuzů mělo být sjednoceno sňatkem Libuše a Přemysla Oráče - a po vyhrané Lucké válce mělo k Čechám spolu s Luckem kromě Luckého knížectví přibýt ještě Knížectví Sedlčanů.

Kníže Václav (narozen 907, knížetem nejspíš 925 – 28. září 935 nebo 929) pravděpodobně pokračoval v započatém sjednocování Čech - a to směrem na východ.

Hradiště Kouřim bylo sídlem knížete Zličanů. Podle pověsti měl Václav vyzvat Kouřimského vévodu na osobní souboj - na místo bitvy mezi vojskem Čechů a Zličanů. Vévoda Zličanů se údajně zalekl - podle pověsti měl snad spatřit nad Českým knížetem svatozář - a na místo souboje se dobrovolně za Zličany Čechům vzdal.

Oba nastupující Boleslavové – Boleslav I. (knížetem 928/35 až 967/75) i Boleslav II. (967/75 – 999) tím, že sjednotili české kmeny v pevnější svazek státní – dovedli odolati tlaku německého panovníka kterému tehdy podlehli Slované polabští - včetně Slovanů v Lužici.

Pražský hrad 10. století

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě – Boleslav I.

Ovšem již roku 965 provdal český kníže Boleslav I. Ukrutný svou dceru Doubravku polskému knížeti Měškovi (či Měčislavovi I., žil asi 935 až992). Doubravka si dala jako podmínku sňatku, že Měšek přijme křesťanství.

Princezna Doubravka odešla do Polska s početnou družinou - jak světského tak duchovního stavu. Následujícího roku tedy Měšek I přijal křest od českého kněze. Na křesťanství vstoupila brzy po-té i velká část polského národa. Češi také stáli při založení Poznaňského biskupství - poznaňským biskupem se stal jistý Jordan - Polsko se také stalo působištěm Sv. Vojtěcha z rodu Slavníkovců - původně pražského biskupa.

Polsko v X. a XI. století (část III) – Blog iDNES.cz

Dobu druhé poloviny X. století například připomene rozhlasová hra Františka Nepila „Oldřiška“...

Boleslav II Pobožný zakládal venkovské kostely, v Praze bylo zřízeno biskubství, ovšem stejně rázně a konečně vyřešil přetahování o rozhodovací pravomoc s druhým nejvýznamějším rodem v zemi – se Slavníkovci.

Nepilův příběh s názvem Oldřiška rozhlasového posluchače vrátí do druhé poloviny 10. století, kdy českou zemi ovládl bratrovražedný boj mezi Přemyslovci a ostatními rody. Apokryf z časů, kdy naši zemi ovládal chaos a vražedný zápas jednotlivých rodů o moc, přináší více zamyšlení, nežli veselosti. Pro mnohé bude hra z Nepilova pera překvapením, na každý pád se ale stane mimořádným zážitkem.
Natáčecí technik Anna Suchánková
Autor rozhlasové hry František Nepil
Režisér pořadu Josef Henke
František Nepil. Rozhlasový apokryf. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: biskup Vojtěch (Eduard Cupák), Boleslav II., kníže český (Boris Rösner), Radla, vychovatel na Libici (Jiří Adamíra), Soběbor Slavník, kníže na Libici (Miloš Hlavica), Spytimír Slavník, Soběborův brat (Jiří Havel), vladyka Odolen, starosta rodu Vršovců (Ota Sklenčka), Oldřiška, jeho žena (Ilona Svobodová), Ratibor, vladyka rodu Vršovců (Jiří Klem), Pochop, vladyka rodu Vršovců (Antonín Molčík), Sedltata, vladyka rodu Vršovců (Petr Haničinec), Tůma, slouha u Vršovců (Josef Kemr). Dále účinkují Martina Hudečková, Lukáš Hlavica, Miroslav Doležal, Jan Novotný, Drahomíra Fialková, Rudolf Kvíz a Vladimír Fišer.

Ale k faktům...

Při utváření české státnosti - zejména po skonu Svatého Václava - tedy za knížat Boleslava I. Ukrutného a Boleslava II. Pobožného -  kdy patrně v druhé polovině 10. sroletí opravdu dochází k vytváření sjednoceného  Českého státu byť v poněkud odlišných hranicích – zejména na Moravě – ovšem v době největšho rozmachu patřilo k České říši i pozdější Slezsko a Krakovsko.

Roku 999 český kníže Boleslav II. na smrtelné posteli vzpomíná na dobu, kdy české knížectví sahalo až po „Tritri montes.“ Samotný název Tatry se poprvé objevuje v roce 1086 v listině německého císaře Jindřicha IV., který jí ohraničil pražské biskupství horami „Tritri“. V roce 1125 se v Kosmově kronice vyskytuje název Tatri.

Česká říše v době největšího rozmachu 10. století – na počátku panování Voleslava II; zhruba jižní polovina Moravy ovšem byla samostatná jako Moravské knížectví...

Zmiňováno může být členění státu pod známé pod novodobým názvem "hradská soustava" - což je možná nepříliš výstižný název, už proto, že hrady ještě nestály – dokonce středisky této správy nemusely být ani hradiště – ale zpočátku spíše jen ohrazené vojenské tábory.

Ale pro názornost pokus o strukturování tehdejší společnosti zejména z hlediska územního členění.  Asi názornější by bylo začít na pomyslného vrcholu pyramidy - tedy u vladaře - a sestupovat níž. Ovšem z různých důvodů je asi vhodnější postupovat přesně opačně - tedy zdola nahoru - třebas už proto, že nejsou známy přesné názvy.

Tedy základním stupněm by mohla být osada či ves - v některých případech s nějakým dvorcem - viz Staré pověsti a vladyka Horymír z Neumětel.

Něčím jako spádovým střediskem pro širší okolí by mohla být ves s tržištěm - což by mohlo být v souladu s výše zmíněnou župou.

A dalším stupněm výš by pak už asi bylo "hlavní"  hradiště celého knížectví . V tomto případě se patrně jednalo o větší sídlo - které zahrnovalo kromě hradiště i podhradí - případně různé řemeslnické vsi a tak dále.

Ale podle různých náznaků by  v posloupnosti mohl být ještě jeden vyšší stupeň - a to sídelní hradiště vládnoucího rodu pro několik knížectví spravovaných jedním rodem. Třeba Praha by měla být po vyhrané Lucké válce jednak sídelním hradištěm pro Přemyslovce - vládnoucí kromě Čechů i Lučanům -  a současně by měla být hlavním hradištěm Čechů.

A NYNÍ ODHAD SITUACE - CO SE MOHLO DÍT SE SPRÁVNÍMI JEDNOTKAMI PŘI SJEDNOCOVÁNÍ ZEMĚ

Podle všeho vytvářená hradská soustava za Boleslavů převzala původní župní soustavu jednotlivých knížectví (tedy například Čechů, Litoměřiců, Zličanů a tak dále) -  včetně knížecích hradišť - které byly současně (téměř jistě) sídlem řekněme první župy knížectví, ale je možné že malé župy kolem tržních vsí zůstaly zachovány jako nejnižší stupeň územní jednotky a hradské provincie spíše připomínaly původní kmenová knížectví.

Malá odbočka na Žatec... Žatec grad či Žatec hradiště

Žatec – původně hradiště kmene Lučanů, patrně v 10tém století ovládnuto Přemyslovci. Na přelomu tisíciletí Žatec obsazen vojsky Boleslava Chrabrého. 1004 obyvatelé Žatce pobyli polskou okupační posádku. V 11tém století Žatec dočasně sídlem příslušníků Přemyslovské dynastie.

Knížectví Lučanů, Lucká válka a česká kmenová knížectví – Blog iDNES.cz

Jenže na konci X. století formující se česká státnost téměř zanikla. Kromě Přemyslovců v Čechách a na na Moravě byla přítomna ještě stará rodová šlechta - Vršovci, Slavníkovci, Děpoltici...  A vlastně je další otázka - nakolik tato rodová šlechta souvisela s původními kmenovými knížectvími - nebo zda se utvářela spíše z venkovského prostředí nižších vladyků kolem vsí s tržištěm. Ostatně jediným rodem, kde se nejspíš užívalo označení kníže byli Slavníkovci, ovšem není zcela jednoznačné, zda jde o rod spojený s nějakým kmenovým knížectvím (nejpravděpodobnější by bylo knížectví Zličanů), anebo zda jsou Slavníkovci vedlejší větví Přemyslovců - pro kterou byl již při sjednocování Čech vytvořen nějaký úděl na východ od Prahy.

hradiště LIbice nad Cidlinou přes jezero které vytvořila novodobá pískovna přibližně v 70tých letech 20. století

Nicméně Slavníkovci byli na sklonku první tisíciletí zcela zdecimováni na rodovém hradišti v Libici nad Cidlinou. A poslední Slavníkovec - biskup Vojtěch - který přečkal vyhlazování v Libici nad Cidlinou nejprve sice našel záchranu v Polsku - ale zanedlouho našel smrt v posvátném háji Baltských Prusů...

Sv. Vojtěch a Baltští Prusové

Čechy těsně po miléniu...

Někdy v létě 1002 se v Praze objevil poněkud záhadný Vladivoj...

Někdy v létě roku 1002 se v Praze objevil poněkud záhadný Vladivoj...

Vladivoj, zimní kníže 1002/1003

aby se vlk nažral a kuře zůstalo celé – Čechům knížete Vladivoje

Boleslav III Ryšavý pravděpodobně v důsledku všeobecné nespokojenosti prchl z Prahy a skrýval se neznámo v Čechách. V listopadu se kníže Vladivoj vydal pravděpodobně na svou jedinou zahraniční vestu do bavorského Řezna na dvůr Římského krále Jindřicha II, nelze vyloučit, že v doprovodu německých vojáků.

Vladivoj hodnost knížete Čech přijímá od krále Jindřicha jako léno Svaté říše římské, což je poprvé v českých dějinách - až dosud odváděli Češi jen tribut v podobě zboží... Řezenská cesta bylo ovšem zřejmě poslední Vladivovo vzedmutí - neboť zřejmě během zimy 1002/3 se kníže upil k smrti. Na knížecí stolec se s polskou podporou vrátil tyran Boleslav Ryšavý ...

Nemělo tomu však tak být na dlouho - neboť další zimu 1003/4 se na knížecím stolci v Praze ovšem měl nacházet kníže Polska Boleslav Chrabrý...

