O Čáslavi-hrádku a sjednocování Českého přemyslovského státu a územní správa Českých zemí

Jaké jsou znaky státnosti určitých územních celků? Jedním ze znaků státnosti by mohla být určitá - alespoň částečně institucionalizovaná - či formalizovaná  správní struktura země  do dílčích územních celků.

Tento příspěvek by měl zkoumat především 

Vývoj územní správy v českých zemích - před sjednocením Čech - tzv. kmenová knížectví l.p. 700 až 950 a při sjednocování českých zemí přibližně do roku 1200 a současně  jednotlivých žup kmenových knížectví, kdy se nejprve utvářela tzv. hradská soustava - později pak krajské zřízení.  Co se týče Moravy, která se pravděpodobně vyvíjela třeba v X. století samostatně  - začleňování země do přemyslovského státu provázelo nejprve ustanovování několika údělů - či údělných knížectví a později pak Moravského markrabství - přičemž v obou případech tyto správní jednotky vznikaly dvakrát - mezitím krátká období přímé správy z Prahy - na jistou dobu získal hodnost knížete i Pražský biskup, později pak v gotice na čas i Biskup olomoucký. 

kmenová knížectví v Čechách : Čechové, Pšované, Lemuzi, Lučané, Sedlčané, Chebané (Hbané), knížecí území Tuhošť, Doudlebi, Zličané, Charvátci, Charváti, Litoměřici, Děčané a Záhvozd – původně Milčané z Polabských Slovanů – a jazykově příbuzné kmeny Slovanů na Motravě: Holasici, pozdější Horáci, pozdější Hanáci, Moravané I (Moravští Slováci), Moravané Podyjští a Moravané I (Moravští Slovinci) – někdy také počítaní k Jihoslovanům

OBSAH

ROZCESTNÍK „ranný středověk“

ČÁST 1 Čechy a Morava VII až X století – česká kmenová knížectví a X století – doba otonská a první sjednocení českých kmenů, župy kmenových knížectví jako základ územní správy formujícího se přemyslovské státu?
ČÁST 2 doba otonská a románská XI. století "hradská soustava" - nebo spíš pokračující "župní zřízení" jako správní jednotka přemyslovského státu 
ČÁST 3 doba románská XII století - "hradskou soustavu" nahrazuje "krajské zřízení" za Soběslava II
ČÁST 4 gotika a renesance a baroko XIII století až XVIII století /ROZCESTNÍK „vrcholný středověk“/ - administrativně pokračuje krajské zřízení v různých obnovách
ČÁST 5 reformy územní správy v době osvícenství v XVIII století, v XIX stol po roce 1848 a v XX. století

Některé záležitosti však zkoumají jiné příspěvky - které zkoumají předchozí  či následejující období - nebo souběžně jsou zaměřeny na nějakou jinou záležitost období ranného středověku... 

ROZCESTNÍK RANNÝ STŘEDOVĚK

Úsvit Lužice - Jindřich Ptáčník a kníže Václav - Blog iDNES.cz

Vývoj Česko – Lužické hranice - Blog iDNES.cz

Polsko v X. a XI. století (část III) – Blog iDNES.cz

XII. a XIII. století na Tišnovsku - zakládání Porta Coeli | Cesty, místa a setkání (signaly.cz)

O Čáslavi hrádku a dalších hradištích přemyslovského státu

hradiště Čáslav – hrádek a další hradiště a župy Českého knížectví

ČÁST 1 Čechy a Morava VII - X století – česká kmenová knížectví, X století - doba otonská a první sjednocení českých kmenů, župy kmenových knížectví jako základ územní správy formujícího se přemyslovské státu ?

ŽUPNÍ ZŘÍZENÍ U JEDNOTLIVÝCH KMENŮ

Čechy

Trochu se rozchází poznatky vyplívající z lidové slovesnosti – tedy pověstí – a trochu fakta zjištěná na základě archeologických výzkumů nebo bádání nad písemnými prameny – byť poněkud skoupými. Předchůdci Čechů zřejmě nepřišli z různě upřesňované pravlasti do liduprázdné krajiny – a navíc tito Slované měli při druhé etapě stěhování národů poněkud panovačné souputníky – Avary, nicméně v tomto příspěvku názory a poznatky vychází spíše z národních pověstí.

A protože hlavním tématem je historie územní správy a teritoriálního členění je z tohoto hlediska příznivá informace, že jistá správní struktura je naznačena i ve Starých pověstech českých u jednotlivých  pohanských knížectví. Třeba v pověsti Lucká válka je zmíněna soustava žup podle které  se třeba svolávalo vojsko. 

7 a 8 . století v Čechách - doba bájných knížat - Přemyslovců

Historie takzvaného barbarského období před středověkem je chudá na prameny - a také chudá na jména. Například - kromě Přemyslovců (pravděpodobně až na dvě tři jména jednotlivců není znám žádný další knížecí rod - co by měl vládnou některému z dalších kmenů v Čechách - příbuzným Čechům.

Z panovnických rodů jednotlivých kmenových knížectví jsou známi vlastně jenom Přemyslovci  - z ostatních knížecích rodů nanejvýš jednotlivá jména. 

Čechové, Knížectví Čechů

Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít - česká knížata z rodu Přemyslovců doložena pouze v pověstech. 

slovanská hradiště v Českých zemích

Lucko, Lucké knížectví – jehož komunikační osou byla Ohře. Hranice mezi Luckem a franskou říší vedla Krušnými horami. Od Chomutovska směrem k Mostu a pak až K Lovosicům. Tady hraničilo jejich území s Lemúzy. Pakliže je na pověsti o Přemyslovi a Libuši zblo pravdy a Lemúz Přemysl se dynasticky oženil s Češkou Libuší, vytvořili by pak Lemúzové s Čechy kmenový stát, což nevylučuje pořád ještě jejich značnou samostatnost.

Od Lovosic (blízko nich stálo lucké hradiště Vlastislav) pak hranice vedly zřejmě směrem k Budyni (ta už ležela na českém území), a pak se stáčely dál, směrem na jihozápad, sledovaly vlastně tok Ohře až k Žatci a odtud rovnou na jih k Podbořanům, tady všude hraničilo Lucko s Čechy, a když se na jihu dotkly ty hranice řeky Mže, pokračovaly na západ, ale kam až dál na západ, o tom se lze jen dohadovat. 

Sedlčané na dnešním Karlovarsku, Loketsku a Sokolovsku se zase měli nacházet pod luckou nadvládou. 

V pověstech se dochovalo také jméno Luckého knížete. Měl jím být kníže Vlastislav. 

české kmeny, Lucká válka

Lucká válka
Bájná bitva - Lucká válka - byla  svedena za časů knížete Neklana na poli zvaném Tursko mezi Čechy a Lučany a pro Čechy skončila vítězně. Po vítězství na Turském poli kníže Neklan a jeho vojáci rychle postupovali a zabírali župu za župou. Mnohdy bořili, či poškozovali grady - nejprve Vlastislav hrad, pak jiné i pevné sídlo Vlastislavovo nad Oharkou v Lukách. Přemyslovci od této doby měli podle dostupných fakt - vládnout vlastně již čtyřem českým kmenům - což by měli být vlastní Češi, Lemuzové, Lučané, Sedlčané...

Knížectví Čechů s Knížectvím Lemuzů mělo být sjednoceno sňatkem Libuše a Přemysla Oráče - a po vyhrané Lucké válce mělo k Čechám spolu s Luckem kromě Luckého knížectví přibýt ještě Knížectví Sedlčanů.

Čechy za knížete Václava

Kníže Václav pravděpodobně pokračoval v započatém sjednocování Čech - a to směrem na východ.

