Mikroregion Balkán a geologické toulky kolem Berounky

Toulky mikroregionem Balkán a zejména údolím Berounky s četnými nalezišti zkamenělin. A také geologická mapa Českých zemí. Rozcestník metalurgie - přehled kovů.

OBSAH

RPG rozcestník paleontologie, geologie a petrologie

G geologové

okruh 1 a 2 geologické toulky

1rak Rakovník a Balkán
Rakovnický kraj a Rakovník
MVV Čechův mlýn
Mikroregion Balkán

část 1. geologická období Země / část A sedimenty

popisek značení

PRVOHORY A.IVprvohory (značení na mapě) = 1.4(4=prvohory na mapě upraveno)?(neidentifikovaná číslice)1(prvohory vlastní značení) = 1.4?1 = A.IV

1.4?1ž přídomek ž = život (např. obří vážka pochází z prvohor – číslice 4 (v původním značení IV) za desetinou čárkou - pro prvhory na mapě, a 1 – tedy třetí a poslední číslice za destinou čárkou rovněž prvohory – vlastní značení)

A) USAZENINY
A. V. KRYSTALICKÉ BŘIDLICE / prahory a starohory
PREKAMBRIUM (nadobdobí) HADAIKUM (nejstarší období - eon) - 4600 mil až - 2500 mil. let)
PREKAMBRIUM ARCHAIKUM / PRAHORY -4000 až -2800
PREKAMBRIUM PROTEROZOIKUM / STAROHORY -2500 až - 96 miliónů A. IV prvohory
FANEROZOIKUM/ŽIVOHORY - PALEOZOIKUM/PRVOHORY - 539 až - 47 mil
F/Ž - P/P - KAMBRIUM - 550 mil až - 485 mil
lokalita lůmek Luh u Berounky - naučná stezska Po stopách trilobita Skryje
F/Ž - P/P - ORDOVIK - 487 mil až - 443 mil
lokalita Radeč - Křivoklátská vrchovina
F/Ž - P/P - KARBON - 359 mil až - 299 mil
část 1.1 (odkaz O1) Jak vznikalo uhlí?
část 1.1ž neboli 1.1A41 - Obří vážka z karbonu
malá odbočka do čtvrtohor - Střelická bažinka
F/Ž - P/P - PERM - 299 mil až - 252 mil
část ž1.3 (vsuvka v sedimentech/usazeninách A/1) na téma živé organismy

ž 1.3.1 jak vznikl živivot?
ž 1.3.2 život a bílkoviny
ž 1.3.3 geologie a filozofie
dualismus
Gottfried Leibntz (geolog, filozof, matematik) – odkaz matematika A11V integrální a diferenciální počet, nádraží a vlak (matematika AV, Ohmův zákon 2 a 5 – elektrotechnika a matematická funkce)
Denis Diderot. Le Rêve de d’Alembert

A/ usazeniny – pokračování
A. III druhohory
část 1.3ž - Kdy vznik život?
FANEROZOIKUM/ŽIVOHORY - MEZOOIKUM /DRUHOHORY - 539 až -252 mil
F/Ž - M/D - TRIAS - 252 mil až -200 t
F/Ž - M/D - JURA - 200 mil až -200
část 1.432žd dinosauři
F/Ž - M/D - KŘÍDA -145 mil až - 79 mil
lokalita křídové skály u města Sassnitz
A. II. třetihory (terciér)
Austrálie - výlet do třetihor
FANEROZOIKUM/ŽIVOHORY - KENOZOIKUM / NOVOHORY - STARŠÍ TŘETIHORY/ PALEOGÉN -66,0 – 23,0 mil
FANEROZOIKUM/ŽIVOHORY - KENOZOIKUM / NOVOHORY - MLADŠÍ TŘETIHORY/ NEOOGÉN -23,0 – 2,58 mil
lokalita Rieský kráter v Bavorsku
A. I. čtvrtohory (kvartér)
Diluvium (starší sedimenty - zpevněné náplavy) = Pleistocén (starší čtvrtohory)
Alluvium (mladší sedimenty) = Holocén (mladší čtvrtohory) = Antropocén / éra člověka (v nejširším pojetí - ) - pak by zahrnoval i PALEOLIT, NEOLIT, CHALKOLLIT - dobu bronzovou viz část 4.1 metalurgie neželezných kovů, v užším smyslu by ANTROPOCÉN začínal počátkem zemědělství v neolitu, v nejužším smyslu pak rokem 1610
A5 = 1.5 sedimenty-rozdělení
klastické usazené horniny
A6 = 1.6 klastické horniny úlomkovité
neklastické usazené horniny
A7 = 1.7 chemické (chemogení, minerální)
evapority (usazeniny z vypařování): vznikají v uzavřených mořských zálivech nebo slaných jezerech - sůl, sádrovec
karbonáty (vápence a dolomity)
železité a manganové rudy
křemité usazeniny
tmely - což jsou sekundární chemogenní složky klastických sedimentárních hornin, které vznikají během procesu diageneze (zpevňování) a spojují jednotlivá klastická zrna (úlomky hornin a minerálů) dohromady
A8 = 1.8 biochemické organogenní sedimenty
organické křemité (křemelina)
organické vápenité (organický vápenec, křída, korálové útesy)
AB = 2.5 sopečné klastické horniny
pyroklastika - z materiálu vyvrženého při erupci
tufity (sedimenty A - sopečné vyvřeliny B)
tufy (zpevněné)
sopečné brekcie a aglomeráty (větší úlomky)
sopečné klastické usazeniny AB zde ovšem řazeny jako část 2.5

M = 1.9 metamorfóza, metamorfované horniny

B = část 2 = část 2.B sopky, vyvřeliny, vulkanické, výlevné, magmatické horniny část 2.1 sedimenty versus vyvřeliny - dvě horniny a zeminy ve svrchní části Země odlišného původu, 2.11 prvohorní sopky, 2.13 třetihorní sopky
část 2.2 geologické toulky po Jeseníkách / Venušina sopka
část 2.3 kaolín, lanovka z kaolínového lomu Maršov – Veverská Bítýška
část 2.4 Středočeský Pluton
část 2.5 sopečné klastické horniny AB zařezny zde jako část 2.5

B4met = 2.9 met kovy vzniklé sopečnou činností

část 3

Horopis, geomorfologie ČR

okruh 4 a 5 metalurgie

RM rozcestník metalurgie, přehled nekovů (plutoniidů) a kovů

4RM Rychlé Šípy v Údolí záhad a dům s zlatodolem
zlato v České republice – rýžování zlata na Otavě
další drahé kovy – stříbro, platina, osmium
drahé minerály – diamanty, drahokamy, polodrahokamy
nitinol a flexinol – kovy s pamětí
elekromagnetická indukce a indukční pec na bronz

část 4akrymmol krystaly minerálů versus molekuly

část 4 prvky v geologii

část 4.1met Metalurgie neželezných kovů – zejména mědi, cínu, zinku, bronzu a mosazi

část4.1metpre – původ kovů

část 4.1 cínové doly Pernink

část 4.1metpre - původ kovů

část 4.12 Příbram – stříbro a olovo

Kutná Hora – Vlašský dvůr a Mincmistrovský dům

část 4.2men Mendělejev – periodické tabulka prvků

část 4.3 planetární model atomu

část 5

Metalurgie Plutonie

Vladimir Afanasjevič Obručev - Plutonie (recenze románu)

část 6

Jules Verne – Cesta do středu Země

RPG

Rozcestník paleontologie, geologie, petrologie

Geologie je přírodní věda zkoumající Zemi – její složení, stavbu, historický vývoj a procesy probíhající uvnitř i na povrchu, jako je desková tektonika, vznik hornin, minerálů a půd. Zkoumá neživé procesy ve vesmíru, poskytuje informace o evoluci života, klimatu, zdrojích surovin a rizicích (např. sesuvy). Spadá sem mnoho disciplín, jako je mineralogie, petrologie, geofyzika, paleontologie a další, a je klíčová pro pochopení naší planety.

Paleontologie je věda studující život v minulých geologických obdobích na základě fosilií (zkamenělin), které jsou pozůstatky nebo stopy dávných organismů dochované v horninách. Zkoumá vývoj života, pravěké rostliny a živočichy, pomáhá datovat horniny a pochopit změny prostředí na Zemi a přispívá k vyhledávání nerostných surovin. Je to interdisciplinární obor na pomezí geologie a biologie. Studuje se na univerzitách, například na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Co paleontologie zkoumá:

Fosilie: Zbytky kostí, zubů, schránek, otisky, ale i stopy (stopy, žíly, koprolity).

Vývoj života: Evoluci organismů od nejstarších dob až po období před vznikem člověka.

Dílčí obory paleotologie:

Paleoekologie: Dávné životní podmínky, prostředí a ekosystémy.

Biostratigrafie: Využití fosilií pro určení stáří horninových vrstev.

Systematická paleontologie: Klasifikace fosilií (mikrofosilie, rostliny, bezobratlí, obratlovci).

Tafonomie: Proces vzniku fosilií.

Biostratigrafie: Pomáhá geologům při průzkumu ložisek ropy, zemního plynu a uhlí (biostratigrafie).

Petrologie je geologická věda studující horniny – jejich vznik (petrogeneze), složení (petrochemie, mineralogie), strukturu, vlastnosti a výskyt, tedy procesy přeměn a vztahy mezi horninovými typy, které tvoří zemskou kůru. Věda se dělí na popisnou část (petrografii), která horniny klasifikuje, a genetickou část, která se zabývá procesy jejich formování, což zahrnuje magmatické, sedimentární a metamorfované horniny. Vznikla v 19. století s rozvojem mikroskopie. Pro moderní výzkum využívá metody jako polarizační mikroskopii, rentgenovou difrakci, elektronovou mikroskopii a chemické analýzy.

Dílčí obory:

Petrografie: Popis hornin, jejich minerálního složení a stavby, vč. mikrostruktur.

Petrogeneze: Studium vzniku hornin (magmatických, sedimentárních, přeměněných).

Petrochemie: Zkoumání chemického složení hornin a rozložení prvků.

Strukturní petrologie: Analýza deformací a orientace hornin (např. vrstevnatost, břidličnatost).

Experimentální petrologie: Simulace horninotvorných procesů v laboratoři.

Vztah k jiným oborům:

Mineralogie: Horniny se skládají z minerálů, petrologie studuje minerály v kontextu celých hornin.

Geologie: Petrologie je klíčovou součástí geologie, zkoumá litosféru a geologické procesy.

Pedologie: Nauka o půdě.

Orologie - věda která se zabývá studiem hor. Její součástí jsou dílčí vědní obory, jako je orografie (studium horopisného systému), seismologie (studium zemětřesení) a glaciologie (studium ledovců).

Hydrologie - hydrogeologické posudky pro studny a vrty, zasakování dešťových vod u novostaveb, Čističky odpadních vod (ČOV) a jejich schválení, Inženýrskogeologický průzkum pro zakládání staveb.

Indonésie - sopečné jezero Lake Linow

Kateřina Smid

JEZERO LINOW
je sopečné jezero, které se nachází asi 30 km od Manada - hlavního města provincie Severní Sulawesi na ostrově Sulawesi v Indonésii. Několik hydrotermálních průduchů chrlí horký plyn z okrajů a hlubin jezera. Měnící se chemické složení jezera způsobuje často se měnící barvu vody - od červené, tmavě zelené, a dokonce až po tmavě modrou.
Někde jsem se dočetla, že „návštěvu doprovází také silný zápach sirovodíku, na nějž zapomenete při návštěvě místní kavárny."...
...tak doprovází, ale ROZHODNĚ NEZAPOMENETE!!!

21. prosince 2025 v 12:58, příspěvek archivován: 23. prosince 2025 v 13:31

29 4

Jezero Linow je sopečné jezero, které se nachází asi 30 km od Manada - hlavního města provincie Severní Sulawesi na ostrově Sulawesi v Indonésii. Několik hydrotermálních průduchů chrlí horký plyn z okrajů a hlubin jezera. Měnící se chemické složení jezera způsobuje často se měnící barvu vody - od červené, tmavě zelené, a dokonce až po tmavě modrou. Návštěvu údajně doprovází také silný zápach sirovodíku, na nějž zapomenete při návštěvě místní kavárny....

G – geologové

Ferdinand Stoliczka(*1838 +1874), český cestovatel, geolog a paleonoolog. Proslul svými výzkumy zvláště v Indii. Zemřel na vědecké výpravě.

Akademie věd ČR

Akademie věd ČR, Národní 1009/3, Praha 1, Staré Město, 117 20 Praha GPS 150.081605, 14.414645

Alois Zátopek (*1907 + 1985), český geofyzik; prof. UK, člen korespondent (1953), akademik ČSAV (1968). Zabýval se zejména obecnou geofyzikou, tektonofyzikou, seizmikou, fyzikou zemského nitra a geofyzikálními syntézami. Vypracoval seizmický obraz čs. území; významná byla jeho pedagogická činnost. Laureát státní ceny (1957), Řád práce 1967).

2026 leden Česko zasáhlo několik zemětřesní

James Hutton

James Hutton (14. června 1726, Edinburgh – 26. března 1797) byl skotský geolog s přívlastkem „otec moderní geologie“. Bydlel na různých místech Británie - dlouhodobě je však spojen se skotským městem Edinburgh (1767–1797).

Jeho dílo a bádání se dá rozčlenit na tři témata...
- podloží zemědělské
- svědectví skal
- teorie země

Podloží zemědělské půdy

Raný zájem Jamese Huttona geologii probudily jeho zemědělské aktivity - související s vlastním hospodařením na rodinných zemědělských farmách. V roce 1753, když mu bylo něco přes dvacet a začal farmařit - napsal v jednom z dopisů „že si velmi zamiloval studium zemského povrchu a s úzkostlivou zvědavostí hleděl do každé jámy, příkopu nebo koryta řeky, které mu stálo v cestě.“

Huttonovy farmy se nacházejí v terénu plném protikladů – což pravděpodobně neuniklo jeho bystrému pozorovacímu smyslu. Sám se přímo podílel na čištění, obdělávání a odvodňování své nížinné farmy, což mu poskytlo příležitost pozorovat povahu půdy a hornin. Jak nám vypráví mladý farmář Playfair, Hutton si všiml, že: „Velká část současných hornin se skládá z materiálů vzniklých rozpadem těl, živočišných, rostlinných a minerálních, starších formací.“

Z biografie Johna Playfaira je zřejmé, že Huttonovy myšlenky se začaly v roce 1760 spojovat a formovat Teorii Země. Zatímco se ještě věnoval zemědělství, podnikl v roce 1764 s Georgem Clerkem-Maxwellem geologickou cestu po severním Skotsku.

James Hutton a Edinburg 1770

Svědectví skal

Pro Huttona byly kameny: „Boží knihy napsané Božím vlastním prstem.“

Neúnavně a metodicky zkoumal svědectví hornin. Jeho rozsáhlé cesty po Británii měly vždy geologický účel. Během třiceti let namáhavého cestování a terénního pozorování dokázal získat detailní a pozoruhodné znalosti o horninách a jejich rozšíření na Britských ostrovech, a tak si utvořit představu o jejich geologickém složení. Tyto znalosti doplnil rozsáhlým čtením zpráv objevitelů o jiných zemích a kontinentech. Playfair zaznamenává, jak Hutton:

„nikdy nepřestal studovat přírodní historii zeměkoule s cílem zjistit změny, které se odehrály na jejím povrchu, a odhalit příčiny, které k nim vedly…“

Ve Skotské vysočině si všiml, že přes metamorfované svory proráží žulová žíla, což poukazovalo na to, že žula musela být někdy roztavena a jako tavenina pronikla přes vrstvy svoru. Podobné průniky magmatu přes vrstvy sedimentů našel i okolo Edinburghu.

Teorie Země

Větší část naší pevniny, ne-li celá, byla vytvořena přirozenými procesy na této planetě; ale aby se tato pevnina stala trvalým útvarem, odolávajícím působení vod, bylo zapotřebí dvou věcí:

Za prvé - zhutnění hmot tvořených shluky sypkých nebo nesoudržných materiálů.

Za druhé, zdvih těchto zhutněných mas ze dna moře, místa, kde se shromáždily, do stavů, ve kterých nyní zůstávají nad hladinou oceánu.

James Hutton institut si roku 2026 si připomněl 300 let od narození Jamese Huttona – skotského osvícenského polyhistora, jehož zvědavost v tomto oboru ho dovedla k radikálnímu poznání: Země je živoucí dynamický systém, který se neustále obnovuje.

Od půd, o které se staral jako farmář, až po horniny, které četl jako vědec, Hutton propojil procesy napříč pevninou, vodou a časem.

Dnes Institut Jamese Huttona nese toto systémové dědictví dál – kombinuje výzkum světové úrovně v oblasti půd, plodin a životního prostředí, aby pomohl Skotsku a světu pěstovat potraviny udržitelným způsobem a moudře hospodařit s přírodou. Přidejte se k nám při oslavách Huttonových třístých výročí a při jeho narozeninách, 3. června 2026, dosáhneme vrcholu.

Déodat de Dolomie francouzský učenec a mineralog Gortys, Mušov, Stradonice – ztracená města pravěku a starověku, Řecko, Itálie, část 4 Dolomity (jižní Tyrolské vápencové Alpy) – Blog iDNES.cz

Doc. Ing. Jiří Králík, CSc. (1933–1986) - český geolog, mineralog a pedagog, který působil na Vysoké škole báňské v Ostravě (dnes VŠB-TUO).Odborné zaměření: Specializoval se na mineralogii a petrografii sedimentárních hornin.Hlavní přínos: Proslavil se zejména výzkumem tzv. tonsteinů (kaolinizovaných vulkanických tělísek) v Ostravsko-karvinském revíru. Jeho práce zásadně přispěla k řešení praktických geologických a stratigrafických problémů při těžbě černého uhlí.

Králíkit – nově oběvený a definovaný minerál - rozšířil dosavadní seznam minerálů Zemi, kterých je 6213. Nalezen byl v hlubinách dolů na solných krápnících, které vznikají v místech, kde do důlních prostor prosakuje slaná voda z nadložních hornin. Minerál byl identifikován při shromažďování podkladů pro knížku o minerálech ostravsko-karvinských dolů Geologové na Ostravsku objevili nový minerál – Králikit – seznam.zprávy. Podle zařazení by se mělo jednat o A8 = 1.8 biochemické organogenní sedimenty -> organické křemité (křemelina) ->organické vápenité (organický vápenec, křída, korálové útesy) – což ovšem není potvrzeno. Nachází se na krystalech kamenné soli, je průhledný a splývá s podkladem. Chemické složení: chlorid, konkrétně přirozená forma dihydrátu chloridu. Příklad chloridu: chlorid vápenatý dihydrát (CaCl₂ ⋅ 2H₂O).

okruh 1 a 2 geologické toulky

Mikroregion Balkán a geologické toulky kolem Berounky

1rak Rakovnický kraj

mapa krajů v Čechách ustanovených ve středověku

Rakovnicko je oblast v západní části středních Čech, historicky známá jako Rakovnický kraj již od 13. století. Kraje byly zrušeny roku 1849, vrchnostenská správa – kterou nahradily okresy již o rok dřív. O Čáslavi – hrádku a územní správě Českého státu – Blog iDNES.cz Dnes jde o okres Rakovník s centrem v královském městě Rakovník, které leží 40 km západně od Prahy. Oblast je známá chmelnicemi, historickými památkami a přírodou (Křivoklátsko).

Ve třináctém století původní hradiště s hliněnými valy a dřevěnými palisádami začaly nahrazovat kamenné hrady – jednak šlechtické, ale především královské. Významnou oblastí se značným počtem královských hradů se stala například oblast královského loveckého hvozdu v okolí Berounky.

Křivoklát

Jedním z mnoha budovaných královských hradů může být například zmíněn Křivoklát Chalupa v Kameničkách, stolařská dílna Světnov – část 6.1 hrad Křivoklát – Blog iDNES.cz.

Řeka Berounka se při cestě od Prahy stáčí od hlavní trati ve směru na Plzeň k severu do hvozdů křivoklátských – a branou ke zkoumání údolí Berounky může být například město Rakovník. I když pravda – Rakovník přímo u Berounky přímo neleží – ale je takovým místním dopravním uzlem – a lze zde i poobědvat... Cesty elektrické energie 5 – elektřina v bytě a na cestách – část 5r – toulky po Rakovnicku – Blog iDNES.cz .

MVV Čechův mlýn

K elektrafikaci údolí Berounky výraznou měrou přispěla například Malá vodní elekrárna Čechův mlýn.

MVE Čechův mlýn

Elektrárna Čechův mlýn ve 30tých letech prošla rekonstrukcí – a mlýnské kolo nahradily patrně dvě Peltonovy turbíny.