Boleslav IV Chrabrý

Zejména podle dřívějších pramenů šlo o pokus vytvořit něco jako společný stát Západních Slovanů. Císař Jindřich II zase měl představu - že jednotná vláda nad Slovany se stane něčím jako pohraničím Svaté říše římské národa německého, Ale možná šlo především o osobní ambice Boleslava Chrabrého.

Zimní epizoda polského Boleslava v Čechách skončila vojenským tažením z Německa (jeden z důvodů byl, že se Polský kníže odmítl poddat císaři jako léník) – a při tažení (podporovaným i z Čech) běhemi ústupu Poláků z Prahy padl i poslední přeživší Slavníkovec Soběslav. Scénář se tedy nápadně podobal předchozímu roku po skonu Vladivoje. Zimou roku 1004 tedy polská epizoda v Čechách skončila – nikoliv však na Moravě – kde polská posádka pobývala až do roku 1025, jak již zmíněno..

Boleslav Chrabrý
kníže Polska 992 až 1025 - dva měsíce před svým skonem se se souhlasem papeže stal prvním králem Polska
markrabě Lužice ? (roku 1002 vpadl Boleslav do Lužice a obsadil město Budyšín. Jeho výpad proti Míšni byl však neúspěšný, a proto se rozhodl přijmout dohodu s císařem. císař Jindřich II. mu pak Lužici udělil v léno, Budyšínský mír (1018) mu zajistil držbu říšských lén Milska a Lužice.
kníže Moravy (Chrabrý na čas ovládal i Slovensko) ovládal Moravu, kterou postupně dobyl až kníže Oldřich kolem r. 1019 (možná i 1029)
kníže Čech 1003/1004 Poláci vypuzeni z Prahy Němci s podporou Čechů

Boleslav Chrabrý a jeho částečně úspěšný pokus o vytvoření společného státu západních Slovanů

Boleslav Chrabrý sice Prahu opustil – ale nastala kuriózní situace – jednak pokračovaly bratrovražedné půtky mezi zbylými Přemyslovci – a jednak české země byly rozděleny nějakou formou závislosti mezi sousední státy – Čechy byly lénem Svaté říše římské a Morava byla spojena s Polskem.

Jaromír

Český kníže Jaromír (975 – 4. listopadu 1035) pocházel ze slavného rodu Přemyslovců. Pro osud nebohého Jaromíra i českou historii jsou pak osudoví právě bratři Oldřich a Boleslav III. Dobou knížete Jaromíra se tak trochu proplétá i zkáza rodu Vršovců - což byl vedle Přemyslovců a Slavníkovců třetí nejznámější rod v Čechách - pravděpodobně jen vladycký, nikoliv knížecí. Nicméně není bez zajímavosti, že mnozí Vršovci zastávali právě hodnost správců hradských oukrají na různých místech v Čechách - nikoliv ovšem na Čáslavsku.

Jaromír kníže Čech v letech 1003, 1004 – 12, 1033/34 a znovu 34

Když byl v letech 999-1002 českým knížetem Boleslav III. Ryšavý, prekérní dědickou situaci vyřešil svérázně - svého mladšího bratra Jaromíra nechal vykastrovat. S tím druhým se chystal naložit podle historiků podobně - nicméně to nemělo smysl - Oldřich již potomka měl. Nicméně unikl podle nich udušení v lázni. Jaromír na toto konto prchl s matkou a bratrem Oldřichem do Bavorska. Zde se jich ujímá vévoda Jindřich II., spojenec zesnulého knížete Boleslava II.

Jaromír poprvé českým knížetem nakrátko v roce 1003

Poprvé byl tedy Jaromír na knížecí stolec dosazen roku 1003 díky vojenské pomoci právě Jindřicha II. Stalo se tak po smrti Vladivoje. Protože s Jaromírem jako knížetem přílišná spokojenost nebyla – podařilo se Polsku prosadit zhruba po půl roce návrat tyrana Boleslava III, aby byl v Praze za další půlrok stal českým knížetem stal přímo Boleslav IV Chrabrý – který tehdy v Praze nejspíš osobně sídlil. Nicméně během roku vlády dvou Boleslavů v Čechách - Ryšavého a Chrabrého - zůstala sesazenému knížeti Jaromírovi věrná posádka na Vyšehradě.

Jaromír podruhé Českým knížetem v letech 1004 - 1012

Na sklonku zimy 1004 epizoda polského Boleslava v Čechách skončila vojenským tažením z Německa za podpory nespokojených Čechů - a na podzim téhož roku se Jaromír ujímá knížecího stolce podruhé a nejdéle. Jaromír přijal od římskoněmeckého krále Čechy v léno (obdržev od něho kopí jako symbol lenního vztahu) a v následujících letech podporoval Říši v bojích s Boleslavem Chrabrým a na čas - asi od roku k 1005 do roku 1007 se k Čechám podařilo připojit i Budyšínsko. Jaromír s královou podporou pak vydržel vládnout až do roku 1012. Traduje se ale, že příliš schopným panovníkem nebyl a svého ochránce Jindřicha II. poslouchal na slovo.

Na jaře zmíněného roku 1012 se o svá práva z hlediska trůnu hlásí nejmladší bratr Oldřich, kterému k tomu významně dopomáhá polský kníže Boleslav Chrabrý. Jindřich II. také poněkud obrací a Oldřicha podporuje. V zemi jednoznačně bylo potřeba rozhodnějšího panovníka. Na jaře se Oldřich postavil do čela povstání proti knížeti Jaromírovi a podílel se na sesazení svého bratra.

Jaromír se dává na útěk nejprve k Polákům a poté do říše, kde ho ovšem nechal Jindřich II. na dlouhých více než 20 (1012-1032) let vsadit do vězení. Oldřich se stal českým knížetem a roku 1014 zlikvidoval opozici a Jaromírovy údajné stoupence Vršovce (tzv. druhé vraždění Vršovců, první bylo záležitostí Boleslava Ryšavce a ke třetímu definitivnímu došlo až na začátku dalšího století). Jaromír byl tou dobou na dvacet let vězněn v Utrechtu. Když roku 1033 konečně získal svobodu, byl již starcem.

Jaromír potřetí českým knížetem v letech 1033,34

Oldřich se tedy mohl titulovat knížetem až do roku 1033. Stínu bratra Jaromíra se tedy nezbavil. Další panování Oldřichovi zarazil následující císař Svaté říše římské národa německého Konrád II., který na trůn opět vsadil Jaromíra. Jaromír se tak dostal na český knížecí stolec už potřetí, ovšem na krátkou dobu let 1033 a 34.

Na jaře 1034 ovšem císař Konrád poněkud obrátil Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že dosavadní český kníže bratr Jaromír získá v Čechách úděl a Oldřichův syn Břetislav si nadále podrží Moravu.

Oldřich se ovšem s Jaromírem a dokonce ani se svým synem Břetislavem o moc dělit nehodlal, a vyřešil situaci tak, jak bylo v těchto krutých časech vlastně obvyklé: bratra nechal zajmout a oslepit a po té věznit v Lisé na Labem . Syn Břetislav raději utekl do ciziny.

Zvláštní věc - v pramenech je vícekrát naznačena možnost jakési spoluvlády Jaromíra a Oldřicha - s tím, že jeden z nich byl knížetem v Praze - a druhý sídlil na nějakém hrádku - či hradišti, kde vládl nějakému vymezenému údělu. Poprvé je zmíněn od ve východních Čechách, která měl Jaromír dostat do správy ještě v doně panování otce Boleslava II. - tedy ještě před rokem 999. Dále je zmíněn hrádek Křivoklát - který měl založit jeden z obou bratrů - a potřetí se po roce 1034 nakrátko stal knížetem Oldřich. Nicméně Oldřich se vrátil do Čech na podzim 1004 ve stejném období jako Jaromír - s podporou Jindřicha II. – když byli z Čech vypuzeni Poláci a knížetem se stal Jaromír - Oldřich tedy v letech 1004-1012 nejspíš tedy pobýval rovněž někde v Čechách.

Jaromír počtvrté českým knížetem v letech 1034 (?–1035)

Oldřich ovšem zanedlouho zamřel, jak se uvádí, při hodokvasu. Jaromír měl (přes svůj věk a poškození) prakticky znovu volnou cestu na knížecí stolec.

Jaromír se jako stařec opět stal nakrátko knížetem - ovšem jediným jeho činem se stalo, že nechal z ciziny povolat synovce Břetislava - aby mu přenechal knížecí stolec - ke kterému ho osobně slavnostně uvedl. Pronesl prý tenkrát nelichotivou řeč vůči Vršovcům. Vršovci ovšem nezapomněli. Roku 1035 byl bezmocný Jaromír z vůle Vršovců zavražděn - pravděpodobně v rámci hodování při uvedení Břetislava na knížecí stolec. Kosmas píše: „Kochan poslal svého kata a když onen slepec, sedě na záchodě v hodině noční, vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních.“

MORAVA v 11. stol.

Ale ještě by snad mohla být zmíněna druhá část českých zemí – Morava.

Moravský kras pravděpodobně zásoboval moravská tržiště výrobky ze železa - zatímco z úrodného jihů potravinářské výpěstky či výrobky - jako například obiloviny - ta nejdůležitější - pšenice pro výrobu chleba, ječmen pro výrobu piva - i zbylé dvě původně plevelnaté obiloviny - žito a oves.

Pokud byla vyvrácena hlavní moravská hradiště - Mikulčice či Velehrad - a východ Moravy - Moravské Slovácko obsazen Maďary - jako tzv. Lucká provincie - je možné že střediskem Moravského knížectví mohl být třeba Rajhrad - nebo Rajhradice (ale to je čistě soukromý odhad).

Moravské knížectví v 10. století

Na Moravě i po pustošivém maďarském vpádu na začátku X. století pravděpodobně přetrvávala nějaká forma počínající státnosti. Období X. a XI. století na Moravě bývá nazýváno Moravské knížectví. Tehdejší Morava pravděpodobně měla jinou rozlohu než dnes - na jihu pokračovala přes řeku Dyji poněkud blíže k Dunaji - směrem na jihovýchod Morava pravděpodobně pokračovala dále přes hřebeny Karpat. Jména moravských knížat X. století ovšem nejsou známa - avšak na přelomu X. a XI. - který se stal Moravským knížetem polský Boleslav Chrabrý- v době, kdy se vznikající český stát ocitl na pokraji zániku. Lze předpokládat že vlivné postavení do té doby na Moravě měla především místní šlechta - kolem dvorců či hradišť u tržních vsí. Některá sídla již byla v dnešních místech - jiná zcela jinde. Například poblíž Brna bylo osídleno hradiště v místech zvaném Staré zámky u Líšně. Přímo v Brně - tedy prozatím na Starém Brně se vytvořilo osídlení až po porážce polské posádky vojsky knížete Oldřícha na hradišti Staré zámky u Líšně. Po vítězství nad Poláky roku 1029 na Moravu český kníže Oldřich dosadil syna Břetislava - který se v podstatě stal druhým moravským knížetem - jehož jméno je tedy známo.

