Mikroregion Balkán a geologické toulky kolem Berounky

Toulky mikroregionem Balkán a zejména údolím Berounky s četnými nalezišti zkamenělin. A také geologická mapa Českých zemí. Rozcestník metalurgie - přehled kovů.

OBSAH

RPG rozcestník paleontologie, geologie a petrologie

část 1

Mikroregion Balkán a geologické toulky kolem Berounky / geologická období Země

část 1.1 (odkaz O1) Jak vznikalo uhlí?

čás 1.3 sedimentární horniny – usazeniny (klastické, biologické, chemické)

část 2 sopky a vyvřelé horniny

část 2.1 sedimenty versus vyvřeliny - dvě horniny a zeminy ve svrchní části Země odlišného původu

část 2.2 geologické toulky po Jeseníkách / Venušina sopka

část 2.3 kaolín, lanovka z kaolínového lomu Maršov – Veverská Bítýška

část 3

Horopis, geomorfologie ČR

RM rozcestník metalurgie, přehled kovů

část 4akrymmol krystaly minerálů versus molekuly

část 4 prvky v geologii

část 4.1met Metalurgie neželezných kovů – zejména mědi, cínu, zinku, bronzu a mosazi

část 4.2men Mendělejev – periodické tabulka prvků,

část 4.3 planetární model atomu

část 5

Metalurgie Plutonie

Vladimir Afanasjevič Obručev - Plutonie (recenze románu)

část 6

Jules Verne – Cesta do středu Země

RPG

Rozcestník paleontologie, geologie, petrologie

Geologie je přírodní věda zkoumající Zemi – její složení, stavbu, historický vývoj a procesy probíhající uvnitř i na povrchu, jako je desková tektonika, vznik hornin, minerálů a půd. Zkoumá neživé procesy ve vesmíru, poskytuje informace o evoluci života, klimatu, zdrojích surovin a rizicích (např. sesuvy). Spadá sem mnoho disciplín, jako je mineralogie, petrologie, geofyzika, paleontologie a další, a je klíčová pro pochopení naší planety.

Paleontologie je věda studující život v minulých geologických obdobích na základě fosilií (zkamenělin), které jsou pozůstatky nebo stopy dávných organismů dochované v horninách. Zkoumá vývoj života, pravěké rostliny a živočichy, pomáhá datovat horniny a pochopit změny prostředí na Zemi a přispívá k vyhledávání nerostných surovin. Je to interdisciplinární obor na pomezí geologie a biologie. Studuje se na univerzitách, například na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Co paleontologie zkoumá:

Fosilie: Zbytky kostí, zubů, schránek, otisky, ale i stopy (stopy, žíly, koprolity).

Vývoj života: Evoluci organismů od nejstarších dob až po období před vznikem člověka.

Dílčí obory paleotologie:

Paleoekologie: Dávné životní podmínky, prostředí a ekosystémy.

Biostratigrafie: Využití fosilií pro určení stáří horninových vrstev.

Systematická paleontologie: Klasifikace fosilií (mikrofosilie, rostliny, bezobratlí, obratlovci).

Tafonomie: Proces vzniku fosilií.

Biostratigrafie: Pomáhá geologům při průzkumu ložisek ropy, zemního plynu a uhlí (biostratigrafie).

Petrologie je geologická věda studující horniny – jejich vznik (petrogeneze), složení (petrochemie, mineralogie), strukturu, vlastnosti a výskyt, tedy procesy přeměn a vztahy mezi horninovými typy, které tvoří zemskou kůru. Věda se dělí na popisnou část (petrografii), která horniny klasifikuje, a genetickou část, která se zabývá procesy jejich formování, což zahrnuje magmatické, sedimentární a metamorfované horniny. Vznikla v 19. století s rozvojem mikroskopie. Pro moderní výzkum využívá metody jako polarizační mikroskopii, rentgenovou difrakci, elektronovou mikroskopii a chemické analýzy.

Dílčí obory:

Petrografie: Popis hornin, jejich minerálního složení a stavby, vč. mikrostruktur.

Petrogeneze: Studium vzniku hornin (magmatických, sedimentárních, přeměněných).

Petrochemie: Zkoumání chemického složení hornin a rozložení prvků.

Strukturní petrologie: Analýza deformací a orientace hornin (např. vrstevnatost, břidličnatost).

Experimentální petrologie: Simulace horninotvorných procesů v laboratoři.

Vztah k jiným oborům:

Mineralogie: Horniny se skládají z minerálů, petrologie studuje minerály v kontextu celých hornin.

Geologie: Petrologie je klíčovou součástí geologie, zkoumá litosféru a geologické procesy.

Pedologie: Nauka o půdě.

Orologie - věda která se zabývá studiem hor. Její součástí jsou dílčí vědní obory, jako je orografie (studium horopisného systému), seismologie (studium zemětřesení) a glaciologie (studium ledovců).

Indonésie - sopečné jezero Lake Linow

Kateřina Smid

JEZERO LINOW
je sopečné jezero, které se nachází asi 30 km od Manada - hlavního města provincie Severní Sulawesi na ostrově Sulawesi v Indonésii. Několik hydrotermálních průduchů chrlí horký plyn z okrajů a hlubin jezera. Měnící se chemické složení jezera způsobuje často se měnící barvu vody - od červené, tmavě zelené, a dokonce až po tmavě modrou.
Někde jsem se dočetla, že „návštěvu doprovází také silný zápach sirovodíku, na nějž zapomenete při návštěvě místní kavárny."...
...tak doprovází, ale ROZHODNĚ NEZAPOMENETE!!!

21. prosince 2025 v 12:58, příspěvek archivován: 23. prosince 2025 v 13:31

29 4

Jezero Linow je sopečné jezero, které se nachází asi 30 km od Manada - hlavního města provincie Severní Sulawesi na ostrově Sulawesi v Indonésii. Několik hydrotermálních průduchů chrlí horký plyn z okrajů a hlubin jezera. Měnící se chemické složení jezera způsobuje často se měnící barvu vody - od červené, tmavě zelené, a dokonce až po tmavě modrou. Návštěvu údajně doprovází také silný zápach sirovodíku, na nějž zapomenete při návštěvě místní kavárny....

Geologové

Ferdinand Stoliczka(*1838 +1874), český cestovatel, geolog a paleonoolog. Proslul svými výzkumy zvláště v Indii. Zemřel na vědecké výpravě.

Akademie věd ČR

Akademie věd ČR, Národní 1009/3, Praha 1, Staré Město, 117 20 Praha GPS 150.081605, 14.414645

Alois Zátopek (*1907 + 1985), český geofyzik; prof. UK, člen korespondent (1953), akademik ČSAV (1968). Zabýval se zejména obecnou geofyzikou, tektonofyzikou, seizmikou, fyzikou zemského nitra a geofyzikálními syntézami. Vypracoval seizmický obraz čs. území; významná byla jeho pedagogická činnost. Laureát státní ceny (1957), Řád práce 1967).

2026 leden Česko zasáhlo několik zemětřesní

část 1

Mikroregion Balkán a geologické toulky kolem Berounky / geologická období Země

Sdružení obcí mikroregionu Balkán je dobrovolný svazek obcí v okresu Rakovník, jeho sídlem jsou Slabce a jeho cílem je celkový rozvoj mikroregionu. Mikroregion sdružuje celkem 10 obcí a byl založen v roce 1999.

občerstvení u Skryjského mostu a zámek Hřebečníky

Navrátilcům z 1. světové války zdejší krajina připomněla krajinu kterou poznali na frontě v Srbsku – tedy Balkán. Zmíněn být může například zámek Hřebečníky (byť nějakou výstavností nevyniká). Možná nejmalebnější prostředí by se našlo kolem řeky Berounky – kde jsou četná naleziště zkamenělin – je na místě si tedy připomenout geologická období, kterými procházela Země. Mile překvapí třeba občerstvení U Skryjského mostu – mimochodem až sem zde kdysi byla projektována Lánská koněspřežka.

Pro turisty jsou ovšem největším lákadlem geologická a paleontologická naleziště – je tedy na místě si připomenout dávná geologická období...

Geologická období Země a sedimety (usazené horniny) je prakticky to jedno samé... Snad s vyjímkou prahor a starohor – dvě velmi dávná období země – která z hlediska usazených hornin lze označit jako kristalické břidlice. V geologii se termín „sediment“ používá pro usazené horniny a materiály na povrchu či pod povrchem země. Usazenina je prakticky totéž - možná poněkud obecnější - lze použít pro cokoli, co se usadilo, ať už jde o písek na dně řeky, bahno v jezeře nebo prach na nábytku. Svrchní část Země je složená z částic pevných látek, které se vlivem tíže usadily na dně prostoru naplněného zemskou atmosférou.

sedimentární horniny podrobněji pojednány v části 1.3 ->

Ale zemi netvoří jen usazeniny - ale i vyvřeliny - hmota která pronikla z hlubin Země sopečnou činností. Sopečnou činností se ovšem zabývá část „2“ geologických toulek.

Ale jak například rozlišovat objekty geologického zájmu- od celku, přes jednotlivosti po jejich komponenty?

3 Rock (skála) - například pískovec, nebo uhlí jako usazeniny - žula, čedič, znělec jako vyvřeliny

2 Substance, mineral, molecule, grouping of molecules (amorfní nebo krystalické látky, minerály, skupiny či krvstaly molekul, molekuly) - živec, čedič

1 Element, atom (prvek, atom) - např. sodík, draslík vápník

geologická mapa střední Evropy

geologická mapa Čech a Moravy

Země vznikla asi před 4,5 miliardami let, což je docela dlouhá doba, takže je praktické tento časový úsek rozdělit na éry a periody. Život na Zemi vznikl asi před 4 miliardami let a tehdy také začalo období zvané prahory. První mnohobuněčné organismy se tu objevily ve starohorách, které začaly před 2,5 miliardami let, a pak přišly éry zvané prvohory, druhohory, třetihory a čtvrtohory...

Z geologického hlediska jedna věc jsou „usazeniny“ a druhá „vyvřeliny“ - kdy se mohou dostat na povrch Země horniny z velmi dávných období...