Sdružení obcí mikroregionu Balkán je dobrovolný svazek obcí v okresu Rakovník, jeho sídlem jsou Slabce a jeho cílem je celkový rozvoj mikroregionu. Mikroregion sdružuje celkem 10 obcí a byl založen v roce 1999.

občerstvení u Skryjského mostu a zámek Hřebečníky

Navrátilcům z 1. světové války zdejší krajina připomněla krajinu kterou poznali na frontě v Srbsku – tedy Balkán. Zmíněn být může například zámek Hřebečníky (byť nějakou výstavností nevyniká). Možná nejmalebnější prostředí by se našlo kolem řeky Berounky – kde jsou četná naleziště zkamenělin – je na místě si tedy připomenout geologická období, kterými procházela Země. Mile překvapí třeba občerstvení U Skryjského mostu – mimochodem až sem zde kdysi byla projektována Lánská koněspřežka.

Pro turisty jsou ovšem největším lákadlem geologická a paleontologická naleziště – je tedy na místě si připomenout dávná geologická období...

část 1 geologická období Země – prahory, starohory, prvohory, druhohory, třetihory, čtvrtohory / část A sedimenty-usazeniny

Geologická období Země a sedimety (usazené horniny) je prakticky to jedno samé... Snad s vyjímkou prahor a starohor – dvě velmi dávná období země – která z hlediska usazených hornin lze označit jako krystalické břidlice. V geologii se termín „sediment“ používá pro usazené horniny a materiály na povrchu či pod povrchem země. Usazenina je prakticky totéž - možná poněkud obecnější - lze použít pro cokoli, co se usadilo, ať už jde o písek na dně řeky, bahno v jezeře nebo prach na nábytku. Svrchní část Země je složená z částic pevných látek, které se vlivem tíže usadily na dně prostoru naplněného zemskou atmosférou.

A5 = 1.5 sedimenty-rozdělení
klastické usazené horniny
A6 = 1.6 klastické horniny úlomkovité
neklastické usazené horniny
A7 = 1.7 chemické (chemogení, minerální)
evapority (usazeniny z vypařování): vznikají v uzavřených mořských zálivech nebo slaných jezerech - sůl, sádrovec
karbonáty (vápence a dolomity)
železité a manganové rudy
křemité usazeniny
tmely - což jsou sekundární chemogenní složky klastických sedimentárních hornin, které vznikají během procesu diageneze (zpevňování) a spojují jednotlivá klastická zrna (úlomky hornin a minerálů) dohromady
A8 = 1.8 biochemické organogenní sedimenty
organické křemité (křemelina)
organické vápenité (organický vápenec, křída, korálové útesy)

sedimentární horniny podrobněji pojednány v části 1.5 (rozdělení) – a v následujících částech jendnotlivé druhy sediměntů 1.6 úlomkovité, 1.7 minerální, 1.8 organické a 2.5 sopečně-sedimentálnílní úlomkovité >

Ale zemi netvoří jen usazeniny - ale i vyvřeliny - hmota která pronikla z hlubin Země sopečnou činností. Sopečnou činností se ovšem zabývá část „2“ neboli „B“ geologických toulek.

Ale jak například rozlišovat objekty geologického zájmu- od celku, přes jednotlivosti po jejich komponenty?

3 Rock (skála) - například pískovec, nebo uhlí jako usazeniny - žula, čedič, znělec jako vyvřeliny

2 Substance, mineral, molecule, grouping of molecules (amorfní nebo krystalické látky, minerály, skupiny či krystaly molekul, molekuly)

1 Element, atom (prvek, atom) - např. sodík, draslík vápník

geologická mapa střední Evropy

geologická mapa Čech a Moravy

Země vznikla asi před 4,5 miliardami let, což je docela dlouhá doba, takže je praktické tento časový úsek rozdělit na éry a periody. Život na Zemi vznikl asi před 4 miliardami let a tehdy také začalo období zvané prahory. První mnohobuněčné organismy se tu objevily ve starohorách, které začaly před 2,5 miliardami let, a pak přišly éry zvané prvohory, druhohory, třetihory a čtvrtohory...

Z geologického hlediska jedna věc jsou „usazeniny“ a druhá „vyvřeliny“ - kdy se mohou dostat na povrch Země horniny z velmi dávných období...

A) USAZENINY – 1A geologická období Země

Hadaikum, prahory, starohory, prvohory, druhohory, třeťihory, čtvrtohory jsou geologické éry (či éry vývoje života - což je v principu totéž) trvající milióny, či miliardy let - navazují sice na sebe - ale nepatří do téže geologické časosběrné jednotky stratigrafická stupnice (či chronostratigrafické stupnice) - buďto větší nebo menší celek - nebo jen díl. Nejdlouhodobější časosběrný úsek je „eon“, neboli věk. Rozlišují se jen čtyři chronostratigrafické věky - hadaikum - věk, který předcházel prahorám, pak prahory-archaikum, starohory-proterozikum, a pak éra fanerozikum (což by bylo možno přetlumočit do češtiny jako živohory) - epocha - která se člení na tři éry: prvohory-paleozoikum, druhohory-mezoikum (z hlediska života éra plazů), a fanerozoikum (což by bylo možno přetlumočit jako „savčí hory“) - které se zase člení na tři periody - paleogén (starší třetihory), neogén (mladší třetihory) a kvartér (čtvrtohory). Palaiós - slovo z řečtiny - označení z řečtiny pro starou část vsi dalo základ pravděpodobně pro pro samotnou paleontologii - tak pro paleozoikum (prvohory), tak pro paleogén - starší prvhory (období pradávných savců) tak paleolit - paleolit (období pračlověka).

1.1A5pre = A–V. KRYSTALICKÉ BŘIDLICE (prekambrium) – hadaikum, prahory a starohory

krystalické břidlice (nejstarší období Země) – fylit, rula, svor, hadec, krystal, vápenec

(současně část 1 geologická období země)

PREKAMBRIUM (společná epocha tří epoch) HADAIKUM (nejstarší období - eon) - 4600 mil až - 2500 mil. let
PREKAMBRIUM ARCHAIKUM / PRAHORY -4000 až -2800let
PREKAMBRIUM PROTEROZOIKUM / STAROHORY -2500 až - 96 miliónů let

Jak vznikla Zem – Neptunisté versus Plutonisté

Neptunisté

na počátku bylo jenom moře

podle „neptunistů“
se z mořské vody
začaly vydělovat
různé příměsi
tyto příměsi se shlukovaly

a tak vlastně vznikla zem...

a kdesi v hloubkách tušená pevná zem

podle „neptunistů“
spíše chladná

PRAHORY (Archaikum) -4 miliardy až -2,5 miliard let

původních hornin z této doby máme velmi málo (nejstarší dochované nezměněné horniny jsou staré 4,2 mld. let)

před 3,9 mld. let došlo k ochlazení, objevila se kapalná voda a s ní i první život

v atmosféře byl methan a amoniak (jako na Venuši)

před 3,7 mld. let začala fotosyntéza díky prokaryotním sinicím - v atmosféře se objevil první kyslík a z této doby pochází také páskované železné rudy

STAROHORY (Proterozoikum) -2 miliardy až -550 milionů let

90 % povrchu Země byly oceány

usazování břidlic a vápence

první eukaryotní buňky

společenstvo Ediakara – mnohobuněčné organismy bez pevné schránky (zachovaly se jen otisky měkkých tkání), chybí jim znaky, podle kterých bychom je zařadily do určité skupiny

dva kontinenty: Rhodinie, Pannotie

A – IV. PRVOHORY (Paleozoikum) -550 miliony až -250 milionů let

Algonkium je starší geologický název pro období starohor (proterozoika), případně pro jeho nejmladší část v oblasti severoamerického kanadského štítu. Spadá do eonu proterozoika, které trvalo přibližně od 2,5 miliardy do 542 milionů let před současností.
Kambrium je první perioda prvohor (paleozoika), která začala přibližně před 541 miliony let a skončila před 485 miliony let. Toto klíčové geologické období je proslulé takzvanou kambrickou explozí, během které došlo k náhlému a masivnímu rozvoji komplexního mnohobuněčného života v tehdejších oceánech.
Silur je třetí geologické období starších prvohor (paleozoika), které trvalo přibližně před 443 až 419 Devon – čtvrté období prvohor trval přibližně od 419 do 359 milionů let před současností.
Karbon (před 359–299 mil. let) je mladší útvar prvohor, proslulý masivním rozvojem tropických pralesů a vznikem největších ložisek černého uhlí.
Perm je posledním geologickým obdobím éry prvohor (paleozoika), které trvalo přibližně před 299 až 251 miliony let.

formoval se superkontinent Pangea

proběhla rovnou dvě vrásnění:

kaledonské vrásnění (- 450 000 000 let)- vytvořilo např. Skandinávské pohoří, Apeniny či Špicberky

prvohory (paleoziikum) geologické období zhruba v rozmezí – 550 až – 250 miliónů let

hercynské (variské) vrásnění (- 350 000 000 let) - vytvořilo např. francouzské pohoří Vogézy, belgické Ardeny či u nás v Česku Českou vysočinu (podle některých pramenů nazývaná jako Český masív – ve starší literatuře i jako Česko-německá vysočina, případně Hercynský les)

zpočátku velmi teplé klima, později však probíhaly velké klimatické a teplotní výkyvy

objevili se větší živočichové a první suchozemští obratlovci

tuto geologickou éru dělíme na dvě části a šest „geologických period“:

starší prvohory – sem spadají periody kambrium, ordovik, silur a devon

mladší prvohory – periody karbon a perm

ALGONKIUM - KANADSKÉ PREKAMBRIUM nejmladší jednotka kanadského prekambria. Termín byl dlouhá léta užíván pro různé jednotky Českého masivu. Dnes u nás užíváme označení svrchní proterozoikum nebo viz briover.

KAMBRIUM -550 milionů až -485 milionů let

eon (epocha) FANEROZOIKUM/ŽIVOHORY - éra PALEOZOIKUM/PRVOHORY - 539 až - 47 mil perioda KAMBRIUM - 550 mil až - 485 mil

kambrická exploze - velmi rychlý rozvoj mnohobuněčných živočichů a vznik mnoha nových kmenů, možná díky vyššímu množství kyslíku v atmosféře

největší rozmanitost živočichů byla v mořích - trilobiti (členovci) tvořili více než 1/2 živočichů, opakovaně se zbavovali starých schránek (“svlečky“) a vytvářeli si nové a větší z chitinu - tzn. více zkamenělin po jednom trilobitu, u nás je nejvíce nálezů v Českém Barrandienu mezi Prahou a Plzní

dále i měkkýši (hlavonožci a mlži, schránky z kalcitu a aragonitu), korýši, žahavci a velké množství bezobratlých živočichů

rostliny pouze v oceánu (sinice a řasy), ale nemáme žádné jejich konkrétní stopy

Skryje – lůmek „Luh“ u Berounky

kambrium – 550až -485 lůmek Luh u Berounky

Naučná stezska Po stopách trilobita Skryje

9. stanoviště NS Po stopách Trilobita

jak hledat trilobita aneb pozdrav ze Skryj (trilobiti: Hydrocetanus carens, Cterocephalus, Canocerypha sukan cimna, Plychopoma dubina)

další lokalita je výše uvedený lůmek ...

Luh GPS 49.9677306N, 13.7762936E (uvedeny souřadnice osady Luh, konkrétní lokalita „levobřežní lůmek Luh“ přesně nezjištěna

návštěvou Skryjí v roce 2024 se podrobněji zabývá příspěvek Po stopách trilobita aneb návštěva prvohor – tumblr.com – například všetně zmínky o hradu Týřově/

Návštěva prvohor a to nejstarší periody kambrium v nalezištích zvaných Skryjsko-týřovické kambrium, přičemž v obci Skryje je malé muzeum. Název „Cambrian“ je odvozen z latinského názvu Walesu (Cambria). Pevnou zem tehdy tvořiil superkontinent Gondwana a dále tři malé kontinenty, Laurentia, Sibiř a a Baltica, Kambrium trvalo 53,4 milionu let od konce předchozího ediakarského období před 538,8 miliony let do začátku ordoviku 485,4 milionu let.

Kambrium znamenalo hlubokou změnu v životě na Zemi:. Před kambriem byla většina živých organismů jako celek malá, jednobuněčná a jednoduchá. Zcela převládali vodní živočichové. Trilobiti byli kdysi považováni za dominantní formu života v té době, ale to se ukázalo jako nesprávné. V oceánu je mnohonásobně přesáhly další druhy členovců ale trilobiti jsou nesnáze rozpoznatelní v nalezištích skrze svoje schránky.

opět pokračování příspěvku „prvohory-paleozikum...

1.1A4 = A.IV prvohory

ORDOVIK -485 milionů až -440 milionů let

pohyb litosféry (několik cm za rok) - oddělil se kontinent Baltika (dnes Skandinávie), Laurentie (dnes část Severní Ameriky) a Sibérie (dnes Obská nížina v Rusku), poté také Gondwana (Jižní Amerika, Afrika, Austrálie, Indie, Antarktida)

mění se mořské proudy - Evropa je teplejší díky Golfskému proudu

první ryby, dále trilobiti (až několik desítek centimetrů), hlavonožci, ostnokožci, první hvězdice a medúzy

první suchozemské mechy

„ordovické vymírání“ - 80 % veškerého života vymřelo kvůli zalednění/

lokalita Radeč, Vlastecká vrchovina

Radeč – hora v ČSR v Křivoklátské vrchovině 721 m n m. Rozlehlý strukturní hřbet z ordovických křemenů a břidlic. Zalesněný. GPS: 49.8233314N, 13.6662322E ...

Českoněmecká vysočina
Česká vysočina geomorfologická provincie
Podberounská subprovincie
Brdy v širším smyslu (Brská oblast)
58 Křivoklátská vrchovina
Radeč – hřbet a kóta n.m. 723 metrů

Mezi křemičité horniny patří například buližník...

Buližník (lydit) je vžité oznsšení křemité horniny (silicitu) pocházející ze starahor, zastoupené zejména v oblasti Českého masivu. Buližník tvoří převážně krystalický oxid křemičitý ve formě křemene, chalcedonu, či opálu. Buližník má černou, nebo šedou barvu.

SILUR -440 milionů až 420 milionů let

trilobiti, láčkovci, rozvoj korálů, kostnatých ryb, paryb, dominují hlavonožci, první suchozemští živočichové (příbuzní štírů, pavouků)

první cévnaté suchozemské rostliny

DEVON -420 milionů až -360 milionů let

kolize kontinentů Laurentie a Baltiky - vznik kontinentu Laurasie

kaledonské vrásnění (Skandinávie, Skotsko, Irsko, Apalačské pohoří)

skleníkové plyny a CO2 v atmosféře - vyšší teploty, vulkanismus, kyselejší voda, schránky se rozpouští

rozvoj ryb, první obojživelníci a suchozemští obratlovci

rozšiřování suchozemských rostlin, vznik pralesů, první kapradiny a plavuně

na konci devonu opět masové vymírání (až 70 % života)

KARBON -360 miliony až -300 milionů let

až 30 % kyslíku v atmosféře - obrovské stonožky, vážky a pavouci, prosazují se obojživelníci

první nahosemenné rostliny - cykasy a jehličnany

močály...

malá odbočka do současnosti

Střelická bažinka – přírodní památka leží v nivě říčky Bobravy, byla vyhlášena již v roce 1980. Hlavním důvodem ochrany je výskyt populace čolka velkého. Bažinka údajně vznikla před zhruba v roce 1880 v souvislosti s výstavbou náspu železniční trati...

Střelická bažinka

podobný příspěvek nalezen na FCB

Das Bodetal ist es immer wieder eine Reise wert. Das Bodetal gilt als eines der tiefsten und spektakulärsten Flusstäler.

Das Kernstück bildet die 10km lange Schlucht zwischen Thale und Treseburg. Hier ragen die Felswände fast senkrecht bis zu 280 Meter in die Höhe. Es ist Heimat für seltene Tierarten, wie Wanderfalken. Es verbindet beeindruckende Natur,spannende Geschichten und sagenhafte Traditionen. Es ist also immer ein Erlebnis für jedrn Besucher, egal ob nah oder fern

Bodetal vždy stojí za výlet. Bodetal je považován za jedno z nejhlubších a nejúžasnějších říčních údolí.

Jádro tvoří 10 km dlouhou soutěsku mezi Thale a Třeseburgem. Zde skalní stěny dosahují téměř vertikálně až do výšky 280 metrů. Je domovem vzácných živočišných druhů, například sokolů stěhovavých. Spojuje působivou přírodu, vzrušující příběhy a báječné tradice. Tak je to vždy zážitek pro každého návštěvníka, ať už blízko nebo dalek

OAT of sofa (mloci) https://www.facebook.com/plugins/post.php?href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Foutofsofa%2Fposts%2Fpfbid0DNReAj494dzV4qSaJhBAryB6EZaP9A7uMogepXywM9YXbMp86sk31PD28hmgg2jcl&show_text=true&width=500

zpět karbon

část 1.1 jak vznikalo uhlí = 1.1A411

Uhlí je také sedimentární horninou – a to biologickou sedimentátní horninou – typickou s velkým obsahem uhlíku.

Černé uhlí vznikalo v prvohorách v KARBONu -360 miliony až -300 milionů let před dnešním letopočtem, v druhohorách se dařilo veleještěrům, ale pro hnědé uhlí stačilo dojít zpět - jen 66 milionů až 23 milionů let než začal dnešní letopočet - do starších třetihor, kdy Zem procházela epochou zvanou PALEOGÉN, kdy už všechno mělo jak má být, protože na hory se už dalo jezdit do Alp i Himalájí...

Rozklad kapraďorostů procesem karbonizace vytvořil ložiska černého uhlí.

krásné nálezy kapradiny „Callipteris conferta“ poskytovaly snadno permské břidlice Košťálov u Semil

Před miliardami let - v době které geologové říkají karbon, rovník probíhal Evropou. V dusném, vlhkém, jakoby skleníkovém ovzduší se dařilo mohutným přesličkám, kapradinám a plavuním. I rostlina má konec života. Mrtvé kmeny pralesů padaly do bažin, močálů a slatin a pradávná moře na ně nanesla vrstvy bahna a písku.

ČERNÉ UHLÍ

KARBON -360 miliony až -300 milionů let

až 30 % kyslíku v atmosféře - obrovské stonožky, vážky a pavouci, prosazují se obojživelníci

první nahosemenné rostliny - cykasy a jehličnany

Pod nesmírným tlakem ztvrdly na černý kámen. Jejich těla se prouhelňovala. Z těch kmenů které ležely pod zemí nejdéle vzniklo nejkvalitnější uhlí antracit. O málo mladší je černé uhlí.

HNĚDÉ UHLÍ, LIGNIT, RAŠELINA

Mladá uhlí se tvořila v pozdější době zvané perm. Nejstarší z nich je hnědé uhlí, pak lignit a nakonec rašelina.

hnědé uhlí Cesty elektrické energie 2E – hnědouhelné elektrátny na Mostecku – část HUMO-GEO – hnědé uhlí geologicky – Blog iDNES.cz
čené uhlí s Cesty elektrické energie 2 a Ohmův zákon 2, černouhelná elekrárna Oslavany – Blog iDNES.cz

Pod nesmírným tlakem ztvrdly na černý kámen. Jejich těla se prouhelňovala. Z těch kmenů které ležely pod zemí nejdéle vzniklo nejkvalitnější uhlí antracit. O málo mladší je černé uhlí.

Ruhrská pánev, Vestfálská pánev – svrchnokarbonská kamennouhelná paralitická pánev v NSR, na pravém břehu Řýna i přítoku Ruhr, celkem s 80-65 slojemi. Jedna z nejdůležitějších evropských kamenouhelných pánví.

CEE2k – hnědo (a černouhelné) a další průmysl v Porýní, Kolín nad Rýnem – Blog iDNES.cz

1.1ž obří vážka = 1.1A41ž

Obří vážka z karbonu

Dictyoneura monyi či Meganeura monyi (starořecky : μέγα (velký) + νευρόν (žíla nebo nerv) je rod vyhynulého hmyzu z pozdního karbonu (přibližně před 300 miliony let). Patří do vyhynulého řádu Meganisoptera (také známých jako griffenflies), které jsou blízce příbuzné a podobají se vážkám a motýlicím (přičemž vážky, motýlice a meganisopterany patří do širší skupiny Odonatoptera ). Ačkoli bylo pojmenovánoněkolik druhů Meganeura, pouze jeden je nyní považován za platný: typový druh M. monyi.

Dictyoneura monyi (nyní známější pod vědeckým názvem Meganeura monyi) je druh obřího vyhynulého hmyzu z období karbonu (před cca 300 miliony let). Byl to dravý příbuzný dnešních vážek, který se vyznačoval extrémními rozměry a rozpětím křídel dosahujícím až k hodnotě 70, 75 cm.