Břetislav – kníže Moravy a Čech

Břetislav, kníže Moravy (1029 – 34) – manžel Jitky Norgawské, ktorou se mu za zdaleka ne chválihodných okolností získat únosem z kláštera v Bavorsku, byl vlastně téměř obnovitelem české státnosti. Za Břetislava bylo sídlo správy na Brněnsku a vlastně celé Moravy na Starém Brně – i když podle některých pramenů názorů v Olomouci a někdy je také označován jako údělný kníže.

Rok 1033 ovšem přinesl jistou změnu v samotných Čechách. Další panování Oldřichovi zarazil následující císař Svaté říše římské národa německého Konrád II., který na trůn opět vsadil Jaromíra. Jaromír se tak dostal na český knížecí stolec už potřetí, ovšem na krátkou dobu let 1033 a 34.

Na jaře 1034 císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že dosavadní český kníže bratr Jaromír získá v Čechách úděl a Oldřichův syn Břetislav si nadále podrží Moravu.

Oldřich se ovšem s Jaromírem a dokonce ani se svým synem Břetislavem o moc dělit nehodl, a vyřešil situaci tak, jak bylov těchto krutých časech vlastně obvyklé: bratra nechal zajmout a oslepit. Syn Břetislav raději utekl do ciziny.

Na Moravě byla (pravděpodobně) poprvé roku 1034 ustanovena údělná knížectví: Brněnské, Olomoucké, Znojemské a snad i Břeclavské.

Po skonu Oldřicha (a čtvrté, krátké epizodě knížete Jaromíra) se Břetislav stal knížetem Čech a teoreticky byly Čechy a Morava na čas sjednoceny. Období kdy se stal Břetislav Českým knížetem je označováno jako přímá správa Moravy z Čech – nicméně na sklonku Břetislavova panování (Českým knížeztem do roku 1055) byly na Moravě opět (podruhé) ustanoveny úděly – či údělná knížectví.

ÚDĚLNÉ KNÍŽECTVÍ BRNĚNSKÉ Brnen – přemyslovské hradiště v Brně – zanikleobce.cz

Konrád Brněnský – skon 1092, syn Břetislava I. , od r. 1054 Údělný kníže znojemský, od 1062 Údělný kníže brněnský, roky 1092 kníže Čech
Oldřich Brněnský (11. století – skon 5. ledna 1113) byl synem Konráda I. Brněnského a Virpirky z Tenglingu, kníže brněnského údělu (1092–1099 a 1100–1113) a znojemského údělu (1112–1113)z dynastie Přemyslovců. Břetislav II. (nejstarší syn knížete a krále Vratislava II. - I.), který se stal po skonu Oldřichova otce (Konráda brněnského) českým knížetem, chtěl proti principu seniorátu zajistit nástupnictví svému bratrovi Bořivojovi II., ačkoliv právo nástupu měl v případě Břetislavovy smrti Oldřich Brněnský (vnuk Břetislava I) jako nejstarší žijící Přemyslovec. Oldřich Brněnský uplatňoval své nároky a Břetislav ho proto roku 1097 uvěznil v Kladsku. V tomto období jmenoval Břetislav II. údělným knížetem v Brně svého mladšího bratra Bořivoje. Kníže si vymohl nástupnické právo pro bratra Bořivoje na český knížecí stolec roku 1099 od císaře Jindřicha IV. (knížetem jako Bořivoj II) a toho roku byl také Oldřich propuštěn, a opět se stal knížetem v Brně. Rpvněž Oldřich žádal Jindřicha IV. o podporu svých nástupnických nároků a Čechy mu byly uděleny v léno (knížetem Čech jako Bořivoj II). Bratranec Oldřich Brněnský jako knížete Čech Bořivoje II neuznal, rovněž si zajistil podporu císaře Jindřicha IV a chtěl u Malína svést bitvu, ale jeho vojsko se rozprchlo, a tak se vzdal svých nároků na český knížecí stolec – spokojil se s Brněnským údělem . Po Litoldově skonu mu připadlo roku 1112 i Znojemsko.

Vratislav Brněnský (před 1113 – skon 1156) byl syn údělného knížete Oldřicha Brněnského z dynastie Přemyslovců a jeho blíže neznámé manželky, kníže brněnského údělu v letech 1125–1129 - pak dočasně ve vyhnanství - údělným knížetem znovu 1130–1156. Manžel neznámé ruské princezny. Ve sporu s olomouckým biskupem Zídkem a knížetem a králem Vladislavem II (I). 1043 se s Vladislavem smířil.

ČÁST 2 doba otonská a románská XI. století „hradská soustava“ - s vyšším počtem obvodů (provincií) – asi 55 jako správní jednotka přemyslovského státu

HRADSKÁ SOUSTAVA a GRADSKÁ OUKRAJÍ nebo PROVINCIE po sjednocení Českých zemí

Hradské obvody neboli "oukrají" , případně provincie byly nejspíš dvoího druhu - původně, v 10tém století tyto hradské obvody pravděpodobně do jisté míry navázaly na původní kmenová knížectví a kmenová hradiště v počtu asi třináct - jiná (pravděpodobně menší) hradiště kolem původních tržních vsí zase pravděpodobně spojovaly menší správní obvody v 8. století zvané župy - rovněž převzaté z původních kmenových knížectví rozšířili počet těchto hradských obvodů asi na 55 v Čechách.  

A dále jistý osobní rozpor jsem měl co asi bylo s původní - použiji dnešní termín - tedy co asi bylo s původní administrativou správních středisek. Dalo se předpokládat - že kníže sjednocovaného státu ne vždy chtěl ponechat na místě původní vládce.

Na základě studia - třeba dějin jiných národů - jsem dospěl k něčemu - což jsem si na úplný závěr potvrdil i mapkou - na kterou jsem náhodou narazil na internetu...

Tedy o teorii o dvou hradištích vedle sebe - tedy původního - po v různé míře dobrovolném převzetí moci toto hradiště nadále třeba i v původním obsazení hospodářskou funkci - zatímco nové narychlo vybudované hradiště v sousedství plnilo funkci vojenskou a dejme tomu politickou. V některých případech se ovšem situace vyvíjela tak - že jedno hradiště plnilo obě funkce - tedy hospodářskou - i politickou

České knížectví – hradská soustava (v 10tém a na počátku 11. století)

tzv. hradská soustava – okrají kolem správních hradišť – původní a nová hradiště v 10. století

původní knížecí hradiště - nové přemyslovské správní hradiště
Velké Žernoseky - Litoměřice
Zabrušany - Bílina
Rubín (Knížectví Lučanů) - Žatec (správní hradiště Přemyslovců)
Tasovice (Sedlčané) - Sedlec (Přemyslovci)
Bezemín - Tachov
Bukovec (Knížectví Doudlebů) - Starý Plzenec (správní hradiště Přemyslovců)
Nemětice (Knížectví Doudlebů) - Prácheň (správní hradiště Přemyslovců)
Branišovice - Doudleby
Počaply - Březnice
Stará Kouřim (Knížectví Zličanů) - Kouřim Svatý Jiří (správní hradiště Přemyslovců)
Libice (Slavníkovci) - Oldříš (Přemyslovci)
Pšov (Knížectví Pšovanů) - Mělník (správní hradiště Přemyslovců)
Chloumek (Knížectví Charvátků) - Mladá Boleslav (správní hradiště Přemyslovců)

Některé prameny se mohou lišit. Například hradiště Tachov měl být podle některých pramenů založeno až na začátku 12tého století, podle něchterých podkladů již v 10. století byla správním hradištěm i Čáslav.

Druhá záležitost - jaké postavení měl asi vykonavatel správní moci v rámci hradské - nebo jak zní hypotéza - tedy spíše převzaté správní soustavy původních žup a hradišť.

V podkladech je správní úředník v rámci hradské soustavy nazýván často jako "kastelán" - a jednalo se zprvu o úřad jmenovaný knížetem na určitou dobu - později se stal doživotním - a ještě později dědičným. Osobně mi označení kastelán zní poněkud cizojazyčně - jsem přemítal nad různými variantami - ale nejvíc se mi zamlouvá poněkud strohé označení "správce". V Polsku – kde byl v raném střdověku podobný správní systém zase používaí novodobé označení hrabě – s tím že dobový náze pro správce, či vládce gradu již neznají. Nejspíš se původně jednalo o náčelníka vojenské správy okrají (hradské provincie) někdejšího kmenového knížectví. V češtině by dobový název pro správce gradu mohl znít „gradan“ – etnymologicky podle slova župan, nelze také vyloučit titul „vojvoda“ – protože se vlastně původně jednalo o vojenskou hodnost.

Podle různých souvislostí se prvním plánu nemělo jednat o správce území - ale spíše o správce hradu, či gradu (tedy hradiště) - pak správce podhradí a teprve na třetím místě správce celého okolí. Mezi povinnosti správce jako zástupce knížete a státu patřila také rozličná údržba - například cest.  Na hradě působila řada dalších úředníků - jako třeba výběrčí "vilik", řada posluhů, čeledi a tak dále.

hradiště Čáslav – hrádek a další hradiště a hradská oukrajjí Českého knížectví

V podhradí probíhaly trhy a putovali sem řemeslníci z okolních vsí. Co týče rozlohy hradišť - tak rozlohou se mohla jednotlivá hradiště poněkud odlišovat.

pár poznatků z Čáslavi – polozemnice starých Slovanů a původní románský kostelík Sv. Michala – nyní gotický děkanský kostel Sv. Petra a Pavla

Opět malá odbočka na Žatecko, kde po hradiště kmene Lučanů nahradilo správní hradiště pro Žateckou provincii, či Žatecké oukraí...

Žatec grad, ve 12. století jeden z hlavních kastelánských hradů v čechách a významné středisko osídlení a obchodu.