A) USAZENINY

V. KRYSTALICKÉ BŘIDLICE

PRAHORY (Archaikum) -4 miliardy až -2,5 miliard let

původních hornin z této doby máme velmi málo (nejstarší dochované nezměněné horniny jsou staré 4,2 mld. let)

před 3,9 mld. let došlo k ochlazení, objevila se kapalná voda a s ní i první život

v atmosféře byl methan a amoniak (jako na Venuši)

před 3,7 mld. let začala fotosyntéza díky prokaryotním sinicím - v atmosféře se objevil první kyslík a z této doby pochází také páskované železné rudy

STAROHORY (Proterozoikum) -2 miliardy až -550 milionů let

90 % povrchu Země byly oceány

usazování břidlic a vápence

první eukaryotní buňky

společenstvo Ediakara – mnohobuněčné organismy bez pevné schránky (zachovaly se jen otisky měkkých tkání), chybí jim znaky, podle kterých bychom je zařadily do určité skupiny

dva kontinenty: Rhodinie, Pannotie

IV. PRVOHORY (Paleozoikum) -550 miliony až -250 milionů let

formoval se superkontinent Pangea

proběhla rovnou dvě vrásnění:

kaledonské vrásnění (- 450 000 000 let)- vytvořilo např. Skandinávské pohoří, Apeniny či Špicberky

prvohory (paleoziikum) geologické období zhruba v rozmezí – 550 až – 250 miliónů let

hercynské (variské) vrásnění (- 350 000 000 let) - vytvořilo např. francouzské pohoří Vogézy, belgické Ardeny či u nás v Česku Českou vysočinu (podle některých pramenů nazývaná jako Český masív – ve starší literatuře i jako Česko-německá vysočina, případně Hercynský les)

zpočátku velmi teplé klima, později však probíhaly velké klimatické a teplotní výkyvy

objevili se větší živočichové a první suchozemští obratlovci

tuto geologickou éru dělíme na dvě části a šest „geologických period“:

starší prvohory – sem spadají periody kambrium, ordovik, silur a devon

mladší prvohory – periody karbon a perm

ALGONKIUM - PREKAMBRIUM nejmladší jednotka kanadského prekambria. Termín byl dlouhá léta užíván pro různé jednotky Českého masivu. Dnes u nás užíváme označení svrchní proterozoikum nebo viz briover

KAMBRIUM -550 milionů až -485 milionů let

kambrická exploze - velmi rychlý rozvoj mnohobuněčných živočichů a vznik mnoha nových kmenů, možná díky vyššímu množství kyslíku v atmosféře

největší rozmanitost živočichů byla v mořích - trilobiti (členovci) tvořili více než 1/2 živočichů, opakovaně se zbavovali starých schránek (“svlečky“) a vytvářeli si nové a větší z chitinu - tzn. více zkamenělin po jednom trilobitu, u nás je nejvíce nálezů v Českém Barrandienu mezi Prahou a Plzní

dále i měkkýši (hlavonožci a mlži, schránky z kalcitu a aragonitu), korýši, žahavci a velké množství bezobratlých živočichů

rostliny pouze v oceánu (sinice a řasy), ale nemáme žádné jejich konkrétní stopy

/malá vsuvka: naučná stezska Po stopách trilobita Skryje

9. stanoviště NS Po stopách Trilobita

jak hledat trilobita aneb pozdrav ze Skryj (trilobiti: Hydrocetanus carens, Cterocephalus, Canocerypha sukan cimna, Plychopoma dubina)

další lokalita...

Luh GPS 49.9677306N, 13.7762936E (uvedeny souřadnice osady Luh, konkrétní lokalita „levobřežní lůmek Luh“ přesně nezjištěna

návštěvou Skryjí v roce 2024 se podrobněji zabývá příspěvek Po stopách trilobita aneb návštěva prvohor – tumblr.com – například všetně zmínky o hradu Týřově/

opět pokračování příspěvku „prvohory-paleozikum...

ORDOVIK -485 milionů až -440 milionů let

pohyb litosféry (několik cm za rok) - oddělil se kontinent Baltika (dnes Skandinávie), Laurentie (dnes část Severní Ameriky) a Sibérie (dnes Obská nížina v Rusku), poté také Gondwana (Jižní Amerika, Afrika, Austrálie, Indie, Antarktida)

mění se mořské proudy - Evropa je teplejší díky Golfskému proudu

první ryby, dále trilobiti (až několik desítek centimetrů), hlavonožci, ostnokožci, první hvězdice a medúzy

první suchozemské mechy

„ordovické vymírání“ - 80 % veškerého života vymřelo kvůli zalednění/

ostatní

Radeč – hora v ČSR v Křivoklátské vrchovině 721 m n m. Rozlehlý strukturní hřbet z ordovických křemenů a břidlic. Zalesněný. GPS: 49.8233314N, 13.6662322E ...

SILUR -440 milionů až 420 milionů let

trilobiti, láčkovci, rozvoj korálů, kostnatých ryb, paryb, dominují hlavonožci, první suchozemští živočichové (příbuzní štírů, pavouků)

první cévnaté suchozemské rostliny

DEVON -420 milionů až -360 milionů let

kolize kontinentů Laurentie a Baltiky - vznik kontinentu Laurasie

kaledonské vrásnění (Skandinávie, Skotsko, Irsko, Apalačské pohoří)

skleníkové plyny a CO2 v atmosféře - vyšší teploty, vulkanismus, kyselejší voda, schránky se rozpouští

rozvoj ryb, první obojživelníci a suchozemští obratlovci

rozšiřování suchozemských rostlin, vznik pralesů, první kapradiny a plavuně

na konci devonu opět masové vymírání (až 70 % života)

KARBON -360 miliony až -300 milionů let

až 30 % kyslíku v atmosféře - obrovské stonožky, vážky a pavouci, prosazují se obojživelníci

první nahosemenné rostliny - cykasy a jehličnany

močály...

malá odbočka do současnosti

Střelická bažinka – přírodní památka leží v nivě říčky Bobravy, byla vyhlášena již v roce 1980. Hlavním důvodem ochrany je výskyt populace čolka velkého. Bažinka údajně vznikla před zhruba v roce 1880 v souvislosti s výstavbou náspu železniční trati...

Střelická bažinka

zpět karbon

rozklad kapraďorostů procesem karbonizace vytvořil ložiska černého uhlí

krásné nálezy kapradiny „Callipteris conferta“ poskytovaly snadno permské břidlice Košťálov u Semil

PERM -300 milionů až 250 milionů let

kolize Laurasie a Gondwany - hercynské (neboli variské) vrásnění (vytvořilo Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky), pomalu se tvoří Pangea (jediný obrovský kontinent)

rozvoj plazů, prosazují se suchozemští obratlovci a amniota (suchozemští živočichové, kteří snášejí vejce)

cykasy, jinany a jehličnany

na konci permu došlo k hromadnému vymírání organismů na Zemi, vymřeli mimo jiné i trilobiti

na konci permu další obrovské vymírání - vymírá 95 % planktonu (základ potravní pyramidy) a 70 % suchozemských živočichů

zjednodušené schéma vývoje živých organismů na Zemi (dle D. Attenbourgha)

III. DRUHOHORY (Mezozoikum) -250 milionů až -66 milionů let

na začátku druhohor byla většina pevniny součástí zmiňovaného superkontinentu Pangea, který se během druhohor postupně rozpadal

podle některých názorů už na konci druhohor vznikly Andy a tedy vlastně již začalo alpinské vrásnění (podle většinového mínění šlo až o třetihory níže)

jsou označovány jako éra plazů (a dinosaurů!) - velmi hojně rozšířeni a velmi rozmanití

dělíme je na tři periody: trias, jura, křída

TRIAS -250 milionů až -200 milionů let

střídavé zaplavování a vysychání souše

amoniti (predátorští hlavonožci), želvy, první žáby, notosauři, plesiosauři, plakodonti, ichtyosauři (ryboještěři podobní kytovcům), krokodýli, ptakoještěři, nástup prvních dinosaurů, první znaky savců (mléčné žlázy, srst, naučili se žít v noci)

nejdůležitější rostliny byly nahosemenné (cykasy, jehličnany, ginka), dále např. přesličky

další vymírání na přelomu triasu a jury kvůli poklesu obsahu kyslíku (archosauři byli ve výhodě, protože měli lepší dýchací systém)

KŘÍDA – vyhynutí dinosaurů

JURA -200 milionů až -145 milionů let

na konci jury se Pangea rozpadá

zlatá éra dinosaurů (např. stegosauři) a ptakoještěrů, a to i na území Česka

první opravdoví savci, objevují se také blechy

85 % povrchu Země je pod vodou, neexistují žádné kontinentální ledovce - rozvoj mořských žraloků, rejnoků a amonitů

první krytosemenné rostliny

brontosaurus a cyklas

Brontosaurus

Říše „živočichové (Animalia)“, skupina kmenů „druhoústí“, kmen „strunatci (Chordata)“, podkmen „obratlovci“, třída „plazi (Reptilia)“, nadřád dinosauři (Dinosauria), řád „plazopánví“ (Saurischia), podřád Sauropodomorpha, infrařád „Sauropoda“, nadčeleď „Diplodocoidea“, čeleď „diplodokovití (Diplodocidae)“, podčeleď neboli rod „Apatosaurinae“.

Diplodocoidea byla nadčeleď sauropodních dinosaurů, kam řadíme jedny z největších terestrických živočichů všech dob (například rody Diplodocus, Apatosaurus nebo Amphicoelias). Barosaurus mohl patřit k rekordně velkým sauropodům, jak ukázal objev obřího obratle z Utahu. Jméno této skupině dal známý a populární rod Diplodocus.

Brontosaurus patřil v nadčeledi obřích dinosaurů Diplodocoidea - a zde v čeledi Diplodocidae do podčeledi „Apatosaurinae“ - a této počeledi byl samostatným druhem. Jako samostatný druh byl brotosaurus po období jistých pochybností potvrzen jako odlišný a samostatný rod sauropodního dinosaura. Tento rod byl zástupcem velmi bohaté a druhově rozmanité sauropodí fauny v ekosystémech geologického souvrství Morrison (ekosystémy na západě Severní Ameriky v období pozdní jury, zhruba před 156 až 146 miliony let).