Hradiště Kouřim bylo sídlem knížete Zličanů. Podle pověsti měl Václav vyzvat Kouřimského vévodu na osobní souboj - na místo bitvy mezi vojskem Čechů a Zličanů. Vévoda Zličanů se údajně zalekl - podle pověsti měl snad spatřit nad Českým knížetem svatozář - a na místo souboje se dobrovolně za Zličany Čechům vzdal.

Čechy na začátku 10. století

Česká říše v 10. století

Oba nastupující Boleslavové – Boleslav I. (knížetem 928/35 až 967/75) i Boleslav II. (967/75 – 999) tím, že sjednotili české kmeny v pevnější svazek státní – dovedli odolati tlaku německého panovníka kterému tehdy podlehli Slované polabští - včetně Slovanů v Lužici.

Pražský hrad 10. století

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě – Boleslav I.

Ovšem již roku 965 provdal český kníže Boleslav I. Ukrutný svou dceru Doubravku polskému knížeti Měškovi (či Měčislavovi I., žil asi 935 až992). Doubravka si dala jako podmínku sňatku, že Měšek přijme křesťanství.

Princezna Doubravka odešla do Polska s početnou družinou - jak světského tak duchovního stavu. Následujícího roku tedy Měšek I přijal křest od českého kněze. Na křesťanství vstoupila brzy po-té i velká část polského národa. Češi také stáli při založení Poznaňského biskupství - poznaňským biskupem se stal jistý Jordan - Polsko se také stalo působištěm Sv. Vojtěcha z rodu Slavníkovců - původně pražského biskupa.

Polsko v X. a XI. století (část III) – Blog iDNES.cz

Boleslav II Pobožný

Při utváření české státnosti - zejména po skonu Svatého Václava - tedy za knížat Boleslava I. Ukrutného a Boleslava II. Pobožného -  kdy patrně opravdu dochází k vytváření sjednoceného  Českého státu a přibližně už i v dnešních hranicích - je zmiňováno členění státu pod názvem "hradská soustava" - což je možná nepříliš výstižný název - ale naznačuje alespoň něco o střediscích těchto jednotek. Je také otázka - zda se jedná o správní jednotku zcela novou... Podle všeho asi nikoliv - spíše se se jedná o správní soustavu, které do jisté míry navazuje na něco již zavedeného.

Ale pro názornost pokus o strukturování tehdejší společnosti zejména z hlediska územního členění. 

Asi názornější by bylo začít na pomyslného vrcholu pyramidy - tedy u vladaře - a sestupovat níž. Ovšem z různých důvodů je asi vhodnější postupovat přesně opačně - tedy zdola nahoru - třebas už proto, že nejsou známy přesné názvy.

Tedy základním stupněm by mohla být osada či ves - v některých případech s nějakým dvorcem - viz Staré pověsti a vladyka Horymír z Neumětel.

Něčím jako spádovým střediskem pro širší okolí by mohla být ves s tržištěm - což by mohlo být v souladu s výše zmíněnou župou.

A dalším stupněm výš by pak už asi bylo "hlavní"  hradiště celého knížectví . V tomto případě se patrně jednalo o větší sídlo - které zahrnovalo kromě hradiště i podhradí - případně různé řemeslnické vsi a tak dále.

Ale podle různých náznaků by  v posloupnosti mohl být ještě jeden vyšší stupeň - a to sídelní hradiště vládnoucího rodu pro několik knížectví spravovaných jedním rodem. Třeba Praha by měla být po vyhrané Lucké válce jednak sídelním hradištěm pro Přemyslovce - vládnoucí kromě Čechů i Lučanům -  a současně by měla být hlavním hradištěm Čechů.

A NYNÍ ODHAD SITUACE - CO SE MOHLO DÍT SE SPRÁVNÍMI JEDNOTKAMI PŘI SJEDNOCOVÁNÍ ZEMĚ

Podle všeho vytvářená hradská soustava za Boleslavů převzala původní župní soustavu jednotlivých knížectví (tedy například Čechů, Litoměřiců, Zličanů a tak dále) -  včetně knížecích hradišť - které byly současně (téměř jistě) sídlem řekněme první župy knížectví, ale je možné že malé župy kolem tržních vsí zůstaly zachovány jako nejnižší stupeň územní jednotky a hradské provincie spíše připomínaly původní kmenová knížectví.

Jenže na konci X. století formující se česká státnost téměř zanikla. Kromě Přemyslovců v Čechách a na na Moravě byla přítomna ještě stará rodová šlechta - Vršovci, Slavníkovci, Děpoltici...  A vlastně je další otázka - nakolik tato rodová šlechta souvisela s původními kmenovými knížectvími - nebo zda se utvářela spíše z venkovského prostředí nižších vladyků kolem vsí s tržištěm. Ostatně jediným rodem, kde se nejspíš užívalo označení kníže byli Slavníkovci, ovšem není zcela jednoznačné, zda jde o rod spojený s nějakým kmenovým knížectvím (nejpravděpodobnější by bylo knížectví Zličanů), anebo zda jsou Slavníkovci vedlejší větví Přemyslovců - pro kterou byl již při sjednocování Čech vytvořen nějaký úděl na východ od Prahy.

hradiště LIbice nad Cidlinou přes jezero které vytvořila novodobá pískovna přibližně v 70tých letech 20. století

Nicméně Slavníkovci byli na sklonku první tisíciletí zcela zdecimováni na rodovém hradišti v Libici nad Cidlinou. A poslední Slavníkovec - biskup Vojtěch - který přečkal vyhlazování v Libici nad Cidlinou nejprve sice našel záchranu v Polsku - ale zanedlouho našel smrt v posvátném háji Baltských Prusů...

Sv. Vojtěch a Baltští Prusové

Ale ještě by snad mohla být zmíněna druhá část  českých zemí  – Morava.

Moravský kras pravděpodobně zásoboval moravská tržiště výrobky ze železa - zatímco z úrodného jihů potravinářské výpěstky či výrobky - jako například obiloviny - ta nejdůležitější - pšenice pro výrobu chleba, ječmen pro výrobu piva - i zbylé dvě původně  plevelnaté obiloviny - žito a oves. 

Pokud byla vyvrácena hlavní moravská hradiště - Mikulčice či Velehrad - a východ Moravy - Moravské Slovácko obsazen Maďary - jako tzv. Lucká provincie - je možné že střediskem Moravského knížectví mohl být třeba Rajhrad - nebo Rajhradice (ale to je čistě soukromý odhad).

Moravské knížectví v 10. století

Na Moravě i po pustošivém maďarském vpádu na začátku X. století pravděpodobně přetrvávala nějaká forma počínající státnosti. Období X. a XI. století na Moravě bývá nazýváno Moravské knížectví. Tehdejší Morava pravděpodobně měla jinou rozlohu než dnes - na jihu pokračovala přes řeku Dyji poněkud blíže k Dunaji - směrem na jihovýchod Morava pravděpodobně pokračovala dále přes hřebeny Karpat.  Jména moravských knížat X. století  ovšem  nejsou známa - avšak na přelomu  X. a XI.  - který se stal Moravským knížetem  polský Boleslav Chrabrý- v době, kdy se vznikající český stát ocitl na pokraji zániku. Lze předpokládat že vlivné postavení do té doby na Moravě měla především místní šlechta - kolem dvorců či hradišť u tržních vsí. Některá sídla již byla v dnešních místech - jiná zcela jinde. Například poblíž Brna bylo osídleno hradiště v místech zvaném Staré zámky u Líšně. Přímo v Brně - tedy prozatím na Starém Brně se vytvořilo osídlení až po porážce polské posádky vojsky knížete Oldřícha na hradišti Staré zámky u Líšně. Po vítězství nad Poláky roku 1029 na Moravu český kníže Oldřich dosadil syna Břetislava - který se v podstatě stal druhým moravským knížetem - jehož jméno je tedy známo.  