Čechy v období 1050 až 1150, doba románská

Vratislav II. (okolo 1033 – 14. ledna 1092) - po Spytihněvovi II druhorozený syn knížete Břetislava, český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a poté první český král z rodu Přemyslovců. Zároveň byl titulárním polským králem v letech 1085–1092. Jako kníže byl Vratislavem II., jako král Vratislavem I. (Wratislaus Primus Rex).

Vratislav - bratr Spytihněva II., Konráda I. Brněnského, Oty Olomouckého a biskupa-knížete Jaromíra. Podle vůle otce zdědil olomoucký úděl, kterému vládl v letech 1055–1056 a poté 1058–1061. Mezitím se dostal do sporu se starším bratrem Spytihněvem II, útočiště hledal u uherského krále Ondřeje I. Svou první ženu, šlechtičnu, která byla v už pokročilém stupni těhotenství, raději nechal v Olomouci, Spytihněv i uvěznil a po propuštění skonala při předčasném porodu, když se pokoušela dostihnout manžela Vratislava v Uhrách. po propuštění odjížděla za manželem do Uher.

Období 1056 až 1058

Spytihněv II

...se nazývá přímá vláda z Čech na Moravě - Morava se fakticky stala součástí českého knížectví v čele s knížetem Spytihněvem II.

Podruhé se tedy Vratislav oženil přímo v Uhrách s dcerou krále Ondřeje Adlétou. Vratislav byl již s uherskou podporou a bratr Spytihněv II. mu v roce 1058 vrátil olomoucký úděl.

Když se Vratislav stal po skonu staršího bratra Spytihněva II v roce 1061 stal knížetem Čech, Adléta se z titulu kněžny dlouho neradovala a skonala už počátkem příštího roku. Za rok se Vratislav oženil potřetí, se Svatavou Polskou. Potvrdil tak přátelství s polským knížetem Boleslavem II. Smělým (se kterým ale později bojoval o česko-polské hranice).

Vratislav II. byl především významným spojencem císaře Jindřicha IV. jednak se zeměmi na východě - Míšní a především Polskem. Nelze vyloučit že Jindřich IV měl v úmyslu přičlenit Polsko k říši lenní závislostí - podobně jako bylo přičleněny od knížete Vladivoje i Čechy. Jindřichovým protikrálem Rudolfem Švábským, podnikal také vpády do Rakous.

Polské knížectví po jistém ústupu ze slávy po skonu Boleslava Chrabrého opět posilovalo - polský kníže Boleslav II. obsadil Kyjev a nadto zaútočil roku 1070 na Čechy (pokoušel se změnit hranice - pravděpodobně chtěl získat Kladsko). Vratislav byl ovšem úspěšnější. Jindřich IV. obě knížata nabádal k urovnání sporu a pohrozil, že zaútočí na toho z nich, kdo příště poruší mír. Přísahu porušil Boleslav. 19. května 1073 Jindřich vyhlásil výpravu proti Polsku, která ale kvůli vnitřním problémům neproběhla. Polský stát začal v tomto období sílit a Jindřich Vratislava potřeboval k obraně proti jeho vládcům. Rovněž roku 1073 nový papež Řehoř VII. potvrdil svým listem používání mitry českému knížeti za poplatek 100 hřiven stříbra, tak jak to bylo zavedeno za Vratislavova předchůdce (a staršího bratra) Spytihněva.

Římský král i papež očividně chtěli Vratislava získat na svoji stranu do pozdějšího boje o investituru, tedy zda má světský panovník právo volit a uvádět do funkce církevní hodnostáře. Polsko a Uhry stály při papežovi, zatímco Vratislav zůstal věrný Jindřichovi.

Spojenectvím s Jindřichem Vratislav přinesl svému panství územní zisky – od Jindřicha získal, i když jen dočasně, tituly markraběte Saské východní marky (Lužice) a Míšeňska. V roce 1081 se ale změnila dohoda. Míšeňsko a Lužici věnoval Jindřich původním rodům, náhradou mu udělil titul markraběte bavorské východní marky – Rakousko. Jednalo se ale především o politický tah, jelikož v Rakousku vládli Babenberkové.

královská koruna

V dubnu 1085 se konal dvorský sjezd v Mohuči, který se významně zapsal do českých dějin. Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (ovšem jen nedědičnou – pro svoji osobu), byl zbaven povinných poplatků a povinován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách německých panovníků do Říma. Postupně se tak uvolňovaly vazby českých a německých panovníků. Titul král pro svou osobu nejspíš znamenal - že Čechy se nestaly dědičným královstvím - za panovníka Čech byl nadále byl nespíš považován kníže - který získával knížecí stolec poněkud složitým nástupním způsobem na základě seniorátu, potvrzování v kolokviích a také potvrzování římským císařem - či králem.

15. června 1086 na Pražském hradě trevírský arcibiskup Egilbert z Ortenburgu Vratislava korunoval králem, při této příležitosti je uváděn u Vratislava i titul krále polského. Titul „titulární král polský“ je ještě záhadnější než „král Čech jen pro svou osobu“.

Kosmas...závazek Poláků platit českému knížectví mírovou daň označuje za „podrobení“ celé jejich země Břetislavem, ačkoliv v Polsku nadále fakticky vládl piastovský kníže Kazimír Obnovitel. Není možné, že český kronikář analogickým způsobem vyložil události z éry Břetislavova syna? Přiznal-li Vratislavovi polskou korunu, možná tím nemyslel jeho reálnou vládu nad polským územím (o té nemáme žádné spolehlivé doklady), ale spíše určitou míru svrchovanosti Čech nad Polskem v podobě odvádění tributu polským knížetem.

Z hlediska říše... právo udělovat titul „dědičný král“ měl soudobě jen – či především papež. Římský císař měl sice rovněž právo udělovat královský titul, ale jsou zde dvě ale... Není zcela jasné, zda měl císař právo udělovat královský titul dědičně - a především panovník povýšený do hodnosti „král“ měl mít nějaký vztah k říši. Což bylo jednoznačně splněno u Českého knížectví - neboť Čechy byly lénem Svaté říše římské. Jsou ovšem vyloženy dvě vyjímky pro země, které nebyly přímou součástí říše, ani jejím lénem- a to „titulární král polský“ udělený Jindřichem IV panovníkovi Čech - a další vyjímkou je „král Litvy“ udělený litevskému velkoknížeti téměř o tři století později císařem Zikmundem Lucemburským. V obou případech šlo u země, které nebyly součásti ami lény říše - šlo o země pouze s nepřímým vztahem k říši - pouze přes právní terminologii osobu třetí - třeba formou nějaké tributní závislosti.

Je tedy možné - že titul „král Čech (jen pro svou osobu)“ a stejně tak titul „titulární král polský“ pro českého knížete Vratislava - byl z pozice říše ještě výhodnější pro římského krále Jindřicha IV. než pro České knížectví.

několik známějších potomků krále Vratislava
Břetislav II. (* 1056 † 1100), český kníže
Bořivoj II. (asi 1064 až 1124), český kníže
Vladislav I. († 1125), český kníže - zakladatel „vladislavské linie Přemyslovců“ - kam dále patřil kníže Vladislav II (český král Vladislav I; 1100 až 1074), Bedřich (* okolo 1141/2 – 25. března 1189) a Vladislav III neboli Vladislav Jindřich (asi 1160/1165 – 12. srpna 1222, Znojmo)
Soběslav I. (†1140), český kníže - zakladatel linie „Soběslavovců“ - kam dále patřil Soběslav II (1128 až 1180) a Václav II (kníže 1192 a 93; *1138 až 1193? ) a také moravská „Konrádovská“ větev – např. Konrád II. Ota (1136/1141 až 1191 )

Na knížecím stolci se již střídala generace potomků krále Vratislava I., tentokrát již jen s hodností kníže...

rok 1100 ... XII. století

Zatímco neznámějšími knížaty XI století v Čechách byl Spytihněv II a Vratislav II (jako král Vratislav I)... na další královskou korunovaci se v Čechách se čekalo téměř století kdy se knížetem, později i druhým králem stal Vladislav II. (I.). Za Krále Vladislava I.(* kolem roku 1110, skon 1174) se pravděpodobně mohl změnit i poměr ke Svaté říši římské - zatímco za knížete Václava (Svatého) se odváděly jen tributy, na přelomu miléna - kdy byl do Čech dosazen kníže Vladivoj - se České knížectví stalo lénem Svaté říše římské (podobně se lénem měla stát například Lužice, případně další dosud slovanské země - a mělo se tak vytvořit něco jako nárazníkové léno Svaté říše římské směrem na východ) - k jistým změnám mohlo dojít za krále Vladislava - nicméně nadále přetrvával určitý rozpor - kdy se český knížecí, eventuelně královský titul sice dědil (přesněji v době knížecí na knížecí stolec nastupoval nejstarší Přemyslovec na principu seniorátu) - ale zároveň knížete, či krále stvrzovali panovníci Svaté říše římské. 

Bořivoj II: český kníže

x 1126 bitva u Chlumce pod Krušnými horami – Soběslav I. poráží císaře Lhotara – medium.seznam.cz

Břetislav II. (jeden ze synů knížete/krále Vratislava II./I.) porušil princip nástupnící na základě seniorátu, jelikož nenechal schávit svého mladšího bratra – budoucího Bořivoje II. jako nástupce v kolokviích (šlechty) ale nechal pro bratra udělit Čechy jako léno od císaře – a toto porušení pravidel se stalo důvodem napětí při nástupnictví při nastávajícím XII. století.

doba románská – knížata XII století

Svatopluk Olomoucký – syn najmladšího syna Oty Sličného (z moravské větve Přemyslovců od Břetislava I.) v roce 1105 uskutečnil po dohodě s Polskem a Uherskem vojenskou výpravu do Čech, která měla odstranit Bořivoje II. a umožnit Svatoplukovi stát se českým knížetem, nicméméně Svatopluk se na tři roky 1107 až 1109 českým knížetem opravdu stal – jinak se prvních dvacet let na knížecím stolci střídali především bratři Břetislav II, Bořivoj II a Vladislav I.