KŘÍDA -145 milionů až -65 milionů let

mnoho nových druhů živočichů - první mravenci, včely, motýli, hadi, ptáci a větší noční savci (např. předchůdci šelem)

v mořích byli rozšíření měkkýši a žraloci (vytlačili vodní plazy)

na souši více než 80tunoví dinosauři a ve vzduchu ptakoještěři s rozpětím křídel až 10 metrů

na počátku křídy první kvetoucí rostliny, později rapidní vývoj krytosemenných rostlin

na konci druhohor (před 65 miliony let) došlo k poslednímu masivnímu vymírání (tzv. „vymírání K-Pg“)

pravděpodobně jej způsobil dopad velkého asteroidu, výbuch sopky nebo podobná katastrofa

zanikli dinosauři, mnoho mořských plazů, ptakoještěrů, bezobratlých i různé druhy rostlin

naopak většina savců a ptáků přežila

II. TŘETIHORY (terciér) -65 milionů až -2,6 milionů let

v poslední době se již název třetihory nepoužívá, nýbrž se používají názvy paleogén (pro starší třetihory) a neogén (pro mladší)

Afrika se přibližuje k Evropě

asi – 40 miliónů vrcholení alpinského vrásnění – vytvořilo Pyreneje, Alpy, Kavkaz a Himaláje, trvá dodnes – vytvořením strmých pohoří a velehorských ledovců bylo jednou z příčin (nikolik však tou hlavní) pro ochlazování Země a postupné střídání ledových dob (glaciálů) a teplejších dob meziledových (interglaciálů) – typických pro nejmladší, současné geologické období – čtvrtohory

vznik hnědého uhlí

zpočátku teplo, ke konci již docházelo k ochlazení

výrazná sopečná činnost

éra savců, rozvoj hmyzu a plazů

PALEOGÉN -66 milionů až -23 milionů let

někdy se ještě rozlišuje OLIGOCÉN (-34 až -23 mil. let)

náklon zemské osy - v polárních oblastech ubývá světla

jinde ohřívání - široké tropické pásmo s teplým podnebím

odtržení Austrálie

Paleogén, dřívějším pojmenováním starší třetihory, je obdobím, kdy se Indie - ještě jako samostatný světadíl prodělala dvě klíčové srážky. První srážka v paleogénu nastala před 50–55 milióny lety a Indie se nejprve jako samostatný světadíl srazila s řadou ostrovů v oceánu Tethys.

Druhá srážka ve starších prvohorách nastala přibližně za dalších 10 miliónů let - asi před 40 milionů let před dnešním letopočtem, kdy Indie (nyní již jako spojená pevnina včetně ostrovního oblouku) narazila do Eurasie. 40 miliónů před dnešním letopočtem, jak zmíněno, je právě obdobím, kdy probíhalo „alpínské vrásnění“ – čímž vznikala mladá strmá pohoří jako jsou Alpy nebo Himaláje.

čtvrtohory – geologické období, které vlastně začalo v první třetině třetihor

Alpínským vrásněním a vytvořením strmých horských štítů Zem začala směřovat k dalšímu geologickému období, které přišlo po dlouhých miliónech let – kdy nastalo další ekologické období – které dostalo název čtvrtohory – a které trvá dodnes. Za hlavní spouštěče těchto změn jsou považovány astronomické cykly, jako jsou Milankovičovy cykly, ovlivňující množství slunečního záření dopadajícího na Zemi, a další faktory jako změny v oceánských proudech a složení atmosféry (např. koncentrace skleníkových plynů). Čtvrtohorní horniny jsou zastoupeny převážně sypkými usazeninami.

z jednobuněčných byli dominantní dírkovci

dále ježovky, krabi, raci, mloci, hmyz, rozvoj plžů a měkkýšů, prakticky všechny „moderní“ ryby (třeba tresky a makrely), vývoj ptáků

ze savců např. kytovci, hmyzožravci, hlodavci, netopýři, prasata, nosorožci, velbloudi, předchůdci koní a první primáti

hlavně krytosemenné rostliny (např. palmy, fíkusy, vrby, duby, břízy, ...), ale i jehličnany (např. sekvoje a jedle)

NEOGÉN -23 milionů až -2,3 milionů let

ochlazení, zúžení tropického pásu, vznik stepí a savan

Evropa se zvedá a zbavuje se moří

především savci - např. hlodavci, mamuti, koně a lidoopi včetně Ardipitheca a Australopitheca (předchůdců člověka)

kvůli ochlazování jsou v mírném pásu teplomilné stromy nahrazovány jehličňany

Rieský kráter

Rieský kráter nebo jednoduše Ries [rís] (německy Nördlinger Ries podle města Nördlingenu) je kráter v Bavorsku při hranicích s Bádenskem-Württemberskem, asi 100 km severozápadně od Mnichova. Má průměr asi 24 km, rozlohu zhruba 350 km² a je hluboký až 200 metrů. Vznikl zhruba před 14,5 milionem let dopadem asteroidu o předpokládaném průměru cca 1 km. Dříve byl považován za útvar sopečného původu, teorie vzniku v důsledku dopadu asteroidu byla definitivně potvrzena roku 1961.

Kráter posloužil jako studijní terén mj. americkým astronautům, kteří se připravovali na let Apollo 14 na Měsíc.

Rieský asteroid po dopadu na zemský povrch pronikl vrstvami slínu a vápence a vnikl do krystalických vrstev v hloubce přes 600 metrů. Jeho nárazem došlo k roztavení hornin, které byly následně vymrštěny vzhůru a ve vzduchu zchladly v podobě tektitů, kousků zeleného skla kapkovitých tvarů. Ty jsou dodnes nalézány jako tzv. vltavíny, a to na území jižních Čech, v prostoru asi 250 km východním směrem.

Po svém vzniku se Ries zaplnil vodou a stal se jezerem, které se však v průběhu dalších dvou milionů let zaneslo usazeninami a zaniklo. Dnes je kotlina odvodňována řekou Wörnitz (s přítokem Eger) do Dunaje.

I. ČTVRTOHORY (Kvartér) -2,6 milionů let až dosud

První geology v 18. století zaujaly tzv. bludné balvany, které se hojně vyskytují v severním Německu i dalších severnějších oblastech kontinentální Evropy. Bylo odhaleno, že složení bludných balvanů se shoduje se složením hornin ve Skandinávii. Tyto balvany byly označeny za důkaz dávné potopy, jak ji popisuje Bible. Proudy vod je měly přesunout ze vzdálené Skandinávie až sem. Později se vysvětlilo, že příčinou byla Arktická ledová kra (nazývaná pevninský ledovec), která v dobách ledových narůstala a rozšiřovala se až do vnitřní Evropy. V době ledové vlastně Arktida začínala již v dnešním středním Německu a Polsku a vlastně i v Českých zemích.

Pevninský ledovec byl až na Ostravsku, horský ledovec vytvořil např. ledovcová jezera na Šumavě.

Čtvrtohory začaly před přibližně 2,588 miliony let v důsledku opakujících se globálních klimatických změn, které způsobily střídání dob ledových (glaciálů) a teplejších období, dob meziledových (interglaciálů)... I když je na místě zmínit, že jednou z příčin bidoucího střídání dob ledových a meziledových bylo například alpínské vrásnění, které začalo již hluboko v třetihorách. V sočasnosti probíha meziledová doba, označovaná jako holocén, která začala asi před 11 700 lety.

Jako hlavní příčiny střídání dob ledových a meziledových bývají považovány příčiny astronomické, přicházející ze sluneční soustavy... Jednak jde o změněnou intenzitu slunečního záření (změny ve výkonu Slunce – například sluneční cyklus Maunderovo minimum), ale zejména změny v přísunu tepla způsobené tzv. Milankovićovými cykly. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou hlavním spouštěcím mechanismem dob ledových a meziledových právě tyto astronomické cykly.

U Milankovičových cyklů jde o precesi zemské osy, tedy hlavní krouživý pohyb osy, kolem které se Země otáčí, dále o změny náklonu zemské osy a pohyb oběžné dráhy Země vůči Slunci při její excentricitě. Tyto skutečnosti ovlivňují přísun slunečního světla a tepla v jednotlivých oblastech Země podle jejich zeměpisné výšky a délku slunečního svitu v těchto oblastech. Každá oblast má nerovnoměrně jiné albedo, což mění míru absorpce tepla Zemí. Vzájemná konfigurace těchto faktorů způsobuje pravidelné cyklické změny v přísunu tepla a světla pro ony oblasti, což se projevuje v globálním klimatu Země.

Samotné změny v přísunu tepla způsobené Milankovićovými cykly však nestačí k vyvolání tak rozsáhlých změn klimatu, jaké představuje série ledových dob. Atmosféra či klima Země je totiž velice složitý systém, který ovlivňuje nepřeberné množství faktorů, které se pak dále navzájem ovlivňují, vznikají zpětné vazby, kdy důsledky určitých příčin tyto příčiny dále zvýrazňují a konkrétní jev pak rychle nabývá na intenzitě nebo naopak jsou příčiny utlumovány. Tak je to i s Milankovićovými cykly, ke kterým dochází bez ohledu na klima po celou geologickou historii Země a které za určitých okolností mohou být spouštěčem výrazných globálních změn klimatu.

Dalšími pojmy a období siuvisející s geologickým obdobím „čtvrtohory“ jsou...

ALLUVIUM v širším významu naplavenina; v geolog. smyslu svrchní čtvrtohorní usazeniny, které vytvořily se po vyhynutí fauny diluviální ...

PLEISTOCÉN odpovídá starší době kamenné (PALEOLITu), HOLOCĚN době od jeho konce, tedy střední doby kamenné až po současnost.

DILUVIUM (PLEISTOCÉN) přibližně starší doba kamenná, diluvium je zastaralý termín pro. 1. říční, zvláště záplavové sedimenty;

ANTROPCĚN, antropozoikum

Myšlenka vyčlenit z holocénu samostatnou část, v níž na Zemi dominuje člověk, ale nezapadla. V r. 1873 přišel italský geolog Antonio Stoppari s nápadem označit ji jako antropozoikum. Zcela zásadním způsobem vstoupil do diskuse o nedávné geologické minulosti, současnosti a budoucnosti americký ekolog a paleontolog Eugene F. Stoermer.

- 300 000 starší (PALEOLIT) doba ledová, doba jeskynního pračlověka

- 40 000 střední (MEZOLIT je obdobím geologické současnosti (mladší čtvrtohory), je to doba poledová, z Evropy ustupují ledovce, dochází ke změně klimatu; HOLOCÉN je geologický název pro období od střední doba kamenné po současnost a současně název pro současnou dobu meziledovou (intergraciál)

- 20 000 mladší

- 12 000 pozdní

-2000 až -800 doba bronzová

- 800 až dosud doba železná

DILUVIUM (PLEISTOCÉN) přibližně starší doba kamenná

diluvium je zastaralý termín pro. 1. říční, zvláště záplavové sedimenty;. 2. období pleistocénu

ALLUVIUM v širším významu naplavenina; v geolog. smyslu svrchní čtvrtohorní usazeniny, které vytvořily se po vyhynutí fauny diluviální ...

B) VYVŘELINY

>>> pojednány v části 2

část 1.1 / O1 odkaz 1

Jak vznikalo uhlí ?

Uhlí je také sedimentární horninou – a to biologickou sedimentátní horninou – typickou s velkým obsahem uhlíku.

Černé uhlí vznikalo v prvohorách v KARBONu -360 miliony až -300 milionů let před dnešním letopočtem, v druhohorách se dařilo veleještěrům, ale pro hnědé uhlí stačilo dojít zpět - jen 66 milionů až 23 milionů let než začal dnešní letopočet - do starších třetihor, kdy Zem procházela epochou zvanou PALEOGÉN, kdy už všechno mělo jak má být, protože na hory se už dalo jezdit do Alp i Himalájí...

