Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků - rozcestník Maďarsko a Slovensko

Tatra – Fatra – Mátra – je známé trojvrší na slovenském, potažmo maďarském znaku – původně symbolu tzv. Horní země. Ruku na srdce – kolik Čechů zná právě třetí pohoří – tedy maďarskou Mátru?

Střípky z historie Uher a Maďarska a také česko a moravsko uherské a maďarské vztahy – rovněž vztahy Čechů a Slováků zejména před vznikem Československa a rovněž přímo Slovensko, zejména v období Československa.

Mátra – třetí vrchol dvou státních znaků

obsah

M1 Střípky z maďarské dávné historie

Maďarský vpád do střední Evropy v 9. století a na Moravu na začátku 10. století

Uherské útoky na západ od Panonie – proti Východofrancké říši

S1 Slovensko v pravěku, stratění Slované v Podunají...

RPRS rozcestník pravěk až ranný středověk

M2 Lucká provincie v Bílých Karpatech, Lucké pole

S2 Začleňování Slovenska do Uherského státu

M3 Střípky středověku

Zlatá bula 1222

13 a 14. stol

cestopis

Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků

M4 Ladislav IV. Český - Přemyslovec jako Uherský král

M4Z 14. stol. a král Zikmund

M5 Husitská čeština a Jan Jiskra z Branýsa v Horné zemi kolem roku 1450; Ladislav V. Pohrobek versus protikrál Vladislav III.

15. stol. a Matyáš Korvín – Morava je spojena s Uhrami

1516 – 1526 Ludvík II. Jagelovský

S2 Academia Istropolitana (renesanční Bratislava)

M6RT Uhry pod nadvládou Turků a Habsburků

S3 Púchovští ze Lví Hory - Slováci usazení v Čechách

M6RTpokračování Budínský pašalík, Uhry v 2.polovině 18. stol. a v 1. polovině 19. stol.

S4 Slovenské národní obrození

M6/S5 revoluční rok 1848 a 1868

S6 - CS Československo před Československem - spolek Československá jednota

M7 Uhry na přelomu 19téeho a 20tého století

S7 Slovensko na přelomu 19tého a 20tého století

S8 Slovensko při vzniku Československa, Krajina slovenská 1918-1938

S8E Krajina slovenská ekonomicky - Roínické vzájomné pokladnice

M8 Maďarsko 1918 - 1944

M9 Most Márie Valérie Ostřihom - Štůrovo

M10 Měsíc autorského čtení: MAČ2020 v Brně

M11 Maďarsko po roce 1945

Třetí Maďarská republika 1945-49

Maďarská lidová republika

Čtvrtá Maďarská republika po r. 1989

M10-2 Měsíc autorského čtení: MAČ2020 v Brně (pokračování)

S9 Slovensko po roce 1945

S10 světová socialistická soustava a její ekonomika

rozcestník na téma divadlo 

Divadlo Husa na provázku v Brně

MAČ 2017 Gruzie a Ukrajina

Měsíc autorského čtení Brno 2017 "literatura a divadlo Gruzie" a plán na cestu do Arménie - Blog iDNES.cz 

MAČ 2018 Turecko a Polsko

Měsíc autorského čtení a literatura Turecka (Islám na Moravě)

MAČ 2019 Rumunsko

Měsíc autorského čtení - hostem bylo Rumunsko >>> Jihovýchodní Evropa – Blog iDNES.cz část RO1

 MAČ 2020 Maďarsko

Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků - rozcestník Maďarsko (část tohoto příspěvku na téma Měsíc autorského čtení: MAČ2020 jehož hostem bylo Maďarsko)

 další příspěvky na téma divadlo 

Pražská divadelní scéna - Divadlo v Řeznické (na motivy F. M. Dostojevského hraje Vl. Dlouhý) https://www.tumblr.com/blog/view/archivace/692496449756348416?source=share

Divadelní scénografie - časopisové koláže  

https://www.facebook.com/media/set/?vanity=100036848335876&set=a.736386437599627

rozcestník Maďarsko a Rakousko

Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků - rozcestník Maďarsko (tento příspěvek)

V rakouské pustě - Blog iDNES.cz (Rakousko - Maďarské pomezí)

Dráhou císaře Františka Josefa z Prahy do Vídně – blog iDNES.cz

rozcestník Slovensko

„Tatra, Fatra, Mátra“ – Slovensko a Maďarsko od pravěku po 21. století ( tento příspěvek)

Bratislava za čias Rakúsko-Uhorska - YouTube

Sidónie u Brumova – dva problémy vsi na hranici dvou států totem.cz

Ze světa Prabaltoslovanů + doba bronzová a stařší doba železná na Slovensku – Blog iDNES.cz

M1

Střípky z maďarské dávné historie

 

Maďaři jako Západní Turci vpadli v průběhu 8. stol. do Panonie kde tehdy již byla vyvrácena Říše Avarů – takže nejspíš narazili v Panonii na Slovany

Kočovní Maďaři byli v Evropě nazýváni jako Západní Turci.

Maďarský vpád do střední Evropy v 9. století a na Moravu na začátku 10. století

Deváté století přineslo mimo jiné tažení kmenů nomádských Maďarů do Evropy - kteří se soustředili především v Panonii. Staromaďarské kmeny přišly do této oblasti již sjednoceny pod vedením náčelníka Arpáda. Za sebou zanechali starší domovinu Etelköz, která ležela východně od Karpat. Maďaři nalezli v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou Velké Moravy a vedly výbojné války proti sousedům.

Maďaři snad v roce 902 nebo 903 porazili vojsko Velké Moravy, naopak v roce 905 či 906 byli poraženi bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II.

Maďaři dobývají Moravu

Je předpoklad, že první odvetný maďarský úder nesměřoval proti Bavorsku, ale proti Velké Moravě. Boje se měly odehrát někde na Slovensku (snad v okolí Nitry) v roce 906.

Když totiž o rok později - v létě 907 - došlo u Bratislavy k rozhodující bitvě mezi Bavory a Maďary, nejsou mezi účastníky bitvy Moravané uváděni, a to navzdory tomu, že se bojovalo na území (bývalé) Velké Moravy. A protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem 907 je spojen i pád Velké Moravy.

Bitva u Bratislavy l.p.  907 Vítězství Maďarů na německými  (tehdy východofranckými) vojsky.  Zahynul například Bavorský vévoda (či markrabě) Luitpold, arcibiskup Salcburský Theotmar a dva další biskupové.

bitva u Bratislavy

bitva u Bratislavy

bitva u Bratislavy

Podle dostupných pramenů  vychází - že obyvatelstvo po pustošivém maďarském vpádu na do střední Evropy a také na Moravu na začátku 10. století poněkud zchudlo - a navíc pro desáté století je typický nedostatek písemných pramenů.

pád Velké Moravy

poněkud kuriózní situace – Morava krátkodobě jako součást Uher

Po rozvrácení poměrně vyspělé civilizace na Moravě z časů Mojmírovců na Moravě přetrvala jistá forma samostatnosti - či státnosti nazývaná jako "Moravské knížectví". Jména knížat nejsou známa, leda z až z následujícího 11. století - kdy se knížaty měly stát polský Boleslav Chrabrý a po porážce polské posádky u Brna (na hradišti dnes nazývaném jako Staré zámky u Líšně) kníže Břetislav. 

Morava sice uhájila svou samostatnost – ovšem pro české dějiny v tomto 10tém a následujícím 11tém století stratila svůj význam – než Moravě příslušel v předchozím 9. století s podstatně vyspělejší kulturou a hospodářstvím. V 10. století se těžiště českých dějin přesunulo do Čech.

Uherské útoky na západ od Panonie – proti Východofrancké říši

Výše bylo zmíněno maďarské vítězství nad Bavory u Bratislavy roku 907. Další vítězné bitvy proti Bavorům Maďaři vedli u Eisenachu (908) a Augsburgu (910) v dnešním Německu - tehdy Východofrancké říši.

Situace pro Bavory tehdy nebyla příznivá celkově - neboť se Východofrancké říši začali stále více prosazovat severoněmečtí Sasové. Saský vévoda Jindřich Ptáčník se stal Východofranckým králem, stejně tak jako jeho syn Ota I., který byl posléze prohlášen prvním Německým králem - a později i Římským císařem.

Maďarské vpády do Německa vedly dvěma směry – jednak severním přes Moravskou bránu – a jednak jižním směrem – podél Dunaje.

Maďaři nad to útočili na sever – až do středního Polabí hluboko na západě – kam pronili nejspíš úvaly kolem řeky Moravy a přes Moravskou bránu.

S Maďary sváděl boje také Saský vévoda Jindřich Ptáčník - vlastně celá fortifikace na Labi byla zacílena jednak proti Maďarům - jednak proti Slovanům.

Val proti Slovanům (a Maďarům – Uhrům na Labi)

Bitva na řece Lechu 955

Maďaří poraženi Východofranckým králem (respektive prvním Německým králem) a později Římským císařem Otou I. Na německé vítězství se podílel i český kníže Boleslav I. Čechy na tomto vítězství profitovali – neboť Boleslavovi se podařilo rozšířít území Českého státu a ovládnou severní Moravu, Slezsko, Krakovsko až po Červenou Rus.

Maďaři poté přecházejí k usedlému způsobu života v Podunajské nížině a přebírání kultury a způsobů obrábění půdy od vyspělejších slovanských sousedů. Arpádovci ovšem upevňují po vzoru evropských mocností svou svrchovanou moc a pevně se ujímají panování po vzoru západoevropských zemí.

S1

Slovensko v pravěku, stratění Slované v Podunají...

Kapitola „Stratění Slované v Podunají“ pojednává zejména o Slovanech v dnešním Dolním Rakousku mezi Dunajem a řekou Dyjí. Ovšem bylo by jistě na místě také nastínit dějiny od pravěku po ranný středověk na území pozdějšího Slovenska a v Panonii.

Ovšem zde popisovanému regionu Slovensko, Maďarsko by více odpovídal příspěvek... Stratění Slované v Panonii (V rakouské pustě 1.3) – Blog iDNES.cz

Výtvarné umění na území pozdějšího Slovenska v pravěku až ranném středověku

Výtvarné umění pravěku na území pozdějšího Slovenska – zejména doba kamenná

Slovenské výtvarné umění. Nejstarší artefakty nalezené na území Slovenska - funkčně i výtvarně svědčící o výrobní a umělecké aktivitě na území dnešního Slovenska.

PALEOLIT - doba kamenná 300 000 starší /40 000 střední (MEZOLIT) / 20 000 mladší -> do - 12 000 pozdní doby kamenné

Mezi nejstarší pravěké a zvířecí a ženské plastiky nalezené na Slovensku patří Venuše z Moravan. Takřečená Moravanská Venuše je pravěká, 7,5 cm velká soška vyřezaná z klu mamuta v období gravettienské kultury okolo r. 22 800 př. Kr. Vyoral ji rolník v době první republiky na tábořišti lovců mamutů v Moravanech nad Váhom, poblíž slovenských Piešťan.

doba kamenná – osídlení na území bývlé ČSSR

doba kamenná na Moravě a jihozápadním Slovensku

NEOLIT mladší doba kamenná (-8 000 až -5 000)

Neolit nebo také mladší doba kamenná je pravěké období (zhruba 8000 až 5000 let před naším letopočtem), ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství...

Mezi nálezy na Slovensku by šla zařadit například keramika.

ENEOLIT pozdní doba kamenná - CHALKOLIT doba měděná (-4 400 až -2 000)

Jako eneolit se na českém území archeologicky vymezuje doba přibližně mezi roky 4400 a 2000 př. Kr. Oproti předcházejícímu neolitu se projevily kvalitativní změny zásadního charakteru ve způsobu obdělávání půdy (oradlo, užití tažné síly dobytka). Byla užívána měď a z ní vyráběné ovšem spíše doplňky: šperky ale i luxusní zbraně, většina nástrojů ovšem byla z kamene – z tohoto důvodu se také používá pro přibližně stejné období pojmenování chalkolit. Oproti neolitu je eneolit na českém území kulturně mnohem rozmanitější, vystřídalo se zde větší množství archeologických kultur.

DOBA BRONZOVÁ (-2000 až -800)

DOBA předHALŠTATSKÁ - 1000

Cu měď, Sn cín, Fe železo

DOBA ŽELEZNÁ (od - 800 až dosud)

DOBA HALŠTATSKÁ - straší doba železná ( -800 až -450)

Bezejmenné národy (Lid popelnicových polí, Lužická kultura)

DOBA LATÉNSKÁ - mladší doba železná - tradičně spojována s Kelty, což byly v Čechách především kmen Bójové - na Slovensku ovšem spíše kmen Volkové.

,Mezi nálezy na Slovensku patří především různé řemeslně-umělecké práce (šperky, zbraně, mince, předměty z bronzu, stříbra, skla, hlíny).

DOBA ŘÍMSKÁ NA SLOVENSKU

Nálezy zejména z 2. století po Kristu.

SLOVANSKÉ OBDOBÍ

Soustavnější výtvarný projev se na Slovensku projevil po stabilizaci slovanského osídlení v 6tém století. V období Velkomoravské říše s využitím cizích podnětů - byzantských, karolínských, otonských.

a nyní původní téma kapitoly S1

Stratění Slované v Podudají (což se ovšem netýká ani tak Slovenska či Panonie – jako dnešního Dolního Rakouska)

Moravané na Dunaji – totem.cz

Po pádu Velké Moravy Maďaři při tažení do Německa (tehdy Východofrancké říše) páchali současně útoky na kmeny Slovanů směrem na západ od Panonie. Maďarské vpády tak vytlačily od Dunaje zde počátkem 10. století usídlené české kmeny – zde zvané Moravané podunajští, či podyjští. Řeka Dunaj tak pozbyla pro české dějiny význam.