18. února 1126 - bitva u Chlumce u Ústí nad Labem. Po skonu starší bratra Vladislava I si knížecí stolec nárokoval jednak mladší bratr Soběslav - a jednak Ota II. Olomoucký z vedlejí větve Přemyslovců v Olomouckém údělu, a to na základě seniorátu jako nejstarší Přemyslovec... Ota II. si navíc zajistil podporu u císaře Lothara II - který Otovy udělil Čechy jako léno. Nicméně Soběslav se cítil být právoplatným knížete a tak proti sobě stanula dvě vojska - z nichž jedno by bylo možno označit jako německo-moravské a druhé jako české. Bitva u Chlumce skončila katastrofální porážkou Němců - Ota II. Olomoucký v bitvě dokonce padl. Nicméně císař Lothar se se Soběslavem smířil a uznal jako knížete v Čechách. Soběslav I. navíc ve vztahu k říši povýšil - neboť se stal volitelem římského krále (či císař) a sočasně mu byla udělena hodnost „arcičíšník“. Volitelé panovníka v říši - později známí jako kurfiřti - současně zastávali arciúřady. Další úřady se na nazávali například arcikomoří, arcimaršálek, arcipokladník.

původní hostinec U krále Vadislava ve Vladislavi a král Vladislav I.

za korunu pro krále Vladislava, cena za cestu do Milána!

V pořadí druhý Přemyslovec, který získal královskou korunu, tudíž pravděpodobně nejznámější panovník v Čechách XII. století. Ačkoli se český kníže Soběslav I. snažil na sklonku života zajistit následnictví pro svého sotva dospělého syna Vladislava - v letech 1137–1140 knížete Olomouckého údělu, českou šlechtou byl v kolokviích prosazen syn Soběslavova staršího bratra Vladislava stejného jména. Narozen kolem roku 1110 – od roku 1140 český kníže a v letech 1158–1172 jako Vladislav I. druhý český král, skonal 1174 v Durynsku. O knážecí hodnost málem přišel O knížecí hodnost málem přišel na jaře 1142 po bitvě na vrchu Vysoká u Čáslavi - kde bylo české vojsko poraženo vzbouřenci z Moravy. Vladislav II byl druhý Přemyslovec, který od císaře obdržel královskou korunu. Vojskům „Svaté říše římské“ poskytoval výpomoc - například při taženích za znovunabytím vlády v severoitalských městech.

městečko Vladislav a původní hostinec u krále Vladislava; Brněnský úděl (Údělné knížectví brněnské, znak), v časech první republiky dopravu piva v sudech z pivovaru obstarávali například nákladní vozy Praga v provedení nosnosti 2 – 2.5 nebo 3 tuny, čtyřválec diesel

Městečko Vladislav mělo několik hostinců. Název obce podle Vladislava, nedospělého syna knížete Oldřicha Brněnského. Brněnský úděl jako znak používal podobnou orlici, jako až dosud měly Čechy, respektive čeští Přemyslovci. Za krále Vladislava došlo ke změně. Původní hostinec „U krále Vladislava“ měl jinou polohu, také se jednalo o jinou budovu. Nechyběly ovšem informace o původním hostinci – včetně dobového fota pivovarského nákladního automobilu Praga RND v provedení 2, 2.5 nebo 3 tuny.

Počet správních gradů se měl zvýšit – ve 12tém století by jich mělo být asi 55 – v Polsku hradských obvodů bylo asi 90.

Čáslavská provincie – nebo Čáslav-grad s oukrajím asi ve 12tém století

Jak se hradské obvody nazývaly, to se přesně neví. Podle některých názorů se nazávaly oukrají – podle jiných provincie. Nebo mohlo několik gradských oukrají tvořit provincii – podobně jak se zavedlo u církve – kdy několik diecésí tvoří provinci – přičemž arcidiecése je vedoucí pro provincii – první mezi rovnými. Nicméně prameny se zmiňují přímo o Čáslavské provincii – což by naznačovaly, že všechny hradské obvody – tedy asi 55 v Čechách se nazývaly provincie.

Ve 12tém století již byla hodnost správce – gradana dědičná, a je pravděpodobné, že takto vznikala pozemková šlechta.

ČÁST 3 doba románská XII století - „hradskou soustavu“ nahrazuje „krajské zřízení“ za Soběslava II (?)

KRAJSKÉ ZŘÍZENÍ

Po druhé polovině XII. století se patrně nejvýznamnějšími vladaři druhého století doby románské se stala knížata Soběslav II a Konrád II Ota. Dalším knížetem třetí čtvrtiny XII. století byl ovšem Bedřich (* okolo 1141/2 – 25. března 1189) byl syn krále Vladislava II. a český kníže od konce roku 1172 do září 1173.

kníže Boleslav II a krajské zřázení

Kníže Soběslav II (1128 až 1180) - zvaný "kníže sedláků"- či "selský kníže" - kdy mimo jiné správci gradů nabyli značné moci, a stali se vlastně místními vladaři s dědičnou hodností - knížeti Soběslavovi II se nakonec tzv. hradskou soustavu - která do značné míry navazovala na župy kmenových knížectví podařilo zrušit - a hradskou soustavu nahradily kraje - s jinou rozlohou a větším územím než byly předchozí gradské župy - či oukrají. Bedřich (* okolo 1141/2 – 25. března 1189) byl syn krále Vladislava II. a český kníže z rodu Přemyslovců od konce roku 1172 do září 1173. V pozdějším období byl pak dalším významným knížetem´bratranec  Konrád II Ota - z moravské větve Přemyslovců-Soběslavovců, kterému se podařilo spojit údělná knížectví na Moravě - a pravděpodobně se stal prvním moravským markrabětem - a po té co se stal českým knížetem markrabství opět na čas zaniklo, tedy na čas se mohly Čechy a Morava stát jednou zemí - jak tomu na krátký čas došlo již v předchozím XI století v době než byla vytvořena údělná knížectví, původně pro sourozence vládnoucích knížat. 

Podrobněji alespoň úvaha o vzniku krajské zřízení za knížete Soběslava II. Ve dvanáctém století se hodnost správce gradů (kastalána) z původně pravděpodobně spíše dočasné vojenské funkce - se institutu hradního správce  se pravděpodobně staval něco jako místní vládce.  Je pravděpodobné, že hradská soustava vlastně nezanikla - ale pokračoval souběžně s ustanovovaným krajským zřízením - a ze správců hradišť s mohla například stát česká šlechta - později s vlastními hrady, poddanskými vsi či městečky. Nelze ovšem vyloučit, že všichni správci gradů měly být vůči knížeti v opozici - pravděpodobně sez některých hradních správců mohli stát krajští poprávci.  Pravděpodobně jediným sídlem v Čechách, který se nejvíce blížil městu byla Prahy - kdy už místy mohly dřevěné chatrče nahradit kamenné románské domy - jinak zárodky ostatních pozdějších měst bylo několik řemeslnických či kupeckých osad vedle sebe.

(Co se týče změny hradské soustavy na krajské zřízení - podle jiných pramenů je správní reforma řazena nikoli do poslední třetiny XII století, jak nastíněno zde, ale až do poloviny XIII století kdy byl králem Čech Přemysl Otakar I)  

Jelikož Soběslav II. má přízvisko "kníže sedláků" – je pravděpodobné, že kraje jako správní jednotky byly ustanovovány jak z hora - tak zdola za podpory sedláků. Je pravděpodobné, že se středisky krajů staly hradiště přilehlá k tržním vsím, kde selský lid směňoval své zboží a výpěstky. Po právní stránce - postavení selského lidu bylo lepší - než později v období baroka - kdy sedláci ztratili právo dovolání k soudu. Vesnickým soudem první instance se stala rychta včela s rychtářem - která se nacházela v pozdější terminologii ve střediskových vsí. A tento soubor nových pořádků se stal pravděpodobně základem nově vytvářeného krajského zřízení - a je poměrně pravděpodobné, že tímto způsobem mohla přijít kníže Soběslav II k přízvisku "kníže sedláků". Je pravděpodobné - že krajské zřízení bylo lépe formované, ale také více demokratické než předchozí "hradská soustava" - na ústředních hradištích krajů se například scházely krajské sněmy – takzvané sněmíky. Doba se tedy zřejmě poněkud změnila.

Konrád II. Ota – románský kostel sv. Michala v Čáslavi – předchůdce dnešního kostela Petra a Pavla

Sídlem Čáslavského kraje – nebo také jen Čáslavska – byl přímo buťo hrádek Čáslav – nebo nějaké jiné místo – v budoucím krajském městě Čáslav. Správu kraje řídilo několik úředníků, odpovědných králi - nejvíce pravomocí měl krajský hejtman a krajský poprávce - doba, či přesný letopočet ustanovení jednotlivých úřadů ovšem v pramenech liší.

K ustanovování krajů (pokud zřizování krajů skutečně náleží knížeti Soběslavovi II a ne až později Přemyslovi I, či dokonce až Přemyslovi Otakarovi II) v českých zemích došlo tedy asi o sto let dříve, než se zakládala královská města - což se dálo až v násleujícím 13tém století.

Kraje tehdy nahradily – jak již zmíněno – soustavu správních hradů - či spíše hradišť včele se správci - původně vojenskými náčelníky - jejichž úřad se později stal dědičným a stávali se něčím jako místními vladaři.

Kraje byly vymezovány patrně za účelem upevnění postavení panovníka v zemi a patrně částečně i jako výraz jisté samosprávy. V čele krajů byl nejprve krajský poprávce - později krajští hejtmané - při krajích byly rovněž ustanovovány krajské sněmy - takzvané sněmíky. Noví úředníci pravděpodobně sídlili rovněž na hradištích – možná ve větších tržních vsích, či jiných sídlech pod knížecí ochranou, zpočátku zřejmě měli ponejvíce trestně-soudní pravomoci – ostatně soudy byla jedna z prvních institucí, která byla ustanovována při ustanovování krajů.

Nicméně ustanovením krajů se v Českých zemích vytvořilo něco jako dvojí správa, zejména názorná po založení měst

- státní správa v prostřednictvím nově ustanovených krajů se týkala především královských měst

- a patrimoniální (vrchnostenská) správa zase poddanských měst, městeček a vsí

v obou případech byl vlivným úřadníkem rychtář - a to jak v královských městech - tak na venkovských obvodech náležející vrchnost.

kraje Českého království – možná už knížectví

Ustanovení krajů tedy spadá v Čechách buďto do roku 1175 (přibližně) – kdy jimi Soběslav II. nahradil původní hradská oukrají – nebo tak učinil Přemysl Otakar I. – což by mohlo být (zcela odhadem) v době vydání Zlaté buly sicilské – tedy v roce 1212 – nebo se tak stalo až za Přemysla Otakara II. – tedy někdy po roce 1250. Jednotlivé kraje se utvářely ale postupně z označení jen původně neurčitých oblastí, dotvořeny byly definitivně až během husitství, zejména přes instituci krajských poprávců. Později stál v jejich čele hejtman, první byli zvoleni krajskými sněmy (tzv. sněmíky) roku 1434. Na počátku se jednalo o 12 krajů.