Břetislav – kníže Moravy a Čech

Břetislav, kníže Moravy (1029 – 34) – manžel Jitky Norgawské, ktorou se mu za zdaleka ne chválihodných okolností získat únosem z kláštera v Bavorsku, byl vlastně téměř obnovitelem české státnosti. Za Břetislava bylo sídlo správy na Brněnsku a vlastně celé Moravy na Starém Brně – i když podle některých pramenů názorů v Olomouci a někdy je také označován jako údělný kníže.

Rok 1033 ovšem přinesl jistou změnu v samotných Čechách. Další panování Oldřichovi zarazil následující císař Svaté říše římské národa německého Konrád II., který na trůn opět vsadil Jaromíra. Jaromír se tak dostal na český knížecí stolec už potřetí, ovšem na krátkou dobu let 1033 a 34.

Na jaře 1034 císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že dosavadní český kníže bratr Jaromír získá v Čechách úděl a Oldřichův syn Břetislav si nadále podrží Moravu.

Oldřich se ovšem s Jaromírem a dokonce ani se svým synem Břetislavem o moc dělit nehodl, a vyřešil situaci tak, jak bylov těchto krutých časech vlastně obvyklé: bratra nechal zajmout a oslepit. Syn Břetislav raději utekl do ciziny.

Na Moravě byla (pravděpodobně) poprvé roku 1034 ustanovena údělná knížectví: Brněnské, Olomoucké, Znojemské a snad i Břeclavské.

Po skonu Oldřicha (a čtvrté, krátké epizodě knížete Jaromíra) se Břetislav stal knížetem Čech a teoreticky byly Čechy a Morava na čas sjednoceny. Období kdy se stal Břetislav Českým knížetem je označováno jako přímá správa Moravy z Čech – nicméně na sklonku Břetislavova panování (Českým knížeztem do roku 1055) byly na Moravě opět (podruhé) ustanoveny úděly – či údělná knížectví.

Ale zpět do Čech...

Někdy v létě roku 1002 se v Praze objevil poněkud záhadný Vladivoj...

aby se vlk nažral a kuře zůstalo celé – Čechům knížete Vladivoje

Boleslav III Ryšavý pravděpodobně v důsledku všeobecné nespokojenosti prchl z Prahy a skrýval se neznámo v Čechách. V listopadu se kníže Vladivoj vydal pravděpodobně na svou jedinou zahraniční vestu do bavorského Řezna na dvůr Římského krále Jindřicha II, nelze vyloučit, že v doprovodu německých vojáků.

Vladivoj hodnost knížete Čech přijímá od krále Jindřicha jako léno Svaté říše římské, což je poprvé v českých dějinách - až dosud odváděli Češi jen tribut v podobě zboží... Řezenská cesta bylo ovšem zřejmě poslední Vladivovo vzedmutí - neboť zřejmě během zimy 1002/3 se kníže upil k smrti. Na knížecí stolec se s polskou podporou vrátil tyran Boleslav Ryšavý ...

Nemělo tomu však tak být na dlouho - neboť další zimu 1003/4 se na knížecím stolci v Praze ovšem měl nacházet kníže Polska Boleslav Chrabrý...

Boleslav IV Chrabrý

Zejména podle dřívějších pramenů šlo o pokus vytvořit něco jako společný stát Západních Slovanů. Císař Jindřich II zase měl představu - že jednotná vláda nad Slovany se stane něčím jako pohraničím Svaté říše římské národa německého, Ale možná šlo především o osobní ambice Boleslava Chrabrého.

Zimní epizoda polského Boleslava v Čechách skončila vojenským tažením z Německa (jeden z důvodů byl, že se Polský kníže odmítl poddat císaři jako léník) – a při tažení (podporovaným i z Čech) běhemi ústupu Poláků z Prahy padl i poslední přeživší Slavníkovec Soběslav. Scénář se tedy nápadně podobal předchozímu roku po skonu Vladivoje. Zimou roku 1004 tedy polská epizoda v Čechách skončila – nikoliv však na Moravě – kde polská posádka pobývala až do roku 1025, jak již zmíněno..

Boleslav Chrabrý
kníže Polska 992 až 1025 - dva měsíce před svým skonem se se souhlasem papeže stal prvním králem Polska
markrabě Lužice ? (roku 1002 vpadl Boleslav do Lužice a obsadil město Budyšín, . Jeho výpad proti Míšni byl však neúspěšný, a proto se rozhodl přijmout dohodu s císařem. císař Jindřich II. mu pak Lužici udělil v léno, Budyšínský mír (1018) mu zajistil držbu říšských lén Milska a Lužice.
kníže Moravy (Chrabrý na čas ovládal i Slovensko) ovládal Moravu, kterou postupně dobyl až kníže Oldřich kolem r. 1019 (možná i 1029)
kníže Čech 1003/1004 Poláci vypuzeni z Prahy Němci s podporou Čechů

Boleslav Chrabrý a jeho částečně úspěšný pokus o vytvoření společného státu západních Slovanů

Boleslav Chrabrý sice Prahu opustil – ale nastala kuriózní situace – jednak pokračovaly bratrovražedné půtky mezi zbylými Přemyslovci – a jednak české země byly rozděleny nějakou formou závislosti mezi sousední státy – Čechy byly lénem Svaté říše římské a Morava byla spojena s Polskem.

Jaromír

Český kníže Jaromír (975 – 4. listopadu 1035) pocházel ze slavného rodu Přemyslovců. Pro osud nebohého Jaromíra i českou historii jsou pak osudoví právě bratři Oldřich a Boleslav III. Dobou knížete Jaromíra se tak trochu proplétá i zkáza rodu Vršovců - což byl vedle Přemyslovců a Slavníkovců třetí nejznámější rod v Čechách - pravděpodobně jen vladycký, nikoliv knížecí. Nicméně není bez zajímavosti, že mnozí Vršovci zastávali právě hodnost správců hradských oukrají na různých místech v Čechách - nikoliv ovšem na Čáslavsku.

Jaromír kníže Čech v letech 1003, 1004 – 12, 1033/34 a znovu 34

Když byl v letech 999-1002 českým knížetem Boleslav III. Ryšavý, prekérní dědickou situaci vyřešil svérázně - svého mladšího bratra Jaromíra nechal vykastrovat. S tím druhým se chystal naložit podle historiků podobně, nicméně to nemělo smysl, Oldřich již potomka měl. Nicméně unikl podle nich udušení v lázni. Jaromír na toto konto prchl s matkou a bratrem Oldřichem do Bavorska. Zde se jich ujímá vévoda Jindřich II., spojenec zesnulého knížete Boleslava II.

JAROMÍR POPRVÉ ČESKÝM KNÍŽETEM NA KRÁTKO V ROCE 1003

Poprvé byl tedy Jaromír na knížecí stolec dosazen roku 1003 díky vojenské pomoci právě Jindřicha II. Stalo se tak po smrti Vladivoje. Protože s Jaromírem jako knížetem přílišná spokojenost nebyla – podařilo se Polsku prosadit zhruba po půl roce návrat tyrana Boleslava III, aby byl v Praze za další půlrok stal českým knížetem stal přímo Boleslav IV Chrabrý – který tehdy v Praze nejspíš osobně sídlil. Nicméně během roku vlády dvou Boleslavů v Čechách - Ryšavého a Chrabrého - zůstala sesazenému knížeti Jaromírovi věrná posádka na Vyšehradě.