Fosílie druhu Meganeura byly poprvé objeveny v roce 1880 v pozdně karbonských (stephanianských) uhelných nalezištích v Commentry ve Francii. V roce 1884 francouzský paleontolog Charles Brongniart popsal typový exemplář a zařadil jej do rodu Dictyoneura. Následující rok jej zařadil do samostatného rodu Meganeura, což je název, který odkazuje na síť žilek na křídlech hmyzu. Od té doby bylo objeveno několik exemplářů, ačkoli všechny nepříliš dobře zachovány a některé byly přeřazeny do jiných rodů. Rod patří do čeledi Meganeuridae, která zahrnuje další podobně obří hmyz podobný vážkám od pozdního karbonu do středního permu. Přestože se jedná o ikonickou „obří vážku“, fosílie Meganeura jsou ve srovnání s většinou jejích příbuzných špatně zachovány.

S délkou jednoho křídla dosahující 32 centimetrů, rozpětím křídel přibližně 65–75 cm a odhadovanou hmotností od 17,8 g do 100–150 g je M. monyi jedním z největších známých druhů létajícího hmyzu a je podstatně větší než největší moderní vážka, Petalura ingentissima . Na základě jiných meganeuridů by měla mít velké složené oči, které se setkávaly podél střední osy, podobně jako některé moderní vážky. Na tarsi (koncových segmentech končetin) byla vybavena velkými ostny, podobně jako u moderních odonatoptera, které by sloužily k lovu kořisti. Stejně jako ostatní odonatoptera byli i meganeuridi, jako je Meganeura , draví a jejich strava se skládala převážně z jiného hmyzu. Díky své velikosti a anatomii křídel nebyly schopny stejných náhlých změn směru jako moderní vážky a většinu času mohly trávit sezením na hřbetě, aby si správně okysličily tkáně.

Vyhynuti obřích vážek

Jak Meganeura dosáhla tak velké velikosti těla, jsou různé názory, přičemž hypotézy sahají od souvislosti s vysokým obsahem kyslíku v pozdním karbonu (ačkoli to je v rozporu s přítomností obřích meganisopteránů v pozdním permu po poklesu hladiny kyslíku) až po absenci jiných velkých vzdušných predátorů. Bylo navrženo, že vyhynutí meganisopteránů jako celku a absence podobně velkého létajícího hmyzu může korelovat s vývojem létajících tetrapodů, jako jsou pterosauři.

Ommatidia – oko hmyzu

ommatidia – jednotlivá očka tvořící složené oko hmyzu

PERM -300 milionů až 250 milionů let

kolize Laurasie a Gondwany - hercynské (neboli variské) vrásnění (vytvořilo Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky), pomalu se tvoří Pangea (jediný obrovský kontinent)

rozvoj plazů, prosazují se suchozemští obratlovci a amniota (suchozemští živočichové, kteří snášejí vejce)

cykasy, jinany a jehličnany

na konci permu došlo k hromadnému vymírání organismů na Zemi, vymřeli mimo jiné i trilobiti

na konci permu další obrovské vymírání - vymírá 95 % planktonu (základ potravní pyramidy) a 70 % suchozemských živočichů

1.3ž Kdy vznikl život

Život vznikl na zemi asi před 3.5 miliardami let

Proti dualistickým interpretacím života v antických filozofických materiálech - Demokritův život byl výsledkem vzájemného působení mechanických sil přírody. Demokritos proti proti teologismu postavil materialistický determinismus. Mechanické pojetí života bylo vlastní i materialismu 17tého a 18 století. D Düderois a J. B. R. Robier vytvořili teorii o všeobecné oduševnělosti hmoty. Rozmach k energetismu S. Alexandera aj. Dialektický materialismus ve vývoji biologie překonal nejen idealismus, ale i metafyzické, mechanické názory.

Ve zcela jiném odlišném smyslu používá pojem život tzv. filozofie života - jako syntetické iracionální síly; organon k poznání života je podle iracionalismu intuice a prožívání. Život - biologicky společnávlastnost všech organismů a schopnost produkovat sobě podobné potomstvo.

Předávání dědičných vloh na potomstvo je podmíněno molekulovým kyselinami, které jsou nositeli genetické informace. Každý organismus reaguje na vnější i vnitřní podněty; forma reakce do značné míry závisí na stupni organizace dané živé hmoty.

Život: zjednodušené schéma vývoje živých organizmů na Zemi (dle D. Attenboruogha)

David Frederick Attenborough je britský přírodovědec, popularizátor, režisér, scenárista a dokumentarista. Je spjat s popularizací přírodních krás celého světa. Jeho nejznámějším dílem je devět sérií o různorodosti života na Zemi, které vytvořil ve spolupráci s BBC.

zjednodušené schéma vývoje živých organismů na Zemi (dle D. Attenbourgha)

Prvohory: plavuně, přesličky, mechy, bakterie, jednobuněční živočichové, houby, láčkovci, ploštěnci, ramenonožci, plži, mlži, hlavonožci, kroužkovci, pavoukovci, korýši a mnohonožky. ví
Druhohory: ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci, kvetoucí rostliny...

1.3ž bílkoviny = 1.1A4 1.3ž = A.IV 1.3ž

S živými organismy úzce souvisí bílkoviny a například RNA (rubonukleová kýselina), ostatně aminokyseliny jsou i základem bílovin Myší domky od Čeňkovy pily – jak poznat bílkoviny – Blog iDNES

1.33ž geologie a filozofie

Geologie a filozofie, dualismus a determinismus

Není žádnou vyjímkou (ale ani pravidlem průnik zájmů mezi geologií, filozofií a například matematikou)

Mezi filozofickými směry alespoň dva - které vymezují různý pohled na svět - případně smysl života - dualismus a determinismus.

Samo označení dualismus je vcelku nedávného původu - i když zahrnuje i různé filozofické úvahy z dřívějška - z doby renesance a humanismu, ale i úvahy z doby starověku - tedy zejména antiky a starověku, tedy některé řecké filozofy. Označení dualismus vzniklo až na přelomu 17. a 18. století (Thomas Hyde, Pierre Bayle) a původně znamenalo dualismus náboženský, přesvědčení že skutečnost vznikla prolnutím dobra a zla. Počínaje Leibnizem se však užívá hlavně pro označení metafysického dualismu Descartova, tj. rozlišení dvou podstat, věci rozlehlé (res extensa) a myslící (res cogitans).

Ve filozofii představuje dualismus pohled, že lidské bytí a vesmír tvoří dvě nezávislé složky – což mohou být s jistým zjednodušením hmota (tělo) a duch (mysl) - ale někteří dualisté vymezují i jiné složky, či říše, či světy a pokouší se nalézt jejich průnik.

Determinismus - je poněkud jiný směr - a ačkoli může být determinismus od dob Karla Marxe spojována s materialistickým světonázorem - jako materialistický determinismus - nejedná se jediné vymezení. Determinismus může být i náboženský a vychází z přesvědčení - že vše je předurčeno - například osudem.

René Dekartes

Kartézský dualismus za jehož zakladatele je považován René Descartes (31. března 1596 La Haye, dnes Descartes, poblíž Tours – 11. února 1650, Stockholm) v rámci dualismu definoval definoval věci rozlehlé (res extensa – například lidské tělo) a látku myslící (res cogitans – nehmotná mysl). René Descartes (lat. Renatus Cartesius) byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Je považován za zakladatele moderní filozofie a zároveň za klíčovou postavu tzv. vědecké revoluce založené na mechanistickém výkladu přírody. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie (spojení geometrie a algebry) a na matematizaci optiky. Základním Descartovým východiskem, formulovaným zejména v jeho práci Rozprava o metodě, je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem moderní kritické epistemologie, novověké racionalistické filosofie založené na sebejistotě myslícího subjektu (“cogito ergo sum“) a analytické metody moderní vědy, která umožnila vědu jako kolektivní dílo. Descartes ovšem odmítl běžnou skepsi, „pochybování pro pochybování“, a pochybnost užíval jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Ačkoli je pilířem moderního racionalismu, nebyl ateistou, svůj přístup k božství vyložil ve své knize Meditace o první filosofii. Problém mysli a těla: Otázka, jak spolu tyto dvě naprosto odlišné substance mohou v člověku komunikovat a vzájemně se ovlivňovat.

Immanuel Kant (22. dubna 1724 Královec – 12. února 1804 Královec, Pruské království) byl německý filozof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. V poněkud pozměněné podobě jej převzal Immanuel Kant jako dualismus přírody čili „říše nutnosti“ a naproti ní „říše svobody“, kde platí mravní zákon. Tomu pak odpovídá i rozlišení mezi objektivním a subjektivním, které dodnes určuje naše myšlení. Jenže zatímco ještě pro Kanta se to pro člověka nejdůležitější děje v říši svobody, pro nás se z ní stalo „pouze subjektivní“ čili soukromé, které další jedince příliš nezaujímá.

Cloude Levi – Strauss, francouzský etntograf, sociolog, filozof a antropolog

Claude Lévi-Strauss (1908–2009) byl francouzský filosof a sociolog, který zásadně proměnil moderní antropologii. Proslavil se jako zakladatel strukturální antropologie, která hledá hluboké, nevědomé struktury a univerzální vzorce lidského myšlení. Studoval též společenskou organizaci malých izolovaných společenstvá, zeména jihoamerických indiánů. Ačkolo se odvolává na Marxe – odmítá fenomenologii, existencionalismus a strukturalismus jako filozofické systémy, podléhá jim zejména zeména v podceňování přístupů k sociálním a ideovým strukturám... podrobněji kavárna Bellevue – část 7 Francouzi: Claude Levi-Strauss Mezi stěžejní myšlenky a přínosy patří... Lidská mysl jako univerzálie: tvrdil, že bez ohledu na kulturní rozdíly funguje lidský mozek všude stejně. Tyto univerzální mechanismy odkrýval napříč kulturami. Binární opozice... Věřil, že lidé chápou svět a tvoří významy prostřednictvím protikladů (např. syrové vs. vařené, příroda vs. kultura, život vs. smrt). Mýty a příbuzenství: Analyzoval rituály, mýty a systémy příbuzenství jako jazyk. Zkoumal, jak různé společnosti vyjadřují základní logické problémy prostřednictvím těchto systémů. Kritika etnocentrismu: Odmítal pohled, že některé kultury jsou „primitivní“. Tvrdil, že tzv. přírodní národy mají stejně komplexní a racionální systémy myšlení jako západní civilizace. Klíčová díla... Smutné tropy (Tristes tropiques, 1955) – Cestopisný a filozofický román, který nabízí hluboký vhled do života domorodých kmenů v Brazílii a zároveň slouží jako osobní memoár. Strukturální antropologie (Anthropologie structurale, 1958) – základní práce definující jeho strukturální metodu. Myšlení přírodních národů (La Pensée sauvage, 1962) – kladoucí důraz na to, že „primitivní“ myšlení je vysoce logické a intelektuální.

Levitace, vznášení se

Levitace, vznášení se těles včetně lidského těla ve vzduchu, odporující známým přírodním zákonům. Jako představa a pocit se objevuje levitace ve snech. Schopnost pokládaná v rámci některých náboženských směrů za průvodní jev meditativních stavů (lámaismus).

Trias je první perioda druhohor (mezozoika), trvající zhruba před 252 až 201 miliony let. Následuje po masivním permském vymírání, začíná rozpad superkontinentu Pangea a je charakteristická velmi teplým, suchým podnebím.
Jura je prostřední perioda druhohor (mezozoika), trvající přibližně před 200 až 145 miliony let. Období je známé rozpadem superkontinentu Pangea, teplým klimatem a dominancí dinosaurů na souši i plazů v mořích. V této době se také objevili první ptáci a rozšířily se nahosemenné rostliny.
Křída je nejmladší (145–66 mil. let) a nejdelší perioda druhohor (mezozoika). Vyznačovala se teplým klimatem, vysokou hladinou moří (zaplavena velká část kontinentů), rozvojem kvetoucích rostlin a vrcholem éry dinosaurů, která skončila hromadným vymíráním po dopadu planetky.

A. III. = 1.1A32 DRUHOHORY (Mezonikum) – 250 miliónů až – 66 miliónů let

v druhohorách panovaly velmi vysoké teploty – byl to takový skleníkový svět bez polárních ker

na začátku druhohor byla většina pevniny součástí zmiňovaného superkontinentu Pangea, který se během druhohor postupně rozpadal

podle některých názorů už na konci druhohor vznikly Andy a tedy vlastně již začalo alpinské vrásnění (podle většinového mínění šlo až o třetihory níže)

jsou označovány jako éra plazů (a dinosaurů!) - velmi hojně rozšířeni a velmi rozmanití

dělíme je na tři periody: trias, jura, křída

TRIAS -250 milionů až -200 milionů let

střídavé zaplavování a vysychání souše

amoniti (predátorští hlavonožci), želvy, první žáby, notosauři, plesiosauři, plakodonti, ichtyosauři (ryboještěři podobní kytovcům), krokodýli, ptakoještěři, nástup prvních dinosaurů, první znaky savců (mléčné žlázy, srst, naučili se žít v noci)

nejdůležitější rostliny byly nahosemenné (cykasy, jehličnany, ginka), dále např. přesličky

vymírání na přelomu triasu a jury kvůli poklesu obsahu kyslíku (archosauři byli ve výhodě, protože měli lepší dýchací systém), další „velké“ vymírání hlavně během křídy

JURA -200 milionů až -145 milionů let

na konci jury se Pangea rozpadá

A.III, A.1A32, 1.432ž geologie a život - druhohory, dinosauři

zlatá éra dinosaurů (např. stegosauři) a ptakoještěrů, a to i na území Česka

první opravdoví savci, objevují se také blechy

85 % povrchu Země je pod vodou, neexistují žádné kontinentální ledovce - rozvoj mořských žraloků, rejnoků a amonitů

první krytosemenné rostliny

brontosaurus a cyklas

Brontosaurus

Říše „živočichové (Animalia)“, skupina kmenů „druhoústí“, kmen „strunatci (Chordata)“, podkmen „obratlovci“, třída „plazi (Reptilia)“, nadřád dinosauři (Dinosauria), řád „plazopánví“ (Saurischia), podřád Sauropodomorpha, infrařád „Sauropoda“, nadčeleď „Diplodocoidea“, čeleď „diplodokovití (Diplodocidae)“, podčeleď neboli rod „Apatosaurinae“.

Diplodocoidea byla nadčeleď sauropodních dinosaurů, kam řadíme jedny z největších terestrických živočichů všech dob (například rody Diplodocus, Apatosaurus nebo Amphicoelias). Barosaurus mohl patřit k rekordně velkým sauropodům, jak ukázal objev obřího obratle z Utahu. Jméno této skupině dal známý a populární rod Diplodocus.

Brontosaurus patřil v nadčeledi obřích dinosaurů Diplodocoidea - a zde v čeledi Diplodocidae do podčeledi „Apatosaurinae“ - a této počeledi byl samostatným druhem. Jako samostatný druh byl brotosaurus po období jistých pochybností potvrzen jako odlišný a samostatný rod sauropodního dinosaura. Tento rod byl zástupcem velmi bohaté a druhově rozmanité sauropodí fauny v ekosystémech geologického souvrství Morrison (ekosystémy na západě Severní Ameriky v období pozdní jury, zhruba před 156 až 146 miliony let).

1.1A32 = A.III

KŘÍDA -145 milionů až -65 milionů let

mnoho nových druhů živočichů - první mravenci, včely, motýli, hadi, ptáci a větší noční savci (např. předchůdci šelem)

v mořích byli rozšíření měkkýši a žraloci (vytlačili vodní plazy)

na souši více než 80tunoví dinosauři a ve vzduchu ptakoještěři s rozpětím křídel až 10 metrů

na počátku křídy první kvetoucí rostliny, později rapidní vývoj krytosemenných rostlin

na konci druhohor (před 65 miliony let) došlo k poslednímu masivnímu vymírání (tzv. „vymírání K-Pg“)

pravděpodobně jej způsobil dopad velkého asteroidu, výbuch sopky nebo podobná katastrofa

zmizeli dinosauři, mnoho mořských plazů, ptakoještěrů, bezobratlých i různé druhy rostlin

naopak většina savců a ptáků přežila

Křídové skály u Sassnice

křádové skály u města Sassnitz

Křídové skály u města Sassnitz na ostrově Rujána (Německo) jsou součástí Národního parku Jasmund. Tyto až 100 metrů vysoké útesy z bílé křídy se táhnou podél pobřeží Baltského moře. Křídové útesy jsou až 100 metrů vysoké, bílé útesy, lemované kamenitou oblázkovou pláží. Křídové útesy severně od Sassnitz. Geologicky jsou tvořeny bílými vápennými horninami svrchně křídového stáří (campan, maastricht) vzniklými usazováním vápnitých schránek mikroorganizmů. Na pobřeží tvoří téměř 11 kilometrů dlouhý, šikmo uložený sled sedimentů. Celým profilem prostupují v několikametrových rozestupech tenké vrstvy, tvořené izolovanými, různě tvarovanými černými pazourky. Postupnou erozí jsou tyto útesy rozvolňovány a pazourek se spolu s fosiliemi a nadložními ledovcovými sedimenty hromadí na pobřeží. Zvláště v zimním období, kdy není pobřeží tak hojně navštěvované turisty, jsou tyto kamenité pláže pod útesy vydatnou paleontologickou lokalitou.

křídové śkály Sassnitz a výlet na Rujanu 1984

poloha kontinentů ve svrchní Křídě

Velké vymírání dinosaurů během křídy

předchozí vymírání na přelomu triasu a jury kvůli poklesu obsahu kyslíku (archosauři byli ve výhodě, protože měli lepší dýchací systém)

KŘÍDA – vyhynutí dinosaurů, archosaurus jako socha, foto František Hykeš

Dartmouth College ( / ˈdɑːrtməθ / DART - məth ) je soukromá výzkumná univerzita Ivy League v Hanoveru v New Hampshire ve Spojených státech. Dartmouth, založená v roce 1769 Eleazarem Wheelockem , je jednou z devíti koloniálních vysokých škol založených před americkou revolucí . Dartmouth se na přelomu 20. století proslavila na národní úrovni a od té doby je považována za jednu z nejprestižnějších bakalářských vysokých škol ve Spojených státech.

Katedra věd o Zemi Dartmouth Unniversity a C. Brenhin Keller

C. Brenhin Keller – Dartmouth College

C. Brenhin Keller je známý docent (Associate Professor) na Katedře věd o Zemi na Dartmouth College v USA. C. Brenhin Keller působí na Department of Earth Sciences na Dartmouth College a věnuje se výzkumu pevné Země. Mezi hlavní pilíře jeho práce patří třeba vývoj zemské kůry. Zkoumá, jak se v průběhu miliard let měnilo chemické složení a struktura kontinentální kůry. Propojení s biosférou: Studuje koevoluci pevné Země s biosférou a povrchovými systémy planety. Metodologie: Ve svém výzkumu kombinuje terénní geologii, geochronologii a pokročilé výpočetní metody (geoinformatiku).

1.1A23terciér = A.II třetihory

II. TŘETIHORY (terciér) -65 milionů až -2,6 milionů let

Paleogén (neformálně označovaný jako starší třetihory) je geologická perioda, která začala před 66 miliony let katastrofickým vymíráním na konci křídy a skončila před 23,03 miliony let. ány
Neogén je geologická perioda, která začala před 23 miliony let a skončila před 2,588 miliony let. Tvář Země v neogénu a poloha pevnin se již velmi blížily dnešnímu stavu. Dochází k závěrečným fázím alpínského vrásnění. Díky tomu se dotvořila pohoří jako Alpy, Karpaty či Himálaj.Změna klimatu: Dochází k postupnému ochlazování a vysušování klimatu, což vedlo ke vzniku rozsáhlých travnatých savan a stepí. Dominují krytosemenné (kvetoucí) rostliny a byliny. Nastává masivní rozvoj savců a ptáků. Objevují se předkové moderních šelem, kopytníků a v závěru pliocénu také první homonidé (předkové člověka).