Bechyňský kraj (správní středisko Bechyně)
Boleslavský kraj (Mladá Boleslav)
Čáslavský kraj (Čáslav)
Hradecký kraj (Hradec Králové)
Chrudimský kraj (Chrudim)
Litoměřický kraj (Litoměřice)
Plzeňský kraj (Plzeň)
Prácheňský kraj (Prácheň, později Písek)
Rakovnický kraj (Rakovník)
Slánský kraj (Slaný))
Žatecký kraj (Žatec)

Zvláštní postavení měly vnější kraje....

Loketský kraj (Loket)
Kladský kraj (Kladsko), který zpočátku zahrnoval i Broumovsko
Trutnovský kraj (Trutnov), roku 1515 připojen k Hradeckému kraji

K Čechám dočasně a bez statutu kraje náleželo

Chebsko
Ašsko

A opět konkrétní případ – Žatecký kraj

1265 založeno Přemyslem Otakarem II město Žatec – již jako královské město, které od 14.tého století v Čechách k nejvýznamějším v období feudalismu. V počátcích husitského revolučního hnutí uzavřeli Žatečtí politický a vojenský spolek s městy Louny a Slaný a 1420 se účastnili obrany Prahy proti 1. křížové výpravě. Od 2. poloviny 15tého století středisko chmelařství. 1547 a 1618-20 se Žatec účastnil odboje českých stavů proti Habsburkům. 1623 Žatec vypálen Švédy. Hospodářská stagnace do 19tého století. Historické památky: kostel Panny Marie – původně románský, goticky rozšířený, barokní úpravy. Další kostely, původní gotické domy, radnice (ve 14.st. kupecký dům), zbytky hradeb. Městská památková rezervace.

Na přelomu 12. a 13 století vlastně končí ranný středověk

-  alespoň nástin dalších období

VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK, ZAKLÁDÁNÍ MĚST A HRADŮ 

Za krále Přemysla I Otakara  došlo v Českých zemích k nemalým změnám. Především titul Král český se stal dědičný a přecházel na nejstaršího syna - kralevice - a hodnost nadále již nebyla potvrzována v Německu Římským císařem, případně králem (nezískal-li panovník císařskou hodnost) - změna nástupnictví ze seniorátů na dědičnost v přímé línii nebyla nijak jednorázovou  záležitostí, ale záležitostí tří listin - zvaných buly, kterými byla Zlatá bula Ulmská, Malsvká a nejznámější -Zlatá bula sicilská. Zlatá bula sicilská vlastně zajistila českému panovníkovy dědičný královský titul - ale nejen to - císař už přestal potvrzovat českého panovníka jako svého léníka - Čechy vlastně přestaly být lénem Svaté říše římské - a Český král se naopak stal jedním z volitelů Římského krále, či císaře.  České země tedy nakročily do 13. století v jiné konstelaci - která měla přinést větší stabilitu jak ve vztahu k Německu  - tak uvnitř v Českých zemích. 

Přemysl Otakar I a krajské zřízení

Jméno krále Přemysla Otakara – ovšem Druhého (krále železného a zlatého) získala jedna z bašt hradeb města Čáslavi – Otakarova bašta, která zde zbyla z opevnění středověku. Bašta a celé opevnění ovšem vznikly až později v letech 1330 – 1340, kdy byl králem Jan Lucemburský. Hradbu Čáslavi tvořila 10 – 15 m vysoká kamenná zeď.

Čáslav – domky u Otokarovy bašty a krámy řemeslníků – Josev Vostřel – obuvník, Jan Vojáček – provazník atd

Ve třináctém století původní hradiště s hliněnými valy a dřevěnými palisádami začaly nahrazovat kamenné hrady – jednak šlechtické, ale především královské. Významnou oblastí se značným počtem královských hradů se stala například oblast královského loveckého hvozdu v okolí Berounky. Malý návrat v čase zpět do doby stěhování národů – přesněji druhé vlny stěhování národů v 6. století kdy se do střední Evropy kromě Slovanů dostali také – a zejména Avaři.

Křivoklát

Jedním z mnoha budovaných královských hradů může být například zmíněn Křivoklát. Do křivoklátských hvozdů měly kmeny Čechů vytlačit Avaři – což by odpovídalo asi 6tému století. Na místě hradu Křivoklátu měl být původně dřevěný hrádek – který zde měl založit kníže Oldřich nebo Jaromír – tedy začátkem XI. století.

hrad Nižbor

Dalším hradem – poměrně nedaleko Křivoklátu může být například Nižbor – založený buďto králem Václavem I. nebo Přemyslem Otakarem II.

Doba XIII byla dobou zakládání měst - a Čechy a Moravy byli do jisté míry orientovány na německý právní prostor, už z toho důvodu domácí právní tradice prostě chyběla. Německý právní prostor do značné míry formulovalo tzv. Saské zrcadlo (z něhož vycházelo Magdeburské městské právo), nebo tzv. Švábské zrcadlo - z něhož vycházelo Norimberské městské právo. V českých zemích představovalo magdeburské právo (severoněmecké) spolu s právem norimberským (jihoněmeckým) dominantní typ městského práva.

Zakládání měst a germanizace Čech ve 13. století 

Historik Josef Štusa ve svých "Dvou knihách českých dějin" - se právě zabývá 13. a počátkem 14.století - a píše: Země na začátku 13. století byla téměř výhradně slovanská a stala se během jednoho století dvoujazyčnou, a němečtí hosté se ani příliš nesnažili předstírat, že sem nepřišli jenom pracovat - ale těžit ze své větší hospodářské síly a vlastně i vládnout. Bohatí kupci z Německa tehdy zakládali města - které se tak staly oporou jejich moci. Nikdy nebyl kraj český na všech stranách tak rozhlodán povlovnou  německou invazí. Na druhou stranu se i čeští páni shlíželi v cizích vzorech a od německých kupců pro tento účel přijaly i cizí mravy a počali se odcizovat prostému lidu, například si poněmčovali jména - třeba z pánů z růže na Rožmberk. Němečtí kupci si byli tak jisti svým postavením, že se dokonce pokusili o otevřené povstání roku 1309. 

Městské hospodářství ovšem nebylo jen o bohatých kupcích. Drtivá skupina řemeslníků vyráběla pro své sousedy a stěží uživila svou rodinu. Ženy v městském hospodářství rovněž zastávali důležitou roli, ač často neoficiálně. Manželky řemeslníků pracovali spolu s muži v dílně. Pekařova žena pomáhala pekařovi péct. Tkadlecova žena tkát. Vdovy po mistrech někdy převzali vedení dílny do doby než jim doroste syn. A vůbec veškerý drobný obchod ne trhu měl n starosti především ženy, prodavačky vajec a podobně.

Město jako celek fungovalo v provázanosti s venkovem. Potraviny a a ostatní suroviny - jako obilí, dobytek, dřevo, kamení přicházely z okolních vesnic. Město jim na oplátku dodávalo řemeslné zboží jako mouku ze mlýna, kovářské nástroje, látky, sůl - případně další služby. V době neúrody se projevila zranitelnost měst, hustě osídlené oblasti byly závislé na dovozech jídla a když selhala úroda i obchod - přišel hlad.

13. století - období prosperity

Přesto vrcholný středověk - přibližně třinácté sroletí bývá označován jako doba prosperity. Města bohatla a vznikala nová městečka. Ekonomický růst pak utnuly až krize.

Když v Čechách panoval Václav I. dorazila do země gotická kultura, rytířské turnaje – kuratorní poezie. Přezdívku „jednoooký“ získa poté, co o jedno oki přišel při nehodě během lovu v lese.

Po Přemyslovi Otakarovi I následoval Václav I zvaný "Jednooký" - vlastně první král Čech hned od nástupu na trůn (jistou zajímavostí je, že do dob panování Václava I je datována pověst o králi Ječmínkovi). 

Doba panování Václava I měla k nějakému klidu hodně daleko - neboť první polovina 13. století byla dobou kdy na Moravu vpadli z asijských stepí kočovníci - označovaní jaka Tataři (Tataři na Moravě) - ovšem tito kočovníci pocházeli z Mongolska.

pozdní Přemyslovci

Dalším králem byl  Přemysl Otakar II, který se částečně podílel na vládě i v dobách svého otce, kdy získal titul "mladší král".

Přemysl Otakar II – „jeden den koňmo k moři“

Za krále Otakara II se české země mohli přiblížit jednak ze severu (král se podílel na zakládání hradu Královce na Baltu) - ale k moři se Čech nakonec zadařilo přiblížit spíše směrem na jih - neboť králi Přemyslovi se na čas podařilo ovládnout či připojit řadu zemí v Alpách směrem k Jaderskému moři...

hrad Nižbor na Berounsku

Václav II - v dětství a mládí strávil v zajetí hradní věže - na obveselení mu měla sloužit klec s ptáčkem, kterého ovšem propustil na svobodu - což bylo v období regenství Otty Braniborského - destiletí naprostého úpadku - i hladomorů, pro které připadl název "Braniboři v Čechách" - nicméně Václav II dospěl a ujal se vlády - a posléze dosáhl jistých úspěchů, podařilo se mu získat polskou královskou korunů - na hradech se pořádaly turnaje rytířů z typickými okovanými košilemi a helmami pro XIII. století...

Václav II (* 1271+1305)Český a Polský král

a Václav III - poslední Přemyslovec, držitel tří korun – spíš de jure než de facto – České, Uherské a Polské... i když v obou zahraničích jeho pozice byla zpochybňována což zřejmě mohlo vést i k Václavově předčasnému násilnému skonu.

Václav III – poslední Přemyslovec

Panovník Čech obecně – po zavedení dědičného královského titulu defacto tedy přestal být leníkem panovníka Německa (ošem ne docela – jak se ukázalo právě při vymření Přemyslovců po meči), český král se stal naopak volitelem Římského císaře jako panovníka Německa, a získal také například titul arcičíšník - kdy při vybraných slavnostních příležitostech obsluhoval císaře. Čechy ovšem zůstaly v právním prostoru Německa - které byl tvořen řadou jednotlivých právní úprav, které zavedenými například pro různé celky jako města -  například profese - později řemeslnické cechy.  