Ostatně území bývalé provincie Noricum se stalo zájmovým územím pro Bavorsko - které zde v druhé polovině 10. století ustanovilo svou Východní marku - Ostmark – která dosáhla v 11. století až Vídeňského lesa. Tak vlastně vzniklo Rakousko.

Bavorské vévodství a Východní marka – v mapce označená jako Austria

V 10. století se těžiště českých dějin přesunulo do Čech.

RPRS

Rozcestník pravěk až ranný středověk

dva milióny až půl miliónu před letopočtem

Opočlověk – homo erektus – naleziště Stránská skála – zanikleobce.cz

doba kamenná 300 000 př. Kr až 5 000 př. Kr.

Doba kamenná na Slovensku – část S1 (tento příspěvek)

Výtvarné umění pravěku na Slovensku – Venuše z Moravan nad Váhom – totem.cz

pravěk v jeskyni Býčí skála – totem.cz

doba bronzová a starší doba železná (halštatská) 2 000 až 450 let př. Kr.

Ze světa Prabaltoslovanů, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kultura – Blog iDNES.cz

mladší doba železná (laténská) a doba římská

Římský Mušov proti Germánům a zimnímu chladu – Blog iDNES.cz

„barbarské období“ před ranným středověkem

Stratění Slované v Panonii (V rakouské pustě – část 1.3) – Blog iDNES.cz

České země od stěhování národů po Karla Velikého – Blog iDNES.cz

M2

Lucká provincie v Bílých Karpatech, Lucké pole

Krajina v podhůří Bílých Karpat byla za dob vlády Přemyslovců divokým nárazníkovým pásmem. Kraj mezi řekami Váhem, Olšavou a Moravou byl zván Lucká provincie a až do roku 1116 byl místem mocenských svárů českých a uherských panovníků. Změna tohoto neutěšeného stavu nastala po bitvě, která se odehrála na poli zvaném Lucsko.

Lucká provincie

Právě v krajině Lucké provincie se setkala vojska českého knížete Vladislava I a uherského krále Štěpána II. Za nejasných okolností nakonec došlo ke střetu s výsledkem, který potěšil panovníky zemí koruny české. Po vítězné bitvě, kterou popisuje i kronikář Kosmas, se totiž hranice mezi Uhrami a Moravou ustálila na hřebenu Bílých Karpat. Provincie Lucko byla tak rozsáhlá, že najít místo, kde 13. května 1116 došlo ke krvavé bitvě, je spíše námětem pro spekulace.

Uhry a střední Evropa v polovině 10. století

S2

Začleňování Slovenska do Uherského státu

začlenění Slovenska do Uherského státu

začlenění Slovenska do Uherského státu

M3

Střípky středověku

Zlatá bula 1222

Zlatá bula 1222, privilegium uh. krále Ondřeje II., první konkrétní formulace práv a povinností uherské šlechty. Vydání si vynutila nižší šlechta (servienti, zemané), podpořená částí velmožů a poddaných.

Zlatá bula 1222 byla namířena proti velmožům (hodnosti a komitáty jim neměly být udíleny „navěky“, jejich soudní pravomoc se nevztahovala na nižší šlechtu) a cizincům (nesměli v Uhrách získat majetky ani hodnosti bez souhlasu král. rady), znamenala však také omezení královské moci zejména závěrečným ustanovením, že biskupové, velmožové a nižší šlechta se mohou domáhat svých práv odbojem (v modifikacích Zlaté buly 1222 z 1231 a 1233 byl tento článek vypuštěn). Paralelně byla 1222 vydána i Zlatá bula zabezpečující výsadní postavení církve.

13 a 14. stol

UHRY, SEDMIHRADSKO, MOLDAVSKO A VALAŠSKO ve XIII. století

CESTOPIS

Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků

Už se nepamatuji – kdo první nadnesl tuto otázku, ale slovo dalo slovo a vyráželi jsme na prodloužený víkend – já a další dva dospělí /tedy manželský párek – mí dobří přátelé/ plus jejich dítě. Z Brna jsme vyjížděli brzo ráno – pak Bratislava, průjezd Budapeští, až jsme dospěli do letoviska Mátrafüred – východiska do tohoto pohoří z jihu. Ubytování jsme však získali v jiné – již nejmenované vesnici – severně od Mátry. 

Zdolávání Mátry jsme se věnovali následující den – projeli jsme ji z obou stran –  navštívili jeden hrad a mezitím zdolali nejvyšší maďarskou horu. Takže to byly maďarské nejvyšší hory v kostce.

I program následujícího dne měl poznávací charakter – neboť jím byla návštěva světoznámé vsi Hollókő. Tato známá je už pro to, že je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jako by se zde zastavil čas někdy ve středověku – i když později jsem se dozvěděl, že vesnice je mnohem mladší.

Takže tolik hlavní body poznávací náplně cesty – ke které patřily i jiné volnočasové aktivity – jako návštěva termálních lázní, ale hlavně příjemné večery s vínem. Prostě maďarské prázdniny jaké mají být – byť v kapesním provedení.

odhadem léto 2009

Hrad Hollókő, který se tyčí nad vesnicí, byl vybudován ve 13. století. Vesnice vznikla o něco později. Po obléhání Turky se zde usadila drobná palócká šlechta. Zajistit si živobytí zemědělstvím nebylo v této oblasti snadné. Nerostné suroviny se zde vyskytovaly jen vzácně, a proto tamější obyvatelstvo spíše než by svou vesnici modernizovalo, upadalo po staletí do chudoby. Obec byla mnohdy vypleněna. V r. 1911 její obyvatelé nakonec upustili od tradiční výstavby dřevěných domů s doškovou střechou a začali stavět z hliněných cihel, díky čemuž se dochovaly tradiční palócké prvky, ale i rysy lidové architektury z 19. století. (text průvodce) 

. 

 

M4

Ladislav IV. Český -  Přemyslovec jako Uherský  král

Přemyslovec Václav III byl Uherským králem korunován ještě za vlády svého otce Václava II v Čechách a pro tuto zem - tedy Uhry přijal jméno Ladislav IV. V Budíně mladý král po nějaký čas skutečně sídlil ovšem svůj vliv uplatňoval pouze směrem na západ - hlavně na Slovensku - ve východních Uhrách v podstatě vládl protikrál Karel z Anjou - jehož podporoval i budoucí papež Benedikt XI, který zatím  působil v Budíně jako legát. Mimochodem jiný pozdější  papež  Bonifác VIII zase osočoval Václava II - že se zve neprávem zase králem polským. 

Václav třetí - či spíše Ladislav pátý - neboli Český z Uher raději prchl a přes vojenskou pomoc z Čech se vliv Přemyslovců snížil na již docela nízkou míru. 

Zanedlouho co Václav třetí zdědil český a polský trůn se uherské koruny vzdal - takže souběh tří korun trval poměrně krátce.

Polská šlechta zase vzpomínala na časy domácí dynastie Piastovců a Václavův hlavní rival v Polsku Vladislav Lokýtek přepadl na jaře 1306 královský hrad Wawel v Krakově, jejž hájila česká posádka. Český král začal na přelomu června a července 1306 sbírat zemskou hotovost, jež se měla sejít v Olomouci. 

Ovšem polská cesta pro krále Václava třetí skončila předčasně a násilně jak je poměrně známo. 

Jinak měl Václav pověst poněkud prostopášného a ke svým příznivcům i štědrého mladíka.

M4Z

14. stol. a král Zikmund – Lucemburkové a Habsburkové

Nejprve malá zmínka jak v dobách panování Zikmundova otce Karla IV vypada situace u Habsburků...

Leopold III (*1351 +1386), rakouský a štýrský vévoda by současně prazeť Karla IV a zároveň zaladatel Leopoldinské – neboli Švápsko-Alpské linie Habsburků.

Neuberská smlouva 1379 o rozdělení Habsburského rodu na rakouskou a švábsko alpskou linii

Neuberská smlouva dohodnutá v září 1379 vedla k rozdělení Habsburského rodu na linii Leopoldinů (švábsko-alpská linie) a Albertinů (rakouská linie). Leopold III - zakladtel švábsko-alpské linie získal vévodství Štýrsko (s Vídeňským Novým Městem ), Korutany, Kraňsko, Vindickou marku, Gorizii a zboží ve Furlánsku, stejně jako Tyrolsko a Přední Rakousko západně od Arlbergu (?).

Habsburkové by ovšem dále zde měli být zmíněni v epoše „15té století a doba Matyáše Korvína“...

Zikmund Lucemburský - byl vlastně nejprve Uherský král

Zikmund Lucemburský – československá encyklopedie

 

Zikmund Lucemburský – Československá encyklopedie

Král Zikmund nechal na Hradě Budín vybudovat výstavný palác, který zde v různých úpravách vydržel až do 19. století.

Po skonu bratra Václava se Zikmund sice stal i Českým králem, a nechal se i korunovat - avšak po porážce na Vítkově. Pravovobřežní Prahu již zcela ovládali Husté - a po kvapné korunovaci Zikmund opouští Prahu. Jeho sídlem jako Českého krále se stala stala slezská Vratislav.  Zikmund v Čechách prostě nebyl přijat.

Bitva na Vítkově 

https://www.tumblr.com/archivace/673670381453918208/kpt-phdr-stanislav-bal%C3%ADk-jan-%C5%BEi%C5%BEka-svodka-z?source=share

Zikmund jako Český král po porážce radikálních Husitů v Bitvě u Lipan. 

https://www.tumblr.com/archivace/730613834653515776/jan-roh%C3%A1%C4%8D-z-dub%C3%A9-a-hrad-si%C3%B3n-jan-roh%C3%A1%C4%8D-z-dub%C3%A9?source=share

Jan Roháč z Dubé, Žižkův přítel se ani po Lipanech nevzdal. Hradečtí měšťané - takto stoupenci radikálních Hustů se Zikmundem smířili a Jan Roháč z Dubé se se svými věrnými uchýlil na hrad Sión. Následovalo Mnohatýdení obléhání Siónu Zikmundovými vojsky a čas a další výhody byli na straně nepříliš oblíbeného českého krále. Jan Roháč z Dubé byl zajat a následovala možná až zbytečně teatrální poprava Jana Roháče. Nicméně jednalo se vlastně i labutí píseň pro Zikmunda - neboť churavějící král se rozhodl odcestovat do Uher. Cestou se mu každou chvíli zhoršovalo zdraví, svým družníkům se údajně doslova ztrácel a spadl z koně a zakrátko skonal.

 Zikmundův královský palác v Budíně

Zikmund Lucemburský Uherský král a královský palác v Budíně

Přibližně v místech Zikmundova královského paláce se nachází hotel Hilton.

hotel Hilton Budapest

Hotel Hilton Budapest Contact [phone] [e-mail]

Hess András tér 1-3., 1014 Budapest, Maďarsko

GPS Koordináty: N 47°30'9" E 19°2'1"

47°30'9"N 19°2'1"E tradiční formát běžný v tradičních navigacích a geocachingu - souřadnice se skládají ze stupňů (degree), minut (prime) a sekund

47.5025000N, 19.0336111E decimální formát (desetinné stupně) zeměpisná šířka a délka jsou vyjádřeny jako desetinná čísla; severní a východní šířka jsou kladné, jižní a západní záporné

M5 pozdní středověk – počátky novověku

Husitská čeština a Jan Jiskra z Branýsa v Horné zemi kolem roku 1450; Ladislav V. Pohrobek versus protikrál Vladislav III.

Johann Giskra von Brandeis (česky: Jan Jiskra z Brandýsa , slovensky: Ján Jiskra z Brandýsa , maďarsky: Giskra János ; * kolem 1400; † 1469/1470) byl český šlechtic, žoldnéř - dlouhodobě usazený v Horné zemi Uher. Ačkoliv je Jiskra spojován s Husity - za husitských válek bojoval na straně krále Zikmunda - nicméně se naučil husitské taktice.

Jelikož rodnou řečí Jana Jiskry byla čeština - v Horné zemi značně posílil vliv češtiny - v této době husitské češtiny.

Po skonu krále Zikmunda svolala uherská královna Alžběta Lucemburská, která vládla za nezletilého krále Ladislava Pohrobka , žoldnéřské vojsko pod vedením Jana Giskry, aby ji podpořilo proti protikráli Vladislavovi III Jagellonskému, který byl rovněž korunován na krále .

Jiskrovi žoldnéři (často bývalí Husité - Bratříčci) obsadili Horní zem - kde se Jiskra defacto stal neformálním regentem za nezletilého Ladislava V. Pohrobka. Giskra přijímal příjmy z dolů, vybíral daně, obsazoval posádky na královských hradech v oblasti a dobýval hrady patřící protikráli Vladislavovi III.

Jiskra s 5 000 vojáky obsadil střední Slovensko a část východního Slovenska, čímž odřízl přímou cestu mezi Uhrami a Polskem. V Kremnici nechal razit vlastní tolary a zajistil zajistil financování obléhání.

Protikrál Vladislav III neměl zásadní možnost Jiskru ohrozit , protože většina jeho vojsk bojovala proti turecké invazi, a proto s ním uzavřel dohodu o příměří, kterou několikrát prodloužil. Poté, co Vladislav III po bitvě u Varny zmizel a jeho armády byly rozhodně poraženy, byl Giskra jmenován jedním ze sedmi kapitánů, kteří spravovali Uhry . Jeho vláda se v podstatě rozšířila až k Prešpurku, ačkoli sídlil na Pustém hradě u Staré Zállás a v Košicích.

Po zvolení Jána Huňadyho (otce pozdějšího krále Matyáše Korvína) uherským regentem za ztraceného Vladislava III - znovu vypukly v roce 1446 vojenské konflikty mezi oběma stranami nárokujícími uherský trůn.

V roce 1449 Jiskra porazil o uherské vojsko severně od Košic. V lednu 1450 byl v Budíně svolán sněm , který 31. března 1450 vyjednal mírovou dohodu. Mír však netrval dlouho a 7. září 1451 byl poražen v bitvě u Lučence, načež byla uzavřena další mírová dohoda.