Cesty elektrické energie 2K, hnědouhelné elektrárny v Porýní, část 3.1 >>> blog iDNES

Cesty elektrické energie 2E, hnědouhelné elektrárny v severních Čechách, část HUMO >>> blog iDNES

část 1.3 sedimentární horniny

Sedimentární horniny vznikají z nánosů již existujících hornin nebo kusů kdysi živých organismů, které se hromadí na zemském povrchu. Pokud jsou sedimenty uloženy hluboko, zhutní se a stmelí, čímž vznikne sedimentární hornina. Tyto horniny mají často charakteristické vrstvení nebo usazeniny a vytvářejí mnoho malebných pohledů na jihozápad pouště. Sedimentární horniny se dělí do tří skupin: klastické , biologické a chemické .

Sedimentární horniny se dělí na několik tipů - jako hornina - tedy například skála je obecně vnímána zejména klastická sedimentární hornina - dalším druhem je například biologická sedimentární - z nichž jistá část rovněž připomíná kámen - například vápenec, ale do biologických hornin také patří například uhlí nebo ropa.

Další skupinou sedimentárních hornin jsou chemické horniny - čímž ovšem není míněn nějaký uměle vytvořený kámen - ale například kámen v jeskyních vystavený působení mineralizované vody.

Zhutňování: Proces zhutňování jemnozrnných sedimentů do horniny.

Cementace: Proces, kterým se klastické sedimenty litifikují nebo zpevňují do tvrdých, kompaktních hornin, obvykle ukládáním nebo srážením minerálů v mezerách mezi jednotlivými zrny sedimentu.

Litifikace: Přeměna sypkého sedimentu na pevnou sedimentární horninu. K tuhnutí sedimentu dochází v důsledku několika procesů, včetně zhutňování zrn, vyplňování prostor mezi zrny minerálním cementem a krystalizace.

sedimentární hornininy – pískovec a oxid želežitý

Typickou klastickou sedimentární horninou je napřáklad pískovec – jehož načervenalá barva prozrazuje přítomnost železa – a to ve formě oxidu železa.

část 2 – vyvřeliny (sopky)

III. HLUBINNÉ VYVŘELINY

žula, syenit, diorit aj.

II. STARŠÍ (PŘEDTŘETIHORNÍ) VYVŘELINY - ŽILNÉ a VÝLEVNÉ

porfyr, diabas, melafyr aj.

I. TŘETIHORNÍ VYVŘELINY

čedič, znělec...

andesit, liparyt, trachyt...

část 2

Sedimenty versus vyvřeliny - dvě horniny a zeminy ve svrchní části Země odlišného původu / geologické toulky po Jeseníkách / Venušina sopka

V geologii se termín „sediment“ používá pro usazené horniny a materiály na povrchu či pod povrchem země. Usazenina je prakticky totéž - možná poněkud obecnější - lze použít pro cokoli, co se usadilo, ať už jde o písek na dně řeky, bahno v jezeře nebo prach na nábytku. Svrchní část Země je složená z částic pevných látek, které se vlivem tíže usadily na dně prostoru naplněného zemskou atmosférou. Ale zemi netvoří jen usazeniny - ale i vyvřeliny - hmota která pronikla z hlubin Země sopečnou činností.

Se sopečnou činností souvisí vrásnění - které změnilo tvar povrchu Země a z rovin vytvořilo hory - což ale zdaleka neznamená, že každá hora, či každý kopec by měly být sopkou - nebo sopečného původu.

geologická mapa Jeseníky a Venušina sopka

Sopky v českých zemích lze rozdělit na prvohorní - kdy probíhalo Hercynské vrásnění /přibližně před 350 000 000lety/ a na sopky třetihorní /65 000 000 až 2 600 000/ - kdy začalo Alpínské vrásnění Země - zatím poslední a pak ještě sopky z přelomu třetihor a čtvrtohor /před 2 600 000 lety/ - kam patří právě Venušina sopka.

Skála, či kámen ze skáky sopečního, či přesněji vyvřelého původu může být například žula, znělec, čedič a a například vytěžený kámen z lomu tvoří zhluk různých látek (substancí) – zpravidla kristalických minerálů a tyto minerály zase tvoří několik chemických prvků – atomů (elementů).

Látkou sopečného, či vyvřelého původu může být například živec – jako minerál pak tvoří například surovinu pro výrobu porcelánu – což je kaolín (podrobněji pojednáno zde v části 2.3).

Ale zpět k českým sopkám...

Obecně je možná vnímáno - že roviny a nížiny jsou starší než hory. Jenomže země a půda usazená kolem řek v nížinách se usadila druhotně například prostřednictvím říčních nánosů nebo záplav a zpravidla se jedná o poměrně mladou půdu - původem z tohoto geologického období - tedy čtvrtohor.

V krajině Nízkého Jeseníku jsou horniny utvořené v nejstarším období planety Země v prvohorách, asi před 320 000 000 let, síly, které utvořily kužely Jesenických sopek zde působily jen před asi jeden a půl milionem let, na přelomu třetihor a čtvrtohor. Žhavá hmota země, magma, se prorvala nejmladším zlomem zemské kůry v České republice a jakoby odpočívala a znovu nabývala výbušné energie, proto jsou Jesenické sopky vrstevnaté, tvořené z materiálu eruptivního- tufu (vyvrženého výbuchem) a výlevného – lávy. Proto se sopky typu Venušina sopka nazývají stratovulkány.

Sopky v českých zemích lze rozdělit na prvohorní - kdy probíhalo Hercynské vrásnění /přibližně před 350 000 000lety/ a na sopky třetihorní /65 000 000 až 2 600 000/ - kdy začalo Alpínské vrásnění Země - zatím poslední a pak ještě sopky z přelomu třetihor a čtvrtohor /před 2 600 000 lety/ - kam patří právě Venušina sopka.

část 2.2 Venušina sopka

Kdy vlastně vznikla Venušina sopka? Jsou dvě varianty odpovědi. Výše byl uvenen názor, že tak tomu mohlo být na přelomu třetihor a čtvrtohor – tedy přibližně před 2 600 000 lety. Je však možné, že sopka je mnohem mladší...

Venušina sopka může být i relativně mladá - vznikla až ve čtvrtohorách, neboli kvartéru - a to až v jeho mladším období - které je geologicky nazýváno „pleistocén“ neboli „diluvium“ - což je hlediska historie druhu homo sapiens obdobím jeskynního pračlověka - neandrtálce - což je epocha označovaná jako „starší doba kamenná“ neboli „paleolit“.

Venušina sopka – kráter; kráter je prohlubeň (deprese) přibližně kruhového tvaru – která vzniká sopečnou činností nebo podzemním výbuchem

plutonoidy – nekovové prvky z nichž vzniká sopečný prach, kapaliny a plyny

Plutonoidy, neboli nekovy jsou výchozími prvky pro sloučeniny sopečných plynů, kapalin a prachu při erupci sopky a jsou jimi – vodík, uhlík, dusík, kyslík, fosfor, síra, selen – a plutononoidy – neboli nekovy jsou uskupeny v horní části Mendělejevovy periodické soustavy prvků – a sourně vytváří uskupení zvané nekovy. Z nekovu lze vyšlenit rlzná dílčí uskupení zvaná meziskupiny – což může být například meziskupina voda.

Volcanic eruptions release a mix of gases and solid materials rich in elements like Oxygen, Hydrogen, Carbon, and Sulfur, forming compounds like water vapor (H₂O), carbon dioxide (CO₂), and sulfur dioxide (SO₂) (the most abundant). Other key elements include Silicon, Aluminum, Iron, Calcium, Sodium, and Potassium, which are primary constituents of the solid lava, ash, and rock (silicates).

Таблица Менделеева - неметаллы (plutonoidy):H vodík, C uhlik, N dusík, O kyslík, P fosfor, S sira, Se selen

Sopečné erupce uvolňují směs plynů a pevných látek bohatých na prvky, jako je kyslík, vodík, uhlík a síra, čímž vznikají sloučeniny jako vodní pára (H₂O), oxid uhličitý (CO₂) a oxid siřičitý (SO₂) (nejhojnější). Mezi další klíčové prvky patří křemík, hliník, železo, vápník, sodík a draslík, které jsou hlavními složkami pevné lávy, popela a hornin (silikátů).

Stopové prvky jako chlor, fluor, dusík, argon a hélium jsou také přítomny v sopečných plynech, které přispívají ke komplexnímu chemickému podpisu erupcí.

sopečné plyny

Nejpočetnější sloučeninou v sopečných plynech je voodní pára H₂O.

Nejobávanější sopečné plyny jsou však na základě uhlíku – jehož sloučeninou může být oxid uhličitý CO₂ a oxid uhelnatýCO.

sopečné plyny – oxid uhelnatý CO a oxid uhličitý CO2

Oba oxidy jsou bez zápachu a oba oxidy - dá se říci jedovaté - přičemž CO - tedy oxid uhelnatý bývá považován za záludnější.

Při erupci sopky se uvolňuje oxid uhelnatý CO (jako „první děj“) - a uvolněný oxid uhelnatý působí jako redukční činidlo na další minerály přítomné v sopce začne kyslík - který se slučuje s oxidem uhelnatým na oxid uhličitý CO2.

Oba oxidy jsou bez zápachu a oba oxidy - dá se říci jedovaté - přičemž CO - tedy oxid uhelnatý bývá považován za záludnější, protože je zcela bez zápachu - a také bývá nazýván jako vysokopecní plyn.

Oba oxidy se vyskytují i jinde v přírodě - jsou spolu s metanem, etanem, propanem a butanem součástí zemního plynu - oxid uhelnatý zejména již nepoužívaného svítiplynu.

Dále se zmíněné kysličníky vyskytují například v tzv. psích jeskyních - přičemž uhličitý ve spod - uhelnatý výše. Plynová jezírka obou oxidů se dají například nalézt, či navštívit ve Zbrašovských aragonitových jeskyních.

„psí jeskyně“

Psí jeskyně je součástí oblasti Campi Flegrei a zejména pánve Agnano, kráteru sopečného původu o obvodu přibližně 6,5 kilometru. Podle nejnovějších výzkumů se do jeskyně dostanete chodbou dlouhou asi deset metrů a na konci chodby se nachází hypogeální komora o velikosti asi třiceti metrů čtverečních, na jejímž stropě se předpokládá, že se kdysi nacházelo přirozené světlíkové okno. Podél stěn dutiny se dá vyjít po schodu a tato stopa v kombinaci s vnitřní teplotou, která se pohybuje kolem 60 °C, vede k domněnce, že místo bylo ve starověku využíváno jako termální lázně. Tato hypotéza je založena na předpokladu, že fumaroly – nevolnost způsobující a škodlivé výpary kyseliny uhličité – ještě nebyly uvolněny nebo byly nějakým způsobem zadrženy.