JAROMÍR PODRUHÉ ČESKÝM KNÍŽETEM V LETECH 1004 - 1012

Na sklonku zimy 1004 epizoda polského Boleslava v Čechách skončila vojenským tažením z Německa za podpory nespokojených Čechů - a na podzim téhož roku se Jaromír ujímá knížecího stolce podruhé a nejdéle. Jaromír přijal od římskoněmeckého krále Čechy v léno (obdržev od něho kopí jako symbol lenního vztahu) a v následujících letech podporoval Říši v bojích s Boleslavem Chrabrým a na čas - asi od roku k 1005 do roku 1007 se k Čechám podařilo připojit i Budyšínsko. Jaromír s královou podporou pak vydržel vládnout až do roku 1012. Traduje se ale, že příliš schopným panovníkem nebyl a svého ochránce Jindřicha II. poslouchal na slovo.

Na jaře zmíněného roku 1012 se o svá práva z hlediska trůnu hlásí nejmladší bratr Oldřich, kterému k tomu významně dopomáhá polský kníže Boleslav Chrabrý. Jindřich II. také poněkud obrací a Oldřicha podporuje. V zemi jednoznačně bylo potřeba rozhodnějšího panovníka. Na jaře se Oldřich postavil do čela povstání proti knížeti Jaromírovi a podílel se na sesazení svého bratra.

Jaromír se dává na útěk nejprve k Polákům a poté do říše, kde ho ovšem nechal Jindřich II. na dlouhých více než 20 (1012_1032) let vsadit do vězení. Oldřich se stal českým knížetem a roku 1014 zlikvidoval opozici a Jaromírovy údajné stoupence Vršovce (tzv. druhé vraždění Vršovců, první bylo záležitostí Boleslava Ryšavce a ke třetímu definitivnímu došlo až na začátku dalšího století). Jaromír byl tou dobou na dvacet let vězněn v Utrechtu. Když roku 1033 konečně získal svobodu, byl již starcem.

JAROMÍR POTŘETÍ ČESKÝM KNÍŽETEM V LETECH 1033,34

Oldřich se tedy mohl titulovat knížetem až do roku 1033. Stínu bratra Jaromíra se tedy nezbavil. Další panování Oldřichovi zarazil následující císař Svaté říše římské národa německého Konrád II., který na trůn opět vsadil Jaromíra. Jaromír se tak dostal na český knížecí stolec už potřetí, ovšem na krátkou dobu let 1033 a 34.

Na jaře 1034 ovšem císař Konrád poněkud obrátil Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že dosavadní český kníže bratr Jaromír získá v Čechách úděl a Oldřichův syn Břetislav si nadále podrží Moravu.

Oldřich se ovšem s Jaromírem a dokonce ani se svým synem Břetislavem o moc dělit nehodlal, a vyřešil situaci tak, jak bylo v těchto krutých časech vlastně obvyklé: bratra nechal zajmout a oslepit a po té věznit v Lisé na Labem . Syn Břetislav raději utekl do ciziny.

Zvláštní věc - v pramenech je vícekrát naznačena možnost jakési spoluvlády Jaromíra a Oldřicha - s tím, že jeden z nich byl knížetem v Praze - a druhý sídlil na nějakém hrádku - či hradišti, kde vládl nějakému vymezenému údělu. Poprvé je zmíněn od ve východních Čechách, která měl Jaromír dostat do správy ještě v doně panování otce Boleslava II. - tedy ještě před rokem 999. Dále je zmíněn hrádek Křivoklát - který měl založit jeden z obou bratrů - a potřetí se po roce 1034 nakrátko stal knížetem Oldřich. Nicméně Oldřich se vrátil do Čech na podzim 1004 ve stejném období jako Jaromír - s podporou Jindřicha II. – když byli z Čech vypuzeni Poláci a knížetem se stal Jaromír - Oldřich tedy v letech 1004-1012 nejspíš tedy pobýval rovněž někde v Čechách.

JAROMÍR POČTVRTÉ ČESKÝM KNÍŽETEM V LETECH 1034 (?–1035)

Oldřich ovšem zanedlouho zamřel, jak se uvádí, při hodokvasu. Jaromír měl (přes svůj věk a poškození) prakticky znovu volnou cestu na knížecí stolec.

Jaromír se jako stařec opět stal nakrátko knížetem - ovšem jediným jeho činem se stalo, že nechal z ciziny povolat synovce Břetislava - aby mu přenechal knížecí stolec - ke kterému ho osobně slavnostně uvedl. Pronesl prý tenkrát nelichotivou řeč vůči Vršovcům. Vršovci ovšem nezapomněli. Roku 1035 byl bezmocný Jaromír z vůle Vršovců zavražděn - pravděpodobně v rámci hodování při uvedení Břetislava na knížecí stolec. Kosmas píše: „Kochan poslal svého kata a když onen slepec, sedě na záchodě v hodině noční, vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních.“

ČÁST 2 doba otonská a románská XI. století „hradská soustava“ - nebo spíš pokračující „župní zřízení“ jako správní jednotka přemyslovského státu

HRADSKÁ SOUSTAVA a ŽUPNÍ ZŘÍZENÍ po sjednocení Českých zemí

Je možné, dokonce pravděpodobné že správní soustava při sjednocování Čech byla dvoustupňová - hradské obvody neboli "oukrají" (které byly pravděpodobně o něco větší než pozdější kraje vytvořené za knížete Soběslava II) - kdy tyto hradské obvody pravděpodobně do jisté míry navázaly na původní kmenová knížectví a kmenová hradiště - a osady kolem původních tržních vsí zase pravděpodobně spojovaly menší správní obvody zvané župy - rovněž převzaté z původních kmenových knížectví. 

A dále jistý osobní rozpor jsem měl co asi bylo s původní - použiji dnešní termín - tedy co asi bylo s původní administrativou správních středisek. Dalo se předpokládat - že kníže sjednocovaného státu ne vždy chtěl ponechat na místě původní vládce.

Na základě studia - třeba dějin jiných národů - jsem dospěl k něčemu - což jsem si na úplný závěr potvrdil i mapkou - na kterou jsem náhodou narazil na internetu...

Tedy o teorii o dvou hradištích vedle sebe - tedy původního - po v různé míře dobrovolném převzetí moci toto hradiště nadále třeba i v původním obsazení hospodářskou funkci - zatímco nové narychlo vybudované hradiště v sousedství plnilo funkci vojenskou a dejme tomu politickou. V některých případech se ovšem situace vyvíjela tak - že jedno hradiště plnilo obě funkce - tedy hospodářskou - i politickou.

Druhá záležitost - jaké postavení měl asi vykonavatel správní moci v rámci hradské - nebo jak zní hypotéza - tedy spíše převzaté správní soustavy původních žup a hradišť.

V podkladech je správní úředník v rámci hradské soustavy nazýván často jako "kastelán" - a jednalo se zprvu o úřad jmenovaný knížetem na určitou dobu - později se stal doživotním - a ještě později dědičným. Osobně mi označení kastelán zní poněkud cizojazyčně - jsem přemítal nad různými variantami - ale nejvíc se mi zamlouvá poněkud strohé označení "správce". Nejspíš se původně jednalo o náčelníka vojenské správy okrají (hradské provincie) někdejšího kmenového knížectví.

Podle různých souvislostí se prvním plánu nemělo jednat o správce území - ale spíše o správce hradu, či gradu (tedy hradiště) - pak správce podhradí a teprve na třetím místě správce celého okolí. Mezi povinnosti správce jako zástupce knížete a státu patřila také rozličná údržba - například cest.  Na hradě působila řada dalších úředníků - jako třeba výběrčí "vilik", řada posluhů, čeledi a tak dále.