V roce 1453 byl Jiskra překvapivě zbaven moci Ladislavem V. Pohrobkem. Opustil Uhry a většina jeho vojska se stáhla do Polska, kde se přidala k generálovi Petru Aksamitovi. Tam pomáhal v mírových jednáních mezi Polskem a Řádem německých rytířů a nabídl králi Kazimíru IV. Jagellonskému pomoc v boji o uherský trůn - kam mezitím nastoupil Hunyadyho syn Matyáš Korvín.

Začala jednání s novým uherským králem Matyášem Huňady - neboli Korvínem, od kterého Jiskra doufal získat svá slovenská (=hornouherská) území. V dubnu 1462, po uzavření smlouvy mezi Matyášem Korvínem a císařem Fridrichem III. , Korvín po dlouhém, i když zřídka důsledném, vojenském úsilí na jaře 1462 vzal Giskru do svých služeb, povýšil ho na barona a daroval mu hrad Iňačovce, pozemky v Aradu a hrad Lippa v Banátu.

15. stol. a Matyáš Korvín – Morava je spojena s Uhrami

Matyáš Korvín a jeho korunovace Českým králem v Olomouci >>> Olomouc hrad – zanikleobce.cz Olomouc r. 1469 a 1468 - Evropa za Jagellonců a Matyáše Korvína

Česko-uherské války (též zvané jako „Druhá válka husitská“) probíhaly v českých zemích přibližne v letech 1467 až 1470.letech 15. století. Roku 1466 prohlásil papež Pavel II. (*1417, Benátky +1471 Řím) krále Jiřího z Poděbrad pro jeho neústupnost v otázce dvojvěří v českých zemích za kacíře sesazeného z trůnu a vyhlásil proti kališnickým Čechám křížovou výpravu.

Císař Fridrich III. Habsburský (*1415 Innsbruck +1493 Linec) byl štýrský, korutanský a kraňský vévoda (jako Fridrich V.), římský král (jako Fridrich IV.) a od roku 1452 císař Svaté říše římské (jako Fridrich III.). Nejstarší syn štýrského vévody Arnošta Železného z leopoldovské linie Habsburků, vládnoucích tzv. Vnitřních Rakousích (Innerösterreich), což je označení historického území, které zahrnovalo alpské země dnešního Rakouska a také oblasti ležící na jihu dnešního Rakouska, ve Slovinsku a částečně také v Itálii a v Chorvatsku. Jednalo se o historické země Štýrsko, Korutany, Kraňsko a Přímoří)

Císař Bedřich III se tedy dostal do nepříjemné situace, neboť jako římský císař měl vystupovat jako ochránce katolické jednoty. Zároveň však neměl zájem rozdmýchavat konflikt s českým králem Jiřím, kterému byl v jistém smyslu zavázán za pomoc v roce 1462.

Ovšem roce 1468 však do Rakous vtrhl Jiřího syn Viktorín z Poděbrad a poplenil císařské statky. Císař Fridrich III však císařské vojsko neverboval, ale obrátil se se souhlasem papeže na uherského krále Matyáše, který vtrhl na Moravu, a zahájil uhersko-českou válku, během níž se nechal zvolit českým (proti)králem.

Morava, Slezsko a Lužice byly roku 1479 příčleněny k Uhrám.

Préemostránský klášter v Brně poškozený během uherských válek

Matyáš Korvín a Prémostránský klášter Zábrdovice u Brna

...další pohroma následovala za česko-uherských válek (kolem roku 1469), kterou dokládá listina z roku 1483. V ní se uvádí, že je klášter úplně rozbořen. Z těchto škod se opatství vzpamatovávalo takřka po celé následující století, opravy konventu dokončil v poslední čtvrtině 16.století Pietro Gabri. Následně do života kláštera zasáhla třicetiletá válka.

Český stát za Jagelonců a Jiřího z Poděbrad – Uhry za Matyáše Korvína

Ostatně za časů Matyáše Korvína i země Morava téměř po 600 stech letech (od vyvrácení Velké Moravy) patřila k Uhrám – ostatně do Brna jezdili například poměrně často studovat Maďaři z jižního Slovenska.

Matyáš Korvín či Matyáš I. (*1443 Kluž Rumunsko + 1490 Vídeň) vlastním jménem Matyáš Hunyadi byl uherský a chorvatský král v letech 1458–1490. Roku 1479 korunován v dómu v Olomouci jako Český král. Z titulu Krále Čech vycházela jeho panovnická moc ve vedlejších zemích Koruny české - na Moravě, ve Slezsku a Lužici (jak vyplynulo z mírových dohod s Jiřím z Poděbrad), ovšem de-jure by Matyáš Korvín měl být králem (přesněji protikrálem) ve vlastních Čechách, protože Jiří Poděbradský byl jako Král Čech některými místy zpochybňován - a jak již výše zmíněno. Například papež Pavel II. vyhlásil nad Jiříkem z Poděbrad roku 1466 klatbu a prohlásil ho za sesazena z trůnu.

Matyáš Korvín 1486-1490 Vévoda rakouský – Matthias Corvinus 1486-1490 Herzog von Österreich

Matthias Corvinus 1486–1490 Herzog von Österreich. Do roku 1488 panoval Matyáš Korvín i většině Dolního Rakouska. Jako vévoda Rakous se projevoval velmi rozhodně - teprve po dlouhém váhání potvrdil v roce 1488 městskou listinu privilegia Vídeňanům, kterým příloš nedůvěřoval (potvrzení privilegií přislíbil již v roce 1485 výměnou za poctu prokázanou starostou Stefanem Eenem mladším. Matyáš Korvín jako první panovník severně od Alp zaváděl a prosazova umění italské renesance. Ve Vídni však nenašel příznivou odezvu; na Vídeňské univerzitě našel jen málo pochopení pro humanismus italského stylu, jak jej prosazoval dvorní historiograf Matyáše Korvína Antonio Bonfini . Přesto pravidelně dával vídeňským učencům dary (nebo stipendia). V zimě 1489/90 se ve Vídni konaly četné rytířské turnaje, kterých se mimo jiné poprvé zúčastnil turnaje i jeho syn Jan Korvín. Kanonizacei - či blahořečení markraběte Leopolda III. (zakladatele alpské linie Habsburků) v katedrále Sv. Štěpána 6. ledna 1485, kterou prosadil císař Fridrich III. což byl vnuk kanonizovaného Leopolda III a jeho kanonizaci podpořil i Matyáš Korvín. Uherský král byl tak v květnu 1486 v Uhry okupované Vídni poprvé oslavován bohoslužbami.

S2 Academia Istropolitana (renesanční Bratislava)

Academia Istropolitana

M6RT Uhry pod nadvládou Turků a Habsburků

1516 – 1526 Ludvík II. Jagelovský

1526 – bitva u Moháče

Uhry rozděleny na „královské Uhry“ pod vládou Habsburků, Turky ovládaný Budínský pašalík a Sedmihradsko.

1526 – 1918 (kromě roku 1848) Habsburkové

Během válek s Turkem se Bratislava-Prešpurk stala korunovačním městem Uherských králů a Trnava sídlem Ostřihomského arcibiskubství a Univerzity.

Královské Uhry to byl pruh Maďarska při hranicích s Rakouskem a většina Hornej země – pozdějšího Slovenska.

I. Ferdinánd magyar király

Ferdinand I. Habsburský (*1503, 1521 Rakouský arcivévoda, 1526 Apoštolský král uherský a Král český + 1564) – odrazil útoky Turků, kteří po bitvě u Moháče ohrožovali jeho země. Sídlil ve Vídni a v Praze.

Místodržitelská rada pro Uhry

Dvorská rada válečná

S3 Púchovští ze Lví Hory - Slováci usazení v Čechách

16. století – Půchovští ze Lví Hory – slovenští humanističtí vzdělanci působící v Čechách

Zikmund z Půchova

Púchovští ze Lví Hory

Jako první přišel do Čech Jan z Púchova a usadil se v Praze. V letech 1540-1542 se Jan z Púchova a jeho bratři Václav a Florián a synovec Zikmund (slovensky Žigmund) stali majiteli panství Chrášťany u Prahy.

Zikmund z Púchova vešel do dějin coby překladatel spisu Sebastiana Münstera „Cosmographia“ do češtiny. Svůj český překlad „Cosmographie“ - či Kosmografie Česká rozšířený z Německa o dějepis Čech a Moravy vydal vysokým nákladem 1200 kusů financovala výhradně rodina Púchovských sama, která se tak chtěla obejít bez podpory krále či sponzorů. Jako uznání za svou práci získal od krále Ferdinanda I. polepšení znaku a ve svém erbu si tak směl vyměnit medvěda za lva (německy Löwe) a přidal si predikát ze Lví Hory (von Löwenberg). Celý podnik však vedl k finančnímu vyčerpání rodiny. Když Zikmundův otec Florián musel roku 1557 kvůli úplnému zadlužení chrášťanské panství přenechat svým věřitelům, skladoval v tvrzi stále 200 neprodaných výtisků „Cosmographie“.

Věřitelé chrášťanské panství a tvrz prodali Ctiborovi Sluzskému z Chlumu a jeho čtyřem bratrům, od roku 1559 byl Ctibor Sluzský jediným vlastníkem chrášťanského panství. Se Zikmundem ze Lví Hory, jenž skonal v chudobě roku 1584, vyhasl rod Púchovských.

M6RTpokračování

16. a 17. stol. Budínský pašalík, Uhry ve 2. polovině 18. století a v 1. polovině 19. století

Islám na Moravě - Měsíc autorského čtení 2018 se zaměřením na literaturu Turecka - Blog iDNES.cz

Uhersko bylo Osmany ohrožováno od 15. století. Právě v boji s Turky, v bitvě u Moháče roku 1526, padl poslední Jagellonec Ludvík. Následně vypukla válka o uherský trůn mezi Habsburky (Ferdinandem I.) a sedmihradským vévodou Janem Zápolským (1527–1538). Toho takticky podporovali Osmani a využili nástupnické války k první mohutné invazi do střední Evropy (viz První obléhání Vídně roku 1529), což byl počátek 200 let trvajících tureckých válek, jejichž bojištěm bylo povětšinou právě uherské území. Uherskou korunu získali Habsburkové, ale před Osmany se jim Uhry dlouho nedařilo plně ochránit. V roce 1541 Turci obsadili území od Bělehradu po Budapešť (Budínský ejálet, kolokviálně též Budínský pašalík ).

Královské Uhry zahrnovali většinu Hornej země - pozdějšího Slovenska a poměrně úzký pás Dolních Uher při západní hranici s Rakousy. Hlavním a korunovačním městem Uherského království se tehdy stala Bratislava - přesněji Prešpurk.

Za prvního valího byl jmenován Sulejman-paša, který byl původem Maďar. Turci, ale i příslušníci jiných muslimských národů říše (Bosňáci, Albánci), do ejáletu přicházeli zejména z jižnějších provincií říše. Muslimské obyvatelstvo se koncentrovalo hlavně ve městech. V Maďarsku po Turcích zůstalo několik mešit - ale ne zase mnoho, protože na mešity byli většinou adaptovány kostely. 

Jen zbylé území, tedy Horní Uhry, Burgenland, západní Chorvatsko a západní pruh dnešního Maďarska, s jádrem na území dnešního Slovenska a nazývané obvykle „královské Uhersko“, ovládali Habsburkové v rámci svých dědičných zemí. V rámci Habsburského domu se Uhry stávaly stále více jen podřízenou zemí, navíc poměrně zaostalou, soustředěnou jen na zemědělství.

V 17. století Habsburkové svými vojsky  potlačili všechna povstání uherské šlechty a říši centralizovali, pozitivním jevem pro Maďary bylo aspoň to, že se Habsburkům nakonec podařilo scelit původní uherské území vytlačením Turků – roku 1691 dobyli Sedmihradsko, po bitvě u Vídně v roce 1683 a bitvě u Zenty roku 1697 vytlačili Turky definitivně ze střední Evropy (Karlovický mír) a roku 1718 pak dobyli poslední území v jihovýchodním Maďarsku.

1789 a 1799

V letech Velké francouzské buržoazní revoluce zaujímaly vládnoucí kruhy v „Dědičných zemích Habsburského panovnického rodu“ výrazně protireformní postoj - zejména po skonu osvíceného absolutisty Josefa II (1790) - tedy během krátkodobého panování Leopolda II (1790 - 1792) a zejména jeho nástupce Františka - jako II. (1792 - 1806 zvolený císař římský) jako I. (1804 –1835 císař rakouský) se habsburská administrativa pokoušela uzavřít separátní mír s Tureckem a zaměřila se na válku s Francií.

V létech 1790-1791 vznesl uherský sněm požadavek, aby byla vytvořena autonomní uherská armáda, aby se na sněmu mluvilo maďarsky a zasedání sněmu byla přesunuta z Prešpurku do Pešti. Habsburská administrativa v obavě, že v Uhrách propukne stejná revoluce jako ve Francii shromáždila na uherské hranici vojsko. V Uhrách navíc hrozilo, že zde propuknou selské rebelie. Uherský sněm tedy své požadavky raději stáhl.

V první polovině 19. století bylo Uhersko zemědělskou zemí s výrazným postavením uherské šlechty. Patent o zrušení nevolnictví (1781) Josefa II. osvobodil poddané z osobní závislosti na vrchnostech a udělil jim osobní svobodu – mohli se svobodně stěhovat, uzavírat manželství nebo dávat děti na učení. Povinnost vykonávat robotu pro vrchnost však byla zachována a zrušena až v roce 1848. Období po Napoleonských válkách (1813 bitva národů u Lipska) do revolučního roku 1848 bývá nazýváno Františkovský absolutismus (František II. respektive I. panoval 1792 až 1835) nebo také Metternichovský absolutismus (1815 až 1848) - což byl systém státní správ charakterizovaný cenzurou a policejním dohledem fungoval i když byl Uherským králem 1830–1848 Ferdinand V.