„psí jeskyně“ v Campi Flegrei

Tato dutina je ve skutečnosti nejznámějším příkladem přirozené emise par oxidu uhličitého, které se v podzemí tvoří v reakci na soutok hornin v kapalném stavu, což je difúze, ke které běžně dochází během sopečných erupcí. Název jeskyně je odvozen od vlastnosti oxidu uhličitého, a to, že je těžší než vzduch, stagnuje a jeho emise nepřesahují výšku jednoho metru. Pokud by se tedy do dutiny dostalo malé zvíře, například pes, na rozdíl od člověka, pocítilo by škodlivé účinky vdechování této chemické látky a riskovalo by udušení, pokud by nebylo vyneseno do bezpečné výšky, která by mu umožnila nadechnout se.

Další sopečný plyn vytváří síra (S): jako oxid siřičitý (SO₂) a sirovodík (H₂S). Vodík (H): Ve vodě jako sirovodík a jako elementární vodík. Prvky v pevných látkách (láva/popel) Křemík (Si) a kyslík (O): Tvoří oxid křemičitý (SiO₂), hlavní složku sopečného skla a minerálů. Hliník (Al), železo (Fe), vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), draslík (K): Hlavní prvky v silikátových minerálech nacházejících se v lávě a popelu. Minorní a stopové prvky/plyny Halogeny: Chlor (Cl) a fluor (F) jako kyselina chlorovodíková (HCl) a kyselina fluorovodíková (HF). Vzácné plyny: Argon (Ar), Helium (He). Dusík (N): Jako \(N_{2}\).

Organic Compounds & Metals: Trace amounts of mercury, methane, etc.. How They Are Released Gases are dissolved in magma under pressure and released as bubbles when pressure drops during eruption, like opening a soda can.Solid elements in ash and lava provide nutrients (like Potassium, Calcium, Magnesium) that enrich soil long-term.

Organické sloučeniny a kovy: Stopová množství rtuti, metanu atd. Jak se uvolňují Plyny se rozpouštějí v magmatu pod tlakem a uvolňují se jako bubliny, když tlak během erupce klesne, například při otevření plechovky od limonády. Pevné prvky v popelu a lávě poskytují živiny (jako je draslík, vápník, hořčík), které dlouhodobě obohacují půdu.

část 2.3 kaolín

Rock and Minerals - skály a minerály...

Horniny nebo obecně hmota neživé přírody se dělí na vyvřelé (neboli magmatické - tedy buďto přímo sopečného původu - nebo nějak související ze sopečnou činností), sedimentární (neboli usazené) a metamorfované (které vznikají přeměnou buďto magmatických nebo sedimentárních hornin) - k čemuž lze ještě připočíst další geofyzikální jevy jako je zvětrávání - případně i krystalizace, která se ale týká spíš jednotlivých minerálů.

Skály - například v lomu - tedy těžený kámen nejsou kompaktní hmotou, ale skládají se z jednotlivých minerálů - jedna hornina se zpravidla skládá z více minerálů. I lomový kámen se při opracovávání láme a štěpí v závislosti na svém mineralogickém složení... V lomech se ovšem netěží jen kámen. Mezi Lažánkami a Maršovem se třeba nachází kaolínové jezírko a těženým materiálem zde byl kaolín.

U keramických materiálů – jako je například právě kaolín se hojně uplatňují prvky označované také jako kovy – jde ovšem o kovy v 1. a 2. sloupci – neboli skupině kovů – označovaných jako alkakické kovy (například sodík a draslík) – nebo kovy alkalických zemin kam patří napřklad vápník – což jsou sice také kovy, ale obecně jsou vnímány jinak než hutní kovy – proto je zde pracovně zaveden novonázev pro tyto kovy – a to novonázev mineraloidy.

dvojskupina mineraloidy = alkalické kovy + kovy alkalických zemin

žula = živce + křemen + etc

Jak vzniká kaolín?

Žívce + půsubení teplých minerálních pramenů -> tak vzniká kaolín například v Karlových Varech.

Živce + zvětrávání během času -> tak například mohl vzniknout kaolín v lomu u Maršova a Lažánek.

Základ pro živce (feldspáty) mohl být vytvořen třeba už v prvohorách když před 350 miióny let probíhalo Hercynské vrásnění. Sopečné magma – původně spíš amorfní látka postupně zkrystalizovalo a vytvořila se z něj například žulová skála (3 rock) – složená z minerálů (2 elements) – mezi kterými bylo možno nalézt například křemen – ale také například živce -> minerály co prošly postupnou přeměnou na kaolín...

– krystaly živců

Živce jako minerály či krystala mají buď monoklinickou nebo trinklinickou strukturu (monoclinic or triclinic crystal system).

– rozdělení živců

Ve vyvřelinách rozlišujeme dvě hlavní skupiny:

Draselné živce (ortoklas, sanidin, mikroklin): Typické pro kyselé vyvřeliny bohaté na křemík (např. žula).

Plagioklasy (sodno-vápenaté živce): Tvoří řadu od albitu (sodný) po anortit (vápenatý). Najdeme je v široké škále hornin od čediče po gabro.

- výskyt v konkrétních vyvřelinách

Živec určuje vzhled i název horniny:

Žula (granit): Obsahuje hojně draselný živec (často růžový) i plagioklas.

Čedič (bazalt): Obsahuje převážně tmavší plagioklasy (není v něm draselný živec).

Syenit: Hornina složená téměř výhradně z draselných živců (s minimem křemene).

Na minerály uvedených řad se nahlíží jako na tuhé roztoky draselného živce (K-živce, KAlSi3O8), albitu (Na-živce, NaAlSi3O8) a anortitu (Ca-živce, CaAl2Si2O8). Tuhé roztoky draselného živce a albitu jsou nazývány sodno-draselnými živci (čili alkalickými živci), roztoky mezi albitem a anortitem jsou nazývány sodno-vápenatými živci (čili plagioklasy). Draselný živec se s anortitem mísí jen omezeně, mezera mísitelnosti je v celém rozmezí teplot obvyklých v prostředí zemské kůry. Minerály z řady draselno-barnatých živců se v přírodě vyskytují poměrně vzácně.

Rock and Minerals

kaolín jako krystal – o krystalech obecně pojednánon v části 4akrymol

Maršov – Lažánky těžba kaolínu

zatopené lomy na FCB https://www.facebook.com/zatopenelomy
Kaolin na Wikiedii
Veverská Bítýška – Lažánky nákladní lanovka na kaolín – Wikipedie
rozcestník lanovky, ozubnicové železnice, horské dráhy, výtahy CEE 4 – místní rozvody elektřiny – výtahy, lanovky – Vlněna Svitávka a textil – Blog iDNES.cz

V roce 1908 bylo mezi obcemi Lažánky a Maršov (západně od Veverské Bítýšky) objeveno naleziště kaolinu. O rok později podal majitel dolů návrh na stavbu železniční trati, která by Veverskou Bítýšku spojila s tratí vedoucí přes poměrně blízkou Kuřim. Z městečka by potom pokračovala vlečka k úpravně kaolínu. Ze stanice dále vedla vlečka po mostě přes Svratku do areálu kaolinky.

Kaolin byl z dolů mezi Lažánkami a Maršovem přepravován do Veverské Bítýšky nákladní lanovkou. Pravděpodobně se jednalo o nestarší lanovku na území ČR - šlo zřejmě o systém lanovky s oběžným lanem a pevně uchycenými přepravníky na kaolín a dřevěnými podpěrami. Lanovka byla v provozu od roku 1911 do zastavení těžby, k čemuž došlo pravděpodobně v roce 1931.

Lažánky – kaolínové doly a lanovka

Dřív neměla nic proti, teď obec nečekaně vyhlásila referendum o těžbě kaolinu

část 3

Horopis, geomorfologie, geomorfologická mapa České republiky

geomorfilogická mapa České republiky

Zlatohorská vrchovina, Zlaté hory

Zlatohorská vrchovina. Zlaté hory

Zlatohorská vrchovina - nebo zkráceně jen Zlaté hory (dříve Severní podhoří Hrubého Jeseníku, Jindřichovské podhoří nebo Opavská vrchovina; polsky Góry Opawskie; německy Zuckmanteler Bergland nebo Oppagebirge) je pohoří v České republice a v Polsku. Jedná se o geomorfologický celek, který patří do Jesenické oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie - Dříve Sudetské subprovincie - nebo jen Sudet. Zlaté hory se dále se dělí na Bělskou pahorkatinu, Rejvízskou hornatinu, Hynčickou hornatinu a Jindřichovskou pahorkatinu.

Zlatohorská vrchovina na západě hraničí s Rychlebskými horami, na severozápadě se Žulovskou pahorkatinou, na severu s Vidnavskou nížinou, na východě s Opavskou pahorkatinou a konečně na jihu s Nízkým Jeseníkem a na jihozápadě s Hrubým Jeseníkem.

Významnými lidskými sídly jdou zde Zlaté Hory, Rejvíz a Mikulovice. Polská část je součástí Opolského vojvodství, nejvýznamnějšími sídly jsou zde Prudník a Hlucholazy. Z historického pohledu je Zlatohorská vrchovina součástí Slezska.

Pramení zde Opavice, Osoblaha a Prudník. Po západním kraji teče Bělá, která tvoří hranici mezi Zlatohorskou vrchovinou a Rychlebskými horami.

Nejvyšším vrcholem české části i celé Zlatohorské vrchoviny je Příčný vrch (975 m n. m.), současně nejvyšší vrchol Rejvízské hornatiny), nejvyšším vrcholem polské části je Biskupská kupa (889 m n. m., současně nejvyšší vrchol Hynčické hornatiny) ležící na státní hranici.

Do české části Zlatohorské vrchoviny zasahuje CHKO Jeseníky a Geopark Jeseníky, v polské části Zlatohorské vrchoviny se nachází CHKO Góry Opawskie a PřP Rejon Mokre - Lewice.

V Polsku má Zlatohorská vrchovina název Opolskie Bieszczady (Opolské Bukové vrchy), a dnes se jedná o odlehlou, zalesněnpu a málo osídlenou oblast. V Německu do roku 1945 pod názvem Oberschlesische Gebirgsecke, protože byla jedinými horami náležejícími k provincii Horní Slezsko.

Zlatohorská vrchovina

Geologicky jsou Zlaté hory tvořeny fylity, kvarcity a spodnokarbonskými horninami.

Fylit je metamorfovaná hornina (tzv. pokrývačská břidlice), vznikající přeměnou nízkého stupně (facie zelených břidlic) z jílovito-prachovitých usazených hornin, především břidlic. Má břidličnatou strukturu, tj. má rovnoběžné uspořádání částic. Díky své břidličnatosti se velmi dobře deskovitě štípe. Hlavními minerály fylitů jsou křemen, chlority a slídy (sericit – světlá, biotit – tmavá). Termín fylit je používán poměrně nejednotně[2] většinou jen na základě makroskopického pozorování. Termín fylit, z řeckého φύλλον (phýllon = list), zavedl v roce 1849 C. F. Neumann.