/výletem do třetihor může být kontinent Austrálie/

v poslední době se již název třetihory nepoužívá, nýbrž se používají názvy paleogén (pro starší třetihory) a neogén (pro mladší)

Afrika se přibližuje k Evropě

asi – 40 miliónů vrcholení alpinského vrásnění – vytvořilo Pyreneje, Alpy, Kavkaz a Himaláje, trvá dodnes – vytvořením strmých pohoří a velehorských ledovců bylo jednou z příčin (nikolik však tou hlavní) pro ochlazování Země a postupné střídání ledových dob (glaciálů) a teplejších dob meziledových (interglaciálů) – typických pro nejmladší, současné geologické období – čtvrtohory

vznik hnědého uhlí

zpočátku teplo, ke konci již docházelo k ochlazení

výrazná sopečná činnost

éra savců, rozvoj hmyzu a plazů

PALEOGÉN -66 milionů až -23 milionů let

někdy se ještě rozlišuje OLIGOCÉN (-34 až -23 mil. let)

náklon zemské osy - v polárních oblastech ubývá světla

jinde ohřívání - široké tropické pásmo s teplým podnebím

odtržení Austrálie

Paleogén, dřívějším pojmenováním starší třetihory, je obdobím, kdy se Indie - ještě jako samostatný světadíl prodělala dvě klíčové srážky. První srážka v paleogénu nastala před 50–55 milióny lety a Indie se nejprve jako samostatný světadíl srazila s řadou ostrovů v oceánu Tethys.

Druhá srážka ve starších prvohorách nastala přibližně za dalších 10 miliónů let - asi před 40 milionů let před dnešním letopočtem, kdy Indie (nyní již jako spojená pevnina včetně ostrovního oblouku) narazila do Eurasie. 40 miliónů před dnešním letopočtem, jak zmíněno, je právě obdobím, kdy probíhalo „alpínské vrásnění“ – čímž vznikala mladá strmá pohoří jako jsou Alpy nebo Himaláje.

čtvrtohory – geologické období, které vlastně začalo v první třetině třetihor

Alpínským vrásněním a vytvořením strmých horských štítů Zem začala směřovat k dalšímu geologickému období, které přišlo po dlouhých miliónech let – kdy nastalo další ekologické období – které dostalo název čtvrtohory – a které trvá dodnes. Za hlavní spouštěče těchto změn jsou považovány astronomické cykly, jako jsou Milankovičovy cykly, ovlivňující množství slunečního záření dopadajícího na Zemi, a další faktory jako změny v oceánských proudech a složení atmosféry (např. koncentrace skleníkových plynů). Čtvrtohorní horniny jsou zastoupeny převážně sypkými usazeninami.

z jednobuněčných byli dominantní dírkovci

dále ježovky, krabi, raci, mloci, hmyz, rozvoj plžů a měkkýšů, prakticky všechny „moderní“ ryby (třeba tresky a makrely), vývoj ptáků

ze savců např. kytovci, hmyzožravci, hlodavci, netopýři, prasata, nosorožci, velbloudi, předchůdci koní a první primáti

hlavně krytosemenné rostliny (např. palmy, fíkusy, vrby, duby, břízy, ...), ale i jehličnany (např. sekvoje a jedle)

NEOGÉN -23 milionů až -2,3 milionů let

ochlazení, zúžení tropického pásu, vznik stepí a savan

Evropa se zvedá a zbavuje se moří

především savci - např. hlodavci, mamuti, koně a lidoopi včetně Ardipitheca a Australopitheca (předchůdců člověka)

kvůli ochlazování jsou v mírném pásu teplomilné stromy nahrazovány jehličňany

Rieský kráter

Rieský kráter nebo jednoduše Ries [rís] (německy Nördlinger Ries podle města Nördlingenu) je kráter v Bavorsku při hranicích s Bádenskem-Württemberskem, asi 100 km severozápadně od Mnichova. Má průměr asi 24 km, rozlohu zhruba 350 km² a je hluboký až 200 metrů. Vznikl zhruba před 14,5 milionem let dopadem asteroidu o předpokládaném průměru cca 1 km. Dříve byl považován za útvar sopečného původu, teorie vzniku v důsledku dopadu asteroidu byla definitivně potvrzena roku 1961.

Kráter posloužil jako studijní terén mj. americkým astronautům, kteří se připravovali na let Apollo 14 na Měsíc.

Rieský asteroid po dopadu na zemský povrch pronikl vrstvami slínu a vápence a vnikl do krystalických vrstev v hloubce přes 600 metrů. Jeho nárazem došlo k roztavení hornin, které byly následně vymrštěny vzhůru a ve vzduchu zchladly v podobě tektitů, kousků zeleného skla kapkovitých tvarů. Ty jsou dodnes nalézány jako tzv. vltavíny, a to na území jižních Čech, v prostoru asi 250 km východním směrem.

Po svém vzniku se Ries zaplnil vodou a stal se jezerem, které se však v průběhu dalších dvou milionů let zaneslo usazeninami a zaniklo. Dnes je kotlina odvodňována řekou Wörnitz (s přítokem Eger) do Dunaje.

A.I terciér= 1.1A14 kvartér

I. ČTVRTOHORY (Kvartér) -2,6 milionů let až dosud

Diluvium označuje starší, povodňové či glaciální sedimenty (často spojované s dobou ledovou)
Alluvium (naplavenina) představuje mladší, stále vznikající usazeniny ukládané řekami

První geology v 18. století zaujaly tzv. bludné balvany, které se hojně vyskytují v severním Německu i dalších severnějších oblastech kontinentální Evropy. Bylo odhaleno, že složení bludných balvanů se shoduje se složením hornin ve Skandinávii. Tyto balvany byly označeny za důkaz dávné potopy, jak ji popisuje Bible. Proudy vod je měly přesunout ze vzdálené Skandinávie až sem. Později se vysvětlilo, že příčinou byla Arktická ledová kra (nazývaná pevninský ledovec), která v dobách ledových narůstala a rozšiřovala se až do vnitřní Evropy. V době ledové vlastně Arktida začínala již v dnešním středním Německu a Polsku a vlastně i v Českých zemích.

Pevninský ledovec byl až na Ostravsku, horský ledovec vytvořil např. ledovcová jezera na Šumavě.

mez severského zalednění

Severní zalednění (nebo spíše skandinávský kontinentální ledovec) během čtvrtohor (pleistocénu) výrazně ovlivnilo okrajové části Jeseníků a okolí. Ledovec pronikal z Polska přes Vidnavskou nížinu a pokrýval území od Bílé Vody až po Zlaté Hory, přičemž největšího rozsahu dosáhl v době sálského zalednění. Stopami severního zalednění v Jeseníkách jsou bludné balvany. Často se zde nacházejí kusy hornin (např. žuly), které byly dopraveneny ledovcem ze Skandinávie a nemají vazbu na místní geologickou stavbu.

Zalednění Zlatohorska... Ledovcový štít pokrýval oblast Zlatých Hor a narážel na severní svahy Jeseníků, kde se akumulovaly ledovcové sedimenty. V okrajových severních a východních částech území došlo k přemodelování terénu.

Javorná – pískovna jako významná geologická lokalita u Zlatých Hor, která dokládá usazeniny z tohoto období. Zatímco kontinentální ledovec zasahoval ze Skandinávie na severní okraj hor, samotný Hrubý Jeseník samotný byl zaledněn spíše jen lokálně horskými ledovci kvůli své nadmořské výšce.

Sálské zalednění (přibližně před 230 000 – 170 000 lety) představuje nejrozsáhlejší kontinentální zalednění Evropy během pleistocénu. Ledovec tehdy pronikl až do ČR, konkrétně na Ostravsko, Opavsko, Osoblažsko a do Moravské brány. Jeho sedimenty, jako tilly a písky, jsou v krajině patrné.

Čtvrtohory začaly před přibližně 2,588 miliony let v důsledku opakujících se globálních klimatických změn, které způsobily střídání dob ledových (glaciálů) a teplejších období, dob meziledových (interglaciálů)... I když je na místě zmínit, že jednou z příčin bidoucího střídání dob ledových a meziledových bylo například alpínské vrásnění, které začalo již hluboko v třetihorách. V sočasnosti probíha meziledová doba, označovaná jako holocén, která začala asi před 11 700 lety.

Jako hlavní příčiny střídání dob ledových a meziledových bývají považovány příčiny astronomické, přicházející ze sluneční soustavy... Jednak jde o změněnou intenzitu slunečního záření (změny ve výkonu Slunce – například sluneční cyklus Maunderovo minimum), ale zejména změny v přísunu tepla způsobené tzv. Milankovićovými cykly. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou hlavním spouštěcím mechanismem dob ledových a meziledových právě tyto astronomické cykly.

U Milankovičových cyklů jde o precesi zemské osy, tedy hlavní krouživý pohyb osy, kolem které se Země otáčí, dále o změny náklonu zemské osy a pohyb oběžné dráhy Země vůči Slunci při její excentricitě. Tyto skutečnosti ovlivňují přísun slunečního světla a tepla v jednotlivých oblastech Země podle jejich zeměpisné výšky a délku slunečního svitu v těchto oblastech. Každá oblast má nerovnoměrně jiné albedo, což mění míru absorpce tepla Zemí. Vzájemná konfigurace těchto faktorů způsobuje pravidelné cyklické změny v přísunu tepla a světla pro ony oblasti, což se projevuje v globálním klimatu Země.

Samotné změny v přísunu tepla způsobené Milankovićovými cykly však nestačí k vyvolání tak rozsáhlých změn klimatu, jaké představuje série ledových dob. Atmosféra či klima Země je totiž velice složitý systém, který ovlivňuje nepřeberné množství faktorů, které se pak dále navzájem ovlivňují, vznikají zpětné vazby, kdy důsledky určitých příčin tyto příčiny dále zvýrazňují a konkrétní jev pak rychle nabývá na intenzitě nebo naopak jsou příčiny utlumovány. Tak je to i s Milankovićovými cykly, ke kterým dochází bez ohledu na klima po celou geologickou historii Země a které za určitých okolností mohou být spouštěčem výrazných globálních změn klimatu.

Dalšími pojmy a období siuvisející s geologickým obdobím „čtvrtohory“ jsou...

ALLUVIUM v širším významu naplavenina; v geolog. smyslu svrchní čtvrtohorní usazeniny, které vytvořily se po vyhynutí fauny diluviální ...

PLEISTOCÉN odpovídá starší době kamenné (PALEOLITu), HOLOCĚN době od jeho konce, tedy střední doby kamenné až po současnost.

DILUVIUM (PLEISTOCÉN) přibližně starší doba kamenná, diluvium je zastaralý termín pro. 1. říční, zvláště záplavové sedimenty;

ANTROPCÉN, antropozoikum

Myšlenka vyčlenit z holocénu samostatnou část, v níž na Zemi dominuje člověk, ale nezapadla. V r. 1873 přišel italský geolog Antonio Stoppari s nápadem označit ji jako antropozoikum. Zcela zásadním způsobem vstoupil do diskuse o nedávné geologické minulosti, současnosti a budoucnosti americký ekolog a paleontolog Eugene F. Stoermer.

- 300 000 starší (PALEOLIT) doba ledová, doba jeskynního pračlověka

- 40 000 střední (MEZOLIT je obdobím geologické současnosti (mladší čtvrtohory), je to doba poledová, z Evropy ustupují ledovce, dochází ke změně klimatu; HOLOCÉN je geologický název pro období od střední doba kamenné po současnost a současně název pro současnou dobu meziledovou (intergraciál)

- 20 000 mladší

- 12 000 pozdní

-2000 až -800 doba bronzová

- 800 až dosud doba železná

DILUVIUM (PLEISTOCÉN) přibližně starší doba kamenná

diluvium je zastaralý termín pro. 1. říční, zvláště záplavové sedimenty;. 2. období pleistocénu

ALLUVIUM v širším významu naplavenina; v geolog. smyslu svrchní čtvrtohorní usazeniny, které vytvořily se po vyhynutí fauny diluviální ...

1.1A14 / ž 1.414 geologické toulky po Grónsku

5.7. 2025 "doba grónská“ neboli Geologické toulky po Grónsku - zápisky z MAČe (Měsíce autorského čtení)
A1 čtvrtohory 1.1A14 1sedimenty.“1"všechna obdob „A“ sedimety „1“čtvrtohory původní značemí „4“ čtvrtohory nové značení --- geologie a život 1.414 podrobněji „1“sedimenty = všechna geologická období Země“.“"4"rozvinutý život „1“ čtvrtohory „4“ čtvrtohory
1.1A4 pleistocén
- 300 000 starší doba kamenná - paleolit
- 170 000 mohlo být v pozdějších Čechách jako dnes v Grónsku
doba poledová - mezolit
1.1A14 hologén
1.1A(4až1)(1až4) = zkráceně 1.5A
A.5 sedimenty všech geologických období - rozdělení
A.6 = 1.6 klastické (úlomkovité) horniny
A.7 neklastické chemické (chemogenní, minerální)
A.8 = 1.8 neklastické biochenické (organogenní)

pravěk (antropocén, antropozoikum) v Moravském krasu

pravěk (antropocén) v Moravském Krasu - Lovci sobů Kolíbky a tři životy v jeskyni Býčí skála

Kolíbky
GPS: 49,334226 16,734723

Býčí skála
GPS 49.30734, 16.6947

1/ Lovci sobů Kolíbky -12 000 let (neolit – mladší doba kamenná)

2/ Býčí skála

Doba bronzová (-2000 až -800)- podle nálezů spíš kamenná
první život ( -1 300)
druhý život ( -1 200) nepatrné vrypy

Doba předhalštatská
třetí život ( -1 000) doba bronzová, zde však již vyráběno železo

fauna čtvrtohor

Sceloporus. Rod ještěrů z čeledi leguánovitých. Mají ostré šupiny. Dorůstají se 25 cm délky. Známe přes 50druhů. Žijí hlavně v suchých a pouštních oblastech Severní a Střední Ameriky.

1.5 = A5 = 1.5A sedimentární horniny – rozdělení

část 1.5 = A5 = 1.5A sedimentární horniny rozdělení

Sedimentární horniny vznikají z nánosů již existujících hornin nebo kusů kdysi živých organismů, které se hromadí na zemském povrchu. Pokud jsou sedimenty uloženy hluboko, zhutní se a stmelí, čímž vznikne sedimentární hornina. Tyto horniny mají často charakteristické vrstvení nebo usazeniny a vytvářejí mnoho malebných pohledů na jihozápad pouště. Sedimentární horniny se dělí do tří skupin: klastické , biologické a chemické.

Zajímavá je otázka, co bylo před nánosy usazaniny. Byly to horniny, minerály a prvky ze kterých se utvářela Země – například vyvřeliny zcela neznámých prasopek v dobách HADAIKA (nejstarší období - eon) - 4600 mil až - 4000 mil. let) nebo PRAHOR před 4000 až 2500 molióny let – zde označené jako PRAHORNINY zde pojednané v části A.V neboli 1.1A5 "krystalické břidlice“.

sedimenty rozdělení
(prahorniny ze kterých se utvářela Země, například vyvřeliny horniny prasopek)
1.6 klastické (úlomkovité)
1.7 neklastické – chemické (chemogenní, minerální horniny)
1.8 neklastické biochemické (organogenní)
AB = 2.5 kombinované sopečně úlomkivité či vulkanicko-klastické horniny

Sedimentární horniny se dělí na několik tipů - jako hornina - tedy například skála je obecně vnímána zejména klastická sedimentární hornina - dalším druhem je například biologická sedimentární - z nichž jistá část rovněž připomíná kámen - například vápenec, ale do biologických hornin také patří například uhlí nebo ropa.

Další skupinou sedimentárních hornin jsou chemické horniny - čímž ovšem není míněn nějaký uměle vytvořený kámen - ale například kámen v jeskyních vystavený působení mineralizované vody.

Zhutňování: Proces zhutňování jemnozrnných sedimentů do horniny.

Cementace: Proces, kterým se klastické sedimenty litifikují nebo zpevňují do tvrdých, kompaktních hornin, obvykle ukládáním nebo srážením minerálů v mezerách mezi jednotlivými zrny sedimentu.

Litifikace: Přeměna sypkého sedimentu na pevnou sedimentární horninu. K tuhnutí sedimentu dochází v důsledku několika procesů, včetně zhutňování zrn, vyplňování prostor mezi zrny minerálním cementem a krystalizace.

Typickou klastickou sedimentární horninou je napřáklad pískovec – jehož načervenalá barva prozrazuje přítomnost železa – a to ve formě oxidu železa.

A6 = 1.6 klastické horniny úlomkovité
neklastické usazené horniny
A7 = 1.7 chemické (chemogení, minerální)
evapority (usazeniny z vypařování): vznikají v uzavřených mořských zálivech nebo slaných jezerech - sůl, sádrovec
karbonáty (vápence a dolomity)
železité a manganové rudy
křemité usazeniny
tmely - což jsou sekundární chemogenní složky klastických sedimentárních hornin, které vznikají během procesu diageneze (zpevňování) a spojují jednotlivá klastická zrna (úlomky hornin a minerálů) dohromady
A8 = 1.8 biochemické organogenní sedimenty
organické křemité (křemelina)
organické vápenité (organický vápenec, křída, korálové útesy)
AB = 2.5 sopečné klastické horniny
pyroklastika - z materiálu vyvrženého při erupci
tufity (sedimenty A - sopečné vyvřeliny B)
tufy (zpevněné)
sopečné brekcie a aglomeráty (větší úlomky)
sopečné klastické usazeniny AB zde ovšem řazeny jako část 2.5

A6 = 1.6 = 1.6A klasticlé (úlomkovité) sedimenty

A6 = 1.6 klastické horniny úlomkovité
neklastické usazené horniny

A7 = 1.7 = 1.7A chemické (chemogení, minerální)
evapority (usazeniny z vypařování): vznikají v uzavřených mořských zálivech nebo slaných jezerech - sůl, sádrovec
karbonáty (vápence a dolomity)
železité a manganové rudy
křemité usazeniny
tmely - což jsou sekundární chemogenní složky klastických sedimentárních hornin, které vznikají během procesu diageneze (zpevňování) a spojují jednotlivá klastická zrna (úlomky hornin a minerálů) dohromady

1.8(chemogenní a minerální usazeniny)A(sedimenty a geoologická období Země) podrebněji vápenec v Dolomitech... 1.8 = 1.8A = A8

Vápenec je jemnozrnná až celistvá sedimentární hornina. V převážné míře je složena z uhličitanu vápenatého ať už ve formě kalcitu, nebo aragonitu. Jako příměsi se vyskytují dolomit, siderit, křemen, jílové minerály a úlomky zkamenělin. Vápenec společně s dolomitem tvoří čtyři pětiny všech sedimentů na povrchu Země.

samota v Dolomitech – retrokresba asi z dvacátých let vztahující se k Velké válce na italské frontě v Dolomitech – odhadem k roku 1916

Déodat de Dolomie francouzský učenec a mineralog Gortys, Mušov, Stradonice – ztracená města pravěku a starověku, Řecko, Itálie, část 4 Dolomity (jižní Tyrolské vápencové Alpy) – Blog iDNES.cz
Vápenec je jemnozrnná až celistvá sedimentární hornina. V převážné míře je složena z uhličitanu vápenatého ať už ve formě kalcitu, nebo aragonitu. Jako příměsi se vyskytují dolomit, siderit, křemen, jílové minerály a úlomky zkamenělin. Vápenec společně s dolomitem tvoří čtyři pětiny všech sedimentů na povrchu Země.

A8 = 1.8 = 1.8A biochemické organogenní sedimenty
organické křemité (křemelina)
organické vápenité (organický vápenec, křída, korálové útesy)
organické nevápenité (kaustobiolity) ropa, uhlí Benínky a další čerpací stanice, ropa a zemní plyn a také rozvody vody – Blog iDNES.cz

M) METAMORFÓZA

Metamorfované (přeměněné) horniny vznikají procesem metamorfózy, kdy se původní horniny (vyvřelé, usazené i již dříve přeměněné) přizpůsobují novým fyzikálním a chemickým podmínkám v zemské kůře. Hlavními činiteli této proměny jsou vysoký tlak a vysoká teplota, které však nedosahují bodu tání horniny. Metamorfované horniny (a minerály) tak tvoří vlastně třetí skupinu hornin – vedle sedimentů a vyvřelin.

Geolog James Hutton v létě roku 1785 objevil v Glen Tilt a na dalších místech v pohoří Cairngorm ve Skotské vysočině objevil žulu pronikající metamorfovanými břidlicemi způsobem, který naznačoval, že žula byla v té době roztavená . Toto byla Huttonova první geologická exkurze a byl pozván vévodou z Athollu do svého loveckého zámečku Forest Lodge. Odkryvy u mostu Dail-an-eas mu ukázaly, že žula vznikla ochlazováním roztavené horniny, spíše než srážením z vody, jak se v té době ostatní domnívali, a proto musí být žula mladší než břidlice.

Podobný průnik sopečné horniny skrz sedimentární horninu objevil i v Edinburghu , v Salisbury Crags , sousedící s Arthur’s Seat – tato oblast Crags je nyní známá jako Hutton’s Section. Další příklady nalezl v Galloway v roce 1786 a na ostrově Arran v roce 1787.

část 2 = B ) vyvřeliny (sopky)

2pra PRASOKY HADAIKA, PRAHOR, STAROHOR

2 – III. HLUBINNÉ VYVŘELINY

žula, syenit, diorit aj.