S4 Slovenské národní obrození

jazyky na pozdějším Slovensku v 11. až 15. století

Od přelomu 18. a 19. století došlo k procesu formování moderního slovenského národa, přičemž tento proces bývá označován jako Slovenské národní obrození. O kodifikaci spisovné slovenštiny bylo na schůzce předních slovenských obrozenců rozhodnuto v roce 1843.

Štefan Závodník

Závodník Štefan 2. 9. 1813 – 12. 2. 1885, slovenský osvětový pracovník.

Propagoval školní vzdělání a zdůrazňoval význam slovenské knihy. Zakládal tzv. nedělní školy.

bernolálovština

Bernolákovština – první pokus o spisovnou slovenštinu z období kolem roku 1 800, řeč založená na západoslovenském trnavském nářečí. Bernolákovština se však neujala. Později ovšem vypracoval Ludovít Štůr novou formu slovenštiny – která vycházela ze středoslovenských nářečí. Štůrovská slovenština byla vlastně současná spisovná slovenština.

M6/S5 revoluční rok 1848 a 1868

19. stol. - rok 1848 a 1868

Revoluční rok 1848 v Rakousku

Zprávy o revolučních událostech v Itálii, Francii a v jižním Německu uspíšily revoluční výbuch i v Rakouské říši.

13. března 1848 bylo zahájeno zasedání Zemského sněmu Dolních Rakous. Náměstí před jeho budovou ve Vídni se zaplnilo lidem. Dav, který tvořili převážně dělníci, řemeslníci a studenti souhlasně naslouchal projevům liberální opozice a požadovali aby byl okamžitě zbaven své funkce Metternich.

Klemens Wenzel Lothar von Metternich (v plném znění Clemens Wenceslaus Nepomuk Lothar, kníže od roku 1813, předtím hrabě z Metternich-Winneburg zu Beilstein ; *1773 Koblenz + 1859 Vídeň ) byl rakouský diplomat, politik a státník. Od roku 1809 až do svého sesazení v revolučním roce 1848 byl v čele výkonné moci Rakouského císařství jako ministr zahraničí a Ministerpräsident , přičemž od roku 1821 získal i historický titul státní kancléř, který měl politický význam především v předchozím století, kdy se jednalo o úřad zodpovědný za rakouskou zahraniční politiku v časech Marie Terezie, Josefa II a Leopolda II.- pro Dědičné země habsburského panovnického rodu, respektive jejich západní země, které současně příslušely do Svaté říše římské národa německého a nevztahoval se pro Uhry. Metternichovský absolutismus charakterizovala antiliberální politika, cenzura a policejní dohled a přijalo i mnoho dalších států Německé spolku.

Ale zpět k revolučním událostem v Rakousku roku 1848

Před Zemským sněmem Dolních Rakous se tedy 13. března 1848 shromáždil dav protestujících. Dělníci pochodovali z předměstí do středu města. Došlo ke srážce s policií a vojskem - brzy se ve vídeňských ulicích objevily barikády. „Pryč s Metternichem“ - volali povstalci. Císař Ferdinand I. Dobrotivý 14. března 1848 z rozhodnutí vlády Metternicha odvolal a kdysi všemohoucí kancléř prchal v přestrojení za hranice.

Vláda musela svolit aby se studenti ozbrojili a vytvořili „akademickou legii“ (pravděpodobně synonymum pro Národní gardu). Avšak ani částečné ústupky protestující neuspokojily. Dělníci zapalovali policejní komisařství a mýtnice, kde se vybírala daň z potravin přivezených do města, vzbouřenci vytloukali potravinářské obchody a někde i rozbíjeli stroje.

Administrativa Rakouského císařství 15 března 1848, zřejmě jako projev vstřícnosti a přes dosavadní tísnivé praktiky Metternichovského absolutismu i jako projev právního státu - tedy rakouská administrativa vydala zprávu o svolání zemských stavovských sněmů. Toto oznámení bylo chápáno spíš jako provokující - jelikož ústavnost v západoevropských zemích byla ve polovině 9. století mnohem dále než za časů stavovské monarchie.

Davy lidu obklopili císařský palác a žádali aby byla vydána ústava.

17. března 1848 byla utvořena nová vláda. Téměř všichni její členové pocházeli u řad šlechty a někteří z nich byli činní za Bachova režimu.

23. dubna byl uveřejněn návrh nové ústavy (tzv. Pillersdorfova ústava) a 11. května pak i volební zákon.

Pillersdorfova ústava Rakouského císařství z dubna 1848.

Byla to první oktrojovaná (vydaná panovníkem bez souhlasu zastupitelského sboru) ústava v Rakouském císařství (vyhlášena 25. dubna 1848) a přestože zavedla některé liberální prvky, v květnu 1848 po revolučních protestech byla ústava prohlášena za prozatímní a v červenci 1848 zcela zrušena.

Ústava poprvé zaváděla celorakouský parlament Říšský sněm.

Říšský sněm se měl skládat ze dvou sněmoven. Část horní sněmovny jmenoval císař, druhá část a celá dolní sněmovna byly voleny prostřednictvím nepřímých dvoustupňových voleb, přičemž značná část obyvatel byla z voleb zcela vyloučena.

Rakouský císař stál nejen v čele státu - ale i včele výkonné moci - jelikož jmenoval ministry a byl vrchním velitelem ozbrojených sil. Císař měl dále právo zamítat zákony schválené říšským sněmem.

Nedemokratický charakter návrhu Pillersdorfovy ústavy a volebního zákona však ve Vídni vyvolaly nespokojenost v početných vrstvách obyvatelstva. Studentský výbor předložil jménem demokratických složek petici, která požadovala snížení majetkového cenzu. 15. května 1848 se k císařskému paláci vydala mnohatisícová demonstrace. Ve Vídni propukla revoluce. Byla ustanovena Národní garda a Politický ústřední výbor Národní gardy se domáhal demokratizace voleb. Vláda ovšem rozhodla, že odpor zlomí a vydala nařízení o rozpuštění výboru Národní gardy.

15. května 1848 vydala vláda - po revolučních protestech ve Vídni - nařízení o pozastavení platnosti Pillersdorfovy ústavy z dubna 1848, která ustanovovala dvoukomorový říšský sněm a podle nového nařízení z května se měl volit pouze jednokomorový celorakouský parlament - který měl vypracovat ústavu Rakouského císařství.

Vídeňský, později Kroměřížský sněm – v prosinci 1848 navržena Kroměřížská ústava

Poslanci ústavodárného sněmu byli voleni zemskými sněmy. Poslanci zemských sněmů volili kandidáty na poslance říšského sněmu v jednomandátových obvodech většinovým systémem.

Místo zasedání a doba zasedání

Vídeňský sněm je označení pro Ústavodárný říšský sněm Rakouského císařství - zasedání které začalo 22. července 1848 ve Vídni, jelikož však v Rakousku vypukla revoluce, bylo zasedání sněmu 7. října 1848 přerušeno a přesunuto do Kroměříže. Od tohoto data se jedná o Kroměřížský sněm (německy Kremsierer Reichstag). Zasedání sněmu v Kroměříži fakticky začalo 22. listopadu 1848 v Arcibiskupském zámku a pokračovalo do 7. března 1849, kdy císař František Josef I. vydal manifest o rozpuštění říšského sněmu.

Kroměřížská ústava byl návrh ústavy z konce roku 1848, který připravil Ústavodárný říšský sněm přesunutý z Vídně do Kroměříže po potlačení povstání ve Vídni. Navrhoval princip suverenity lidu, rozdělení moci mezi dvoukomorový Říšský sněm a zemské sněmy, a základní občanská práva. Navzdory tomu, že návrh nebyl nikdy schválen, protože sněm byl v březnu 1849 rozpuštěn nově nastoupivším císařem Františkem Josefem I., se stal důležitým mezníkem v ústavním vývoji a když se pomine zneplatněná Pillersdorfova ústava z dubna 1848 vlastně se jedná o druhou ústavu navrženou pro Rakouské císařství. .

Revoluční rok 1848 v Uhrách

Porážka revolucí v roce 1848 znamenala pro Maďary snad nejmenší míru samostatnosti v dějinách - v Uhrách došlo k pokusům o germanizaci - a Uhry měly v rámci Rakouského císařství stejné postavení jako jakákoliv jiná země - tedy například Čechy. Období po roce 1848 se nazývá neoabsolutismus.

Revoluční rok 1848/49 na Slovensku

V revolučním kvasu roku 1848 Slováci bojovali nejprve s Maďary proti Rakousku – když však Slováci u Maďarů narazili na nevůli k jakékoliv autonomii v rámci Uher – značná část Slováků přebehla na stranu Rakouska – jistá část však nadále podporovala Uhry.

Slovenská národní rada 1948

Teritoriálním výraz slovenské autonomie v rámci Rakouského císařství formuloval Březnový prosbopis Štúrovců z roku 1849 o tvz. Slovenském velkoknížectví (podle jiných pramenů mělo jít o Velkoknížectví Slováků, Rusínů a Lemků? – respektive Císař měl přijat titul Velký kníže Slováků, Rusínů – a jednoho z dalších etnik v Karpatech spřízněných s Rusíny – což byli možná výše zmínění Lemkové, ) a variantně vizi autonomie předestřel i návrh Jana Kollára o tzv. Slovenské korunní zemi .

„Silvestrovské patenty“ 1851: legalizace tzv. Bachova absolutismu

1859 – Italská válka, Rakousko přichází o Benátsko

1860 – Říjnový diplom

Politicky obnovena konstituce Uher před rokem 1848, úředním jazykem se opět stala maďarština. Císař sdílel zákonodárnou moc se zemskými sněmy a říšskou radou

„Prosincová ústava“ 1867: rakousko – uherský dualismus

Ústava platná pouze pro Předlitavsko – s vyjímkou zákona 7 „Ministerská rada pro společné záležitosti“.

Několik prohraných válek Rakousko přinutil ke kompromisům - které  v roce 1867 znamenaly pro Uhry téměř samostatnost - tedy Rakousko - Uherské vyrovnání, neboli dualismus. O rok později byla větší míra samostatnosti uplatněna v Chorvatsku - které se v roce 1867 opět stalo vedlejší zemí Uher. Tato forma uspořádání se také nazývá subdualismus - obdobné požadavky se zazívaly i z českých zemí - nicméně v tomto případě rakouská strana byla neústupná - na což alespoň zareagovali poslanci české národnosti neúčastí na jednání v říšské radě - takzvanou pasivní rezistencí.

21. prosinec 1867 se stal dnem, kdy se Rakousko přeměnilo ve skutečnou konstituční monarchii. Říšská rada ve Vídni toho dne přijala šestici zákonů, které vešly do dějin jako „prosincová ústava.“

Rakousko-uherské vyrovnání, které rozdělilo monarchii na dvě poloviny, bylo prosazeno neústavní cestou; v podstatě šlo o státní převrat. Vyvstala potřeba novou podobu státu nějak legalizovat. Němečtí liberálové souhlasili pod podmínkou, že bude možné přijmout i další ústavní zákony, modernizující politický život v Předlitavsku. Novou ústavu schválili společně s haličskými Poláky. Češi se zasedání neúčastnili, protože s dualistickou podobou monarchie nesouhlasili.

„Prosincovou ústava“ ukončila lavírování mezi absolutismem a konstitucí. Oddělila výkonnou moc od moci zákonodárné a soudní. Zákonodárná moc vládě zůstala, ale mohla ji uplatnit pouze zcela výjimečně, ve stavu „dočasné nouze.“ Nové pojetí občanských práv a svobod, zakotvené v ústavě, plně odpovídalo západoevropským standardům. Zdaleka předčilo Uhry a dokonce i Prusko.

Ústava výslovně proklamovala rovnost zemských jazyků. Doporučila takovou organizací školství, která by obyvatelům té které země umožnila osvojení znalosti obou, případně více zemských jazyků. Nestanovila však, jaké parametry má tato rovnoprávnost mít, ani kým a jak má být vymáhána. To umožňovalo značně rozdílné výklady a až do konce monarchie se stávalo předmětem ostrých sporů.

Císaři ústava zaručovala „posvátnost, nedotknutelnost a neodpovědnost.“ Ponechávala mu značnou moc, třebaže jej zavazovala k vládě v souladu se zákony. Princip vlády založené na důvěře parlamentu se v Předlitavsku nikdy neprosadil. Parlamentní politici nenesli odpovědnost za výkonnou moc, což mělo mít v budoucnu na monarchii značně destruktivní dopad.

Parlament, jehož národnostní a politická pestrost se v důsledku rozšiřování volebního práva postupně zvětšovala, se často měnil v nefunkční společenství, paralyzované národnostními spory. Od sklonku 90. let proto vláda využívala svoji zákonodárnou moc na základě paragrafu o „dočasné nouzi“ stále častěji, až se roku 1914 tato „dočasná nouze“ stala trvalou.

Ústava z roku 1867 měla k dokonalosti daleko. Její přínos spočívá především ve vytvoření prostředí, v němž se mohl zformovat plnohodnotný systém politických stran a mnoha občanských spolků. Tento systém se všemi jeho klady a zápory převzala i první Československá republika.

„velký kníže Slováků, Rusínů a Volků + etnika Rusínů v Uhrách (pozdější východní Slovensko a Podkarpatská Rus – tzv. Rusňáci, Lemkové, Volkové, Huculové – někdy se k nim počítali i Goralé)

Rakousko - uherským vyrovnání se ovšem zhoršilo postavení Slováků. Vlastně rokem 1867 propukla maďarizace na Slovensku.