Další horninou hojně zastoupenou na Zlatohorsku je kvarcit - přesným názvem metakvarcit. Metakvarcit je metamorfovaná hornina regionálního vzniku vyznačující se jemnou až středně hrubou zrnitostí. Pro metakvarcity se v Česku obvykle používá i samotný termín kvarcit, liší se však od ortokvarcitu neboli křemence, který je horninou usazenou.

Dále jsou na Zlatohorsku zastopeny tzv. spodnokarbonské horniny. Spodnokarbonské horniny jsou především usazené horniny typu flyše (droby, břidlice, prachovce, slepence), které vznikly v mořském prostředí během mladšího paleoprotozoika, a to v Čechách (Barrandien, Brdy) a na Moravě (Moravský kras, Nízký Jeseník) v rámci tzv. kulmské sedimentace, často doprovázené vulkanismem, a jsou typické pro oblasti Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku.

Západní Beskydy

Sníženina oddělující Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy se vlastně nazývá Rožnovská brázda a zde také leží dve největší města na Valašsku – Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm.

Rožnovská brázda – geomorfologický celek na severovýchodě ČSR v Západních Beskydech – nejvyšší vrchol Poska, 576 m. n. m. Pahorkatina až plošná vrchovina z vrstev paloogenního a křídového flyše.

Na geomorfologické mapě ČR jsou v subprovincii Česká tabule „Západní Beskydy“ její oblastí a Vsetínské vrchy (87), Rožnovská brázda (88) a Moravskoslezské Beskydy (89) místními celky této oblasti přičemž čísla v závorce jsou čísly těchto místních celků.

Slovenské Beskydy

Kam zmizely Slovenské Beskydy? Na starších mapách se na severozápadě Slovenska, v oblasti kolem Oravské přehrady bylo možno setkat s pohořím s názvem Slovenské Beskydy. Jenomže nověji toto název pohoří jakožto geomorfologický pojem zcela vymizel.

Slovenké Beskydy

Tatry

Jak zařadit pohoří Tatry geomorfologicky? Pojmenování Tatry se vyskytuje celkem u čtyř místních celků - Západní Tatry neboli Roháče, Vysoké Tatry a Belianské Tatry Tatry což jsou místní celky (alternativní název je geomorfologický podcelek) oblasti Tatry a na a směrem k jihu je odděluje Podtatranská kotlina (geomorfologický celek neboli oblast) od dalšího pohoří neboli celku - což jsou Nízké Tatry. Všechna tato pohoří jsou geomorfologické subprovincie Vnitřní Západní Karpaty, která je zase začleňována do provincie Západní Karpaty. Všechna tato pohoří před 40 miliónů v třetihorách vytvořilo alpinské vrásnění – které trvá dodnes.

RM rozcestník metalurgie

Z celkového počtu 92 přírodních prvků je 72 různých kovů. Kovy od ostatních rechnických materiálů odlišuje několik specifických vlastností – lesk, tepelná a elektrická vodivost.

KOVY

Na začátku zpracování kovů byl náhodný objevěv – například rudy mědi, cínu, nebo arzénu...

Naprostá většina prvků - kolem 80ti procent prvků je řazena mezi kovy. Mezi kovy jsou začleněny i prvky, které jako kovy nejspíš obecně vnímány nejsou. Kovy se liší od nekovů například tím, že dobře vedou elektřinu a teplo.

Hutní kovy podle Menděleva – výrazné kovové vlastnosti a jsou široce používány v metalurgii pro výrobu slitin. Patří mezi ně například železo, měď, cín, zinek, hliník a také žáruvzdorné kovy jako titan, wolfram a chrom.

V širším smyslu mezi kovy lze nalézt dvě uskupení, které by šly jako typické kovy označit a to přechodné a nepřechodné kovy – nebo také prakovy a novokovy (podrobněji v přesdalší části 4 Mendělejev)

Historický přehled vývoje hutnictví do konce 19. století

Dějiny hutnictví začínají dobou bronzovou a teprve mnohem později, přišla doba železná. Pro aplikace ve strojírenství se používají čisté kovy jen velmi zřídka, neboť mívají špatné mechanické i technologické vlastnosti. Téměř vždy se jedná o slitiny z dvou nebo více prvků.

železo a skupina kovů železa (meziskupina „skupina kovů železa“)

meziskupina KOVY SKUPINY ŽELEZA

železo Fe, kobalt Co, nikl Ni

Železo z Moravy – Blog iDNES.cz

Porýní a Porůří – hnědouhelné elekrárny a hutě – Blog iDNES.cz

rozcestník metalurgie

neželezné kovy

nejvýznamnější neželezné kovy

měď – teplota tavení mědi 1084,62°C - těžba mědi v České republice byla v minulosti soustředěna do západních Čech - Mutěnín a Mariánské lázně- ve slitině s cínem vzniká bronz, se zinkem mosaz
hliník - 660,3 °C – bauxit se v ČR netěží, ale hliník vyrábí
zinek - 419,53 °C - zejména v Jeseníkách v okolí Zlatých Hor, lze předpokládat, že i v okolí Branné-Kolštejna (Mosazné hamry) – ve slitině s mědí vzniká mosaz
olovo - 327,5 °C – na Moravě byly ložiska Květnice na Tišnovsku
cín - 231,9 °C – těžba probíhala například Pernink, Krušné hory – ve slitině s mědí se vytvářel bronz

těžké kovy – olovo - 327,5 °C – na Moravě byly ložiska Květnice na Tišnovsku, dále: chróm, kobalt, wolfram, měď, zinek /Mosazné hamry, Františkov – hamr /, cín, nikl

lehké kovy – hliník /nejznámější výrobce v ČSSR Kovohút Hron, n.p. s původním sídlem v Praze (původní sídlo ovšem nezjištěno - jako náhradní sídlo je sídlo odborového svazu KOVO v „mrakodrapu na Žižkově“ Táboritská 1000/23, 130 00 Praha 3 – Žižkov) / dále: hořčík, titan, beryllium, lithium

podle teploty tavení – vysokotavitelné kovy: wolfram, molybden, tanal, niob

nízko tavitelné kovy – zinek, cín, olovo, antimon, vizmut, kadmium

drahé kovy – zlato, stříbro, platina, osmium

Krušné hory (někdy taky nazývané jako České Rudohoří)

měď, cín, zinek, bronz, mosaz

Měděnec http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=322647

Cínové doly Pernink – zanikleobce.cz rozcestník metalurgie neželezných kovů

dobou bronzovou na Slovensku se zabývá první část příspěvku Ze světa Praslovanů – Blog iDNES.cz

indukční pec na bronz, cínové bronzy

Přehrada Bystříčka – Valašsko v ČR i v Rumunsku – ekologická havárie Geamaně v Rumunsku a těžba mědi – indukční pec na bronz – cínové bronzy – Blog iDNES.cz

zlato

Správní centrum těžby rud na hradě Zubštejn – dolování zlata v českých zemích – FLER Blog

Vodáctví na Otavě a Blanici, rýžování zlata zlatonosná Otava

Dům se zlatodolem - Rychlé šípy v údolí záhad album na FCB

Rýžování zlata na Otavě album na FCB

stříbro

pro středověk se stalo tipické dolování stříbra, ve městě Strážov v podhůří Šumavy byla ložiska stříbra objevena v 15. století https://www.tumblr.com/archivace/723963400906031104/str%C3%A1%C5%BEov-vznikl-pravd%C4%9Bpodobn%C4%9B-v-polovin%C4%9B-13?source=share

Příbram

Parní těžní stroj a rudné doly Příbram na stříbro a olovo – Blog iDNES.cz

hliník

Žiar nad Hronom - hliník a hliníkárna - město původním názvem Svätý Kríž - které svým způsobem pozvedl budovatelský rozmach letech padesátých) 6Al hliníkárna žiar nad Hronom – Blog iDNES.

mangan

Dříve odpad, teď poklad. Z hlušiny u Chvaletic je největší ložisko manganu v Evropě (msn.com)

méně obvyklé kovy

Nitinol a flexinol kovy s pamětí

Fler BLOG | archivace.kvalitne / Nitinol a flexinol - kovy s pamětí

olovo a zinek v USA

Příběh skutečného města duchů: Spolu s lékárníkem, který vlastnil poslední dům, přišel konec dříve bohatého místa (msn.com)

Nejděsivější americká města duchů (msn.com)

Když byly v roce 1913 objeveny v severovýchodní Oklahomě ložiska olověné a zinkové rudy, město Picher tam vyrostlo prakticky přes noc. Bylo pojmenováno na počest O.S. Pichera, majitele Picher Lead Company, která v této oblasti provozovala hned několik dolů. Zatím se zdálo být vše až skoro pohádkové...
Těžba začala ve velkém měřítku a populace Picheru rostla raketovým tempem. V roce 1926 dosáhl počet obyvatel svého vrcholu – 14 000. Jenomže po vytěžení nastal útlum a v roce 1980 zbylo v Picheru jen 2 000 starousedlíků, kteří žili mezi hromadami toxického odpadu. Agentura pro ochranu životního prostředí tak začala o rok později, kvůli narůstajícím otravám z olova, vykupovat nemovitosti. Někteří zůstali, ale jen do tornáda v roce 2008. Dnes je Picher „nejtoxičtějším městem duchů v Americe“.

vícesložkové kovy - polymetály

Horní město (Bergštát) v Jeseníkách

http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=25543

Oblast dnešního Horního Města, potažmo celého Jesenicka je z geologického hlediska charakteristická výskytem polymetalických, neboli komplexních rud.

těžba kovů a hutnictví v zahraničí

nalezena jedna poměrně exoticky znějící novinová zpráva

Těžba kovů v Íránu

Velká poušť solná, Dašt - i - Kavir, v severním Iránu, na jihovýchodě od Teheránu, ve výšce 600 - 1000 m., Suché vnitrozemské podnebí. Po podzimních deštích vznikají rozsáhlé bažiny, v létě je země pokryta solnou kůrou. Na severu jsou oázy; na západě se vyskytují ložiska rud.

měď, cín, zinek, bronz a mosaz tradiční technologii (tento příspěvek – následující část „4")

část 4 – geologické látky / substance (amorfní a minerály) a jejich chemické prvky / elementy

(3 celek – tedy skála a kámen pojednány v části 1.3 – usazeniny a v části 2 – sopky a vyvřeliny – tohoto příspěvku)

2jednotlivost Substance, mineral, molekule, grouping of molecules (amorfní nebo krystalické látky, minerály, skupiny či krvstaly molekul, molekuly) - například pískovec, uhlí jako usazeniny, nebo živec, čedič jako sopečné vyvřeliny

1komponet Element, atom (prvek, atom) - např. sodík, draslík, vápník

část 4akrymmol krystaly minerálů versus molekuly

Nabízí se otázka – v čem se vlastně liší krystaly minerálů a molekuly. V obou případech jde o látku nebo substaci. V molekulární chemii se krystaly chápou jako pevné látky, kde jsou molekuly uspořádány do pravidelné, opakující se trojrozměrné mřížky.

rock – substance (mineral crystalú) -> mineral elements: molekukule, atom, iont others molekule as basic substance, atom as element

Živce (zmíněné v části 2.3 kaolínový lom) jsou vlastně z fyzikálního hlediska látkou- substancí – která je tvořena základními elementy, či komponety – což jsou atomy.