České knížectví a členění na župy

V podhradí probíhaly trhy a putovali sem řemeslníci z okolních vsí. Co týče rozlohy hradišť - tak rozlohou se mohla jednotlivá hradiště poněkud odlišovat.

tzv. hradská soustava – okrají kolem správních hradišť – původní a nová hradiště

Žernoseky	Litoměřice	Branišovice	Doudleby
Zabrušany	Bílina	Počaply	Březnice
Rubín	Žatec
Tašovice	Sedlec	Libice	Oldřiš
Bezemín	Tachov	Pšov	Mělník
Bukovec		Chloumek
Němetice	Prácheň

hradiště Čáslav hrádek

O ČÁSLAVI HRÁDKU

Alespoň krátké zmínka o jednom konkrétním hradišti. Třeba v Čáslavi - přes rybník naproti středu města se nachází lokalita Hrádek - dříve pravděpodobně správní hradiště. Ostatně - jak název Hrádek naznačuje -  co se týče rozlohy mohlo být někde na konci - možná se spíš jednalo o opevněný vojenský tábor.

Slovanské osídlení se datuje od 9. století a je spojováno se Slavníkovci. Jejich centrem se stalo hradiště - později nazývané Hrádek.  Původně mělo hradiště charakter ostrohu obtékaného ze tří stran vodou a spojeného úzkou šíjí s planinou, na níž později bylo postaveno město Čáslav. Hradiště bylo hospodářským, správním a církevním střediskem okolí - za Slavníkovců zde byla vybudována dřevěná kaple, kterou později nahradil kostelík Panny Marie, zničený během husitských válek. 

Po zlomení moci Slavníkovců zde pravděpodobně Přemyslovci umístili vojenskou posádku - a hradiště ovšem  se mělo stát centrem buď vyššího správního správního obvodu - oukrají či hradské provincie – ale pravděpodobněji jen nižšího správního obvodu – tedy župy kolem tržiště. Podoba ranně-středověkého hradiště není příliš jasná. Na rozdíl od jiných soudobých hradišť je Hrádek příliš malý, postrádá předhradí a viditelné stopy po opevnění - což ovšem neodporuje zde neznačené hypotéze - že mohlo jít spíš jen o opevněný tábor, obehnaný palisádou. 

Jak bylo zmíněno – podle dostupných pramenů územní správa v době tzv. hradské soustavy byla nejspíš dvoustupňová - kromě hradských obvodů, neboli provincií, kastelánií či oukrají - měly být do přemyslovské správy sjednocených Čech ještě začleněny původní malé župy kmenových knížectví - a Čáslav pak měla být 38. župou Českého knížectví.

Je jistá odlišnost v pramenech kdy vlastně mělo být v Čechách ustanoveno krajské zřízení. Dále zde v příspěvku  je změna tzv. hradské soustavy na krajské zřízení připisována již knížeti Soběslavovi na v poslední třetině XII století, podle jiných pramenů je ovšem změna správní soustavy zařazována až do  do druhé poloviny XIII. století, kdy dosavadní hradskou soustavu nahradil krajským zřízením Přemysl Otakar II.

slovanská polozemnice

Přesná podoba hrádku není známa - a to ani jako správního hradiště, ani později v dobách gotiky - nicméně jistou zajímavostí je, že mezi měšťany z Čáslavi se vyskytoval přídomek či predikát "z Čáslavi". Nicméně v 16. století  bylo návrší hrádku bez osídlení - neboť zde byly založeny vinice, jejichž terasy jsou dosud patrné. V letech 1841–1842 vybudovali měšťané na louce nad Hrádkem pivovar a samotný Hrádek osázeli stromy. 

pár poznatků z Čáslavi – polozemnice starých Slovanů a původní románský kostelík Sv. Michala – nyní gotický děkanský kostel Sv. Petra a Pavla

Čechy kolem roku 1100

Na knížecím stolci se již střídala generace potomků krále Vratislava I., tentokrát již jen s hodností kníže.

Bořivoj II: český kníže

Navíc Břetislav II. porušil princip nástupnící na základě seniorátu, jelikož nenechal schávit svého mladšího bratra – budoucího Bořivoje II. jako nástupce v kolokviích (šlechty) ale nechal pro bratra udělit Čechy jako léno od císaře – a toto porušení pravidel se stalo důvodem napětí při nástupnictví při nastávajícím XII. století.

doba románská – knížata XII století

ČÁST 3 doba románská XII století   - "hradskou soustavu" nahrazuje "krajské zřízení" za Soběslava II

 KRAJSKÉ ZŘÍZENÍ

- patrně nejvýznamnějšími knížaty XI století v Čechách byl Spytihněv II a Vratislav II (jako král Vratislav I) a knížetem na přelomu mezi století Vladislav II. (I.). Za Krále Vladislava I. se pravděpodobně mohl změnit i poměr ke Svaté říši římské - zatímco za knížete Václava (Svatého) se odváděly jen tributy, na přelomu miléna - kdy byl do Čech dosazen kníže Vladivoj - se České knížectví stalo lénem Svaté říše římské (podobně se lénem měla stát například Lužice, případně další dosud slovanské země - a mělo se tak vytvořit něco jako nárazníkové léno Svaté říše římské směrem na východ) - k jistým změnám mohlo dojít za krále Vladislava - nicméně nadále přetrvával určitý rozpor - kdy se český knížecí, eventuelně královský titul sice dědil (přesněji v době knížecí na knížecí stolec nastupoval nejstarší Přemyslovec na principu seniorátu) - ale zároveň knížete, či krále stvrzovali panovníci Svaté říše římské. 

Ale ke XII století  patrně nejvýznamnějšími vladaři druhého století doby románské se stali knížata Soběslav II a Konrád II Ota. 

kníže Boleslav II a krajské zřázení

Kníže Soběslav II - zvaný "kníže sedláků"- či "selský kníže" - kdy mimo jiné správci gradů nabyli značné moci, a stali se vlastně místními vladaři s dědičnou hodností - knížeti Soběslavovi II se nakonec tzv. hradskou soustavu - která do značné míry navazovala na župy kmenových knížectví podařilo zrušit - a hradskou soustavu nahradily kraje - s jinou rozlohou a větším územím než byly předchozí gradské župy - či oukrají. V pozdějším období byl pak dalším významným knížetem Konrád II Ota - z moravské větve Přemyslovců, kterému se podařilo spojit údělná knížectví na Moravě - a pravděpodobně se stal prvním moravským markrabětem - a po té co se stal českým knížetem markrabství opět na čas zaniklo, tedy na čas se mohly Čechy a Morava stát jednou zemí - jak tomu na krátký čas došlo již v předchozím XI století v době než byla vytvořena údělná knížectví, původně pro sourozence vládnoucích knížat. 

Podrobněji alespoň úvaha o vzniku krajské zřízení za knížete Soběslava II. Ve dvanáctém století se hodnost správce gradů (kastalána) z původně pravděpodobně spíše dočasné vojenské funkce - se institutu hradního správce  se pravděpodobně staval něco jako místní vládce.  Je pravděpodobné, že hradská soustava vlastně nezanikla - ale pokračoval souběžně s ustanovovaným krajským zřízením - a ze správců hradišť s mohla například stát česká šlechta - později s vlastními hrady, poddanskými vsi či městečky. Nelze ovšem vyloučit, že všichni správci gradů měly být vůči knížeti v opozici - pravděpodobně sez některých hradních správců mohli stát krajští poprávci.  Pravděpodobně jediným sídlem v Čechách, který se nejvíce blížil městu byla Prahy - kdy už místy mohly dřevěné chatrče nahradit kamenné románské domy - jinak zárodky ostatních pozdějších měst bylo několik řemeslnických či kupeckých osad vedle sebe.