„Dubnová ústava“ 1873: přímé volby do říšské rady (ovšem podle majetkového censu)

Dosavadní praxe kdy říšská rada byla volena zemskými sněmy tedy byla ukončena. Skončila tak i tzv. pasivní rezistence – tedy nedelegování poslanců zemskými sněmy do říšské rady ve Vídni.

poněkud dále po toku času

S6-CS

Česko-Slovensko před Československem

Československá jednota – národně obranný spolek se sídlem v Praze, založený 1896. Po vypuknití 1. světové války zakázán. Krátce před 1. svět. válkou ČSjednota podporovala pronikání českého kapitálu na Slovensko.

Československá jednota

Československá jednota, národně obranný spolek se sídlem v Praze (-> Praha na Totemu), založený 1896; po vypuknutí 1. světové války zakázán. Původně měla Československá jednota rozvíjet národně kulturní práci v oblastech ohrožených odnárodňováním - ve Slezsku, v moravském pohraničí, v Dolních Rakousích a na Slovensku; od 1908 bylo téměř výlučnou sférou jejího působení Slovensko. Č. j. svoji úlohu viděla v obnovení stálých styků mezi Čechy a Slováky, ve stanovení společně dosažitelných cílů v oblasti kulturní, společenské a hospodářské - a ve všestranném prohlubování č. - sl. jednoty. K jejím nejvýznamnějším akcím patřily luhačovické porady (od 1908) českých a slovenských představitelů. Jejími členy byly osobnosti českého kulturního a veřejného života, např. J. Vlček, J. Otto, F. Táborský, ze Slováků především V. Šrobár, P. Blaho a A. Štefánek.

Z iniciativy Československé jednoty byla roku 1911 vydávána „Slovenská čítanka“, do které přispěli například A. Heyduk, A. Jirásek, L. Niederle, A. Pražák, J. Botto a P. O. Hviezdoslav. Československá jednota 1907-10 vydávala revui „Naše Slovensko“. Krátce před 1. světovou válkou podporovala pronikání českého kapitálu na Slovensko (banky a pojišťovny na Totemu).

Československá jednota byla organizací české a slovenské liberání buržoazie a buržoázní inteligence. Ideologicky ji nejvíc ovlivňoval masarykysmus a buržoázní čechoslovakismus.

Působení Československé jednoty bylo významnou etapou v rozvoji česko-slovenských vztahů a připravilo půdu pro spolipráci Čechů a Slováků v národně osvobozeneckém boji v době první světové války.

Československá jednota – Luhačovické porady představitelů české a slovenské buržoázní politiky, hospodářského a kulturního života, konané každoročně v Luhačovicích jako nejvýznamější akce Československé jednoty.

slovenský jazyk, slovenština

slovenská dvojhláska

M7 Uhry na přelomu 19tého a 20tého století

1890

Sociálně demokratická strana Uher

Sociálně demokratická strana Uher

S7 Slovensko na přelomu 19tého a 20tého století

1914

Národná rada slovenská

Národní rada slovenská 1914

S8 Slovensko při vzniku Československa, Krajina slovenská 1918-1938

Čechoslovakismus

Koncepce čechoslovakismu se vytvořila už před 1. světovou válkou. Po zahájení války požadoval Karel Kramář připojení českého a slovenského národa k carskému Rusku - což se neuskutečnilo. Zanedlouho se objevil další směr, které se posléze stal reprezentantem exilu, exilovou vládou - v jehož čele s postupně vyprofilovala trojice T. G. Masaryk – Beneš – Štefánik. Pozdější exilová vláda přišla s požadavkem samostatného státu Čechů a Slováků. Vzhledem k početným menšinám - zejména německé byl požadován společný postup obou národů - z čehož později vyplynula koncepce jednoho národa - nazývaná „čechoslovakismus“. Exil v čele s TGM inicioval několik dohod o budoucím státu: První pařížská smlouva z počátku roku 1915 a již konkrétnější Clevelandská smlouva podepsaná na podzim 1915 - kde bylo proklamováno vytvoření společného federativního státu - kde by Slovensko mělo vlastní parlament. Koncepce jednoho československého národa byla deklarována poprvé roku 1916 - k čemuž vyjádřila jistou nelibost Slovenská liga působící v Kanadě a USA.

V květnu 1918 podepsána Pittsburská dohoda - kde se exil zavázal ke společenskému demokratickému státu - na Slovensku se měla stát úředním jazykem slovenština a byla by zde vlastní administrativa, sněm a soudy.

V září 1918 ustanovena Slovenská národní rada (Národná rada slovenská viz výše).

28. října 1918 vyhlášena československá samostatnost...

30. října přijata Martinská deklarace - kde se vyhlášení samostatnosti připojili zástupci Slovenska - a ostře se vymezovali především proti Maďarsku (respektive Uhersku)...

čechoslovakismus

Na podzim roku 1918 bylo Slovensko s Maďarskem zcela propojeno - reálné vytvoření Československého státu bylo problematické. Zejména východní Slovensko mělo tendence se opět připojit k Maďarsku - byly zde ustanoveny, či deklarovány také dva krátkodobé promaďarské státní útvary - Slovenská republika rad a Maďarská lidová republika. I v jiných částech Slovenska byla na ulicích přítomna maďarská pouliční garda. Vojsko Republiky československé začátkem listopadu 1918 obsadilo nejprve oblast kolem města Skalica.

V listopadu 1918 se tak po několik dní stalo sídlem ministerstva z plnou mocí pro Slovensko město Skalica a vpodstatě prozatímním hlavním městem Slovenska. Prešpurk-Bratislava jako vytipovoná hlavní město Krajiny slovenskej byl tehdy ještě pod Uherskou - či Maďarskou vojenskou administrativou. Do konce roku 1918 byla obsazena i Bratislava. Do léta roku 1919 - za přispění francouzských vojsk - se podařilo maďarské vojenské jednotky vypudit z celého Slovenska.

Krajina slovenská – instituce: 1919 až 1927 ministerstvo s plnou mocí pro Slovensko + župy; 1927 - 1938 krajinský prezident, prezident krajinského úradu (jmenovaný úředník), krajinský úrad, krajinské zastupiteľstvo (s omezenými pravomocemi); 1938 až 1939 autonomná vláda (ministři byli ovšem formálně členy ústřední vlády Česko-Slovenska) a Slovenský snem

Název Krajina slovenská se v politickém smysliu objevil po vyhlášení samostatnosti Československa na podzim roku 1918. Instituce Krajiny slovenskej byly ustanoveny však až v roce 1927. Státní správu na Slovensku v letech 1919 – 1927 zajišťovala přímo československá vláda prostřednictvím Ministerstva z plnou mocí pro Slovensko a Župní úřady – které – s jistými územními reformami – navazovaly na župy Uher. V listopadu 1918 bylo po několik dní sídlem ministerstva z plnou mocí pro Slovensko město Skalica. Prešpurk-Bratislava – město vytypované jako jako hlavní město Krajiny slovenskej byl tehdy ještě pod uherskou - či maďarskou vojenskou administrativou.

S8E Krajina slovenská ekonomicky

Krajina slovenská – prvá čs. republika

Jiným problémem byla nedobrá hospodářská a sociální situace - a administrativa zcela maďarská - což se týkalo i školství (v průběhu roku 1919 na Slovensko přibyl značný počet tzv. inteligence včetně učitelů).

Roľnícke vzájomné pokladnice. Ľudové peňažníctvo ako nástroj hospodárskej politiky agrárnej strany na Slovensku 1918 - 1938. Obdoba českých kampeliček.

Obchodní a průmyslová komora v Bratislavě

Peter Zaťko, tajemník Obchodní a průmyslové komory v Bratislavě, generální tajemník Ústředního sdružení slovenského průmyslu

Obchodní průmyslová a obchodní komora v Bratislavě byla pravděpodobně zastřešující korporace (korporace je právnická osoba tvořená společenstvím jednotlivců nebo jiných právnických subjektů) zastupující jménem - a v koordinaci s dalšími - více specializovanými průmyslovými a obchodními komorami zájmy jednotlivých podniků (průmyslových, obchodních) vůči státním orgánům Republiky československé - a zejména vůči institucím státní správy na Slovensku. Od roku 1927 - v období po ustanoveniu krajinského zriadenia bol Krajinský úrad najvyšším správnym orgánom Krajiny slovenskej. Krajinský úrad (vo svojom čase označovaný aj ako „Zemský úrad“) bol zriadený zákonom zo 14. júla 1927 č. 125/1927 Zb. z. a n., ktorým na Slovensku zaniklo dovtedajšie župné zriadenie a pôsobnosť Ministerstva pre správu Slovenska.

Dále opět k průmyslovým a obchodním komorám... Všichny podniky a firmy, s výjimkou čistě řemeslných živností, zemědělkých farem a osob samostatně výdělečně činných (kteří nejsou zapsáni v obchodním rejstříku), jsou ze zákona členy průmyslové a obchodní komory a musí platit členské příspěvky v souladu se stanovami příslušné komory.

Služby - které obchodní komory poskytují svým členům...

Ekonomika...

Zastupování zájmů regionální ekonomiky vůči politice, správě a veřejnosti, např. vydáváním prohlášení k legislativním návrzům, ovlivňováním plánovacích procesů, jako jsou rozvojové a územní plány, ekonomické zprávy a publikování ekonomických statistik. Podpora začínajících podniků a podnikání. Poradenství pro zakládání firem, poradenství v oblasti nástupnictví, organizace. Zajištění spravedlivé hospodářské soutěže. Práce na udržování slušnosti a morálky obchodníků. Komplexní servis a podpora/poradenství pro členské podniky.

Jmenování odborných znalců a příprava znaleckých posudků pro soudy a úřady (např. ohledně obchodních názvů). Ověřování obchodních faktur.

Odborné vzdělávání...

Poradenství v oblasti školení a dalšího vzdělávání, implementace dalšího vzdělávání a zkoušek (vydávání osvědčení o zkouškách celostátní Obchodní a průmyslové komory ), vývoj konceptů školení a dalšího vzdělávání. Komory jsou zkušebními orgány v rámci duálního odborného vzdělávání a různých certifikací v oblasti odborné přípravy a obvykle jmenují zkušební komisaře na třístranném základě ze skupin zaměstnavatelů, zaměstnanců a učitelů odborných škol.

Zahraničí...

Vydávání osvědčení o původu a dalších dokumentů používaných v obchodních transakcích - např. karnetů v zahraničním obchodu. Karnet je „cestovní pasu“ pro zboží. Zahraniční kontakty získávané například prostřednictvím dalších (více specializovaných obchodních komor), například založených pro obchod mezi dvěma sousedními státy - konkrétně třeba prodej zboží mezi Krajinou Slovensko a Maďarským královstvím. Daná specializovaná obchodní komora například mohla být slovensko-maďarskou záležitostí.

S8P Krajina sloveská – politické spektrum

Některé ryze slovenské strany vznikly již před válkou - jako například Slovenská národná strana. Po vzniku republiky stranický systém na Slovensku započal svoji transformaci již roku 1918 spojeních socálních demokratů na Slovensku se dvěma českými socálně demokratickými stranami, téhož roku byla také ustanovena Slovenská ľudová strana a byl dokončen roku 1922 spejením české a slovenské agrární strany.

Na Slovensku během „první čs. republiky“ existovaly tři typy politických stran – a to za prvé importované strany (plně se podařilo importovat jen KSČ, částečně sociální demokracii a a agrární stranu; právě Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu byla na Slovensku v období první čs. republiky značně významnou volební stranou, která vznikla fúzí dvou menších agrárních stran v roce 1922, nejznámějším Slovákem v agrární straně pak byl Milan Hodža – mimo jiné předseda vlády Republiky československé v letech 1935 až 1938) – dalšími skupinami politických stran na Slovensku byly strany národnostních menšin a strany slovenské provenience.

Strany slovenské provinience lze velmi zhruba rozdělit na tři okruhy - levici, zemědělskou pravici (pro většinu obyvatel bylo hlavím zdrojem obživy zemědělství) a národně-katolický okruh se vyhrocenými požadavky na autonomii...

ČSDSD – zemská organizace na Slovensku za 1. republiky – totem.cz

S8Z Krajina slovenská (autonomie 1938/39 a Slovenská republika 1939/45)

Mirko Nešpor (*1924 + 1944) slovenský student, posluchač stavební fakulty slovenské techniky; hrdina SNP. V červenci a srpnu 1944 organizoval zakládání národních výborů v obcích na Oravě – po vypuknití SNP plnil úlohu spojky mezi oblastí Oravy a centrem povstámí v Banské Bytrici. Koncem října 1944 odešel s partyzány do Nízkých Tater, zde však ooonemocněl a ilegálně se vrátil do svého domova v západoslovenské Skalici. 13. 12. 1944 zatčen příslušníky Hlinkovy gardy a při výsleších v Bratislavě umučen.

M8 Maďarsko 1918 - 1944

20. stol. a Maďarské království – Karlův puč

Karlův puč

Karel I. (Poslední) i po konci 1. světové války titulárně nadále zůstával Uherským králem a 2x se v roce 1919 domáhal nástupu na trůn.

20. stol a Maďarské království a Miklós Horthy de Nagybánya

Sociálně demokratická strana Maďarska

Sociálně demokratická strana Maďarska

Malá vojna: Maďarsko (království bez krále) proti Slovensku v období 1938/39

Po Vídeňské arbitráži Maďarsko získalo oblasti nížin obývaných především Maďary na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi. V březnu 1939 kdy se schylovalo k zániku i zbytku Československa - Maďarsko prahlo i po zbytku Podkarpatské Rusi - která se podařilo na jeden den vyhlásit samostatnost jako Karpatská Ukrajina - na jejíž obranně se proti maďarskému vpádu se podíleli asi tři dny Československá armáda - jejímž velitelem byl buď generál Prchala nebo Svátek. Obranu Karpatské Ukrajiny by bylo možno nazvat jako Třídenní válka či vojna. Maďaři si však činili zálusk i na území obývané Ukrajinci - Rusíny na Slovensku, tedy především na východě (tento záměr byl označován jalo "Malé řešení") - případně i na území východních Slováků - Východňárů - které Maďaři poněkud mylně považovali za národnostně vlažné (čímž by k Maďarsku připadlo i území od východní hranice Slovenska až k Popradu a dále jisté území kolem Trnavy - což bylo označováno jako "Velké řešení", podporované třeba Polskem). Nicméně na obranu své země se přihlásilo nečekaně mnoho Slováků jako dobrovolníků (snad až 5O tisíc) - a řada v boji také padla. Maďarská invaze na východní Slovensko se nazývá Malá Vojna...