Jenže je otázka – zda za látku (substanci) považovat krystaly minerálů – nebo molekuly. Krystal je obvykle tvořen z několika pravidelně opakujících elementů – a těmito elementy jsou nejčastěji molekuly – ale elementy krystalů mohou být i přímo atomy nebo jen kladně či záporně nabyté ionty...

část 4.1met

Metalurgie neželezných kovů – zejména mědi, cínu, zinku, bronzu a mosazi tradiční technologií

Na začátku metalurgie byl náhodný objev například rudy mědi, cínu a arzénu...

Měď

Měděnec

Důl Měděnec ( GPS 50.42684 13.10412) je uzavřený železnorudný důl v Měděnci v Krušných horách (okres Chomutov, Ústecký kraj).

Důl Měděnec – panorama s těžní věží a Jelení horou

Po určitou dobu se v něm získávaly také rudy dalších kovů - mědi a stříbra. Po ukončení těžby kovových rud ještě krátkou dobu probíhala těžba muskovitu a granátů. Definitivně byla těžba zastavena v roce 1997.

Mutěnín mědené doly (GPS 49.5502486N, 12.7643453E odhad polohy)

Ložisko leží severně od silnice spojující Mutěnín se železniční zastávkou.

1.patro 20 m, 2.patro 27 m, 3.patro 31 m, 4.patro 36 m, 5.patro nezaraženo, 6.patro 52 m, 7.patro 59 m

Cín

Městečko Pernink v bylo založeno roku l532 při potoce Bílá Bystřice na ostrovském panství hrabat bratrů Kašpara a Jindřicha Šlika a bylo vybudováno horníky ze Saska. Po celé l6. století se kolem Perninku těžila a hutnila cínová ruda, posléze povýšeno na město. Nejvýnosnější byl důl Nanebevzetí P. Marie. Kolem roku l550 pracovalo podél Bílé Bystřice 72 rudných stoup. Částečné oživení hornictví nastalo až po roce l765.

cínové doly Pernink

Cínové doly Pernink – zanikleobce.cz rozcestník metalurgie neželezných kovů

Od měděné doby po železnou

Doba měděná

Eneolit (z latinského aeneus) ve významu pozdní dobakamenná či chalkolit (z řeckého chalkos – měděný, lithos – kámen), česky doba měděná, se datuje od poloviny 5. tisíciletí př. n. l., zejména 3. tisíciletí př. n. l. do 2. tisíciletí V této době se objevilo výnosnější obdělávání půdy - použití oradla, tažné síly dobytka, užití prvních vozů, znalost kola. Vlatně se jednalo o pokračování „neolitu“, doboť kovy - zlato, stříbro a měď se používaly spíše na ozdobu.

Starší doba Bronzová - v pozdějších Čechách se datuje roku 2300 př. n. l., na Moravě až kolem roku 2100 př. n. l.

Střední dobu bronzová 1600–1300 let př. n. l.

Mladší doba bronzová 1300–800 let př. n. l.- doba popelnicových polí

Kolem roku 800 př. n. l. již dovednosti při zpracování kovů umožnily hutnictví železa. Následovala doba železná.…

Slitiny kovů

Druhy slitin se rozlišují zejména podle základního prvku. Bývá to prvek, jehož obsah ve slitině je nejvyšší, obvykle více než 50 %. Podle něho pak hovoříme např. o slitinách hliníku, hořčíku, slitinách mědi apod.

Podle technologie, která se bude pro zpracování slitin používat, se slitiny neželezných kovů rozdělují na slitiny slévárenské a slitiny pro tváření.

Podle hustoty se slitiny dělí na slitiny lehkých neželezných kovů a slitiny těžkých neželezných kovů.
Podle tavicí teploty se kovy a jejich slitiny obvykle dělí na: - nízkotavitelné s tavicí teplotou asi do 600 - např. cín, vizmut, kadmium, olovo, zinek - se střední tavicí teplotou do asi 1500 – např. hořčík, hliník, měď, nikl, kobalt- s vysokou tavicí teplotou – např. titan, chrom, vanad, niob, molybden a další.

Značení neželezných slitin

Číselné značení je určeno příslušnými evropskými, národními, podnikovými nebo jinými normami. Z číselného značení obvykle nevyplývá chemické složení slitiny.

Značení chemickými značkami uvádí střední obsah hlavních prvků v procentech. Na první pozici je značka základního prvku, na dalších místech značky přísadových prvků v pořadí jejich obsahu. Číslice za značkou prvku značí jeho střední obsah ve slitině. Při obsahu prvku nižším než 1 % se obvykle množství prvku neuvádí.

Například: - CuAl9Mn2 označuje hliníkový bronz s obsahem 9% hliníku a 2% manganu.

Bronz je slitina mědi a cínu, případně i v malém množství jiných kovů jako např. hliníku, manganu, olova. Starší český název pro bronz je spěž.

Hliníkový bronz obsahuje nejčastěji 5 % Al. Hliník zvětšuje pevnost a tvrdost.

Bronz a jeho vlastnosti byly tedy objeveny již v pravěku. Pro dominantní použití při výrobě nástrojů, zbraní, ozdob i jiných předmětů se dokonce jedna epocha pravěku nazývá dobou bronzovou. Objev bronzu znamenal velký technologický pokrok ve výrobě nástrojů, zbraní a v nemalé míře i šperků. Proti čistým kovům se bronz totiž vyznačuje vyšší tvrdostí. Dnes se bronz využívá jen pro speciální účely a v sochařství.

Cínový bronz obsahuje nejvýše 33 % cínu, přičemž součet (Cu + Sn) má být nejméně 99 %. Cínové bronzy používané technicky mají cínu méně. Struktura cínového bronzu je složitá a jen obtížně se dosáhne rovnovážného stavu. Slitiny obsahující až asi 16 % Sn se skládají při 520 °C z tuhého roztoku α. Pod touto teplotou se rozpustnost cínu v mědi zmenšuje, pod 500 °C však nenastávají téměř žádné změny. Vlivem značného rozpětí mezi likvidem a solidem nastává při normálním chladnutí značné odlučování v krystalech α, a vyrovnání struktury difuzí se dosáhne jen dlouhodobým žíháním při 550 °C až 750 °C. Slitiny obsahující méně než 10 % cínu (asi do 8 % cínu) lze zpracovat tvářením, míněno kováním.

nahoře: vědci zrekonstruovali tvář dívky z doby bronzové – jedno z pravěkých nalezišť je například Brodek u Prostějova

A když zmíněna doba bronzová, je zde i pravěká pícka na bronz...

Jak taková pícka na bronz vlastně vypadala...

Jednalo se o vyhloubenou jámu - obloženou kamenivem (kamenná vyzdívka). Kamenná vyzdívka byla směrem doprostřed obalená vrstvou na zabránění průniku vody a tato vrstva byla zase obalena vrstvou jílu, která tvořila vnitřek pece. Do pece se pro případ tavby plnila vsázka - kterou tvořilo jednak dřevěné uhlí a jednak rudy mědi. Typickým doplňkem pece byly měchy s tryskou - která vedla dovnitř vsázky - tedy směsi dřevěného uhlí. Jak již bylo naznačeno - v peci bylo potřeba dosáhnout teploty přes 500 stupňů Celsia.

Jak taková pícka na bronz vlastně vypadala...jednalo se o vyhloubenou jámu

Pojem bronz · bronz · první umělá, tj. v přírodě se nevyskytující surovina, slitina mědi s cínem, v klasické formě cca 90% mědi a 10% cínu (cín snižuje bod tání ...)

Teplota tání bronzu se pohybuje v rozmezí 913 °C až 1084 °C, přičemž obvykle se udává 950–1050 °C. Přesná teplota závisí na poměru jeho složek, především mědi a cínu. Například cínový bronz, který je běžnou slitinou, se začíná tavit mezi 950 °C a 1050 °

část 4.2men Mendělejev

Menděljevova periodická soustava prvků

sloupce - skupiny prvků v tabulce nad sebou se stejným počtem valenčních elektronů

jako valenční elektrony jsou míněny jen elektrony na vnější oběžné dráze atomu - tedy elektronové orbitální slupce

přechodné a nepřechodné kovy

KOVY

Naprostá většina prvků - kolem 80ti procent prvků je řazena mezi kovy. Mezi kovy jsou začleněny i prvky, které jako kovy nejspíš obecně vnímány nejsou.

Nicméně mezi kovy lze nalézt dvě uskupení, které by šly jako typické kovy označit.

Jedná se o usjupení (nikoli skupinu, skupina = sloupec) přechodné a nepřechodné kovy – nebo také prakovy a neokovy. Pro nepřechodné kovy, neboli neokovy se také někdy používá označení kovy - tedy kovy bez přívlastků - vlastně stejné označení jako souhrnné označení všech skupin kovů.

Tyto názvy ovšem souvisí s vnitřním uspořádání periodické soustavy prvků - možná by nebylo od věci pokusit se tyto dvě skupiny od sebe odlišit nějakým podobným - možná ještě více obecně přijatelným a názorným rozlišením.

Většina obecně známých kovů - včetně mědi, železa, zinku a zlata - patří mezi PRAKOVY, které byly objeveny a zpracovávány už v pravěku a starověku .

Mezi NOVOKOVY patří například hliník (objevený - či spíš získaný relativně nedávno - na začátku 19. století) - ale i například cín - který byl objeven, vytaven a získán již v pravěku - ale málokdy se využíval jako ryzí kov - spíš se používal vedle mědi jako druhá složka slitiny bronzu.

Mendělejevova periodická tabulka prvků – zcela zjednodušená verze

SKUPINY

(sloupce)

lehké kovy - lehké kovy – hliník Al, hořčík Mg, titan Ti, beryllium Be, lithium Li

těžké kovy – olovo Pb, chróm Cr, kobalt Co, wolfram W, měď Cu, zinek Zn, cín Si, nikl Ni

USKUPENÍ PODLE MENDĚLEJEVOVY TABULKY

DÍLČÍ USKUPENÍ

periodická soustava prvků

V periodické tabulce tvoří kovy většinu chemických prvků umístěných v levé dolní části tabulky. Od nekovů se liší schopností vést elektrický proud a teplo. Kovy lze rozdělit do skupin: alkálie, kovy alkalických zemin, přechodné kovy, dále lanthanoidy a aktinidy.