(Co se týče změny hradské soustavy na krajské zřízení - podle jiných pramenů je správní reforma řazena nikoli do poslední třetiny XII století, jak nastíněno zde, ale až do poloviny XIII století kdy byl králem Čech Přemysl Otakar I)  

Jelikož Soběslav II. má přízvisko "kníže sedláků" – je pravděpodobné, že kraje jako správní jednotky byly ustanovovány jak z hora - tak zdola za podpory sedláků. Je pravděpodobné, že se středisky krajů staly hradiště přilehlá k tržním vsím, kde selský lid směňoval své zboží a výpěstky. Po právní stránce - postavení selského lidu bylo lepší - než později v období baroka - kdy sedláci ztratili právo dovolání k soudu. Vesnickým soudem první instance se stala rychta včela s rychtářem - která se nacházela v pozdější terminologii ve střediskových vsí. A tento soubor nových pořádků se stal pravděpodobně základem nově vytvářeného krajského zřízení - a je poměrně pravděpodobné, že tímto způsobem mohla přijít kníže Soběslav II k přízvisku "kníže sedláků". Je pravděpodobné - že krajské zřízení bylo lépe formované, ale také více demokratické než předchozí "hradská soustava" - na ústředních hradištích krajů se například scházely krajské sněmy – takzvané sněmíky. Doba se tedy zřejmě poněkud změnila.

Konrád II. Ota – románský kostel sv. Michala v Čáslavi – předchůdce dnešního kostela Petra a Pavla

Sídlem Čáslavského kraje – nebo také jen Čáslavska – byl přímo buťo hrádek Čáslav – nebo nějaké jiné místo – v budoucím krajském městě Čáslav. Správu kraje řídilo několik úředníků, odpovědných králi - nejvíce pravomocí měl krajský hejtman a krajský poprávce - doba, či přesný letopočet ustanovení jednotlivých úřadů ovšem v pramenech liší.

K ustanovování krajů (pokud zřizování krajů skutečně náleží knížeti Soběslavovi II a ne až později Přemyslovi I)v českých zemích došlo tedy asi o sto let dříve, než se zakládala královská města - což se dálo až v násleujícím 13tém století.

Kraje tehdy nahradily – jak již zmíněno – soustavu správních hradů - či spíše hradišť včele se správci - původně vojenskými náčelníky - jejichž úřad se později stal dědičným a stávali se něčím jako místními vladaři.

Kraje byly vymezovány patrně za účelem upevnění postavení panovníka v zemi a patrně částečně i jako výraz jisté samosprávy. V čele krajů byl nejprve krajský poprávce - později krajští hejtmané - při krajích byly rovněž ustanovovány krajské sněmy - takzvané sněmíky. Noví úředníci pravděpodobně sídlili rovněž na hradištích – možná ve větších tržních vsích, či jiných sídlech pod knížecí ochranou, zpočátku zřejmě měli ponejvíce trestně-soudní pravomoci – ostatně soudy byla jedna z prvních institucí, která byla ustanovována při ustanovování krajů.

Nicméně ustanovením krajů se v Českých zemích vytvořilo něco jako dvojí správa, zejména názorná po založení měst

- státní správa v prostřednictvím nově ustanovených krajů se týkala především královských měst

- a patrimoniální (vrchnostenská) správa zase poddanských měst, městeček a vsí

v obou případech byl vlivným úřadníkem rychtář - a to jak v královských městech - tak na venkovských obvodech náležející vrchnost.

na přelomu 12. a 13 století vlastně končí ranný středověk

-  alespoň nástin dalších období

 VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK, ZAKLÁDÁNÍ MĚST A HRADŮ 

Za krále Přemysla I Otakara  došlo v Českých zemích k nemalým změnám. Především titul Král český se stal dědičný a přecházel na nejstaršího syna - kralevice - a hodnost nadále již nebyla potvrzována v Německu Římským císařem, případně králem (nezískal-li panovník císařskou hodnost) - změna nástupnictví ze seniorátů na dědičnost v přímé línii nebyla nijak jednorázovou  záležitostí, ale záležitostí tří listin - zvaných buly, kterými byla Zlatá bula Ulmská, Malsvká a nejznámější -Zlatá bula sicilská. Zlatá bula sicilská vlastně zajistila českému panovníkovy dědičný královský titul - ale nejen to - císař už přestal potvrzovat českého panovníka jako svého léníka - Čechy vlastně přestaly být lénem Svaté říše římské - a Český král se naopak stal jedním z volitelů Římského krále, či císaře.  České země tedy nakročily do 13. století v jiné konstelaci - která měla přinést větší stabilitu jak ve vztahu k Německu  - tak uvnitř v Českých zemích. 

Přemysl Otakar I a krajské zřízení

Jméno krále Přemysla Otakara – ovšem Druhého (krále železného a zlatého) získala jedna z bašt hradeb města Čáslavi – Otakarova bašta, která zde zbyla z opevnění středověku. Bašta a celé opevnění ovšem vznikly až později v letech 1330 – 1340, kdy byl králem Jan Lucemburský. Hradbu Čáslavi tvořila 10 – 15 m vysoká kamenná zeď.

Čáslav – domky u Otokarovy bašty a krámy řemeslníků – Josev Vostřel – obuvník, Jan Vojáček – provazník atd

Ve třináctém století původní hradiště s hliněnými valy a dřevěnými palisádami začaly nahrazovat kamenné hrady – jednak šlechtické, ale především královské. Významnou oblastí se značným počtem královských hradů se stala například oblast královského loveckého hvozdu v okolí Berounky. Malý návrat v čase zpět do doby stěhování národů – přesněji druhé vlny stěhování národů v 6. století kdy se do střední Evropy kromě Slovanů dostali také – a zejména Avaři.

Křivoklát

Jedním z mnoha budovaných královských hradů může být například zmíněn Křivoklát. Do křivoklátských hvozdů měly kmeny Čechů vytlačit Avaři – což by odpovídalo asi 6tému století. Na místě hradu Křivoklátu měl být původně dřevěný hrádek – který zde měl založit kníže Oldřich nebo Jaromír – tedy začátkem XI. století.

hrad Nižbor

Dalším hradem – poměrně nedaleko Křivoklátu může být například Nižbor – založený buďto králem Václavem I. nebo Přemyslem Otakarem II.

Doba XIII byla dobou zakládání měst - a Čechy a Moravy byli do jisté míry orientovány na německý právní prostor, už z toho důvodu domácí právní tradice prostě chyběla. Německý právní prostor do značné míry formulovalo tzv. Saské zrcadlo (z něhož vycházelo Magdeburské městské právo), nebo tzv. Švábské zrcadlo - z něhož vycházelo Norimberské městské právo. V českých zemích představovalo magdeburské právo (severoněmecké) spolu s právem norimberským (jihoněmeckým) dominantní typ městského práva.

Zakládání měst a germanizace Čech ve 13. století 

Historik Josef Štusa ve svých "Dvou knihách českých dějin" - se právě zabývá 13. a počátkem 14.století - a píše: Země na začátku 13. století byla téměř výhradně slovanská a stala se během jednoho století dvoujazyčnou, a němečtí hosté se ani příliš nesnažili předstírat, že sem nepřišli jenom pracovat - ale těžit ze své větší hospodářské síly a vlastně i vládnout. Bohatí kupci z Německa tehdy zakládali města - které se tak staly oporou jejich moci. Nikdy nebyl kraj český na všech stranách tak rozhlodán povlovnou  německou invazí. Na druhou stranu se i čeští páni shlíželi v cizích vzorech a od německých kupců pro tento účel přijaly i cizí mravy a počali se odcizovat prostému lidu, například si poněmčovali jména - třeba z pánů z růže na Rožmberk. Němečtí kupci si byli tak jisti svým postavením, že se dokonce pokusili o otevřené povstání roku 1309. 