"Obrana hranic se Slovenskem patří mezi nejsvětlejší místa našich národních dějin. Jména těch, kteří při ní položili své životy patří do listiny historické cti" - prohlásil jeden ze slovenských generálů, přesněji pozdější generál Československé armády  slovenské národnosti. . 

Maďarská královská armáda

Snad ještě jedna hříčka - mírně upravený příspěvek jednoho účastníků literárního  večera na Skleněné louce v Brně

U souseda na zápraží
stojí Maďar na stráži
třeba mu to zakáží...

Jih Slovenska po Vídeňské arbitráži na podzim 1938 připadl Maďarsku a z Ostřihomi do někdejších Štúrova - ze kterého se nyní opět stal  Parkan - Párkány se Maďaři opět mohli dostat bez pasu po mostě Márie Valérie..., 

M9 Most Márie Valérie Ostřihom - Štůrovo

Most Márie Valérie

1895 – Uherská vláda nechala postavit most, který byl pojmenován podle nejmladší dcery císaře Františka Josefa I. most Márie Valérie.
1919 – Jeden oblouk byl zničen nedisciplinovaností československé mostní stráže
1925 – Obnova mostu

1944 – Ustupující německá armáda vyhodila do povětří tři střední oblouky mostu.
po roce 1945 – Po poválečném vystěhování části maďarského obyvatelstva na základě Dekretů prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše vznikla mezi oběma státy nevraživost trvající desetiletí. Celých 57 let byl zničený most symbolem napětí mezi formálně spřátelenými zeměmi, dopravu po Dunaji zajišťoval provizorní přívoz. Most byl obnoven v roce 2001 z příspěvku fondu Phare Evropské unie.
2001 – Byl otevřen zrekonstruovaný most Márie Valérie.

M1O

Střípky z maďarské literatury a historie

Měsíc autorského čtení: MAČ2020 v Brně

Uhry či Uhersko mělo v rámci Dědičných zemí habsburského panovnického rodu trochu vyjímečné postavení - zde alespoň pár střípků z maďarské historie...

1. republika 1948 - království bez krále (Pešťská komuna)

2. republika 1918 - posléze Maďarská republika rad - či Maďarská sovětská republika (ke které může být připočtena i Slovenská republika rad)

3. republika 1945  - 1947  (není bez zajímavosti že tzv. přechod k lidové demokracii proběhl v Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku o rok dřív než v ČSR)

1956 Maďarské povstání. Vše ve jménu svobody (msn.com)

4. republika 1989 - přídomek lidová Maďarsko vypustilo z názvu ze socialistických států, či tzv, států Východního bloku jako první, čímž se vlastně odstartovala vlna převratů, která byla završena listopadem 1989 v ČSSR (mimochodem - jednalo se o téma četných diskusí, a maďarští polytikové těch časů se stali široce známými osobnostmi)

Stěhování

literární svodka z měsíce autorského čtení Maďarsko

Stěhování (verze dvě)

M11 Maďarsko po roce 1945

Třetí Maďarská republika 1945-49

Maďarská lidová republika

Čtvrtá Maďarská republika po r. 1989

Maďarsko po roce 1945

3. 12. 1944 v Szegedu ustanovena Fronta nezávislosti – program demokratizace země

2.-3. v Szegedu ustanovena Fronta nezávislosti, program demokratizace země

21. – 22. 12 v Debrecíně ustanoveno Prozatímní národní shromáždění a prozatímní vláda – v čele M. B. Dálnoki

28. 12. 1944 prozatímní vláda vyhlásila válku nacistickému Německu

13. 2. 1945 Budapešť osvobozena Sovětskou armádou

20. – 21. 5. První celostátní konference Komunistické strany

4. 11. 1945 volby do Národního shromáždění – vítězství Malorolnické strany

malá odbočka politické spektrum 1944 – 1949...

Malorolnická strana

Malorolnická strana, Kisgazdapárt – maďarská maloburžoazní strana založená 1909 s programem likvidace feudálních přežitků a demokratizace volebního práva. 1919 – 1930 prošla několika organizačními změnami; do 2. světové války určoval její politiku vedle antisovětismu i strach před agresí německéeho nacismu. Pd 1941 se účastnila protifašistického hnutí.

Ve volbách 1945 Malorolnická strana zvítězila a představovala pravicové křídlo (F. Nagy) koaliční Fronty nezávislosti. Po účasti vedení strany na přípravě protistátního spiknutí se začátkem 1947 strana rozštěpila a ve vedení stanula levice v čele s I. Dobim. 1945 strana zanikla.

Na scéně se ovšem Malorolnická strana znovu objevila během „maďarského tání“ v letech 1989/90...

10. 11. 1945 založena

Světová federace demokratické mládeže, SFDM - mezinárodní organizace pokrokové mládeže založená 10. listopadu 1945 na Světovém kongresu mládeže v Londýně. Sjednocuje kulturní, sportovní, dělnické, rolnické a jiné mládežnické organizace. Cíle a úkoly mládeže jsou vyjádřeny heslem: „Mládeži sjednoť se, vpřed, za mír, demokracii, nezávislost národů, za lepší budoucnost mládeže“. Nejvyššími orgány jsou: Světové shromáždění, výkonný výbor a byro. Hymnu SFDM složil r. 1947 sov. skladatel A. Novikov na slova L. Ošanina. Roku 1965 sdružovala SFDM na 300 organizací z 97 zemí a 101 mil. členů. Sídlem je Budapešť. V ČSSR je členem SFDM Československý svaz mládeže.

RLTM rozcestník letní tábory a mládežnické hnutí mezi částí 5 a 6 – Blog iDNES.cz

Křesťanskodemokratická lidová strana, Kereszténydemokrata Néppárt (KDNP)

Strana byla založena v srpnu 1943 v tehdejším Maďarském království. Ovšem její existence neměla dlouhého trvání, s nástupem komunismu a vyhlášením Maďarské lidové republiky byla strana zrušena. Značná část tehdejších představitelů a politiků strany odešla do emigrace. Nakrátko obnovila svou činnost v průběhu povstání na podzim 1956, záhy byla opět zrušena.

Své působení opět zahájila v roce 1989. V prvních svobodných volbách 1990 získala 21 křesel a spolu s vítězem voleb pravicovým MDF utvořila vládní koalici.

Dále v zemi působily dvě levicové strany – Sociálně demokratická strana Maďarska a Komunistická strana Maďarska.

Sociálně demokratická strana Maďarska 1944 – 1948

a opět časová osa...

1. 1. 1946 zestátněny doly a velké elektrárny

Třetí Maďarská republika

1. 2 1946 vyhlášena republika; prezident Z. Tidi

5. 3. 1946 vytvořen levicový blok maďarských politických stran s programem očisty od reakce

1. 8. 1946 uskutečněna měnová reforma, zaveden forint

28.9. – 1. 10. 1946 III. sjezd KS, program socializace průmyslu, pozemkové reformy a demokratických přeměn

1. 12. 1946 zestátněny významné průmyslové podniky

5. 1. 1947 odhalení protistátního spiknutí (centrem byla důstojnická skupina Maďarské souručenství a předáci Malorolnické strany)

Rok 1947 byl v Maďarsku (a většině dalších východoevropských států) klíčový pro přechod k socialismu sovětského typu. V Československu to byl až rok 1948.

10. 2. 1947 mírová smlouva v Paříži mezi Maďarskem a Spojenci

31. 8. 1947 volby do Národního shromáždění- vítězství stran Národní fronty nezávislosti – v čele s Komunistickou stranou

4. 10. 1947 vláda schválila zákon o znárodnění velkých bank a klíčového průmyslu

18. 12. 1948 smlouva o spolupráci, přátelství a vzájemné pomoci ze SSSR

12. – 14. 7. sjednocení KS a soc. dem; vznik MSP (Maďarské strany práce). Na 1. sjezdu MSP přijat program socialistických přeměn, M. Rákosi generálním tajemníkem strany

1949 Maďarsko zakládajícím členem RVHP

únor 1949 ustanovení Maďarské lidové fronty nezávislosti

15. 5. 1949 volby do Národního shromáždění, vítězství Maďarské lidové fronty nezávislosti

Maďarská lidová republika

15. 8. 1949 vyhlášena Maďarská lidová republika

18. 8. 1949 přijetí ústavy

1949 – 1952 prezident MLR A. Szakasits

28. 12. 1949 přijaty zákony o znárodnění podniků s více jak 10 zaměstnanci, veškeré půdy a bank

1. 1. 1950 zahájen první pětiletý plán

24. 2. – 2. 3. 1950 II. sjezd MSP, přijat program urychlení socialistické industrializace a socializace zemědělství

1952 zrušena funkce prezidenta, zřízeno prezídium MLR

1952 – 1962 předseda prezídia MLR I. Dobi

1952 – 1953 předseda rady ministrů M. Rákosi

27. – 28.6. 1953 ÚV MSP se zabýval rozborem chyb v budování socialismu a přijal program k obnově leninských principů řízení stranické práce

24. – 29. 5. 1954 III. sjezd MSP

23. – 24. 10. 1954 ustanovena Vlastenecká lidová fronta jako základna pro budování socialismu

1955 Maďarsko zakládajícím členem RVHP

1956 ekonomicky

Maďarská lidová republika se účastní na jaderném programu tzv. států socialistického tábora

Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubné - společné vědecké pracoviště dvanácti států socialistického tábora (Albánie, Bulharsko, Československo, Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika, Maďarsko, Mongolsko, Německá demokratická republika, Polsko, Rumunsko, SSSR Vietnamská demokratická republika) v oblasti jaderné fyziky, radiochemie a reaktorové fyziky. Základem experimentálních zařízení jsou dva obrovské urychlovače částic: synchrocyklotron na energii protonů až 690 MeV a synchrofázotron na energii protonů až 10GeV - 10 na desátou eV; obě zařízení předala ústavu vláda SSSR při jeho zřízení v roce 1956. ˇUstav jednak sám provádí jaderný výzkum, jednak organizuje a koordinuje spolupráci členských zemí v oblasti jaderného výzkumu.

odkaz na stránku jaderná energetika Od domácí minielektrárny přes kombinované zdroje po jadernou elektrárnu Jaderná elektrárna Dukovany a Temelín - Blog iDNES.cz

1956 Maďarské povstání. Vše ve jménu svobody (msn.com)

18. – 21. 7. plénum ÚV MSP, pokus o řešení krize ve straně a společnosti – M. Rákosi odvolán z funkcí

23. 10 až 4. 11. 1956 pokus o kontrarevoluční převrat

4. 11. 1956 porážka kontrarevoluce, ustanovena dělnickorolnická vláda (předseda rady ministrů János Kádár)

Maďarská strana pracujících rozpuštěna a ustanovena nástupnická Maďarská socialistická dělnická strana (MSDS)

27. – 29. 6. 1957 celostátní konference MSDS, potvrzen program konsolidace; János Kádar prvním tajemníkem ÚV MSDS

Kádár, který působil jako generální tajemník Maďarské socialistické dělnické strany až do roku 1968 a v letech 1956 až 1958 a 1961 až 1968 jako premiér (předseda rady ministrů), připustil v 60tých letech, a zejména po roce 1968 určité ekonomické reformy...

16. 11. 1958 volby do Národního shromáždění, vítězství kandidátky Vlastenecké lidové fronty

30.11 – 5. 11. 1959 VII. sjezd MSDS, přijat plán rozvoje hospodářství a stanovy strany

12. 2. 1960 plénum MSDS přijalo usnesení o upevňování a rozvoji zemědělských družstev

V letech 1960–1962 byl ministrem financí Rezső Nyers, koncem 80tých let poslední předseda MSDS...

1961 – 65 2. pětiletý plán

20. – 25. 11. 1962 VII. sjezd MSDS konstatoval výstavbu základů socialismu

18. – 20. 11. plénum ÚV MSDS, schváleny směrnice nového systému řízení národního hospodářství

28. 11. – 3. 12. 1966 IX. sjezd MSDS; převážně pozornost věnována ekonomice a zdokonalování politické organizace společnosti

1967 předseda prezídia MLR P. Losonczi

3. prosince 1966: IX. sjezd strany

Ekonomická reforma přijatá na 9. sjezdu strany vyžaduje i nestranické experty, které se Kádár snaží získat heslem „Kdo není proti nám, je pro nás“.

V roce 1968 Imre Pozsgay (absolvent politologie a historie a pozdější reformátor v rámci MSDS) napsal disertační práci na téma na téma „Možnosti demokracie v socialismu“.

1. 1. 1968 v platnost vstoupila hospodářská reforma

Nový ekonomický mechanismus (NEM) - lidově zvaný jako „gulášový socialismus“

Rozpor ale i soulad mezi tržními mechanismy a centrálním plánováním, kdy ani jeden z nich nemá výhradní kontrolu, to byl základní princip maďarské ekonomické reformy z roku 1968. V jistém smyslu je maďarská ekonomická reforma srovnatelná s čínskou ekonomickou reformou v tom ohledu, že obě reformy byly kvalitativními alternativami pro ryze autoritářský typ ekonomického systému – a proto takové reformy nebyly ve většině Východního bloku politicky přijatelné.