2 - II. STARŠÍ (PŘEDTŘETIHORNÍ) VYVŘELINY - ŽILNÉ a VÝLEVNÉ

porfyr, diabas, melafyr aj.

2- I. TŘETIHORNÍ VYVŘELINY

čedič, znělec...

andesit, liparyt, trachyt...

VYVŘELINY
I. třetihorní
čedič, znělec
andesit, liparit, trachyt
II. starší (předtřetihorní) řilné a výlevné
porfyr, diabas, metafyr
III. hlubinné
žula, syenit, dioryt a.j.

část 2 / B

čás 2pra = Bpra = 2Bpre prasopky hadaika, prahor a starohor

Sopky z nejstarších období Země – nejsou sice v geologických mapách zmiňovány, ale lze je předpokládat – lyneboť se nejspíš podílely na nestarších usazeninách – krystalických břidlicích – zde jako1.1A5 nebo jen A5.

Plutonisté

podle „plutonistů“
z jekéhosi podmořského světa
sopek vyvřelo magma
a nad mořskou hladinou se
objevily první ostrovy
později i pevniny

a tak vlastně vznikla zem...

a kdesi v hloubkách tušená pevná zem

podle „pkutonistů“
spíše horká

prasopky: Neoživená krajina – rekonstrukce Zdeňka Špinara a Zdeňka Buriana

vulkanit – výlevná vyvřelá hornina, vulkanický – vzniký sopečnou činností, vuklanismus – v užším smyslu vulkanismus povrchový, související s vstupováním lávy na povrch, v širším smyslu i hlubinný vulkanismus

2.1 Sedimenty versus vyvřeliny - dvě horniny a zeminy ve svrchní části Země odlišného původu / geologické toulky po Jeseníkách / Venušina sopka

V geologii se termín „sediment“ používá pro usazené horniny a materiály na povrchu či pod povrchem země. Usazenina je prakticky totéž - možná poněkud obecnější - lze použít pro cokoli, co se usadilo, ať už jde o písek na dně řeky, bahno v jezeře nebo prach na nábytku. Svrchní část Země je složená z částic pevných látek, které se vlivem tíže usadily na dně prostoru naplněného zemskou atmosférou. Ale zemi netvoří jen usazeniny - ale i vyvřeliny - hmota která pronikla z hlubin Země sopečnou činností.

Se sopečnou činností souvisí vrásnění - které změnilo tvar povrchu Země a z rovin vytvořilo hory - což ale zdaleka neznamená, že každá hora, či každý kopec by měly být sopkou - nebo sopečného původu.

geologická mapa Jeseníky a Venušina sopka
žula v Žulové
vyvřelina – Hercynské vrásnění
v prvohorách – 350 000 000 let
„čedičový vulkanismus“
Alpinské vrásnění třetihory
Venušina sopka
- 2 600 000let
přelom třetihor a čtvrtohor

Sopky v českých zemích lze rozdělit na prvohorní - kdy probíhalo Hercynské vrásnění /přibližně před 350 000 000lety/ a na sopky třetihorní /65 000 000 až 2 600 000/ - kdy začalo Alpínské vrásnění Země - zatím poslední a pak ještě sopky z přelomu třetihor a čtvrtohor /před 2 600 000 lety/ - kam patří právě Venušina sopka.

Skála, či kámen ze skáky sopečního, či přesněji vyvřelého původu může být například žula, znělec, čedič a a například vytěžený kámen z lomu tvoří zhluk různých látek (substancí) – zpravidla krystalických minerálů a tyto minerály zase tvoří několik chemických prvků – atomů (elementů).

Látkou sopečného, či vyvřelého původu může být například živec – jako minerál pak tvoří například surovinu pro výrobu porcelánu – což je kaolín (podrobněji pojednáno zde v části 2.3).

Ale zpět k českým sopkám...

Obecně je možná vnímáno - že roviny a nížiny jsou starší než hory. Jenomže země a půda usazená kolem řek v nížinách se usadila druhotně například prostřednictvím říčních nánosů nebo záplav a zpravidla se jedná o poměrně mladou půdu - původem z tohoto geologického období - tedy čtvrtohor.

V krajině Nízkého Jeseníku jsou horniny utvořené v nejstarším období planety Země v prvohorách, asi před 320 000 000 let, síly, které utvořily kužely Jesenických sopek zde působily jen před asi jeden a půl milionem let, na přelomu třetihor a čtvrtohor. Žhavá hmota země, magma, se prorvala nejmladším zlomem zemské kůry v České republice a jakoby odpočívala a znovu nabývala výbušné energie, proto jsou Jesenické sopky vrstevnaté, tvořené z materiálu eruptivního- tufu (vyvrženého výbuchem) a výlevného – lávy. Proto se sopky typu Venušina sopka nazývají stratovulkány.

Sopky v českých zemích lze rozdělit na prvohorní - kdy probíhalo Hercynské vrásnění /přibližně před 350 000 000lety/ a na sopky třetihorní /65 000 000 až 2 600 000/ - kdy začalo Alpínské vrásnění Země - zatím poslední a pak ještě sopky z přelomu třetihor a čtvrtohor /před 2 600 000 lety/ - kam patří právě Venušina sopka.

2.11 prvohorní sopky

Prvohorní sopky v Česku (staré 300 až 500 milionů let) jsou dnes kvůli dlouhé erozi a vrásnění zcela vyhaslé a přeměněné. Na rozdíl od známějších třetihorních sopek šlo často o podmořské vulkány. Jejich hlavní pozůstatky se nacházejí v několika oblastech...

Barrandien - Český Kras (oblast mezi Prahou a Plzní) - ordoviku a siluru zde docházelo k intenzivnímu podmořskému vulkanismu. Dnes po něm v Českém krasu najdete vyvřelé horniny (např. diabasy a spility). Známé lokality zahrnují Svatý Jan pod Skalou, Barrandovu skálu v Praze nebo okolí Strašic (komárovský komplex).

Krkonošsko-jizerské krystalinikum: Zdejší Javoří hory (např. Ruprechtický Špičák 871 m) a Vraní hory jsou unikátním pozůstatkem pevninského vulkanismu z období permu.

Drahanská vrchovina a Nízký Jeseník: Během devonu a karbonu se zde rozprostíralo moře s aktivními podmořskými sopkami. Dnes stopy tohoto vulkanismu můžete prozkoumat např. v konicko-mladečském pruhu v okolí obcí Ponikve a Jesence.

2.13 třetihorní sopky

Třetihorní (terciérní) sopky v Česku, známé jako neovulkanity, vznikaly zejména podél Oháreckého riftu. Jejich činnost vyvrcholila v období před 66 až 2,5 miliony let. Hlavní aktivita formovala rozsáhlé komplexy a vyhaslé vulkány.

Ohárecký rift (též Oherský rift či Podkrušnohorský prolom) je významná geologická struktura v severozápadních Čechách. Táhne se v délce zhruba 250 km od Chebska směrem na severovýchod a v šířce se pohybuje mezi 30 až 50 km. Z geologického hlediska jde o mohutnou asymetrickou příkopovou propadlinu vyplněnou třetihorními usazeninami a spojenou s intenzivní sopečnou činností.

České středohoří: rozsáhlé pohoří tvořené třetihorními vyvřelinami, dominuje mu Milešovka (837 m). Třetihorní sopečné pohoří na severu Čech je díky úrodné půdě a poloze u řeky Labe osídleno už od pravěku. Milešovka - nejznámější česká sopka. Výhled z nejvyšší hory Českého středohoří je prý třetí nejkrásnější na světě. Alexander von Humboldt to napsal v roce 1819 svému příteli. Slavný přírodovědec a zakladatel moderní geografie se na Milešovku každý rok vracel a dokonce několikrát na vrchol provázel i pruského krále. Až s průmyslovou revolucí kvůli potřebě dovést uhlí z Podkrušnohoří k Labi vznikly dvě železniční tratě. Ta mladší protnula kopce Českého středohoří na konci 19. století. Stavba měla být hotová zhruba za rok. Kvůli deštivému jaru roku 1897 se ale práce protáhly. putování po zaniklé trati Radečín – Dobkovice Českým středohořím mwww.metro.cz Večer pod Milešovkou – signály.cz

Další jizvu krajině na dohled od malebného labského kaňonu Porta Bohemica zasadil kamenolom. Stroje začaly kopec Kubačka drtit v roce 1920. První ofenzíva přírody ve válce o České středohoří přišla ale až o zhruba 90 let později. Tehdy mezi řekou a lomem rostla dálnice D8. Jarní deště způsobily v roce 2013 povodně, které zasáhly skoro tisíc českých obcí. Podmáčená půda způsobila i obří sesuv půdy pod Kubačkou. O Tisíce metrů krychlových zeminy roztrhaly železniční trať a pohřbily stovky metrů rozestavěné dálnice. Scéna jako z katastrofického filmu obletěla všechna média. Zatímco D8 už dávno auta využívají, zničená trať upadá v zapomnění.

Doupovské hory: bývalá mohutná sopečná kaldera s průměrem až 30 km.

Kozákov: vch v Českém ráji, kde se nacházejí třetihorní lávové proudy s olivíny, známý výskitem drahých kamenů.

Kunětická hora: výrazná dominanta u Pardubic tvořená sopečným tělesem.

Hřídelecká Hůra: Přírodní památka nedaleko Lázní Bělohrad, kde se zachoval obnažený přívodní sopečný komín.

část 2.13 Zlatý vrch (Lužické hory)

Zlatý vrch u České Kamenice v Lužických horách je národní přírodní rezervací. Lom, jehož činnost byla dvakrát zastavena, či ukončena vytvořil unikátní ukázku čedičových varhan. Najdeme ho na východním okraji Lužických hor nad horským sedlem mezi obcemi Česká Kamenice a Chřibská.

Zajímavé je, že Zlatý vrch se stal poprvé chráněnou přírodní lokalitou už ve válečném roce 1940, kdy tady byla činnost lomu dočasně zastavena. Ke konci války se s lámáním kamene opět začalo, což trvalo až do roku 1973, kdy byla odkryta mohutná stěna s neobvykle vysokými pěti a šestibokými čedičovými sloupy.

Zlatý vrch v Lužických horách – lom na čedič, kde byla ukončena těžba

Zlatý vrch jako chráněná lokalita roku 1964 znovu potvrzen a to jako chráněný přírodní útvar.

část 2.2 Venušina sopka

Kdy vlastně vznikla Venušina sopka? Jsou dvě varianty odpovědi. Výše byl uvenen názor, že tak tomu mohlo být na přelomu třetihor a čtvrtohor – tedy přibližně před 2 600 000 lety. Je však možné, že sopka je mnohem mladší...

Venušina sopka může být i relativně mladá - vznikla až ve čtvrtohorách, neboli kvartéru - a to až v jeho mladším období - které je geologicky nazýváno „pleistocén“ neboli „diluvium“ - což je hlediska historie druhu homo sapiens obdobím jeskynního pračlověka - neandrtálce - což je epocha označovaná jako „starší doba kamenná“ neboli „paleolit“.

Venušina sopka – kráter; kráter je prohlubeň (deprese) přibližně kruhového tvaru – která vzniká sopečnou činností nebo podzemním výbuchem

Neptunoidy – nekovové prvky z nichž vzniká sopečný prach, kapaliny a plyny

Neptonoidy, neboli nekovy jsou výchozími prvky pro sloučeniny sopečných plynů, kapalin a prachu při erupci sopky a jsou jimi – vodík, uhlík, dusík, kyslík, fosfor, síra, selen – a plutononoidy – neboli nekovy jsou uskupeny v horní části Mendělejevovy periodické soustavy prvků – a sourně vytváří uskupení zvané nekovy. Z nekovu lze vyšlenit rlzná dílčí uskupení zvaná meziskupiny – což může být například meziskupina voda.

Volcanic eruptions release a mix of gases and solid materials rich in elements like Oxygen, Hydrogen, Carbon, and Sulfur, forming compounds like water vapor (H₂O), carbon dioxide (CO₂), and sulfur dioxide (SO₂) (the most abundant). Other key elements include Silicon, Aluminum, Iron, Calcium, Sodium, and Potassium, which are primary constituents of the solid lava, ash, and rock (silicates).

Таблица Менделеева - неметаллы (plutonoidy):H vodík, C uhlik, N dusík, O kyslík, P fosfor, S sira, Se selen

Sopečné erupce uvolňují směs plynů a pevných látek bohatých na prvky, jako je kyslík, vodík, uhlík a síra, čímž vznikají sloučeniny jako vodní pára (H₂O), oxid uhličitý (CO₂) a oxid siřičitý (SO₂) (nejhojnější). Mezi další klíčové prvky patří křemík, hliník, železo, vápník, sodík a draslík, které jsou hlavními složkami pevné lávy, popela a hornin (silikátů).

Stopové prvky jako chlor, fluor, dusík, argon a hélium jsou také přítomny v sopečných plynech, které přispívají ke komplexnímu chemickému podpisu erupcí.

mrak vyvrženého pyrokrastického materiálu

sopečné plyny

Nejpočetnější sloučeninou v sopečných plynech je voodní pára H₂O.

Nejobávanější sopečné plyny jsou však na základě uhlíku – jehož sloučeninou může být oxid uhličitý CO₂ a oxid uhelnatýCO.

sopečné plyny – oxid uhelnatý CO a oxid uhličitý CO2

Oba oxidy jsou bez zápachu a oba oxidy - dá se říci jedovaté - přičemž CO - tedy oxid uhelnatý bývá považován za záludnější.

Při erupci sopky se uvolňuje oxid uhelnatý CO (jako „první děj“) - a uvolněný oxid uhelnatý působí jako redukční činidlo na další minerály přítomné v sopce začne kyslík - který se slučuje s oxidem uhelnatým na oxid uhličitý CO2.

Oba oxidy jsou bez zápachu a oba oxidy - dá se říci jedovaté - přičemž CO - tedy oxid uhelnatý bývá považován za záludnější, protože je zcela bez zápachu - a také bývá nazýván jako vysokopecní plyn.

Oba oxidy se vyskytují i jinde v přírodě - jsou spolu s metanem, etanem, propanem a butanem součástí zemního plynu - oxid uhelnatý zejména již nepoužívaného svítiplynu.

Dále se zmíněné kysličníky vyskytují například v tzv. psích jeskyních - přičemž uhličitý ve spod - uhelnatý výše. Plynová jezírka obou oxidů se dají například nalézt, či navštívit ve Zbrašovských aragonitových jeskyních.

„psí jeskyně“

Psí jeskyně je součástí oblasti Campi Flegrei a zejména pánve Agnano, kráteru sopečného původu o obvodu přibližně 6,5 kilometru. Podle nejnovějších výzkumů se do jeskyně dostanete chodbou dlouhou asi deset metrů a na konci chodby se nachází hypogeální komora o velikosti asi třiceti metrů čtverečních, na jejímž stropě se předpokládá, že se kdysi nacházelo přirozené světlíkové okno. Podél stěn dutiny se dá vyjít po schodu a tato stopa v kombinaci s vnitřní teplotou, která se pohybuje kolem 60 °C, vede k domněnce, že místo bylo ve starověku využíváno jako termální lázně. Tato hypotéza je založena na předpokladu, že fumaroly – nevolnost způsobující a škodlivé výpary kyseliny uhličité – ještě nebyly uvolněny nebo byly nějakým způsobem zadrženy.

„psí jeskyně“ v Campi Flegrei

Tato dutina je ve skutečnosti nejznámějším příkladem přirozené emise par oxidu uhličitého, které se v podzemí tvoří v reakci na soutok hornin v kapalném stavu, což je difúze, ke které běžně dochází během sopečných erupcí. Název jeskyně je odvozen od vlastnosti oxidu uhličitého, a to, že je těžší než vzduch, stagnuje a jeho emise nepřesahují výšku jednoho metru. Pokud by se tedy do dutiny dostalo malé zvíře, například pes, na rozdíl od člověka, pocítilo by škodlivé účinky vdechování této chemické látky a riskovalo by udušení, pokud by nebylo vyneseno do bezpečné výšky, která by mu umožnila nadechnout se.

Další sopečný plyn vytváří síra (S): jako oxid siřičitý (SO₂) a sirovodík (H₂S). Vodík (H): Ve vodě jako sirovodík a jako elementární vodík. Prvky v pevných látkách (láva/popel) Křemík (Si) a kyslík (O): Tvoří oxid křemičitý (SiO₂), hlavní složku sopečného skla a minerálů. Hliník (Al), železo (Fe), vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), draslík (K): Hlavní prvky v silikátových minerálech nacházejících se v lávě a popelu. Minorní a stopové prvky/plyny Halogeny: Chlor (Cl) a fluor (F) jako kyselina chlorovodíková (HCl) a kyselina fluorovodíková (HF). Vzácné plyny: Argon (Ar), Helium (He). Dusík (N): Jako \(N_{2}\).

Organic Compounds & Metals: Trace amounts of mercury, methane, etc.. How They Are Released Gases are dissolved in magma under pressure and released as bubbles when pressure drops during eruption, like opening a soda can.Solid elements in ash and lava provide nutrients (like Potassium, Calcium, Magnesium) that enrich soil long-term.

Organické sloučeniny a kovy: Stopová množství rtuti, metanu atd. Jak se uvolňují Plyny se rozpouštějí v magmatu pod tlakem a uvolňují se jako bubliny, když tlak během erupce klesne, například při otevření plechovky od limonády. Pevné prvky v popelu a lávě poskytují živiny (jako je draslík, vápník, hořčík), které dlouhodobě obohacují půdu.

vulkán Venušina sopka

Sopka či také vulkán je porucha povrchu planety či měsíce, kdy se na povrch dostává směs roztavených hornin (magma, láva) a sopečných plynů hlouběji umístěného magmatického rezervoáru. Samotný termín sopka je často používán pro označení tělesa ve tvaru kuželovité hory, nicméně jsou známy i druhy sopek, kteréžádný kužel nevytváří. Tvar je především závislý na složení magmatu, charakteru a intenzitě sopečné erupce.

Venušina sopka (643 m n. m.) se nachází nad obcí Mezina u Bruntálu. Jedná se o vyhaslý čtvrtohorní stratovulkán.

Období před vznikem sopky. Předvulkanická sníženina. Prvohory... Před 320 milióny let při Hercynském vrásnění vznikly podložní horniny. Základnu sopky tedy tvoří předvulkanická sníženina.

Hlavním pozůstatkem zdejší sopečné činnosti není klasická čedičová žíla (což je svislé těleso vzniklé utuhnutím magmatu v puklině), ale unikátní lávový proud se sloupcovitou odlučností čediče. Hlavní geologickou zajímavostí lokality je lávový proud. Lávové proudy jsou vlastně dva – utuhlý starší lávový proud a lávový proud u Meziny. V bývalém lomu pod sopkou je odkryto čelo lávového proudu. Vznikly zde masivní svislé pěti- až šestiúhelníkové sloupy nazývané čedičové varhany. Ty vznikly pomalým smršťováním a chladnutím žhavé lávy. Složení horniny tvoří olivínický čedič (bazalt). V hornině jsou jasně viditelná zelená zrna minerálu olivínu. Samotný vrchol kráteru je dnes pozměněn dřívější těžbou sopečného tufu a strusky. Půda na vrcholu má typické červenohnědé zbarvení. Ve spodní části sopky se nachází čedičová žíla a zasypané písčité jíly. Vlastní hmotu sopky tvoří dopečné tufy.

Venušina sopka

Tuf (z italského tufo, což má stejný význam jako latinské tofus) je druh horniny ze sopečného popelu (pyroklastika) vyvrženého během sopečné erupce. Kulmické podloží (nebo také kulm) v českém geologickém kontextu označuje jílovitopísčité sedimenty spodního karbonu (stáří cca 325–360 mil. let). Tyto horniny tvoří podstatnou část geologické stavby střední a severní Moravy (Nízký Jeseník, Drahanská vrchovina) a často se nacházejí v podloží mladších sedimentů.Zde jsou klíčové aspekty kulmického podloží:Charakter hornin: Jedná se o tzv. flyšové sedimenty – střídání vrstev břidlic, drob (pískovců) a slepenců.

část 2.3 kaolín

Rock and Minerals - skály a minerály...

Horniny nebo obecně hmota neživé přírody se dělí na vyvřelé (neboli magmatické - tedy buďto přímo sopečného původu - nebo nějak související ze sopečnou činností), sedimentární (neboli usazené) a metamorfované (které vznikají přeměnou buďto magmatických nebo sedimentárních hornin) - k čemuž lze ještě připočíst další geofyzikální jevy jako je zvětrávání - případně i krystalizace, která se ale týká spíš jednotlivých minerálů.