U původně kupeckých - či řemeslnických osad z předchozího století začínají v tomto století vznikat skutečná města, přesněji jsou zakládána - a to buď jako královská - neboť Přemyslovci již získali dědičný královský titul - nebo jako poddanská. Také se změnila architektura - románský sloh vystřídala ranná gotika. 

K ustanovování krajů (pokud zřizování krajů skutečně náleží knížeti Soběslavovi II a ne až Přemyslovi I – nebo až Přemyslovi Otakrovi II) v českých zemích došlo tedy asi o sto let dříve, než se zakládala královská města - což se dálo až v nyní popisovaném 13tém století.

Anežský klášter na Františku

Petrské náměstí, rotunda Sv. Kříže menšího a Anežský klášter na Františku

Anežský klášter na Františku, rotunda Sv. Kříže menšího - a Petrské náměstí v Praze s renesančním domem, který vzal za své v dobách první republiky...

ČÁST 4 gotika a renesance a baroko XIII století až XVIII století - administrativně pokračuje krajské zřízení v různých obnovách

a po Přemyslovcích nastoupili Lucemburkové, ale ne hned

14. století - ekonomická krize

Ekonomický růst utnuly až krize 14tého století. Zejména morové epidemie a války, které obchod ochromily. Také se výrazně ochladio podnebí – 14. století je také označováno za „malou dobu ledovou“ – po dlouhých, nekončících zimách často následovalo chladné léto s neúrodou. Nicméně řemesla a obchod zůstala hlavním smyslem středověkých měst a položila základy pro rozkvět měst v dalších staletích.

Jan Lucemburský (v zahraničí zvaný Český - králem Čech 1310 - 1346)
Pobýval spíš v zahraničí, vyhledával bitvy - nicméně k Čechám a Moravě se mu podařilo připojit Chebsko, Slezsko a Lužici - a dařilo se i hospodářsky - neboť se začalo dolovat i zlato (například v Kašperských horách nebo na Zbraslavi) a v Čechách se objevili i zlaté mince. Ovšem králi Janovy nějaká hospodářská uvážlivost příliš vlastní nebyla - neboť zastavoval nejen hrady - ale i šperky.

Jan Lucemburský a rozmach dolování zlata

kostel sv. Jana Křtitele v Janovicích nad Úhlavou – gotické fresky z dob Jana Lucemurského

První písená zmínka okostele sv. Jana Křtitele pochází z roku 1352, ale podle stavební dispozice byl postaven již na počátku druhé poloviny třináctého století jako raně-gotická – případně gotickoromáská stavba.

Loď je s presbytářem propojena hrotitým vítězným obloukem. Na jižní a východní straně presbytáře se nacházení hrotitá okna a severní strana je obohacena menším půlkruhovým špaletovým oknem, které má románský charakter.

gotické fresky z časů Jana Lucemburského v kostele v Janovicích nad Úhlavou, pátek 1. června 2022 se zde konal koncert s přenáškou

V prostoru presbytáře se nachází gotické nástěnné malby (fresky) s náboženskou tematikou z časů Jana Lucemburského, které jsou chloubou kostela. Tyto gotické fresky zobrazují výjevy jako Poslední soud, evangelisty, apoštoly a stětí svatého Jana. Dochovala se ovšem jen část fresek – přibližně polovina fresek vzala časem za své. Co se týče kostela Sv. Jana Křtitele, zmíněna by měla být i hrobka Janovských z Janovic.

Na prostor presbytáře navazuje po severní straně mladší sakristie, která je klenutá valeně s lunetami. Z jihu je ke kostelní lodi přistavěna malá předsíň, která chrání gotický vstupní portál. Prostor lodi je osvětlený skrze pětici oken, z nichž jsou tři gotická okna hrotitá a pravděpodobně byla původně dvojitá.

Věž byla přistavěna až při barokních úpravách v roce 1764, celý kostel dostal barokní fasádu. Donátorem přestavby byl hrabě Karel z Palm-Gundelfingen. Roku 1867 shořela střecha věže a při opravě byla věž mírně zvýšena a doplněna o štítky.

Římskokatolická farnost Janovice nad Úhlavou v současnosti již nefunguje jako samostatná farnost, její území a duchovní správa spadá pod Římskokatolickou farnost Nýrsko v rámci Plzeňské diecéze. Filiální kostel sv. Jana Křtitele je ovšem místem různých kulturních akcí a každou neděli od 11:30 se konají bohoslužby, a to po celý rok.

Prvotní Judaismus a Izraelité po usazení v zaslíbené zemi – kapitoly z knihy zevení – signály.cz svodka z kázání ř.k. farnosti Nýrsko v Janovicích n. Úhl. a Nýrsku – včetně vyobrazení původní gotické podoby kostela sv. Jana Křtitele.

Země koruny české a Lucembursko (Hrabství lucemburské)

Bylo Lucembursko součástí Koruny české, nebo spojeno jen personální unií? Karel IV Lucembusko prosazoval jako zahraniční léno, kdež to z německé strany byl tento status často popírán. Když jistý známý kdysi Lucenbursko navštívi použil pojem „něco jako bývalá česká kolonie“ – což je svým spůsobem příbuzný status k pojmu léno.

Jan Lucemburský a středověké dolování zlata. Glom Domašov – souputník Jana Lucemburského – po nitvě u Kreščaku se usadil ve Francii a působil v Remeši.

Dalšími Lucemburky, kteří zasáhli do dějin Čech byli Karel IV. (jako Moravský markrabě i Český král jako Karel I., po něm synové Václav IV., Zikmund Lucemburský, ale i Jan Zhořelecký)...

Brněnský hrad a Karel I. Markrabě moravský

ROZCESTNÍK VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK

Václav IV - Králův dvůr a město Praha v jeho době – Blog iDNES.cz

Zikmund Lucemburský – kontroverzní bratr Václava IV v části blogu Mátra – aneb třetí vrchol dvou státních znaků – Blog iDNES.cz

Erzgebirgischer Kreis (Krušnohorský kraj) představoval jednu z hlavních fiskálních a správních jednotek Saského kurfiřtství. Jeho základní struktura byla ustavena již v 16. století a kraj existoval až do saské správní reformy v 19. století. Rozlohou byl výrazně větší než kraje – či vládní okresy v Sasku po sprácních reformách v 19tého a zasahoval daleko za hranice samotných Krušných hor – zahrnoval části dnešního Vogtlandu, oblast kolem Chemnitzu a území v okolí Altenbergu. Díky intenzivní těžbě stříbra, cínu a později i uranu sloužil tento region jako zdroj nerostných surovin saského státu C1 – cyklistika a motorismus dvoudobých motorů a značek – auto Trabant a Zwikau – administrativní začlenění Cvikova do okolí – Blog iDNES.cz .

Územní členěnění Českého státu v 15tém a 16tém století

Království české (kraje) mezi léty 1627 – 1634
Bechyňský kraj
Boleslavský kraj
Čáslavský kraj
Chrudimský kraj
Kouřimský kraj
Hradecký kraj
Litoměřický kraj
Podbrdsko
Rakovnický kraj
Slánský kraj
Vltavsko
Žatecký kraj

NOVOVĚK - po "Bílé hoře"

V časech baroka patrimoniální (vrchnostenská) správní moc pobělohorské šlechty (často původem z Rakouska) při správě poddanských měst, městeček a vsí - zejména v souvislosti s vlastnictvím zemědělské půdy vztaženo na  rolníky kteří na půdě pracují - za což je jim poskytováno sice přístřeší a základní potřeby - tedy správní moc šlechty dosahuje vrcholu - a rolníci - nevolníci pozbývají prakticky jakýchkoliv práv - zejména možnosti odvolání k rychtáři - který byl doposavad také vesnickým soudcem - nezávislým na šlechtě.

(popisek s hranicemi krajů se vztahuje k mapce výše) Obnovené zřízení zemské (německy Verneuerte Landesordnung) byla nová zemská ústava, kterou po porážce stavovského povstání vydal císař Ferdinand II.. Pro Čechy vstoupila v platnost 10. května 1627 a pro Moravu o rok později, 10. května 1628.Tento dokument znamenal konec stavovské monarchie a nastolení absolutismu.

České království bylo prohlášeno za dědičný majetek Habsburků v mužské i ženské linii (zaniklo právo stavů volit krále).Katolictví jako jediné náboženství: Jedinou povolenou vírou se stalo římskokatolické vyznání (nekatolická šlechta a měšťané museli buď konvertovat, nebo odejít ze země).

Zemský sněm ztratil zákonodárnou iniciativu; o zákonech mohl pouze hlasovat, pokud mu je panovník předložil.

Němčina byla zrovnoprávněna s češtinou v úředním styku.Duchovenstvo na sněmu: Církevní hodnostáři (preláti) se vrátili do sněmu a získali první místo (před panský stav).Právo panovníka: Král se stal jediným zdrojem zákonodárné i výkonné moci a mohl jmenovat zemské úředníky bez ohledu na přání stavů.

Post rychtáře byl sice poněkud rozdílný v královských městech a ve venkovských obvodech náležející vrchnosti - ale v obou případech šlo o vlivného úředníka. 