Městské hospodářství ovšem nebylo jen o bohatých kupcích. Drtivá skupina řemeslníků vyráběla pro své sousedy a stěží uživila svou rodinu. Ženy v městském hospodářství rovněž zastávali důležitou roli, ač často neoficiálně. Manželky řemeslníků pracovali spolu s muži v dílně. Pekařova žena pomáhala pekařovi péct. Tkadlecova žena tkát. Vdovy po mistrech někdy převzali vedení dílny do doby než jim doroste syn. A vůbec veškerý drobný obchod ne trhu měl n starosti především ženy, prodavačky vajec a podobně.

Město jako celek fungovalo v provázanosti s venkovem. Potraviny a a ostatní suroviny - jako obilí, dobytek, dřevo, kamení přicházely z okolních vesnic. Město jim na oplátku dodávalo řemeslné zboží jako mouku ze mlýna, kovářské nástroje, látky, sůl - případně další služby. V době neúrody se projevila zranitelnost měst, hustě osídlené oblasti byly závislé na dovozech jídla a když selhala úroda i obchod - přišel hlad.

13. století - období prosperity

Přesto vrcholný středověk - přibližně třinácté sroletí bývá označován jako doba prosperity. Města bohatla a vznikala nová městečka. Ekonomický růst pak utnuly až krize.

Po Přemyslovi Otakarovi I následoval Václav I zvaný "Jednooký" - vlastně první král Čech hned od nástupu na trůn (jistou zajímavostí je, že do dob panování Václava I je datována pověst o králi Ječmínkovi). 

Doba panování Václava I měla k nějakému klidu hodně daleko - neboť první polovina 13. století byla dobou kdy na Moravu vpadli z asijských stepí kočovníci - označovaní jaka Tataři (Tataři na Moravě) - ovšem tito kočovníci pocházeli z Mongolska.

pozdní Přemyslovci

Dalším králem byl  Přemysl Otakar II, který se částečně podílel na vládě i v dobách svého otce, kdy získal titul "mladší král".

Přemysl Otakar II – „jeden den koňmo k moři“

Za krále Otakara II se české země mohli přiblížit jednak ze severu (král se podílel na zakládání hradu Královce na Baltu) - ale k moři se Čech nakonec zadařilo přiblížit spíše směrem na jih - neboť králi Přemyslovi se na čas podařilo ovládnout či připojit řadu zemí v Alpách směrem k Jaderskému moři...

hrad Nižbor na Berounsku

Václav II - v dětství a mládí strávil v zajetí hradní věže - na obveselení mu měla sloužit klec s ptáčkem, kterého ovšem propustil na svobodu - což bylo v období regenství Otty Braniborského - destiletí naprostého úpadku - i hladomorů, pro které připadl název "Braniboři v Čechách" - nicméně Václav II dospěl a ujal se vlády - a posléze dosáhl jistých úspěchů, podařilo se mu získat polskou královskou korunů - na hradech se pořádaly turnaje rytířů z typickými okovanými košilemi a helmami pro XIII. století...

Václav II (* 1271+1305)Český a Polský král

a Václav III - poslední Přemyslovec, držitel tří korun – spíš de jure než de facto – České, Uherské a Polské... i když v obou zahraničích jeho pozice byla zpochybňována což zřejmě mohlo vést i k Václavově předčasnému násilnému skonu.

Václav III – poslední Přemyslovec

Panovník Čech obecně – po zavedení dědičného královského titulu defacto tedy přestal být leníkem panovníka Německa (ošem ne docela – jak se ukázalo právě při vymření Přemyslovců po meči), český král se stal naopak volitelem Římského císaře jako panovníka Německa, a získal také například titul arcičíšník - kdy při vybraných slavnostních příležitostech obsluhoval císaře. Čechy ovšem zůstaly v právním prostoru Německa - které byl tvořen řadou jednotlivých právní úprav, které zavedenými například pro různé celky jako města -  například profese - později řemeslnické cechy.  

U původně kupeckých - či řemeslnických osad z předchozího století začínají v tomto století vznikat skutečná města, přesněji jsou zakládána - a to buď jako královská - neboť Přemyslovci již získali dědičný královský titul - nebo jako poddanská. Také se změnila architektura - románský sloh vystřídala ranná gotika. 

K ustanovování krajů (pokud zřizování krajů skutečně náleží knížeti Soběslavovi II a ne až Přemyslovi I) v českých zemích došlo tedy asi o sto let dříve, než se zakládala královská města - což se dálo až v nyní popisovaném 13tém století.

Anežský klášter na Františku

Petrské náměstí, rotunda Sv. Kříže menšího a Anežský klášter na Františku

Anežský klášter na Františku, rotunda Sv. Kříže menšího - a Petrské náměstí v Praze s renesančním domem, který vzal za své v dobách první republiky...

ČÁST 4 gotika a renesance a baroko XIII století až XVIII století - administrativně pokračuje krajské zřízení v různých obnovách

a po Přemyslovcích nastoupili Lucemburkové, ale ne hned

14. století - ekonomická krize

Ekonomický růst utnuly až krize 14tého století. Zejména morové epidemie a války, které obchod ochromily. Také se výrazně ochladio podnebí – 14. století je také označováno za „malou dobu ledovou“ – po dlouhých, nekončících zimách často následovalo chladné léto s neúrodou. Nicméně řemesla a obchod zůstala hlavním smyslem středověkých měst a položila základy pro rozkvět měst v dalších staletích.

Jan Lucemburský (v zahraničí zvaný Český - králem Čech 1310 - 1346)
Pobýval spíš v zahraničí, vyhledával bitvy - nicméně k Čechám a Moravě se mu podařilo připojit Chebsko, Slezsko a Lužici - a dařilo se i hospodářsky - neboť se začalo dolovat i zlato (například v Kašperských horách nebo na Zbraslavi) a v Čechách se objevili i zlaté mince. Ovšem králi Janovy nějaká hospodářská uvážlivost příliš vlastní nebyla - neboť zastavoval nejen hrady - ale i šperky.

Jan Lucemburský a rozmach dolování zlata

gotické fresky z časů Jana Lucemburského v kostele v Janovicích nad Úhlavou

Země koruny české a Lucembursko (Hrabství lucemburské)

Bylo Lucembursko součástí Koruny české, nebo spojeno jen personální unií? Karel IV Lucembusko prosazoval jako zahraniční léno, kdež to z německé strany byl tento status často popírán. Když jistý známý kdysi Lucenbursko navštívi použil pojem „něco jako bývalá česká kolonie“ – což je svým spůsobem příbuzný status k pojmu léno.

Jan Lucemburský a středověké dolování zlata. Glom Domašov – souputník Jana Lucemburského – po nitvě u Kreščaku se usadil ve Francii a působil v Remeši.

Dalšími Lucemburky, kteří zasáhli do dějin Čech byli Karel IV. (jako Moravský markrabě i Český král jako Karel I., po něm synové Václav IV., Zikmund Lucemburský, ale i Jan Zhořelecký)...

Brněnský hrad a Karel I. Markrabě moravský

ROZCESTNÍK VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK

Václav IV - Králův dvůr a město Praha v jeho době – Blog iDNES.cz

Zikmund Lucemburský – kontroverzní bratr Václava IV v části blogu Mátra – aneb třetí vrchol dvou státních znaků – Blog iDNES.cz

NOVOVĚK - po "Bílé hoře"

V časech baroka patrimoniální (vrchnostenská) správní moc pobělohorské šlechty (často původem z Rakouska) při správě poddanských měst, městeček a vsí - zejména v souvislosti s vlastnictvím zemědělské půdy vztaženo na  rolníky kteří na půdě pracují - za což je jim poskytováno sice přístřeší a základní potřeby - tedy správní moc šlechty dosahuje vrcholu - a rolníci - nevolníci pozbývají prakticky jakýchkoliv práv - zejména možnosti odvolání k rychtáři - který byl doposavad také vesnickým soudcem - nezávislým na šlechtě. 