Skály - například v lomu - tedy těžený kámen nejsou kompaktní hmotou, ale skládají se z jednotlivých minerálů - jedna hornina se zpravidla skládá z více minerálů. I lomový kámen se při opracovávání láme a štěpí v závislosti na svém mineralogickém složení... V lomech se ovšem netěží jen kámen. Mezi Lažánkami a Maršovem se třeba nachází kaolínové jezírko a těženým materiálem zde byl kaolín.

U keramických materiálů – jako je například právě kaolín se hojně uplatňují prvky označované také jako kovy – jde ovšem o kovy v 1. a 2. sloupci – neboli skupině kovů – označovaných jako alkakické kovy (například sodík a draslík) – nebo kovy alkalických zemin kam patří napřklad vápník – což jsou sice také kovy, ale obecně jsou vnímány jinak než hutní kovy – proto je zde pracovně zaveden novonázev pro tyto kovy – a to novonázev mineraloidy.

dvojskupina mineraloidy = alkalické kovy + kovy alkalických zemin

žula = živce + křemen + etc

Jak vzniká kaolín?

Žívce + půsubení teplých minerálních pramenů -> tak vzniká kaolín například v Karlových Varech.

Živce + zvětrávání během času -> tak například mohl vzniknout kaolín v lomu u Maršova a Lažánek.

Základ pro živce (feldspáty) mohl být vytvořen třeba už v prvohorách když před 350 miióny let probíhalo Hercynské vrásnění. Sopečné magma – původně spíš amorfní látka postupně zkrystalizovalo a vytvořila se z něj například žulová skála (3 rock) – složená z minerálů (2 elements) – mezi kterými bylo možno nalézt například křemen – ale také například živce -> minerály co prošly postupnou přeměnou na kaolín...

– krystaly živců

Živce jako minerály či krystala mají buď monoklinickou nebo trinklinickou strukturu (monoclinic or triclinic crystal system).

– rozdělení živců

Ve vyvřelinách rozlišujeme dvě hlavní skupiny:

Draselné živce (ortoklas, sanidin, mikroklin): Typické pro kyselé vyvřeliny bohaté na křemík (např. žula).

Plagioklasy (sodno-vápenaté živce): Tvoří řadu od albitu (sodný) po anortit (vápenatý). Najdeme je v široké škále hornin od čediče po gabro.

- výskyt v konkrétních vyvřelinách

Živec určuje vzhled i název horniny:

Žula (granit): Obsahuje hojně draselný živec (často růžový) i plagioklas.

Čedič (bazalt): Obsahuje převážně tmavší plagioklasy (není v něm draselný živec).

Syenit: Hornina složená téměř výhradně z draselných živců (s minimem křemene).

Na minerály uvedených řad se nahlíží jako na tuhé roztoky draselného živce (K-živce, KAlSi3O8), albitu (Na-živce, NaAlSi3O8) a anortitu (Ca-živce, CaAl2Si2O8). Tuhé roztoky draselného živce a albitu jsou nazývány sodno-draselnými živci (čili alkalickými živci), roztoky mezi albitem a anortitem jsou nazývány sodno-vápenatými živci (čili plagioklasy). Draselný živec se s anortitem mísí jen omezeně, mezera mísitelnosti je v celém rozmezí teplot obvyklých v prostředí zemské kůry. Minerály z řady draselno-barnatých živců se v přírodě vyskytují poměrně vzácně.

Rock and Minerals

kaolín jako krystal – o krystalech obecně pojednánon v části 4akrymol

Maršov – Lažánky těžba kaolínu

zatopené lomy na FCB https://www.facebook.com/zatopenelomy
Kaolin na Wikiedii
Veverská Bítýška – Lažánky nákladní lanovka na kaolín – Wikipedie
rozcestník lanovky, ozubnicové železnice, horské dráhy, výtahy CEE 4 – místní rozvody elektřiny – výtahy, lanovky – Vlněna Svitávka a textil – Blog iDNES.cz

V roce 1908 bylo mezi obcemi Lažánky a Maršov (západně od Veverské Bítýšky) objeveno naleziště kaolinu. O rok později podal majitel dolů návrh na stavbu železniční trati, která by Veverskou Bítýšku spojila s tratí vedoucí přes poměrně blízkou Kuřim. Z městečka by potom pokračovala vlečka k úpravně kaolínu. Ze stanice dále vedla vlečka po mostě přes Svratku do areálu kaolinky.

Kaolin byl z dolů mezi Lažánkami a Maršovem přepravován do Veverské Bítýšky nákladní lanovkou. Pravděpodobně se jednalo o nestarší lanovku na území ČR - šlo zřejmě o systém lanovky s oběžným lanem a pevně uchycenými přepravníky na kaolín a dřevěnými podpěrami. Lanovka byla v provozu od roku 1911 do zastavení těžby, k čemuž došlo pravděpodobně v roce 1931.

Lažánky – kaolínové doly a lanovka

Dřív neměla nic proti, teď obec nečekaně vyhlásila referendum o těžbě kaolinu

Středočeský Pluton

Středočeský pluton
první etapa vzniku Plutonu probíhala když krajinu utvářely prvohory - od - 400 000 000 až do - 365 000 000 let během devonu (tedy až po Kaledonském vrásnění -520 000 000 až - 400 000 000, tedy teoreticky až v jeho závěrečné etapě)
druhá etapa se uskutečňovala rovněž v prvohorách před 360–320 miliony let během hercynského neboli variského vrásnění v průběhu periody svrchního karbonu

Středočeský pluton

Středočeský pluton reprezentuje „kořeny“ bývalých sopečných pohoří, nikoliv sopky samotné na povrchu. Středočeský pluton je rozsáhlé podpovrchové těleso (pluton), které vzniklo utuhnutím magmatu hluboko v zemské kůře. Ačkoliv se nejedná o sopku v pravém slova smyslu (kupa lávy na povrchu). Ztuhlé magma, které utuhlo v hloubce-bylo produktem dávné sopečné činnosti. Oproti většině českých sopek Středočeský pluton je velmi starý, dokládající podpovrchovou sopečnou činnost v období starších prvohor (paleozoika). Dnes jsou horniny plutonu odkryty erozí.

2.5 = AB = 2.5AB sopečně-usazené úlomkovité horniny (vulkanicky-sedimentární klastické)

pyroklastika - z materiálu vyvrženého při erupci
tufity (sedimenty A - sopečné vyvřeliny B)
tufy (zpevněné)
sopečné brekcie a aglomeráty (větší úlomky)

B4met = 2.9met kovy vzniklé sopečnou činností

kovy vzniklé sopečnou činností

Kovy vzniklé sopečnou činností... Pokud jde o kovy, které přímo vděčí za svůj vznik a koncentraci sopečné činnosti, mluví se o subvulkanických a hydrotermálních ložiskách. Roztavené magma a horké plyny stoupající k povrchu s sebou nesou rozpuštěné kovy, které se při ochlazení usazují v puklinách. Mezi nejvýznamnější kovy tohoto původu patří: měď (Cu) – polovina světových zásob mědi pochází z takzvaných porfyrových ložisek, která vznikla vulkanickou činností. Zlato (Au) a stříbro (Ag) – drahé kovy se velmi často vylučovaly z horkých minerálních roztoků (hydrotermální žíly) v hloubce pod vyhaslými sopkami. Zinek (Zn) a olovo (Pb) – běžně se vyskytují v takzvaných kyzových ložiscích sopečného původu na mořském dně. Síra (S) – sice to není kov, ale elementární síra v čisté formě vzniká přímo sublimací ze sopečných plynů (fumarol) a historicky se takto masivně těžila.

2.91met kovy vzniklé sopečnou činností předem

Zde jsou míněny prvky které jsou součástí sopečného výbuch (což jsou především nekovy – neptunoidy

část 3

Horopis, geomorfologie, geomorfologická mapa České republiky

geomorfilogická mapa České republiky

3.31 České středohoří

České středohoří je pohoří pro které jsou typické sopečně – sedimentálně klastické horniny...

pyroklastika - z materiálu vyvrženého při erupci
tufity (sedimenty A - sopečné vyvřeliny B)
tufy (zpevněné)
sopečné brekcie a aglomeráty (větší úlomky)

České středohoří (německy Böhmisches Mittelgebirge) je geomorfologický místní celek o rozloze 1265 km². Z hlediska horopisného patří do Krušnohorské subprovincie, Podkrušnohorské oblasti,- místní celek - místní pohoří České středohoří. Na 84 % území Českého středohoří se rozkládá Chráněná krajinná oblast České středohoří (CHKO České středohoří) o výměře 1063,17 km². Nejvyšším vrcholem je Milešovka (837 m). Nejnižším bodem je hladina Labe v Děčíně (121,9 m). Maximální výškový rozdíl tedy činí 715,1 m.

3.35 Lužické hory/Žitavské hory

spojené geomorfologické provincie, kontinentální horstvo: Českoněmecká vysočina
geomorfologická provincie: Český masiv
geomorfologická subprovincie: Krkonošsko-Jesenická subprovincie, Sudety
oblast, krajské hory, oblastní hory: Sudeto – Krkonošská oblast, Západní Sudety
vlastní celek: 35 (vlastní–oznamovací-volací hory): Lužické hory / Zittauer Gebirge (35 je číslo vlastního celku na geomorfologické mapě ČR)

Pomezí Čech, Saska a Pruska se od roku 1815 nacházelo právě o vsi Dörfell - česky Ves. Ostatně výše zmíněná Ves byla roku 1848 postoupena - či vrácena Saskem k Čechám.

Hügelland – Zittauer Gebirge, Lausitzer Gebirge, Jechken Gebirge

„Zittauer Hügelland“ meint man geografisch meist das Zittauer Gebirge sowie das direkt vorgelagerte Zittauer Becken im äußersten Südosten Sachsens. Diese Region bildet eine harmonische Einheit aus markanten vulkanischen Kuppen, bizarren Sandsteinfelsen und sanften Hügelketten im Naturpark Zittauer Gebirge.
Es handelt sich um das kleinste Mittelgebirge Deutschlands, eingebettet im Dreiländereck zwischen Deutschland, Polen und Tschechien
Höhepunkte & Sehenswürdigkeiten des Naturraums... Die hügelige bis gebirgige Landschaft ist besonders für ihre Vielfalt auf engstem Raum bekannt:
Die höchsten Gipfel: die Lausche (mit 793 Metern der höchste Berg der Region direkt an der tschechischen Grenze) und der Hochwald (749 Meter) bieten weite Rundumblicke bis nach Nordböhmen und ins Riesengebirge.
Der Berg Oybin: Ein bienenkorbartiges Sandstein-Massiv, das spektakulär aus dem Tal ragt. Gekrönt wird es von den romantischen Ruinen einer Burg- und Klosteranlage, die schon Caspar David Friedrich als Motiv dienten.
Skurrile Felsformationen: Sandsteingebilde wie die Nonnenfelsen bei Jonsdorf oder die Brütende Henne prägen das Landschaftsbild.
Die Region ist berühmt für ihre traditionellen Oberlausitzer Umgebindehäuser, die den Dörfern wie Waltersdorf, Jonsdorf oder Oybin einen unverwechselbaren, idyllischen Charakter verleihen.
Suchen Sie nach konkreten Wandertipps, touristischen Ausflugszielen oder interessieren Sie sich für die genaue geologische Entstehung dieses Naturraums? Letzterer lässt sich hervorragend über das offizielle Tourismuszentrum Naturpark Zittauer Gebirge oder das Bundesamt für Naturschutz (BfN) digital erkunden.

Rok 1945 přenesl poválečnou tranformaci hranic Polska směrem na západ, německo-polská hranice byla stanovena na línii Odra-Nisa. Obec Černousy se nově dostala do sousedství Polska – nicméně přeshraniční styk byl po válce velmi omezen.

Žitavské hory, Lužické hory, Frýdlanská pahorkatina

místní celky Lužicko-Žitavských hor: Lužický hřbet, Kytlická hornatina

Sudeto-Krkonošská oblast (členění na vlastní celky)
34 Šluknovská pahorkatina (Lausitzer Bergland, Lužická hornatina, Łužiske hory, České hory )
35 Lužické (z německé strany Źitavské hory)
36 Žitavská pánev (Liberecká pánev, Zittauer Becken, Obniżenie Żytawsko-Zgorzeleckie, Žitavsko-zhořelecká sníženina) - v Německu
37 Ještědsko - Kozákovský hřbet / Jechken Gebirge
38 Frýdlantská pahorkatina (polsky Pogórze Izerskie, německy Isergebirgs-Vorland) je geomorfologický celek ležící v severních Čechách ve Frýdlantském výběžku a příhraničí
39 Jizerské hory (německy Isergebirge, polsky Góry Izerskie, hovorově též nazývané Jizerky) jsou geomorfologickým celkem a nejsevernějším pohořím Česka. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku, což je nejvyšší hora české části hor. Bylo dříve považováno za západní výběžek Krkonoš. Zhruba třetina pohoří se nachází v Polsku, kde také leží Wysoka Kopa (1128 m), nejvyšší vrchol celých Jizerských hor.
47 Krkonoše
31 Krkonošské podhůří / Podkrkonošský permokarbon je geomorfologický celek v severních a severovýchodních Čechách, zaujímající rozlohu 1229 km² v povodí Labe, Úpy a Jizery. Jedná se o velmi členitou krajinu s reliéfem pahorkatiny a vrchoviny o střední nadmořské výšce 463 m. Největší obcí v Krkonošském podhůří je město Trutnov s více než 30 tisíci obyvateli. Z geologického hlediska je Krkonošské podhůří spojováno s pojmem podkrkonošský permokarbon.

3.51 Zlatohorská vrchovina, Zlaté hory

Zlatohorská vrchovina. Zlaté hory

Zlatohorská vrchovina - nebo zkráceně jen Zlaté hory (dříve Severní podhoří Hrubého Jeseníku, Jindřichovské podhoří nebo Opavská vrchovina; polsky Góry Opawskie; německy Zuckmanteler Bergland nebo Oppagebirge) je pohoří v České republice a v Polsku. Jedná se o geomorfologický celek, který patří do Jesenické oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie - Dříve Sudetské subprovincie - nebo jen Sudet. Zlaté hory se dále se dělí na Bělskou pahorkatinu, Rejvízskou hornatinu, Hynčickou hornatinu a Jindřichovskou pahorkatinu.

Zlatohorská vrchovina na západě hraničí s Rychlebskými horami, na severozápadě se Žulovskou pahorkatinou, na severu s Vidnavskou nížinou, na východě s Opavskou pahorkatinou a konečně na jihu s Nízkým Jeseníkem a na jihozápadě s Hrubým Jeseníkem.

Významnými lidskými sídly jdou zde Zlaté Hory, Rejvíz a Mikulovice. Polská část je součástí Opolského vojvodství, nejvýznamnějšími sídly jsou zde Prudník a Hlucholazy. Z historického pohledu je Zlatohorská vrchovina součástí Slezska.

Pramení zde Opavice, Osoblaha a Prudník. Po západním kraji teče Bělá, která tvoří hranici mezi Zlatohorskou vrchovinou a Rychlebskými horami.

Nejvyšším vrcholem české části i celé Zlatohorské vrchoviny je Příčný vrch (975 m n. m.), současně nejvyšší vrchol Rejvízské hornatiny, nejvyšším vrcholem polské části je Biskupská kupa (889 m n. m., současně nejvyšší vrchol Hynčické hornatiny) ležící na státní hranici.

Do české části Zlatohorské vrchoviny zasahuje CHKO Jeseníky a Geopark Jeseníky, v polské části Zlatohorské vrchoviny se nachází CHKO Góry Opawskie a PřP Rejon Mokre - Lewice.

V Polsku má Zlatohorská vrchovina název Opolskie Bieszczady (Opolské Bukové vrchy), a dnes se jedná o odlehlou, zalesněnpu a málo osídlenou oblast. V Německu do roku 1945 pod názvem Oberschlesische Gebirgsecke, protože byla jedinými horami náležejícími k provincii Horní Slezsko.

Zlatohorská vrchovina

Geologicky jsou Zlaté hory tvořeny fylity, kvarcity a spodnokarbonskými horninami.

Fylit je metamorfovaná hornina (tzv. pokrývačská břidlice), vznikající přeměnou nízkého stupně (facie zelených břidlic) z jílovito-prachovitých usazených hornin, především břidlic. Má břidličnatou strukturu, tj. má rovnoběžné uspořádání částic. Díky své břidličnatosti se velmi dobře deskovitě štípe. Hlavními minerály fylitů jsou křemen, chlority a slídy (sericit – světlá, biotit – tmavá). Termín fylit je používán poměrně nejednotně většinou jen na základě makroskopického pozorování. Termín fylit, z řeckého φύλλον (phýllon = list), zavedl v roce 1849 C. F. Neumann.

Další horninou hojně zastoupenou na Zlatohorsku je kvarcit - přesným názvem metakvarcit. Metakvarcit je metamorfovaná hornina regionálního vzniku vyznačující se jemnou až středně hrubou zrnitostí. Pro metakvarcity se v Česku obvykle používá i samotný termín kvarcit, liší se však od ortokvarcitu neboli křemence, který je horninou usazenou.

Dále jsou na Zlatohorsku zastopeny tzv. spodnokarbonské horniny. Spodnokarbonské horniny jsou především usazené horniny typu flyše (droby, břidlice, prachovce, slepence), které vznikly v mořském prostředí během mladšího paleoprotozoika, a to v Čechách (Barrandien, Brdy) a na Moravě (Moravský kras, Nízký Jeseník) v rámci tzv. kulmské sedimentace, často doprovázené vulkanismem, a jsou typické pro oblasti Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku.

Západní Beskydy

podrobněji Přehrada Bystřička – část 6 "obrázky z Valašska – Rožnovská brázda a Moravskoslezské Beskydy a část 14 Beskydy nejsou jen Moravskoslezské – Blog iDNES.cz

Kytlická hornatina

Sníženina oddělující Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy se vlastně nazývá Rožnovská brázda a zde také leží dve největší města na Valašsku – Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm.

Rožnovská brázda – geomorfologický celek na severovýchodě ČSR v Západních Beskydech – nejvyšší vrchol Poska, 576 m. n. m. Pahorkatina až plošná vrchovina z vrstev paloogenního a křídového flyše.

Českoněmecká vysočina
Česká vysočina / Český masiv (geomorfologická provincie)
Česká tabule (subprovincie)
Západní Beskydy (oblast)
Rožnovská brázda – číslo 20 (místní celek, okolí)

Na geomorfologické mapě ČR jsou v subprovincii Česká tabule „Západní Beskydy“ její oblastí a Vsetínské vrchy (87), Rožnovská brázda (88) a Moravskoslezské Beskydy (89) místními celky této oblasti přičemž čísla v závorce jsou čísly těchto místních celků.

Slovenské Beskydy

Kam zmizely Slovenské Beskydy? Na starších mapách se na severozápadě Slovenska, v oblasti kolem Oravské přehrady bylo možno setkat s pohořím s názvem Slovenské Beskydy. Jenomže nověji toto název pohoří jakožto geomorfologický pojem zcela vymizel.

Slovenké Beskydy

Tatry

Jak zařadit pohoří Tatry geomorfologicky? Pojmenování Tatry se vyskytuje celkem u čtyř místních celků - Západní Tatry neboli Roháče, Vysoké Tatry a Belianské Tatry Tatry což jsou místní celky (alternativní název je geomorfologický podcelek) oblasti Tatry a na a směrem k jihu je odděluje Podtatranská kotlina (geomorfologický celek neboli oblast) od dalšího pohoří neboli celku - což jsou Nízké Tatry. Všechna tato pohoří jsou geomorfologické subprovincie Vnitřní Západní Karpaty, která je zase začleňována do provincie Západní Karpaty. Všechna tato pohoří před 40 miliónů v třetihorách vytvořilo alpinské vrásnění – které trvá dodnes.

4 a 5 okruh metalurgie

RM rozcestník metalurgie

Z celkového počtu 92 přírodních prvků je 72 různých kovů. Kovy od ostatních rechnických materiálů odlišuje několik specifických vlastností – lesk, tepelná a elektrická vodivost.

KOVY

Na začátku zpracování kovů byl náhodný objevěv – například rudy mědi, cínu, nebo arzénu...

Naprostá většina prvků - kolem 80ti procent prvků je řazena mezi kovy. Mezi kovy jsou začleněny i prvky, které jako kovy nejspíš obecně vnímány nejsou. Kovy se liší od nekovů například tím, že dobře vedou elektřinu a teplo.

Hutní kovy podle Menděleva – výrazné kovové vlastnosti a jsou široce používány v metalurgii pro výrobu slitin. Patří mezi ně například železo, měď, cín, zinek, hliník a také žáruvzdorné kovy jako titan, wolfram a chrom.