Nekovy podle Mendělejeva jsou prvky umístěné v pravém horním rohu periodické tabulky, nad konvenční čárou vedenou přes bor, křemík, arsen, tellur a astat. Patří mezi ně vodík, helium a většina prvků p-bloku.

zjednodušená Mendělejevova tabulka

KOVY, POLOKOVY, NEKOVY PODLE MENDĚLEJEVOVA

Skupina

= sloupec 1 2 3 4 atd

USKUPENÍ KOVŮ PODLE MENDĚLEJEVOVY TABULKY

skupina (sloupec) ALKALICKÉ KOVY

skupina KOVY ALKALICKÝCH ZEMIN

uskupení (příbuzné prvky v několika sloupcích) PRAKOVY (PŘECHODNÉ KOVY)

Hutní kovy podle Menděleva – výrazné kovové vlastnosti a jsou široce používány v metalurgii pro výrobu slitin. Patří mezi ně například železo, hliník, měď, zinek a také žáruvzdorné kovy jako titan, wolfram a chrom.

uskupení (příbuzné prvky v několoka sloupcích) NOVOKOVY (KOVY, NEPŘECHODNÉ KOVY)

MEZISKUPINY PODLE SPOLEČNÝCH VLATNOSTÍ

meziskupina KOVY SKUPINY ŽELEZA

železo Fe, kobalt Co, nikl Ni

neželezné kovy lze podle vlastností seskupovat do níže uvedených meziskupin

meziskupina DRAHÉ KOVY

meziskupina drahé kovy

zlato Au, stříbro Ag, platina Pt, osmium Os

meziskupina BAREVNÉ KOVY

meziskupina barevné kovy

měď Cu, hliník Al, zinek Zn, olovo Pb, cín Sn

meziskupina LEHKÉ KOVY

hliník Al, hořčík Mg, titan Ti, beryllium Be, lithium Li

meziskupina TĚŽKÉ KOVY

olovo Pb, chróm Cr, kobalt Co, wolfram W, měď Cu, zinek Zn, cín Si, nikl Ni

podle teploty tavení

meziskupina VYSOKOTAVITELNÉ KOVY Wolfram W, molybden Mo, tantal Ta, niob Nb

podle teploty tavení

NÍZKOTAVITELNÉ KOVY zinek Zn, cín Sn, olovo Pb, antimon Sb, bizmut Bi ,kadmium Kd

část 4.3at

XAZ Bohrův planetární model atomu

Atom se skládá z „obalu“ a „JÁDRA“ - přičemž naprostá většina hmotnosti a energie je soustředěna v jádře.

Jádro tvoří PROTONY/jejich počet je vyjádřen protonovým neboli atomovým číslem Z jako základ/ a dále jádro tvoří NEUTRONY - teoreticky vyjádřené neutronovým číslem N - to se ale příliš nepoužívá - spíš se používá součet protonového a neutronového čísla zvané nukleonové číslo A = N + Z

XAZ Bohrův elektronový „planetární“ model atomu

Počet elektronů v atomu je obvykle roven počtu protonů v jádře atomu, což se shoduje s atomovým číslem prvku. Tento počet určuje, o jaký prvek se jedná. V elektricky neutrálním atomu je tedy počet elektronů v obalu stejný jako počet protonů v jádře.

Bohrův planetární model atomu je názornější než orbitálový či orditronový model, zde je tedy uveden tento planetární model.

sloupce - skupiny prvků v tabulce nad sebou se stejným počtem valenčních elektronů

jako valenční elektrony jsou míněny jen elektrony na vnější oběžné dráze atomu - tedy elektronové orbitální slupce

část 5

Metalurgie Plutonie

Vladimir Afanasjevič Obručev - Plutonie

Román Obručev napsal v roce 1915 v malé dače poblíž Charkova. Román ztvárńuje podobné téma, jako romány Julese Verna Cesta do středu Země a román Conana Doyla „Ztracený svět“nebo český film „Cesta do pravěku“ - tedy téma cesty do dávných geologických období Země, kde žijí dávno vyhynulí tvorové a roste zcela jiná vegetace.

Plutonia byla také přetvořena jako komix na zadní stránce tuším Sedmičky pionýrů - a přesně si vzpomínám jak jsem by na zadním sedadle Oktávky „přistižen“ jak čtu dílko autora a ruskojazyčně znějícím jménem. Bylo to u Bílovické cihelny a mohl být rok 1976.

K ději románu...

Loď „Polární hvězda“ vyplouvá z přístavu Petropavlovsk Kamčatskij a cetou přes Beringovou úžinou loď vyzvedne důlního inženýra z Jekatěrinburgu, Yakova Grigoryevicha Maksheeva, který hledal zlato na Čukotce, z čehož plyne, že významným tématem knihy bude rovněž matalurgie.

V polárních oblastech se účastníkům expedice zcela neočekávaně sestoupit o mnoho kilometrů níže do vnitřní Země, kde jako by vše bylo na ruby - a tuto vnitřní Zemi badatelé pojmenují jako Plutonii a slunce Plutonie - což je vlastně zemské jádro - získá název Pluto.

Dále trocha metalurgie...

Účastníci expedice objevují obrovské rudné bohatství Plutonie - ložiska magnetické železné rudy, olivín (Olivín je horninotvorný minerál silikátové třídy. Ortokřemičitan hořčíku a železa ostrovní struktury. Obsah železa a hořčíku kolísá mezi extrémními členy izomorfní řady olivínu: forsterit Mg 2[SiO 4 ] a fayalit - Fe2 [SiO4]. Olivín tvoří hlavní a ultrabazické vyvřeliny a je velmi běžným minerálem v zemském plášti).olivín rozptýlený niklovým železem[36], olověné rudy, zejména olověný lesk,(Galena (z latiny. galena — olověná ruda, Plinius starší, asi 23-79 př. n. l. n. j.) — šedá, křehká s kovovým leskem těžkého minerálu, z třídy sulfidů a sulfosolů. Chemický vzorec PbS. Hlavní ruda pro olovo. Často se vyskytuje ve formě zrnitých hmot nebo krychlových krystalů. Je přítomen především v hydrotermálních ložiscích a jako náhrada rudy ve vápencích/dolomitových horninách.)

část 6

Jules Verne – Cesta do středu Země

Cesta do středu Země nebo také jen Do středu Země (1864, Le voyage au centre de la Terre) je dobrodružný scifi román francouzského spisovatele Julesa Verna. Autor ve svém druhém románu z cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires) líčí fantastickou cestu třech odvážlivců, německého přírodovědce a profesora mineralogie Otty Liddenbrocka, jeho mladého synovce Axela a jejich islandského průvodce Hanse Bjelkeho do středu Země (což je místo v hloubce asi 6 378 kilometrů kolmo pod povrchem naší planety).

Vyprávěčem je šestnáctiletý Axel. Nápad podniknout cestu se dostavil v neděli 24. května roku 1863, kdy profesor Liddenbrock náhodu objeví zašifrovaný dokument islandského alchymisty ze 16. století Arneho Saknussemma. Podaří se mu text psaný runovým písmem rozluštit a zjistí, že Saknussemm v dokumentu tvrdí, že sestoupil do středu Země. Profesor okamžitě zorganizuje výpravu na Island, protože podle Saknussemma je vstupní místo pro cestu do podzemí v jednom ze tří kráterů vyhaslé islandské sopky Snæffelsjökull, a to v tom, na nějž dopadne posledního červnového dne stín horského štítu Scartarisu.

Po určení správného kráteru začala výprava sestupovat do zemských hlubin. Světlo cestovatelům zajišťovaly elektrické lampy a před žízní je zachránila nalezená podzemní řeka.

Malá odbočka k zmíněným lampám.

Ruhmkorffovy lampy (speciální druh výbojek) jsou zmíněny ve sci-fi románu Julese Verna Cesta do středu Země - a tyto svítidla byly založeny na Ruhmkorffových indukčních cívkách, ale lampy přímo nebyly vyvinuty samotným Ruhmkorffem.

Heinrich Daniel Ruhmkorff

Ruhmkorffův induktor (nebo cívka) je historický transformátor, který ze stejnosměrného proudu (DC) generuje vysokofrekvenční pulzy vysokého napětí, klíčový pro rozvoj elektrotechniky v 19. století, používal se v X-ray zařízeních, rádiových vysílačích a pro pokusy s výbojovými trubicemi (např. Geisslerova trubice).

Ruhmkorffova lampa

Funguje na principu rychlého přerušování primárního DC proudu pomocí Wagnerova kladívka, což vytváří měnící se magnetické pole, které v sekundární cívce s mnoha závity indukuje vysoké napětí.

Ruhmkorffova cívka – Blog iDNES.czz

Opět román...

Za dvacet dní ušli asi 130 kilometrů a ocitli se v hloubce kolem 24 kilometrů. Devátého srpna učinili cestovatelé neuvěřitelný objev. Zhruba v hloubce 55 kilometrů pod zemským povrchem vstoupili do gigantické dutiny osvětlené jakousi elektrickou září (kterou Verne přirovnával k záři polární), ve které bylo obrovské podzemní moře. Na jeho březích výprava nalezla les obrovských hub a mnoho dávno vymizelých druhohorních a třetihorních rostlinných i živočišných druhů. Cestovatelé si postavili vor a 13. srpna se vydali na plavbu, při které mohli pozorovat zápas ichtyosaura s plesiosaurem.

Za týden urazili více než 400 kilometrů a o pět dní později odhadovali, že již propluli pod Anglií a Francií (celé moře bylo nakonec široké téměř 900 kilometrů). Po přistání na druhém břehu nalezli dokonce skupinu mastodontů, které sledoval pračlověk vysoký asi 12 stop (tj. 3,6 metru). Cestovatelé zde také objevili Saknussemmovo znamení, ukazující další cestu do podzemí. V té jim však bránil zával, který se pokusili odstřelit pomocí střelného prachu. Před výbuchem odpádlovali na moře, ale exploze byla větší, než očekávali. Vor byl uvolněným proudem vody vehnán do velké pukliny, po určité době se dostal do komína plného stoupající vody a magmatu a nakonec byl 28. srpna vyvržen na zemský povrch. Cestovatelé brzy zjistili, že se z hlubin Země dostali vedlejším kráterem sopky Stromboli na Liparských ostrovech severně od Sicílie, a s velkou slávou se vrátili domů.

(Wikipedie upraveno)