Post rychtáře byl sice poněkud rozdílný v královských městech a ve venkovských obvodech náležející vrchnosti - ale v obou případech šlo o vlivného úředníka. 

Kerhartice a přilehlé osady a samoty jako správní obvod 

Hostinec Fichtel Schänke - podobně jako osada Bergbauer v sousedství administrativně náležely k obci Kerhartice - s níž tvořily jeden správní celek - rychtu. Zdejší rychta - jako správní jednotka byla také nazývána "Auf der Bleiche"

správní obvod „Auf der Bleiche“

Správu obce řídil rychtář - úřad obdobný starostovi obce. Rychtář ovšem nebyl představitelem samosprávy - ale patrimoniální nebo také vrchnostenské správy. Byl jmenován vrchností - později se jednalo o úřad dědičný - a předpokládala se důvěra ostatních obyvatel v obci.

Rychtář působil také jako vesnický soudce - a podle soudních stupňů by náležel k úplně nejnižšímu - dnes již zaniklému soudním stupni. Pro podané představoval rychtář pravděpodobně jedinou možnost, jak se domoci svých práv. Proti rozhodnutí rychtáře bylo ovšem možno se i odvolat - ovšem až do Německého Magdeburgu - protože Kerhartice spadali do oblasti Magdeburského práva. Podle jiných právních zrcadel - než je Magdeburské právo - byl zřizován i obdobný úřad jako rychtář - ovšem s jinými názvy.

Ještě k období baroka, tentokrát z hlediska sociálního – práva poddaných – nevolníků byly v této době opravdu minimální – požadavky ze strany vrchnosti takřka neomezené, a nelze se divit, že v období baroka docházelo k četným rolnickým povstáním.

baroko – doba temna nevolníků – povstání: 1695 "Psohlavci“ – Chodové přišli o svoje práva – což je přimělo k povstání; 1775 nejznámější selská rebelie „Sedláci u Chlumce“

ČÁST 5 reformy územní správy v době osvícenství v XVIII století, v XIX stol po roce 1848 a v XX. století

celostátní administrativa Dědičných zemí habsburského panovnického rodu Krátce ze Šlapanic u Brna – část 1 Blümengův zámeček a rokoko – Blog iDNES.cz

...a  později doba osvíceného absolutismu - teriziánské a josefínské reformy

Postavení krajů - i úředníků se postupně měnilo - k výraznému institucionálnímu upevnění krajů došlo za tereziánských a josefínských reforem, kdy byl mimochodem vydán robotní patent - což zajistilo po staletích rovněž určitá práva rolníkům - do té doby nevolníkům - ale ještě nedošlo ke zrušení patrimoniální (vrchnostenské) správy.

23. ledna 1751 byly kraje rozděleny na podíly a počet krajů v Čechách se zvýšil z 12 na 16. Krajské úřady byly zestátněny - krajský hejtman musel být nově úředníkem s odbornou kvalifikací a síslil v krajském městě. Krajské úřady byly nadřazeny vrchnosti a bylo jim svěřeno vybírání berní. Její syn a následník Josef II rozšířil reformu částečným postátněním státní správy na nižších stupních o rozdělením podle geografických hledisek - nicméně po jeho skonu o reformu správy na nižším stupni byly po jeho skonu vráceny zpět.

Územní správa v českých zemích od roku 1848 do vzniku republiky

Nemalé změny přinesl revoluční rok 1848 (přibližně k tomuto roku se váže popis na ilustraci níže)... 

Čáslav - domky u Otakarovy bašty
„zmizely domky před baštou, místo krámů je podloubí“
JOSEF VOSTŘEL obuvník
JAN VOJÁČEK provazník

"velké kraje 1851"

Nemalé změny pak přinesl revoluční rok 1848. Kromě toho - že byla ustanovena další nižší územně správní jednotka - politické okresy - sučastně také došlo ke zrušení parimoniální (vrchnostenské) správy .- kdy okresy nahradily správní obvody panství. 

Současně se zcela se změnila územní struktura krajů.

Malé historické kraje byly zrušeny - a například na Moravě byly zřízeny pouze dva kraje - Brněnský a Olomoucký. Tyto velké kraje pak řídila krajská vláda v jejímž čele stál president krajské vlády.

Krajské zřízení z roku 1850 Reforma prakticky vůbec nezohledňovala dosavadní tradiční členění a ani mnohá dosavadní krajská střediska.

Rakouský neoabsolutismus byl zaveden silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851, čímž byla zrušena dosavadní oktrojovaná ústava. Hlavním představitelem tohoto období se stal rakouský ministr vnitra Alexander Bach, podle kterého se také vžil název Bachovský absolutismus.

Rakouské ústavní zákony – Silvestrovské patenty 1851, Říjnový diplom 1860, Dubnová ústava 1863, Prosincová ústava 1867

Velký podíl na jeho vytváření měl také tajný rada Johann Franz baron Kempen von Fichtenstamm, velitel rakouského četnictva. Proběhlo mnoho změn, například v zemědělství, některých úřadech, clech a dalších oborech. Zachována byla náboženská svoboda a rovnost občanů před zákonem. Státní samospráva se změnila.

Nejnižší jednotkou byla obec,

následoval  okres (v čele s okresním hejtmanem),

a kraj s krajskou vládou a presidentem krajské vlády (v období tzv. velkých krajů) 

a třemi – v tomto období spíš dvěmi zeměmi – Královstvím Českým a společně spravovanými zeměmi Markrabství Moravské a Vévodství slezské  místodržitelstvími  - či zemskými gubernii Praha a Brno

Bachovský absolutismus (přesněji neoabsolutismus) podporoval podnikání. Vznikly obchodní a živnostenské komory (sdružení průmyslníků). V roce 1859 byl vydán Živnostenský řád, který odstranil zbytky cechovních organizací. Krajské zřízení z roku 1850 Reforma prakticky vůbec nezohledňovala dosavadní tradiční členění a ani mnohá dosavadní krajská střediska.

Nové kraje byly od 1. ledna 1850 navrženy tak, že 1 v Čechách bylo vytvořeno 7 krajů se 79 okresními hejtmanstvími (Praha nebyla součástí žádného kraje).

návrat k "malým krajům" 1855

V roce 1855 byla ovšem správní struktura vrácena zpět k takzavaným malým krajům. Soustava krajů byla zrušena po vzniku republiky - nižší celkem územní správy byly okresy - které se členily na okresy politické a okresy soudní. 

územní správa v českých zemích po roce 1918

Se vznikem republiky byla sice převzata původní správní soustava - jen kraje jako správní jednotka tedy zanikly - a nová zamýšlená územně správní - či spíš spíše jednotka samosprávy - tedy župy - byla realizována jen částečně. Nově vytvořená republika však musela čelit separatistickým tendencím ve všech národnostně konfliktních částech - na Slovensku zejména s Maďarskem - s Polskem spor o Těšínsko a ostravské uhlí - a v českých zemích pak zejména odstředivé tence obyvatel německé národnosti. Během okupace po roce 1939 byla zavedena dvojí správa pro občany německé národnosti a „ostatní“ – tedy především Čechy – v rámci Protektorátu Čechy a Morava byly zachovány okresy a země – nicméně tisíciletá hranice mezi Črechami a Moravou byla na Vysočině posunuta směrem k Přibyslavi.

vojenská správa a civilní obyvatelstvo

I vojenská adminstrativa má (nebo měla alespoň v době všeobecné branné povinosti) v svoje územní obvody, kde bylo evidováno civilní obyvatelstvo – pro potřeby obrany státu. S jistou nadsázkou lze vlastně konstatovat – že vojenská správa je vlastně posledním pozůstatkem státní správy v dávných dobách hradské soustavy.