V širším smyslu mezi kovy lze nalézt dvě uskupení, které by šly jako typické kovy označit a to přechodné a nepřechodné kovy – nebo také prakovy a novokovy (podrobněji v přesdalší části 4 Mendělejev)

Historický přehled vývoje hutnictví do konce 19. století

Dějiny hutnictví začínají dobou bronzovou a teprve mnohem později, přišla doba železná. Pro aplikace ve strojírenství se používají čisté kovy jen velmi zřídka, neboť mívají špatné mechanické i technologické vlastnosti. Téměř vždy se jedná o slitiny z dvou nebo více prvků.

železo a skupina kovů železa (meziskupina „skupina kovů železa“)

meziskupina KOVY SKUPINY ŽELEZA

železo Fe, kobalt Co, nikl Ni

Železo z Moravy – Blog iDNES.cz

Porýní a Porůří – hnědouhelné elekrárny a hutě – Blog iDNES.cz

rozcestník metalurgie

neželezné kovy

nejvýznamnější neželezné kovy

měď – teplota tavení mědi 1084,62°C - těžba mědi v České republice byla v minulosti soustředěna do západních Čech - Mutěnín a Mariánské lázně- ve slitině s cínem vzniká bronz, se zinkem mosaz
hliník - 660,3 °C – bauxit se v ČR netěží, ale hliník vyrábí
zinek - 419,53 °C - zejména v Jeseníkách v okolí Zlatých Hor, lze předpokládat, že i v okolí Branné-Kolštejna (Mosazné hamry) – ve slitině s mědí vzniká mosaz
olovo - 327,5 °C – na Moravě byly ložiska Květnice na Tišnovsku
cín - 231,9 °C – těžba probíhala například Pernink, Krušné hory – ve slitině s mědí se vytvářel bronz

těžké kovy – olovo - 327,5 °C – na Moravě byly ložiska Květnice na Tišnovsku, dále: chróm, kobalt, wolfram, měď, zinek /Mosazné hamry, Františkov – hamr /, cín, nikl

lehké kovy – hliník /nejznámější výrobce v ČSSR Kovohút Hron, n.p. s původním sídlem v Praze (původní sídlo ovšem nezjištěno - jako náhradní sídlo je sídlo odborového svazu KOVO v „mrakodrapu na Žižkově“ Táboritská 1000/23, 130 00 Praha 3 – Žižkov) / dále: hořčík, titan, beryllium, lithium

podle teploty tavení – vysokotavitelné kovy: wolfram, molybden, tanal, niob

nízko tavitelné kovy – zinek, cín, olovo, antimon, vizmut, kadmium

drahé kovy – zlato, stříbro, platina, osmium

Krušné hory (někdy taky nazývané jako České Rudohoří)

měď, cín, zinek, bronz, mosaz

Měděnec http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=322647

Cínové doly Pernink – zanikleobce.cz rozcestník metalurgie neželezných kovů

dobou bronzovou na Slovensku se zabývá první část příspěvku Ze světa Praslovanů – Blog iDNES.cz

indukční pec na bronz, cínové bronzy

Přehrada Bystříčka – Valašsko v ČR i v Rumunsku – ekologická havárie Geamaně v Rumunsku a těžba mědi – indukční pec na bronz – cínové bronzy – Blog iDNES.cz

hliník

Žiar nad Hronom - hliník a hliníkárna - město původním názvem Svätý Kríž - které svým způsobem pozvedl budovatelský rozmach letech padesátých) 6Al hliníkárna žiar nad Hronom – Blog iDNES.

mangan

Dříve odpad, teď poklad. Z hlušiny u Chvaletic je největší ložisko manganu v Evropě (msn.com)

méně obvyklé kovy

Nitinol a flexinol kovy s pamětí

Fler BLOG | archivace.kvalitne / Nitinol a flexinol - kovy s pamětí

olovo a zinek v USA

Příběh skutečného města duchů: Spolu s lékárníkem, který vlastnil poslední dům, přišel konec dříve bohatého místa (msn.com)

Nejděsivější americká města duchů (msn.com)

Když byly v roce 1913 objeveny v severovýchodní Oklahomě ložiska olověné a zinkové rudy, město Picher tam vyrostlo prakticky přes noc. Bylo pojmenováno na počest O.S. Pichera, majitele Picher Lead Company, která v této oblasti provozovala hned několik dolů. Zatím se zdálo být vše až skoro pohádkové...
Těžba začala ve velkém měřítku a populace Picheru rostla raketovým tempem. V roce 1926 dosáhl počet obyvatel svého vrcholu – 14 000. Jenomže po vytěžení nastal útlum a v roce 1980 zbylo v Picheru jen 2 000 starousedlíků, kteří žili mezi hromadami toxického odpadu. Agentura pro ochranu životního prostředí tak začala o rok později, kvůli narůstajícím otravám z olova, vykupovat nemovitosti. Někteří zůstali, ale jen do tornáda v roce 2008. Dnes je Picher „nejtoxičtějším městem duchů v Americe“.

vícesložkové kovy - polymetály

Horní město (Bergštát) v Jeseníkách

http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=25543

Oblast dnešního Horního Města, potažmo celého Jesenicka je z geologického hlediska charakteristická výskytem polymetalických, neboli komplexních rud.

těžba kovů a hutnictví v zahraničí

nalezena jedna poměrně exoticky znějící novinová zpráva

Těžba kovů v Íránu

Velká poušť solná, Dašt - i - Kavir, v severním Iránu, na jihovýchodě od Teheránu, ve výšce 600 - 1000 m., Suché vnitrozemské podnebí. Po podzimních deštích vznikají rozsáhlé bažiny, v létě je země pokryta solnou kůrou. Na severu jsou oázy; na západě se vyskytují ložiska rud.

měď, cín, zinek, bronz a mosaz tradiční technologii (tento příspěvek – následující část „4")

část 4RM – zlato, drahé kovy a minerály v ČR – Rychlé Šípy v Údolí záhad

zlato

Správní centrum těžby rud na hradě Zubštejn – dolování zlata v českých zemích – FLER Blog

Vodáctví na Otavě a Blanici, rýžování zlata zlatonosná Otava

Dům se zlatodolem - Rychlé šípy v údolí záhad album na FCB

Rýžování zlata na Otavě album na FCB

stříbro

pro středověk se stalo tipické dolování stříbra, ve městě Strážov v podhůří Šumavy byla ložiska stříbra objevena v 15. století https://www.tumblr.com/archivace/723963400906031104/str%C3%A1%C5%BEov-vznikl-pravd%C4%9Bpodobn%C4%9B-v-polovin%C4%9B-13?source=share

stříbro a olovo Příbram v části 4.12 Příbram – níže příspěvku

wolfram

část 4 – geologické látky / substance (amorfní a minerály) a jejich chemické prvky / elementy

(3 celek – tedy skála a kámen pojednány v části 1.3 – usazeniny a v části 2 – sopky a vyvřeliny – tohoto příspěvku)

2jednotlivost Substance, mineral, molekule, grouping of molecules (amorfní nebo krystalické látky, minerály, skupiny či krvstaly molekul, molekuly) - například pískovec, uhlí jako usazeniny, nebo živec, čedič jako sopečné vyvřeliny

1komponet Element, atom (prvek, atom) - např. sodík, draslík, vápník

část 4akrymmol krystaly minerálů versus molekuly

Nabízí se otázka – v čem se vlastně liší krystaly minerálů a molekuly. V obou případech jde o látku nebo substaci. V molekulární chemii se krystaly chápou jako pevné látky, kde jsou molekuly uspořádány do pravidelné, opakující se trojrozměrné mřížky.

rock – substance (mineral crystalú) -> mineral elements: molekukule, atom, iont others molekule as basic substance, atom as element

Živce (zmíněné v části 2.3 kaolínový lom) jsou vlastně z fyzikálního hlediska látkou- substancí – která je tvořena základními elementy, či komponety – což jsou atomy.

Jenže je otázka – zda za látku (substanci) považovat krystaly minerálů – nebo molekuly. Krystal je obvykle tvořen z několika pravidelně opakujících elementů – a těmito elementy jsou nejčastěji molekuly – ale elementy krystalů mohou být i přímo atomy nebo jen kladně či záporně nabyté ionty...

část 4.1met

Metalurgie neželezných kovů – zejména mědi, cínu, zinku, bronzu a mosazi tradiční technologií

Historický přehled vývoje hutnictví do konce 19. století

Dějiny hutnictví začínají dobou bronzovou a teprve mnohem později, přišla doba železná. Pro aplikace ve strojírenství se používají čisté kovy jen velmi zřídka, neboť mívají špatné mechanické i technologické vlastnosti. Téměř vždy se jedná o slitiny z dvou nebo více prvků.

železo a skupina kovů železa (meziskupina „skupina kovů železa“)

Bronz měl sice nižší teplotu tavení než železo - ale hlavní surovina pro bronz - tedy měď - se v budoucích českých zemích netěžila. Jeho zdrojem mohla být účast na dálkovém obchodu se surovinami. Čechy se tehdy staly tranzitní zemí na tzv. jantarové stezce. Z našeho území po ní na jih směřovaly zejména kožešiny, kůže, otroci, zlato a zřejmě i krušnohorský cín. Opačným směrem se k nám dostávalo zejména picí náčiní, které bylo součástí obchodu s etruským vínem.

Od měděné doby po železnou

Doba měděná

Eneolit (z latinského aeneus) ve významu pozdní doba kamenná či chalkolit (z řeckého chalkos – měděný, lithos – kámen), česky doba měděná, se datuje od poloviny 5. tisíciletí př. n. l., zejména 3. tisíciletí př. n. l. do 2. tisíciletí V této době se objevilo výnosnější obdělávání půdy - použití oradla, tažné síly dobytka, užití prvních vozů, znalost kola. Vlatně se jednalo o pokračování „neolitu“, doboť kovy - zlato, stříbro a měď se používaly spíše na ozdobu.

Starší doba Bronzová - v pozdějších Čechách se datuje roku 2300 př. n. l., na Moravě až kolem roku 2100 př. n. l.

Střední dobu bronzová 1600–1300 let př. n. l.

Mladší doba bronzová 1300–800 let př. n. l.- doba popelnicových polí

Kolem roku 800 př. n. l. již dovednosti při zpracování kovů umožnily hutnictví železa. Následovala doba železná.…

Slitiny kovů

Druhy slitin se rozlišují zejména podle základního prvku. Bývá to prvek, jehož obsah ve slitině je nejvyšší, obvykle více než 50 %. Podle něho pak hovoříme např. o slitinách hliníku, hořčíku, slitinách mědi apod.

Podle technologie, která se bude pro zpracování slitin používat, se slitiny neželezných kovů rozdělují na slitiny slévárenské a slitiny pro tváření.

Podle hustoty se slitiny dělí na slitiny lehkých neželezných kovů a slitiny těžkých neželezných kovů.
Podle tavicí teploty se kovy a jejich slitiny obvykle dělí na: - nízkotavitelné s tavicí teplotou asi do 600 - např. cín, vizmut, kadmium, olovo, zinek - se střední tavicí teplotou do asi 1500 – např. hořčík, hliník, měď, nikl, kobalt- s vysokou tavicí teplotou – např. titan, chrom, vanad, niob, molybden a další.

Značení neželezných slitin

Číselné značení je určeno příslušnými evropskými, národními, podnikovými nebo jinými normami. Z číselného značení obvykle nevyplývá chemické složení slitiny.

Značení chemickými značkami uvádí střední obsah hlavních prvků v procentech. Na první pozici je značka základního prvku, na dalších místech značky přísadových prvků v pořadí jejich obsahu. Číslice za značkou prvku značí jeho střední obsah ve slitině. Při obsahu prvku nižším než 1 % se obvykle množství prvku neuvádí.

Například: - CuAl9Mn2 označuje hliníkový bronz s obsahem 9% hliníku a 2% manganu.

Přehrada Bystřička – část 5 Cu měděný důl v Rosia Poieni, Rumunsko – Blog iDNES.czkaz

Bronz je slitina mědi a cínu, případně i v malém množství jiných kovů jako např. hliníku, manganu, olova. Starší český název pro bronz je spěž.

Hliníkový bronz obsahuje nejčastěji 5 % Al. Hliník zvětšuje pevnost a tvrdost.

Bronz a jeho vlastnosti byly tedy objeveny již v pravěku. Pro dominantní použití při výrobě nástrojů, zbraní, ozdob i jiných předmětů se dokonce jedna epocha pravěku nazývá dobou bronzovou. Objev bronzu znamenal velký technologický pokrok ve výrobě nástrojů, zbraní a v nemalé míře i šperků. Proti čistým kovům se bronz totiž vyznačuje vyšší tvrdostí. Dnes se bronz využívá jen pro speciální účely a v sochařství.

Cínový bronz obsahuje nejvýše 33 % cínu, přičemž součet (Cu + Sn) má být nejméně 99 %. Cínové bronzy používané technicky mají cínu méně. Struktura cínového bronzu je složitá a jen obtížně se dosáhne rovnovážného stavu. Slitiny obsahující až asi 16 % Sn se skládají při 520 °C z tuhého roztoku α. Pod touto teplotou se rozpustnost cínu v mědi zmenšuje, pod 500 °C však nenastávají téměř žádné změny. Vlivem značného rozpětí mezi likvidem a solidem nastává při normálním chladnutí značné odlučování v krystalech α, a vyrovnání struktury difuzí se dosáhne jen dlouhodobým žíháním při 550 °C až 750 °C. Slitiny obsahující méně než 10 % cínu (asi do 8 % cínu) lze zpracovat tvářením, míněno kováním.

nahoře: vědci zrekonstruovali tvář dívky z doby bronzové – jedno z pravěkých nalezišť je například Brodek u Prostějova

A když zmíněna doba bronzová, je zde i pravěká pícka na bronz...

Jak taková pícka na bronz vlastně vypadala...

Jednalo se o vyhloubenou jámu - obloženou kamenivem (kamenná vyzdívka). Kamenná vyzdívka byla směrem doprostřed obalená vrstvou na zabránění průniku vody a tato vrstva byla zase obalena vrstvou jílu, která tvořila vnitřek pece. Do pece se pro případ tavby plnila vsázka - kterou tvořilo jednak dřevěné uhlí a jednak rudy mědi. Typickým doplňkem pece byly měchy s tryskou - která vedla dovnitř vsázky - tedy směsi dřevěného uhlí. Jak již bylo naznačeno - v peci bylo potřeba dosáhnout teploty přes 500 stupňů Celsia.

Jak taková pícka na bronz vlastně vypadala...jednalo se o vyhloubenou jámu

Pojem bronz · bronz · první umělá, tj. v přírodě se nevyskytující surovina, slitina mědi s cínem, v klasické formě cca 90% mědi a 10% cínu (cín snižuje bod tání ...)

Teplota tání bronzu se pohybuje v rozmezí 913 °C až 1084 °C, přičemž obvykle se udává 950–1050 °C. Přesná teplota závisí na poměru jeho složek, především mědi a cínu. Například cínový bronz, který je běžnou slitinou, se začíná tavit mezi 950 °C a 1050 °

Na začátku metalurgie byl náhodný objev například rudy mědi, cínu a arzénu...

Měď

Měděnec

Důl Měděnec ( GPS 50.42684 13.10412) je uzavřený železnorudný důl v Měděnci v Krušných horách (okres Chomutov, Ústecký kraj).

Důl Měděnec – panorama s těžní věží a Jelení horou

Po určitou dobu se v něm získávaly také rudy dalších kovů - mědi a stříbra. Po ukončení těžby kovových rud ještě krátkou dobu probíhala těžba muskovitu a granátů. Definitivně byla těžba zastavena v roce 1997.

Mutěnín mědené doly (GPS 49.5502486N, 12.7643453E odhad polohy)

Ložisko leží severně od silnice spojující Mutěnín se železniční zastávkou.

1.patro 20 m, 2.patro 27 m, 3.patro 31 m, 4.patro 36 m, 5.patro nezaraženo, 6.patro 52 m, 7.patro 59 m

Cornwall a Devon – těžba mědi v jihovýchodní Anglii

Savery se pokusil prodat svůj vynález do těžebních oblastí Cornwall a Devon v jihozápadní Anglii, které byly bohaté na cín a měď. Thomas Savery svůj těžební stroj reálně uplatnil přesevším v ovlasti Cornwall ans Devon v jihovýchodní Anglii a to zejména v dolech na těžbu mědi Blansko (původní nádraží pro parostrojní lokomotivy), část 2 – vývoj parního stroje – část 2.1 Tomas Savery – Blog iDNES.cz .

Cornwall heritage trust

cornwallheritagetrust.org
Kvůli riziku výbuchu a nízké čerpací kapacity bylo v hlubokých dolech úspěšně nasazeno jen velmi málo těchto zařízení. Místo toho se uplatnily spíše při čerpání vody pro účely nesouvisející s těžbou – například pro okrasné fontány a vodní systémy v sídle, jako byl palác Hampton Court.

Cín

Cínové doly Pernink „první cesta na západ“
Pernink – stolařská dílna Chatař a chalupář – stolařská dílna Pernink „první cesta na západ“ – Blog iDNES.cz

První městečko při potoce Bílá Bystřice na ostrovském panství hrabat bratrů Kašpara a Jindřicha Šlika bylo založeno v roce 1532 horníky ze Saska, Durynska a Středního Německa, kteří hledali vhodná místa kde by se dalo těžit stříbro a cín. Těžba zde však už probíhala dříve. Hrabě Kašpar a Jindřich Schlick udělili osadníkům pozemky k založení hospodářských usedlostí. Kromě horníků se zde usadili i řemeslníci, kteří zakládali cechy. První kostel byl vysvěcen v roce 1538. V roce 1544 měl Bärringen, včetně Irrgangu a Fischbachu, 61 dřevěných domů. V roce 1548 udělil král Ferdinand I. městu nařízení o těžbě cínu a v roce 1559 oficiálně získalo městská privilegia. Název Pernink - Bärringen pochází se středoněmecké němčiny.

Po celé l6. století se kolem Perninku těžila a hutnila cínová ruda, posléze povýšeno na město. Nejvýnosnější byl důl Nanebevzetí P. Marie. Kolem roku l550 pracovalo podél Bílé Bystřice 72 rudných stoup. Částečné oživení hornictví nastalo až po roce l765.

cínové doly Pernink

Cínové doly Pernink – zanikleobce.cz rozcestník metalurgie neželezných kovů

Z hlediska jazyka se Pernink nacházel v oblasti němčiny – na západě Krušných hor, neboli Českého rudohoří – a lze předpokládat – že zde převládala horní němčina – francký dialekt, kterým se mluvilo ve středním Německu.

jazyky na západě Čech – severní západní Čechy: horní němčina bavorský dialekt, západní Krušné hory horní němčina francký dialekt, jižní západní Čechy: čeština, jihočesko – východočeský dialekt

Územní zařazení horního městečka Pernink v rámci Českých zemích bylo poněkud neobvyklé, neboť nejenže se město nacháchazelo v německé jazykové oblasti, ale bylo osídleno horníky.

Podle zjištěných poznatků, se Pernink měl nacházet v Ostrovském panství, a to zase v Žateckém kraji – ovšem v exklávě obklopené především Loketským krajem. Loketský kraj patřil mezi takzvané vnější kraje – s rozšířenou samosprávou – a navíc podobně jako Krušné hory, i na Loketsku zcela převládala řemesla založená na těžbě a zpracování kovů.

těžba cínu v saské části Krušných hor

Od pozdního středověku těžba cínu a stříbra probíhala rovněž v saské části Krušných hor – kde byl v rámci Kurfiřství Sasko ustanoven poměrně rozlehlý Krušnohorský kraj „Erzgebirgischer Kreis“ se správním střediskem Zwikau – známějším spíš výrobou automobilů Trabant C1 -cyklistika a motorismus dvotaktních motorů – část 6 dvoutaktní motor pro auto Trabant, město a okres Zwikau – Blog iDNES.czkaz
V samotném Cvikově (Zwickau) k žádné významné těžbě cínu nedocházelo; město je historicky známé jako centrum saské těžby černého uhlí (“černého zlata“). Přesto je Cvikov úzce spjat se saskou těžbou rud a cínu: město v minulosti sloužilo jako finanční a obchodní středisko pro ložiska stříbra a cínu nacházející se v nedalekých Krušných horách. Bohatí cvikovští měšťané (například známý okresní hejtman Martin Römer) investovali zisky z nálezů stříbra u Schneebergu a z rýžování cínu v Krušných horách přímo do rozvoje
In Zwickau selbst gab es keinen nennenswerten Zinnbergbau. Die Stadt ist historisch als Zentrum des sächsischen Steinkohlenbergbaus (“schwarzes Gold“)Dennoch ist Zwickau eng mit dem sächsischen Erz- und Zinnbergbau verknüpft: die Stadt fungierte historisch als Finanzierungs- und Handelszentrum für die Silber- und Zinnfunde im nahegelegenen Erzgebirge. Wohlhabende Zwickauer Bürger (wie der berühmte Amtshauptmann Martin Römer) investierten ihre Gewinne aus den Schneeberger Silberfunden und dem erzgebirgischen Zinnseifenbergbau direkt in den Ausbau.