Přes jisté tržní prvky lze maďarský ekonomický systém nadále považovat za socialistický - neboť zůstalo zachováno státní vlastnictví v ekonomice - s vyjímkou podniků do 1Oti zaměstnanců - a nadále fungovalo centrální plánování ekonomiky s pětiletými plány.

Budapešská výzva – výzva k poradě o evropské bezpečnosti

Výzva k poradě o evropské bezpečnosti, Budapešťská výzva – dokument přijatý politickým poradním výborem států Varšavské smlouvy 17. 3. 1969 v Budapešti. Byl adresován všem evropským státům a obsahoval návrh na svolání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

26. 11 – 28. 11. 1969 plénum ÚV MSDS zhodnotilo zkušenosti s uplatňováním reformy

3. 10. 1970 přijat zákon o 4. pětiletém plánu

28. listopadu 1970: X. sjezd strany MSDS

Je oznámena příprava nové ústavy, která posiluje funkce parlamentu (Országgyűlés). Nový volební zákon umožňuje každému občanovi kandidovat do parlamentu.

10. 2. 1971 přijat zákon o místních radách, zvyšující jejich pravomoci

19. 4. 1972 nová ústava vstopila v platnost

26. – 28. 1972 sjezd Vlastenecké lidové fronty

17. – 22. 3. 1975 XI. sjezd MSDS; přijat program rozvinuté socialistické společnosti... Stanovy, přijaté XI. sjezdem v roce 1975, definují stranu takto: „ Maďarská socialistická dělnická strana je dobrovolný svazek sdružující ve svých řadách nejpokrokovější síly Maďarského lidu, které bojují za uskutečnění socialistických idejí a cílů dělnické třídy“.

24. – 27. 3. 1980 XII. sjezd MSDS projednal úkoly dalšího sociálního a hospodářského rozvoje...

1981 Imre Pozsgay (pozdější reformátor z konce 80tých let) – poukázal na protiklady ekonomické reformy a varoval před maďarskou „cestou do dluhové pasti“...

26. 5. – 3. 6. 1980 společný let sovětských a maďarských kosmonautů V. N. Kubasova a B. Farkase na lodi Sojuz 36

1982 Maďarsko členem Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj

V 70tých a 80tých letech získalo Maďarsko přízvisko „Amerika východu“ – jezdilo se sem hojně nakupovat zejména spotřební zboží a obleční – a to jak ze státních obchodů – tak od soukronmíků – kteří v tehdejší ČSSR byli naprostou vyjímkou...

Maďarské „tání“ v letech 1985 – 1989

Madarsko mělo v rámci východního bloku poněkud vyjímečné postavení přopustěním jistých třžních prvků (částečně spolu s Polskem) do socialistického vlastnictví a socialistického hospodářství. Jenomže mezinárodní konstelace se začala měnit – v SSSR byl dne 11. března 1985 ve svých 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS Michail Gorbačov.

Ostaně v 80. letech i v Maďarsku životní úroveň pozvolna klesla kvůli celosvětové recesi, na kterou centrálně plánované hospodářství socialistických států nedokázalo reagovat. I v systémech vpodstatě jedné vládní strany států východního bloku – a zejména v Maďarsku se více projevovala mladší generace reformistů, která chápala jako řešení ekonomických a sociálních problémů větší liberalizaci hospodářství i politiky. Ke sluchu se dostávaly i názory z vně.

25.června 1987 byl novým premiérem byl jmenován proreformní Károly Grósz, který ve funkci nahradil Györgyho Lázára.

Maďarské demokratické fórum

Na podzim roku 1987 bylo založeno Maďarské demokratické fórum (Magyar Demokrata Fórum, MDF). Jeho první setkání se konalo ve vesnici Lakitelek v jižním Maďarsku 27. září 1987. Zpočátku se jednalo spíše o volné politické hnutí než o stranu. Ve svobodných volbách 1990 MDF však vystupovalo jako politická strana – a to pravicová – a to možná navzdory názvu strana národně konzervativní.

Pro maďarské tání – či maďarskou reformu z let 1987-89 ovšem bylo příznačné – že tato reforma jakoby přicházela sočasně, a možná více od vládnocí strany – tedy MSDS – a zároveň i od opozice.

MSDS (Maďarská socialistická dělnická strana) – MSZMP ( Magyar Szocialista Munkáspárt)

22. května 1988 zvolen nový generální tajemník ÚV MSDS Károly Grósz - ovšem byla nově ustanovena funkce předsedy MSDS do které byl zvolen dosavadní generální tajemník János Kádár; funkce „předseda MSDS“ byla ovšem spíše reprezentativní a do jeho kompetence spadala především zahraniční politika.

1988 Imre Pozsgay označil tzv. železnou oponu kolem Maďarska- neprostupný systém hraničních zařízení za „technicky, morálně i historicky“ zastaralou. Následujícího roku počínaje dnem 2. května 1989 byla také ostraha hranic radikálně zredukována – čehož využila na podzim 1989 k emigraci do NSR přes maďarsko-rakouskou hranici jistá část občanů NDR.

24. listopadu 1988 generální tajemník Károly Grósz rezignoval na funkci předsedy rady ministrů, aby se plně věnoval organizaci MSDS, novým premiérem se stal Miklós Németh. Néméth byl považován za většího reformátora – navíc byl ekonom vystudovaný v Oxfordu a ve své době nejmladší premiér a značnou popularitu měl například mezi maďarskými studenty.

Miklós Németh

10. května 1989 Miklós Németh prosadil výrazné změny ve složení rady ministrů s důrazem na odbornost s cílem transformovat politický systém a zároveň oznámil přípravu tzv. spontánní privatizace ekonomiky, jako součást ekonomické reformy.

Dne 26. června 1989 byl novým předsedou MSDS zvolen ekonom a reformátor Rezső Nyers. V této funkci nahradil Jánose Kádára – který odešel do důchodu. Zatímco před rokem ustanovená funkce předseda MSDS byla původně jen reprezentativní – nyní byla pojata jako funkce skutečně řídící. Svou funkci nadále zastával generální tajemník Károly Grósz – jeho záležitostí ovšem byly především organizační záležitosti strany. Navíc bylo vytvořeno čtyřčlené předsednictvo (přičemž zrušeno bylo politbyro). Členy předsednictva se stali Rezsë Nyers jako předseda strany, Károly Grósz jako generální tajemník, Miklós Néméth jako premiér a a Imre Pozsgay jako kandidát na předpokládanou nově ustanovenou funkci prezidenta republiky.

Předpoládaly se ústavní změny podle kerých by měla být zřízena semiprezidentská republika s přímo voleným prezidentem – události se ovšem vyvýjely jinak.

18. září 1989 proběhl v televizi kulatý stůl mezi představiteli vládnoucí MSDS a opozice, bylo dohodnuto že Maďarsko přejde k systému více politických stran – tedy bude zaveden tzv. politický pluarismus.

Maďarské tání se nepřímo projevilo i v Československu – když Maďarsko navštívil některý z tajemníků ÚV KSČ (možná to byl ideolog Jan Fojtík) a na setkání bylo konstatováno, že doba se změnila a kroky, které by ještě nedávno vyvolávaly nedůvěru jsou nyní chápány jako vnitřní záležitost příslušné strany.

Každý z reformátorů se však politické reformy předstvoval poněkud jinak – jako nejvíce oportunistický se projevoval Károly Grósz – který sice podporoval systém více politických stran – ale první volby si představoval svobodné jen částečně – v jednomandátových obvodech by proti sobě stanuli několik kandidátů jedné politické strany – což se ovšem nestalo – a Maďarsko zanedlouho čekoly zcela svobodné volby.

7. října 1989 proběhl mimořádný XIV. sjezd MSZMP; MSDS se sama rozpustila a její bezprostřední nástupkyní se stala Maďarská socialistická strana (MSS) - maďarsky Magyar Szocialista Párt (MSZP). Členství do nové strany sice nebylo automaticky převedeno – ovšem členové MSDS byly do jednoho měsíce považováni za členy nové MSS – pokud své členství osobně nepotvrdí, což se většino nestalo - a ze 700 000 členů MSZMP se pak členy MSZP stalo jen 50 000 jedinců. Prvně zvoleným předsedou MSS se stal Rezső Nyers a místopředsedou Imre Pozsgay - který nakonec na presidenta nekandidoval.

Na otázku jaký je politicko-ekonomický cíl strany? - zda sociálně-tržní hospodářství? odpověděl, že socialistické tržní hospodářství. V podstatě mělo tedy jít o jakousi třetí cestu. Dále Imre Pozsgay například poukázal na jistou kontinuitu se socialistickými myšlenkami z 19tého století...

Část členů a sympatizantů původní MSDS však založila po oficiálním rozpuštění strany stejnojmennou stranu Maďarská socialistická dělnická strana (MSDS) Magyar Szocialista Munkáspárt (MSZMP). Prvním předsedou nově ustanovené MSDS se stal Károly Grósz.

23. říjen 1989, kdy vešla v platnost nová ústava, přesněji byla zrušena platnost druhé ústavy Maďarské lidové republiky a byla obnovena v modifikované podobě platnost první ústavy Maďarské lidové republiky z roku 1949, která byla pravděpodobně připravována již pro předcházející Maďarskou třetí republiku z let 1945 - 49, která byla parlamentní republikou s prezidentem voleným parlamentem.

Dále začaly vznikat zcela nové politické strany anebo se obnovovat historické strany – jako například výše zmíněná Malorolnická strana anebo Křesťansko demokratická lidová strana.

Nově byla ustanoven Svaz svobodných demokratů, maďarsky Szabad Demokraták Szövetsége (SZDSZ) – který zaujal pozici liberální pravice – podobně jako Svaz mladých demokratů (Fidesz) Fiatal Demokraták Szövetsége – který byl zpočátku považován za mládežnickou odnož Svazu svobodných demokratů – pozdzěji se ovšem Fidesz profiloval jako zcela samostatná politická strana – vlivnější než Svaz svobodných demokratů.

Na levici politického spektra byla ovšem rovněž objevila obnovená Sociálně demokratická strana Maďarska – ze které se ovšem záhy odštěpila část sympatizantů a byla založena Nezávislá sociálně demokratická strana Maďarska – což však nebyl příliš úspěšný projekt.

23. října 1989 také předseda Národního shromáždění Mátyás Szűrös (předsedou NS zvolen 10. března 1989) vyhlásil z balkónu parlamentu Maďarskou republiku - která je zde označována jako čtvrtá, která je ovšem vesměs označována jako třetí - neboť maďarský pokus o nezávislost v roce 1848 je počítán jako republika jen někdy. Současně se předseda Národního shromáždění z titulu své funkce stal prozatímním prezidentem Maďarské republiky až do doby zvolení prezidenta parlamentem po svobodných volbách. Vyhlášení republiky však nevyvolalo takové ovace a sběh lidu – jak se předpokládalo.

25. března 1990 se pak konaly první svobodné volby do Národního shromáždění se 4% omezovací klauzulí. Maďarské volby se se staly nejen prvními svobodnými volbami ve východním bloku, ale překvapivě se podobaly běžným parlamentím volbám s účastí více politických stran – jako například ve Francii.

výsledky voleb 1990...

Maďarské demokratické fórum (MDF) Magyar Demokrata Fórum 42,49%

Svaz svobodných demokratů (SZDSZ) Szabad Demokraták Szövetsége 24,09%

Malorolnická strana ( FKgP) Független Kisgazdapárt 11,40%

Maďarská socialistická strana (MSS, MSZP) Magyar Szocialista Párt 8,55%

Svaz mladých demokratů (Fidesz) Fiatal Demokraták Szövetsége 5,44%

Křesťanskodemokratická lidová strana (KDNP) Kereszténydemokrata Néppárt 5,44%

Maďarská socialistická dělnická strana (MSDS, MSZMP) Magyar Szocialista Munkáspárt 0,25% - mimo parlament...

V prvních svobodných volbách uzavřelo vítězné Maďarské demokratické fórum (MDF) koalici s Malorolnickou stranou (FKgP) a Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KDNP) národně-pravostředovou koalici a pravicově liberální strany Svaz svobodných demokratů (SZDSZ) a Fideszem a spolu s levicovou MSZP skončili v lavicích opozice.

O čtyři roky později - ve volbách 1994 překvapivě drtivě zvítězila levicová Maďarská socialistická strana (MSS, MSZP), která se ziskem 209 mandátů držela v parlamentu nadpoloviční většinu. Jelikož Ústava MR výslovně zakazuje vládu jedné strany i s opozicí (a připouští tak vlastně jenom koalici, uzavřel vítězný MSZP koalici s SZDSZ, které mělo 69 křesel.

Ještě jeden významný mezník - a skok do roku 2011...

Jako jedno ze zásadních opatření schválilo Národní shromáždění dne 18. dubna 2011 novou ústavu nahrazující dotud platnou modifikovanou ústavu z roku 1949. Platnost nové ústavy započala 1. ledna 2012. Název státu se změnil z Maďarská republika (Magyar Köztársaság) na jednoslovné Maďarsko (Magyarország).

Maďarští studenti ze Slovenska v Brně

Jistou zajímavostí bylo že poměrně mnoho Maďarů ze Slovenska dávalo přednost Brnu před Bratislavou - alespoň v 80tých letech 20.stol. 

Světová federace demokratické mládeže, SFDM - mezinárodní organizace pokrokové mládeže založená 10. listopadu na Světovém kongresu mládeže v Londýně. Sjednocuje kulturní, sportovní, dělnické, rolnické a jiné mládežnické organizace. Cíle a úkoly mládeže jsou vyjádřeny heslem: "Mládeži sjednoť se, vpřed, za mír, demokracii, nezávislost národů, za lepší budoucnost mládeže". Nejvyššími orgány jsou: Světové shromáždění, výkonný výbor a byro. Hymnu SFDM složil r. 1947 sov. skladatel A. Novikov na slova L. Ošanina. Roku 1965 sdružovala SFDM na 300 organizací z 97 zemí a 101 mil. členů. Sídlem je Budapešť. V ČSSR je členem SFDM Československý svaz mládeže.  