Malá odbočka do Severních Čech – a to oblasti populární muzejní lokálky Česká Kamenice – Kamenický Šenov.

lokálka Česká Kamenice – Kamenický Šenov jako muzejní a navazující již snesená trať Kamenický Šenov – Česká Lípa.

malá administrativní záležitost – v jízdním řádu 2020 má muzejní lokálka označení 082 – ovšem zde v podkladech z dřívějška je číslována jako trať 901 elektřina na neelektrifikovaných tratích – motorová trakce ČSD – Blog iDNES.cz

Kerhartice a přilehlé osady a samoty jako správní obvod (v období baroka) 

Hostinec Fichtel Schänke (Fichtel Schänke - hostinec, správní obec: Kerhartice, GPS N50.77061 E14.42992) - podobně jako osada Bergbauer v sousedství administrativně náležely k obci Kerhartice - s níž tvořily jeden správní celek - rychtu. Zdejší rychta - jako správní jednotka byla také nazývána "Auf der Bleiche"

Vlevo nahoře lokálka Česká Kamenice – Kamenický Šenov – Česká Lípa o délce 25 km. Dráha byla zprovozněna postupně v letech 1886–1903. V 70. letech měla trať označení 8c, pro muzejní osobní provoz nesla od roku 1997/1998 číslo 901, v jízdním řádu pro rok 2020 je označena číslem 082. Pravidelný osobní provoz na trati byl ukončen roku 1979 a úsek trati Kamenický Šenov – Česká Lípa byl snesen, dnes je většina tohoto úseku provozována jako cyklostezka Varhany. Nákladní doprava v úseku Česká Kamenice – Kamenický Šenov skončila roku 1992, avšak v roce 1997 se podařilo na trati obnovit muzejní provoz. Do roku 2008 trať patřila státu a muzejní provoz zajišťovalo občanské sdružení Klub přátel lokálky. Roku 2007 trať odkoupil Klub železničních cestovatelů a dopravu zde provozuje KŽC Doprava. Vpravo nahoře Fichtel Schänke - hostinec, správní obec: Kerhartice, GPS N50.77061 E14.42992. Dole správní obvod „Auf der Bleiche“

Správu obce řídil rychtář - úřad obdobný starostovi obce. Rychtář ovšem nebyl představitelem samosprávy - ale patrimoniální nebo také vrchnostenské správy. Byl jmenován vrchností - později se jednalo o úřad dědičný - a předpokládala se důvěra ostatních obyvatel v obci.

Rychtář působil také jako vesnický soudce - a podle soudních stupňů by náležel k úplně nejnižšímu - dnes již zaniklému soudním stupni. Pro podané představoval rychtář pravděpodobně jedinou možnost, jak se domoci svých práv. Proti rozhodnutí rychtáře bylo ovšem možno se i odvolat - ovšem až do Německého Magdeburgu - protože Kerhartice spadali do oblasti Magdeburského práva. Podle jiných právních zrcadel - než je Magdeburské právo - byl zřizován i obdobný úřad jako rychtář - ovšem s jinými názvy.

Ještě k období baroka, tentokrát z hlediska sociálního – práva poddaných – nevolníků byly v této době opravdu minimální – požadavky ze strany vrchnosti takřka neomezené, a nelze se divit, že v období baroka docházelo k četným rolnickým povstáním.

baroko – doba temna nevolníků – povstání: 1695 "Psohlavci“ – Chodové přišli o svoje práva – což je přimělo k povstání; 1775 nejznámější selská rebelie „Sedláci u Chlumce“

ČÁST 5 reformy územní správy v době osvícenství v XVIII století, v XIX stol po roce 1848 a v XX. století

celostátní administrativa Dědičných zemí habsburského panovnického rodu Krátce ze Šlapanic u Brna – část 1 Blümengův zámeček a rokoko – Blog iDNES.cz

...a  později doba osvíceného absolutismu - teriziánské a josefínské reformy

Postavení krajů - i úředníků se postupně měnilo - k výraznému institucionálnímu upevnění krajů došlo za tereziánských a josefínských reforem, kdy byl mimochodem vydán robotní patent - což zajistilo po staletích rovněž určitá práva rolníkům - do té doby nevolníkům - ale ještě nedošlo ke zrušení patrimoniální (vrchnostenské) správy.

23. ledna 1751 byly kraje rozděleny na podíly a počet krajů v Čechách se zvýšil z 12 na 16. Krajské úřady byly zestátněny - krajský hejtman musel být nově úředníkem s odbornou kvalifikací a síslil v krajském městě. Krajské úřady byly nadřazeny vrchnosti a bylo jim svěřeno vybírání berní. Její syn a následník Josef II rozšířil reformu částečným postátněním státní správy na nižších stupních o rozdělením podle geografických hledisek - nicméně po jeho skonu o reformu správy na nižším stupni byly po jeho skonu vráceny zpět.

Územní správa v českých zemích od roku 1848 do vzniku republiky

Nemalé změny přinesl revoluční rok 1848 (přibližně k tomuto roku se váže popis na ilustraci níže)... 

Čáslav - domky u Otakarovy bašty
„zmizely domky před baštou, místo krámů je podloubí“
JOSEF VOSTŘEL obuvník
JAN VOJÁČEK provazník

"velké kraje 1851"

Nemalé změny pak přinesl revoluční rok 1848. Kromě toho - že byla ustanovena další nižší územně správní jednotka - politické okresy - sučastně také došlo ke zrušení parimoniální (vrchnostenské) správy .- kdy okresy nahradily správní obvody panství. 

Dále byla zavedena obecní samospráva, čímž se veškerá správa zdvojkolejnila. Za základ svobodného státu byla prohlášena svobodná obec spravovaná obecní samosprávou - starostou, radou a zastupitelstvem .

Současně se zcela se změnila územní struktura krajů.

Malé historické kraje byly zrušeny v roce 1849 - Rakouské císařství na čas bylo spravováno bez krajů – po necelých dvou letech byly kraje opět ustanoveny – ovšem s úpllně jinýmm územím, něž měly kraje ve středověku a novověku. V Čechách na místo předchozích 16ti krajů bylo ustanoveno pouze sedm krajů a například na Moravě byly zřízeny pouze dva kraje - Brněnský a Olomoucký, jako kraj ovšem fakticky figurovalo i Slezsko, které jako země bylo spravováno společně s Moravou z Brna . Tyto velké kraje pak řídila krajská vláda v jejímž čele stál president krajské vlády.

Krajské zřízení z roku 1850 Reforma prakticky vůbec nezohledňovala dosavadní tradiční členění a ani mnohá dosavadní krajská střediska.

Rakouský neoabsolutismus byl zaveden silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851, čímž byla zrušena dosavadní oktrojovaná ústava. Hlavním představitelem tohoto období se stal rakouský ministr vnitra Alexander Bach, podle kterého se také vžil název Bachovský absolutismus.

Rakouské ústavní zákony – Silvestrovské patenty 1851, Říjnový diplom 1860, Dubnová ústava 1863, Prosincová ústava 1867

Velký podíl na jeho vytváření měl také tajný rada Johann Franz baron Kempen von Fichtenstamm, velitel rakouského četnictva. Proběhlo mnoho změn, například v zemědělství, některých úřadech, clech a dalších oborech. Zachována byla náboženská svoboda a rovnost občanů před zákonem. Státní samospráva se změnila.

Nejnižší jednotkou byla obec,

následoval  okres (v čele s okresním hejtmanem),

a kraj s krajskou vládou a presidentem krajské vlády (v období tzv. velkých krajů) 

a třemi – v tomto období spíš dvěmi zeměmi – Královstvím Českým a společně spravovanými zeměmi Markrabství Moravské a Vévodství slezské  místodržitelstvími  - či zemskými gubernii Praha a Brno

Bachovský absolutismus (přesněji neoabsolutismus) podporoval podnikání. Vznikly obchodní a živnostenské komory (sdružení průmyslníků). V roce 1859 byl vydán Živnostenský řád, který odstranil zbytky cechovních organizací. Krajské zřízení z roku 1850 Reforma prakticky vůbec nezohledňovala dosavadní tradiční členění a ani mnohá dosavadní krajská střediska.

Nové kraje byly od 1. ledna 1850 navrženy tak, že 1 v Čechách bylo vytvořeno 7 krajů se 79 okresními hejtmanstvími (Praha nebyla součástí žádného kraje).

návrat k "malým krajům" 1855

V roce 1855 byla ovšem správní struktura vrácena zpět k takzavaným malým krajům. Nicméně – kraje z roku 1855 nejspíš měly jen velmi malé kompetence (neboť v některých pramenech jako útvar územní správy vůbec nejsou úváděny) spíš šlo jen o územní celek pro jiné úřady – zejména pro soudy. Soustava krajů byla zrušena po vzniku republiky - nižší celkem územní správy byly okresy - které se členily na okresy politické a okresy soudní. 

územní správa v českých zemích po roce 1918

Se vznikem republiky byla sice převzata původní správní soustava - jen kraje jako správní jednotka tedy zanikly - a nová zamýšlená územně správní - či spíš spíše jednotka samosprávy - tedy župy - byla realizována jen částečně. Nově vytvořená republika však musela čelit separatistickým tendencím ve všech národnostně konfliktních částech - na Slovensku zejména s Maďarskem - s Polskem spor o Těšínsko a ostravské uhlí - a v českých zemích pak zejména odstředivé tence obyvatel německé národnosti. Během okupace po roce 1939 byla zavedena dvojí správa pro občany německé národnosti a „ostatní“ – tedy především Čechy – v rámci Protektorátu Čechy a Morava byly zachovány okresy a země – nicméně tisíciletá hranice mezi Črechami a Moravou byla na Vysočině posunuta směrem k Přibyslavi.

CO ZBYLO Z NĚKDEJŠÍ HRADSKÉ SPRÁVNÍ SOUSTAVY?

vojenská posádka na hradě...

Špilberk 1945... „pane četaři, dostal sem povolávák“ – „sem na Špilberk?“ tady vlastně už žádná posádka není

Vojenská posádka měla prokazatelně ještě sídlo v roce 1945 na adrese Brněnský hrad – Špilberk, kdy sem v poválečném roce 1945 byli odvedenci povoláváni na zkrácenou vojenskou službu.

vojenská správa a civilní obyvatelstvo

I vojenská adminstrativa má (nebo měla alespoň v době všeobecné branné povinosti) v svoje územní obvody, kde bylo evidováno civilní obyvatelstvo – pro potřeby obrany státu. S jistou nadsázkou lze vlastně konstatovat – že vojenská správa byla vlastně posledním pozůstatkem státní správy v dávných dobách hradské soustavy.

Okresní (městská) vojenská správa v minulosti fungovala jako vojenský správní úřad, avšak v dnešní době již tento úřad neexistuje. Veškerá agenda (jako například evidence obyvatelstva s brannou povinností pro Brno a Jihomoravský kraj) byla převedena pod jeden centrální úřad, případně krajské úřady. Městská vojenská správa Brno-město měla sídlo na adrese Tř. kapitána Jaroše 1946/3 – dnešní Office Park Brno – nádvorní trakt.

Současný nástupnický úřad je Krajské vojenské velitelství Brno teritoriálních sil AČR , Štefánikova 53a, 662 10 Brno (Ponava) tel [phone]. Zajišťuje evidenci záloh, brannou povinnost, mobilizační přípravu a spolupráci s aktivní zálohou pro celý Jihomoravský kraj.