část 4.1metpre původ kovů

4.1metpreA sedimentární procesy – kovy se usazují na dně vodních nádrží chemickými procesy nebo činností organismů; příkladem jsou železné rudy (páskované železné formace) nebo ložiska manganu.
4.1metpreM metamorfní procesy – kovy vznikají přeměnou starších hornin za vysoké teploty a tlaku, kdy dochází k rekrystalizaci a vzniku nových minerálů. svého mázu piva
4.1metpreB magmatické procesy – kovy vznikají ochlazováním a krystalizací roztaveného magmatu hluboko v zemi; těžší minerály obsahující kovy krystalizují dříve a usazují se, čímž vznikají ložiska (např. chrom, nikl, platina).
Hydrotermální procesy: horké vodní roztoky (hydrotermální roztoky) pronikají puklinami v horninách, rozpouštějí kovy a při ochlazení je ukládají v podobě žil; takto vznikají ložiska zlata, stříbra, mědi, olova a zinku
Exogenní procesy (zvětrávání): zvětráváním hornin na povrchu se uvolňují kovy a koncentrují se do tzv. reziduálních ložisek (např. bauxit – ruda hliníku) 6Al hliníkárna Kovohůt Hron, Žiar nad Hronom – Blog iDNES.cz

část 4.12 Příbram – stříbro a olovo

Příbram

Blansko (staré nádraží), parní stroj, parní lokomotivy a parní silniční vozidla, ČKD Blansko a parní těžní stroj ČKD pro rudné doly Příbram na stříbro a olovo – Blog iDNES.cz

Cesty elektrické energie 2JED/T jederné elektrárny – těžba uranu, část 4 Příbram – těžba stříbra a olova – Blog iDNES.cz

stříbro

V přírodě se stříbro obvykle vyskytuje ve sloučeninách, vzácně však i jako ryzí kov. Téměř vždy je stříbro příměsí v ryzím přírodním zlatě. Z minerálů stříbra je nejvýznamnější akantit a jeho vysokoteplotní modifikace (nad 179 °C) argentit Ag2S.

Jako zdroj pro průmyslové získávání stříbra jsou však rudy olova, mědi, niklu nebo zinku. Nejvíce používanou metodou pro získávání i čištění ryzího stříbra je elektrolýza, z halogenidů je však možno jej jako ryzí získat i pyrometalurgicky přímým tavením.

Největšími světovými producenty stříbra jsou Mexiko, Kanada, Peru, Austrálie a USA. V Českých zemích bylo stříbro hojně dolováno zejména ve středověku - třeba například v okolí Příbrami a Kutné Hory.

Stříbro - v Mendělejevově periodické tabulce prvků patří mezi uskupení prvků zvané PŘECHODNÉ KOVY, jiným názvem PRAKOVY, STAROKOVY nebo MAGNETICKÉ KOVY - kam patří většina historických hutních kovů jako je měď, zinek, železo, a také drahé kovy - zlato, stříbro, platina a osmium - kupodivu historický barevný kov cín patří do druhého uskupení kovů s názvem NEPŘECHODNÉ KOVY neboli NOVOKOVY - nebo jen KOVY.

Přechodné kovy se obecně vyznačují vysokou pevností v tahu , hustotou , body tání a body varu .

olovo

Nízkotavitelný, měkký, velmi těžký, jedovatý kov, používaný člověkem již od starověku. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Pb2+ a Pb4+.

Při teplotách pod 7,196 K je supravodičem 1. typu. Olovo je nejtěžším prvkem, který má stabilní izotop.

Elementární olovo se v přírodě vyskytuje pouze vzácně. Nejběžnějším minerálem a zároveň olověnou rudou je sulfid olovnatý, galenit PbS. Dalšími méně běžnými minerály olova jsou cerusit, uhličitan olovnatý PbCO3 a anglesit, síran olovnatý PbSO4. Dále se olovo často vyskytuje jako doprovodný prvek v rudách zinku a stříbra.

Při získávání olova z rudy je obvykle hornina jemně namleta a flotací oddělena složka s vysokým zastoupením kovu. Následuje pražení rudy, které převede přítomné sulfidy olova na oxidy.

Olovo bylo obzvláště důležité i v architektuře, kde se kamenné bloky spojovaly pomocí olověných svorek. Na stavbu Porta Nigra bylo použito odhadem sedm tun olova .Mezi další důležité způsoby použití patřilo obložení trupů lodí na jejich ochranu před škůdci a stavba městských vodovodních potrubí. Olovo se také používalo jako surovina pro výrobu nádob, jako materiál na psací tabulky nebo na tzv. tessery , které sloužily například jako identifikační nebo autorizační odznaky.

Ve starověké literatuře byly olovo a cín považovány za dvě formy téže látky, takže olovo bylo v latině označováno jako plumbum nigrum (z niger „černý“ ) a cín jako plumbum candidum (z candidus „bílý“ ). Proto často není jasné, zda starověký (nebo středověký) text používá slovo plumbum k označení olova, cínu nebo sloučeniny olova. Dokonce i římský autor Vitruvius považoval používání olova v potrubích na pitnou vodu za škodlivé pro zdraví a doporučoval používat místo něj hliněné potrubí, kdykoli je to možné. Nicméně olověné potrubí na pitnou vodu se používalo až do 70. let 20. století, což se odráží například v anglickém slově plumber „pokládač potrubí“ . Zvláště znepokojivé bylo také přidávání olova jako sladidla do vína (tzv. „cukrové olovo“, viz octan olovnatý ) . Časté používání olova v potrubí a víně bylo také diskutováno jako možný důvod pádu Římské říše , což je hypotéza, která je nyní ve výzkumu odmítnuta.

Olovo patří do druhého hlavního uskupení kovů s názvem NEPŘECHODNÉ KOVY, NOVOKOVY nebo jen KOVY. Nepřechodným kovům se jim říká i prvky hlavní skupiny, a kombinují vlastnosti kovů (lesk, vodivost) s některými vlastnostmi polokovů nebo nekovů (nižší bod tání, různé oxidační stavy), že mají nižší hustotu, nižší body tání (např. galium) a jejich chemické chování je ovlivněno relativistickými efekty (zejména u těžších prvků).

Těžba stříbra a olova ovšem pokračuje v nových lokalitách...

Kutná hora – těžba stříbra

Kutné Hora, dobově spíš Kutné Hory, či Kutenberg je město - které bylo založeno ve 13tém století jako královské horní město. Kutná hora byla zdrojem hospodářské prosperity království, z hlediska významu druhé město po Praze. I když Kutná hora byla vybudována jako velmi výstavná město - věhlas města v cizině jakoby byl ještě větší.

stříbrná ruda z Kutné Hory

Hlavním zdrojem zdejšího bohatství byl především minerál argentit (sulfid stříbrný), který se v kutnohorských rudných žílách hojně vyskytoval v doprovodu galenitu (rudy olova) a sfaleritu (rudy zinku). [ěžba stříbrné rudy zde formovala celou společnost a dala vzniknout slavnému pražskému groši, který se razil v centrální královské mincovně ve Vlašském dvoře.

Vlašský dům a mincmistrovský dům – Kutná hora – kresba asi z r. 2019

Vlašský dům a Mincmistrovský dům
Ražení mincí
- bylo až poslední fází cesty stříbrné rudy.
mStříbro se nejprve tavilo, dělilo na kousky a až nakonec doputovalo k raznici.

Kutnohorští havíři jsou historickým a přeneseně i literárním pojemem - kterým je míněno historické povstání stříbrorudných horníků z roku 1496. Povstání vypuklo v polovině července 1496 v Kutné Hoře kvůli nízkým platům a špatným podmínkám.
Potlačení provedl poděbradský hejtman Oněk Kamenický a v srpnu 1497 (správně 1496) a bylo sťato 13 vůdců.
Král Vladislav II. Jagellonský později nařídil revizi procesu a viníky poprav potrestal. Šlo o jednu z největších stávek středověku.

část 4.2men Mendělejev

Menděljevova periodická soustava prvků

sloupce - skupiny prvků v tabulce nad sebou se stejným počtem valenčních elektronů

jako valenční elektrony jsou míněny jen elektrony na vnější oběžné dráze atomu - tedy elektronové orbitální slupce

přechodné a nepřechodné kovy

KOVY

Naprostá většina prvků - kolem 80ti procent prvků je řazena mezi kovy. Mezi kovy jsou začleněny i prvky, které jako kovy nejspíš obecně vnímány nejsou.

Nicméně mezi kovy lze nalézt dvě uskupení, které by šly jako typické kovy označit.

Jedná se o usjupení (nikoli skupinu, skupina = sloupec) přechodné a nepřechodné kovy – nebo také prakovy a neokovy. Pro nepřechodné kovy, neboli neokovy se také někdy používá označení kovy - tedy kovy bez přívlastků - vlastně stejné označení jako souhrnné označení všech skupin kovů.

Tyto názvy ovšem souvisí s vnitřním uspořádání periodické soustavy prvků - možná by nebylo od věci pokusit se tyto dvě skupiny od sebe odlišit nějakým podobným - možná ještě více obecně přijatelným a názorným rozlišením.

Většina obecně známých kovů - včetně mědi, železa, zinku a zlata - patří mezi PRAKOVY, které byly objeveny a zpracovávány už v pravěku a starověku .

Mezi NOVOKOVY patří například hliník (objevený - či spíš získaný relativně nedávno - na začátku 19. století) - ale i například cín - který byl objeven, vytaven a získán již v pravěku - ale málokdy se využíval jako ryzí kov - spíš se používal vedle mědi jako druhá složka slitiny bronzu.

Mendělejevova periodická tabulka prvků – zcela zjednodušená verze

SKUPINY

(sloupce)

lehké kovy - lehké kovy – hliník Al, hořčík Mg, titan Ti, beryllium Be, lithium Li

těžké kovy – olovo Pb, chróm Cr, kobalt Co, wolfram W, měď Cu, zinek Zn, cín Si, nikl Ni

USKUPENÍ PODLE MENDĚLEJEVOVY TABULKY

DÍLČÍ USKUPENÍ

periodická soustava prvků

V periodické tabulce tvoří kovy většinu chemických prvků umístěných v levé dolní části tabulky. Od nekovů se liší schopností vést elektrický proud a teplo. Kovy lze rozdělit do skupin: alkálie, kovy alkalických zemin, přechodné kovy, dále lanthanoidy a aktinidy.

Nekovy podle Mendělejeva jsou prvky umístěné v pravém horním rohu periodické tabulky, nad konvenční čárou vedenou přes bor, křemík, arsen, tellur a astat. Patří mezi ně vodík, helium a většina prvků p-bloku.

zjednodušená Mendělejevova tabulka

KOVY, POLOKOVY, NEKOVY PODLE MENDĚLEJEVOVA

Skupina

= sloupec 1 2 3 4 atd

USKUPENÍ KOVŮ PODLE MENDĚLEJEVOVY TABULKY

skupina (sloupec) ALKALICKÉ KOVY

skupina KOVY ALKALICKÝCH ZEMIN

uskupení (příbuzné prvky v několika sloupcích) PRAKOVY (PŘECHODNÉ KOVY)

Hutní kovy podle Menděleva – výrazné kovové vlastnosti a jsou široce používány v metalurgii pro výrobu slitin. Patří mezi ně například železo, hliník, měď, zinek a také žáruvzdorné kovy jako titan, wolfram a chrom.

uskupení (příbuzné prvky v několoka sloupcích) NOVOKOVY (KOVY, NEPŘECHODNÉ KOVY)

MEZISKUPINY PODLE SPOLEČNÝCH VLATNOSTÍ

meziskupina KOVY SKUPINY ŽELEZA

železo Fe, kobalt Co, nikl Ni

neželezné kovy lze podle vlastností seskupovat do níže uvedených meziskupin

meziskupina DRAHÉ KOVY

meziskupina drahé kovy

zlato Au, stříbro Ag, platina Pt, osmium Os

meziskupina BAREVNÉ KOVY

meziskupina barevné kovy

měď Cu, hliník Al, zinek Zn, olovo Pb, cín Sn

meziskupina LEHKÉ KOVY

hliník Al, hořčík Mg, titan Ti, beryllium Be, lithium Li

meziskupina TĚŽKÉ KOVY

olovo Pb, chróm Cr, kobalt Co, wolfram W, měď Cu, zinek Zn, cín Si, nikl Ni

podle teploty tavení

meziskupina VYSOKOTAVITELNÉ KOVY Wolfram W, molybden Mo, tantal Ta, niob Nb

podle teploty tavení

NÍZKOTAVITELNÉ KOVY zinek Zn, cín Sn, olovo Pb, antimon Sb, bizmut Bi ,kadmium Kd

část 4.3at

XAZ Bohrův planetární model atomu

Atom se skládá z „obalu“ a „JÁDRA“ - přičemž naprostá většina hmotnosti a energie je soustředěna v jádře.

Jádro tvoří PROTONY/jejich počet je vyjádřen protonovým neboli atomovým číslem Z jako základ/ a dále jádro tvoří NEUTRONY - teoreticky vyjádřené neutronovým číslem N - to se ale příliš nepoužívá - spíš se používá součet protonového a neutronového čísla zvané nukleonové číslo A = N + Z

XAZ Bohrův elektronový „planetární“ model atomu

Počet elektronů v atomu je obvykle roven počtu protonů v jádře atomu, což se shoduje s atomovým číslem prvku. Tento počet určuje, o jaký prvek se jedná. V elektricky neutrálním atomu je tedy počet elektronů v obalu stejný jako počet protonů v jádře.

Bohrův planetární model atomu je názornější než orbitálový či orditronový model, zde je tedy uveden tento planetární model.

sloupce - skupiny prvků v tabulce nad sebou se stejným počtem valenčních elektronů

jako valenční elektrony jsou míněny jen elektrony na vnější oběžné dráze atomu - tedy elektronové orbitální slupce

část 5

Metalurgie Plutonie

Vladimir Afanasjevič Obručev - Plutonie

Román Obručev napsal v roce 1915 v malé dače poblíž Charkova. Román ztvárńuje podobné téma, jako romány Julese Verna Cesta do středu Země a román Conana Doyla „Ztracený svět“nebo český film „Cesta do pravěku“ - tedy téma cesty do dávných geologických období Země, kde žijí dávno vyhynulí tvorové a roste zcela jiná vegetace.

Plutonia byla také přetvořena jako komix na zadní stránce tuším Sedmičky pionýrů - a přesně si vzpomínám jak jsem by na zadním sedadle Oktávky „přistižen“ jak čtu dílko autora a ruskojazyčně znějícím jménem. Bylo to u Bílovické cihelny a mohl být rok 1976.

K ději románu...

Loď „Polární hvězda“ vyplouvá z přístavu Petropavlovsk Kamčatskij a cetou přes Beringovou úžinou loď vyzvedne důlního inženýra z Jekatěrinburgu, Yakova Grigoryevicha Maksheeva, který hledal zlato na Čukotce, z čehož plyne, že významným tématem knihy bude rovněž matalurgie.

V polárních oblastech se účastníkům expedice zcela neočekávaně sestoupit o mnoho kilometrů níže do vnitřní Země, kde jako by vše bylo na ruby - a tuto vnitřní Zemi badatelé pojmenují jako Plutonii a slunce Plutonie - což je vlastně zemské jádro - získá název Pluto.

Dále trocha metalurgie...

Účastníci expedice objevují obrovské rudné bohatství Plutonie - ložiska magnetické železné rudy, olivín (Olivín je horninotvorný minerál silikátové třídy. Ortokřemičitan hořčíku a železa ostrovní struktury. Obsah železa a hořčíku kolísá mezi extrémními členy izomorfní řady olivínu: forsterit Mg 2[SiO 4 ] a fayalit - Fe2 [SiO4]. Olivín tvoří hlavní a ultrabazické vyvřeliny a je velmi běžným minerálem v zemském plášti).Olivín rozptýlený niklovým železem, olověné rudy, zejména olověný lesk,(galenit – z latiny. galena — olověná ruda, Plinius starší, asi 23-79 př. n. l. ) — šedá, křehká s kovovým leskem těžkého minerálu, z třídy sulfidů a sulfosolů. Chemický vzorec PbS. Jiným názvem „sulfid olovnatý, nebo také leštěnec olovný. Hlavní ruda pro olovo. Často se vyskytuje ve formě zrnitých hmot nebo krychlových krystalů. Je přítomen především v hydrotermálních ložiscích a jako náhrada rudy ve vápencích/dolomitových horninách.)

část 6

Jules Verne – Cesta do středu Země

Cesta do středu Země nebo také jen Do středu Země (1864, Le voyage au centre de la Terre) je dobrodružný scifi román francouzského spisovatele Julesa Verna. Autor ve svém druhém románu z cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires) líčí fantastickou cestu třech odvážlivců, německého přírodovědce a profesora mineralogie Otty Liddenbrocka, jeho mladého synovce Axela a jejich islandského průvodce Hanse Bjelkeho do středu Země (což je místo v hloubce asi 6 378 kilometrů kolmo pod povrchem naší planety).

Vyprávěčem je šestnáctiletý Axel. Nápad podniknout cestu se dostavil v neděli 24. května roku 1863, kdy profesor Liddenbrock náhodu objeví zašifrovaný dokument islandského alchymisty ze 16. století Arneho Saknussemma. Podaří se mu text psaný runovým písmem rozluštit a zjistí, že Saknussemm v dokumentu tvrdí, že sestoupil do středu Země. Profesor okamžitě zorganizuje výpravu na Island, protože podle Saknussemma je vstupní místo pro cestu do podzemí v jednom ze tří kráterů vyhaslé islandské sopky Snæffelsjökull, a to v tom, na nějž dopadne posledního červnového dne stín horského štítu Scartarisu.

Po určení správného kráteru začala výprava sestupovat do zemských hlubin. Světlo cestovatelům zajišťovaly elektrické lampy a před žízní je zachránila nalezená podzemní řeka.

Malá odbočka k zmíněným lampám.

Ruhmkorffovy lampy (speciální druh výbojek) jsou zmíněny ve sci-fi románu Julese Verna Cesta do středu Země - a tyto svítidla byly založeny na Ruhmkorffových indukčních cívkách, ale lampy přímo nebyly vyvinuty samotným Ruhmkorffem.

Heinrich Daniel Ruhmkorff

Ruhmkorffův induktor (nebo cívka) je historický transformátor, který ze stejnosměrného proudu (DC) generuje vysokofrekvenční pulzy vysokého napětí, klíčový pro rozvoj elektrotechniky v 19. století, používal se v X-ray zařízeních, rádiových vysílačích a pro pokusy s výbojovými trubicemi (např. Geisslerova trubice).

Ruhmkorffova lampa

Funguje na principu rychlého přerušování primárního DC proudu pomocí Wagnerova kladívka, což vytváří měnící se magnetické pole, které v sekundární cívce s mnoha závity indukuje vysoké napětí.

Ruhmkorffova cívka – Blog iDNES.cz

Opět román...

Za dvacet dní ušli asi 130 kilometrů a ocitli se v hloubce kolem 24 kilometrů. Devátého srpna učinili cestovatelé neuvěřitelný objev. Zhruba v hloubce 55 kilometrů pod zemským povrchem vstoupili do gigantické dutiny osvětlené jakousi elektrickou září (kterou Verne přirovnával k záři polární), ve které bylo obrovské podzemní moře. Na jeho březích výprava nalezla les obrovských hub a mnoho dávno vymizelých druhohorních a třetihorních rostlinných i živočišných druhů. Cestovatelé si postavili vor a 13. srpna se vydali na plavbu, při které mohli pozorovat zápas ichtyosaura s plesiosaurem.

Za týden urazili více než 400 kilometrů a o pět dní později odhadovali, že již propluli pod Anglií a Francií (celé moře bylo nakonec široké téměř 900 kilometrů). Po přistání na druhém břehu nalezli dokonce skupinu mastodontů, které sledoval pračlověk vysoký asi 12 stop (tj. 3,6 metru). Cestovatelé zde také objevili Saknussemmovo znamení, ukazující další cestu do podzemí. V té jim však bránil zával, který se pokusili odstřelit pomocí střelného prachu. Před výbuchem odpádlovali na moře, ale exploze byla větší, než očekávali. Vor byl uvolněným proudem vody vehnán do velké pukliny, po určité době se dostal do komína plného stoupající vody a magmatu a nakonec byl 28. srpna vyvržen na zemský povrch. Cestovatelé brzy zjistili, že se z hlubin Země dostali vedlejším kráterem sopky Stromboli na Liparských ostrovech severně od Sicílie, a s velkou slávou se vrátili domů.

(Wikipedie upraveno)