Kresba vily inspirovaná po paměti velkoformátovou předlohou podle dávné výstavy na Budínském hradě. 

V Budapešti se na hradě mnoho původního vybavení nedochovalo - a tak zdejší prostory slouží například výstavním účelům. Odhadem mohl být tak rok 1988 - ohlas po paměti na jednu zdejší instalaci + upoutávka na další část příspěvku - kterou byla cesta na Mátru...

M10-2 M1O kultura Maďarska a Měsíc autorského čtení: MAČ2020 v Brně (pokračování)

Boskovice 2015 Festival pro židovskou čtvrť a Bujdosó trio https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1253588095879456&type=3

ještě MAČ 2020 v Brně...

Problém zfilmování knižníh předloh...

 1. rozporuplný pocit, když dotyčný sleduje herce, který ztvárňuje autora textu

2. scénárista přepisuje text, herec pak říká úplně něco jiného než napsal autor

„není problém - když scénárista upravuje dialogy a vyzní jinak než knižní předloha...

Maďarsko po roce 2020

S9 Slovensko po roce 1945

ROH – Revoluční odborové hnutí (Československo)

Zupka František – slovenský odborář – zakladatel KSČ

Zupka František - 30. 6 . 1901 - 2. 6. 1976 - slovenský a odborový činitel; spoluzakladatel KSČ na Slovensku. Od 1929 funkcionář Rudých odborů, 1931 - 32 a 1935 -38 jejich zemský tajemník na Slovensku a současně člen zemského vedení KSČ na Slovensku; 1935_38 poslanec Národního shromáždění Republiky československé.

1838-39 spolupracovník I. ilegálního vedení KSČ v Praze; 1939-45 vězněn v různých nacistických koncentračních táborech.

1945-49 a 1953-54 vězněm v různých nacistických koncentračních táborech. 1945-49 a 1953-54 předseda Sl. odborové rady, 1948_50 pověřenec práce a sociální péče, 1950 - 52 a 1954 - 65 předseda URO, 1950-65 místopředseda SOF; 1945_57 a 1968 až 1971 člen ÚV KSČ a předsednictva ÚV KSS, 1958_65 člen sekretariátu ÚV KSČ; 1946-69 poslanec NS, od 1969 sněmovny lidu federálního shromáždění. Řád Klementa Gottwalda 1955, Řád republiky 1971.

Všeobecný penzijní ústav – aechitektonický návrh J. Havlíček a F. Honzík – budova realizována za 1. republiky na přelomu 20tých a 30tých let – po roce 1952 se budova stala sídlem pro Ústřední radu odborů (ÚRO), později Dům odborových svazů – dnes Dům radost

Jako monopolní odborová organizace se zformovala ještě za okupace během jara roku 1945 (nejprve ilegální) celostátní organizace s názvem Ústřední rada odborů. Po roce 1946 název Ústřední rada odborů (ÚRO) zůstal zachován jen pro řídící celostátní výbor - jinak vlastní organizace dostala název Revoluční odborové hnutí - ROH. Obdobou ÚRO pro území Slovenska byla Slovenská odborová rada. Celosvětovou odborovou organizací na ochranu zájmů a práv pracujících a zastřešující odborové svazy „východní typu“ se stala Světová odborová federace (SOF).

ROH sdružovalo oborové zaměstnanecké svazy - například Odborový svaz pracovníků kovo.

ÚRO zastřešovala nejen ROH - ale i další organizace - jako Školy práce a nepřímo i Závodní rady - což by orgán vytvořený po roce 1945 - která umožňoval zaměstnancům účast na řízení podniků a závodů. ROH a závodní rady měly zcela samostatnou organizační strukturu a vlastní sjezdy.

Od roku 1951 se stal sídlem ÚRO Palác Všeobecného penzijního ústavu. V roce 1951 byl celý tehdejší penzijní systém stranickým rozhodnutím administrativně přidělen Československým odborům byl tehdy rovněž přidělen celý penzijní systém a ÚRO se stalo rovněž vrcholným orgánem nemocničního pojištění...

Palác Všeobecného penzijního ústavu byl první moderní pražskou výškovou budovou - dokončenou roku 1934 a s výškou 52 metrů byla také někdy nazývána jako Žižkovský mrakodrap. Architektonický návrh vypracovala dvojice mladých architektů Karel Honzík a Josefa Havlíček.

Slovenská socialistická republika v rámci ČSSR

Andrej Sirácky

Andrej Sirácky 1990-1988 byl slovenský sociolog, filozof, politolog a komunista pocházející z Vojvodiny.

Zväz slovenských výtvarných umelcov

Anton Vrana – slovnský výtvarník a grafik, výtvarný teoretik – vedoucí tajemník Svazu sllovenských výtvarných umělců

Anton Vrana

*14.6.1956, slovenský výtvarný teoretik, od roku 1987 vedoucí tajemník ústředního výboru ZSVU a člen předsednictva ústředního výboru SČSVU. Zabývá se tvorbou v oblasti užité grafiky, zejména politických plakátů. Je autorem monografií: Ľ. Kellenberger, D. Rosůlková.

Zväz slovenských výtvarných umelcov

ZSVU – dřívější dobrovolná umělecká organizace sdružující pracovníky v oblasti výtvarného umění, se sídlem v Bratislavě, založená roku 1956. Byla součástí Svazu československých výtvarných umělců. Nástupnickou organizací je SVU, Slovenská výtvarná únia, vzniklá roku 1991.

Výtvarné svazy v Československu 1948 - 1993

Svaz československých výtvarných umělců je souhrnným označením několika různých subjektů, které působily na celém území Československé republiky - ČSR, později ČSSR. Jednotné svazy byly vytvořeny akčními výbory národní fronty (1948). Jejich vznik znamenal nucený konec rozvinutého a pro náš stát typického spolkového života - jakým byl například Spolek výtvarných umělců Mánes. Poúnorový Ústřední svaz československých výtvarných umělců (1948 - 1956) politickým tlakem sjednotil členy různých uměleckých spolků. V době jeho působení vešel v život nový zákon o právu autorském (1953) obsahující uplatněním sovětského vzoru i ustanovení o kulturních fondech. A tyto fondy pak v letech 1954 až 1956 pohltily ve většině případů spolkový majetek.

V roce 1956 vznikly jako protějšek jednoho uměleckého fondu pro umění výtvarné i architekturu (Český fond výtvarných umění, ČFVU) dva umělecké svazy - Svaz československých výtvarných umělců a Svaz architektů. Oba svazy ovládaly fond svými členy tak, že navrhovaly státu vedení fondu (výbor) a obsazovaly později se rozvíjející soustavu uměleckých komisí.

Stejně jako ostatní umělecké svazy i oba výše zmíněné se postupně profilovaly jako kritická opozice režimu. V roce 1968 vznikl společný Koordinační výbor uměleckých svazů, jednoznačně podporující politické změny „Pražského jara“ v roce 1968. Což vedlo po tzv. normalizaci politického systému 1969 k rozpuštění všech svazů; fondy však byly ze zákona činné i nadále.

V návaznosti na federalizaci státu a převedení resortu kultury do kompetence národních vlád byly na úzké bázi politické spolehlivosti a odborné způsobilosti založeny v roce 1970 přísně výběrové národní svazy - Svaz českých výtvarných umělců (SČVU) a Svaz slovenských výtvarných umělců (SVU). Pro zajištění zahraničních vztahů, členství v mezinárodních organizacích a kontrolu nad nimi vznikl i federální Svaz československých výtvarných umělců (SČSVU) se sídlem v Praze.

Členství ve svazech bylo předpokladem tvorby v tzv.svobodném povolání, tedy bez zaměstnaneckého poměru; protože však tyto nové normalizační svazy nebyly na rozdíl od poúnorových masové, bylo jim svěřeno i právo rozhodovat o umělcích, kteří jejich členy nebyli. Udělováním práva tzv. registrace u ČFVU jim činnost ve svobodném povolání byla umožňována; to se týkalo i uměleckých řemeslníků, restaurátorů uměleckých děl a interiérových architektů (včetně značně lukrativní výstavní a veletržní tvorby).

Na sklonku své činnosti - od roku 1987 - se svazy otevřely registrovaným členům, ale převratnými událostmi roku 1989 to už pozbylo smyslu. Vše pak ukončila daňová reforma (1993), jíž byla zrušena speciální daň z literární a umělecké činnosti a uměleckou činnost bylo možné vykonávat jako tzv. svobodné povolání bez jakékoliv regulace.

Právní nástupci národních svazů (Unie výtvarných umělců - UVU a Slovenská výtvarná unie - SVÚ) likvidovaly v roce 1990 federální SČSVU bez náhrady; členství v mezinárodní organizaci výtvarných umělců (IAA/AIAP,UNESCO) přešlo na UVU, zatémco SVÚ byla přijata jako nový člen. Členství v ostatních mezinárodních organizacích (ICSID, ICOGRADA, FIDEM, AICA ad.) bylo přeneseno na jednotlivá členská profesní uskupení.

Bartošíková Olga

Olga Bartošíková (narozena 1922 v Holíči v rolnické rodině, skonala ve 101 letech roku 2023) v letech 1945-1950 studovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Jana Želibského. Holíč a celé pomezí Moravy a Slovenska zůstaly její srdeční záležitostí - i když většinu života prožila v Bratislavě.

Tvorba Olgy Bartošíkové je především malba moderního realizmu s aplikacemi foto-realistických technik - v některých případech šlo i o monumentální realizace jako doplněk moderní architektury - například hotelu Magura v Prievidzi nebo nebo letiště Bratislava. V její tvorbě jsou zastoupeny portréty, figurální kompozice, zátiší s květinami a ovocem. Dále země, příroda, motivy katedrál, starý Holíč ve vzpomínkách, z krajiny na pomezí Moravy a Slovenska i dávnější motivy - jako například Slované z Moravy, kostelík sv. Markéty v Kopčanech i cyrilo-metodějská legenda z Velehradu.

Holíč

V pomezní krajině na obou březích řeky Moravy se v 17. století usadili Habáni neboli Novokřtěnci, mistři nejenom keramiky, ale též dalších čtyřiceti řemesel, mezi nimi bylo například vinařství. Holíčská manufaktura na výrobu majoliky, byla v 18. století přestavěna na zámek ve slohu pozdního baroka, rokoka a klasicismu a za Marie Terezie se také stal letním sídlem Habsburků. Z Vídně do Holíče bylo vcelku blízko.

Na sklonku 20tého storočia byl holíčský zámek ovšem nahlodán zubem času - ornamenty jeho fasády nesly znaky sešlosti a zániku. A jak to souvisí s malířkou? V roce 2006 se podařilo na zámku zrestaurovat pět sálů na prvním patře. Vznikla tady Galerie města Holíč. První výstava v ní „Výběr z malby Olgy Bartošíkové“. Dále následovala například výstava Společnosti volných výtvarných umělců a na ještě neupravených chodbách krásná kolekce dětského umění. Bylo tady poeticko-hudební pásmo Sami sobě – místní členové Klubu autorů a přátel literatury a skvělí jazzmeni skupiny Empirie Band z Kyjova. Jubilantka Olga Bartošíková tiše naslouchala hudbě, úžasnému zpěvu i moudrým, vážným i veselým slovům.

Olga Bartošíková se posléze z Holíče dostala do Prahy – kde v letech 1945-1950 studovala malbu na Akademii výtvarných umění v Bubrnči v ateliéru profesora Jana Želibského. Stala se manželkou výtvarného teoretika a kritika Ľubora Káry a matkou divadelní dramaturgičky a manažerky Dariny Kárové a akademické sochařky Eleny Kárové.

Olga Bartošíková a výtvarné organizace a kluby, výstavy a ocenění

Výtvarnice v roce 1958 spolu s malířkami Jarmilou Čihánkovou, Tamarou Klimovou a Vírou Kraicovou (z Modry) založila Skupinu 4, která byla spojená především z 60tými léty. Dále byla členkou někdejšího Svazu československých výtvarných umělců (dnes Slovenská výtvarná unie, které dcera Elena několik let předsedala) a aktivně se účastní činnosti Společnosti volných výtvarných umělců.

Od roku 1990 byla členkou Slovenské výtvarné unie - Společnosti volných výtvarných umělců. Samostatně vystavovala na více než dvaceti výstavách - naposledy v roce 2022 Holíč, Senica, Bratislava - a zúčastnila se desítek společných výstav na Slovensku a v zahraničí.

Díla Olgy Bartošíkové jsou zastoupeny ve sbírkách slovenských galerií, mnohé jsou součástí soukromých sbírek. Olga Bartošíková je čestnou občankou města Holíč, držitelkou Pamětní medaile Trnavského samosprávného kraje a od června 2023 Výroční ceny Samuela Zocha Bratislavského samosprávného kraje.

S10 světová socialistická soustava a její ekonomika

Akademie věd SSSR – Ústav ekonomiky světové socialistické soustavy

Bogomolov Oleg Timofejevič (narozen 1927)

Oleg Timofejevič Bogomolov (nar. 1927). Ruský (sovětský) ekonom. Akademik SSSR (1981), ředitel Ustavu ekonomiky světové socialistické soustavy AV SSSR; zabývá se problémy světové ekonomiky. Základní práce o otázkách světové socialistické soustavy.

návratnost investic v socialistické ekonomice

Návratnost investic – ukazatel efektivnosti investic v socialismu, hodnota ukazatele investiční náročnosti. Vypočítává se jako poměr investic k přírusku zisku. Ukazatel úplné náročnosti investic – absolutné efektivnosti investic – v rámci celého hospodářství i v jeho jednotlivých odvětvích se určuje poměrem přírustku ročního objemu národního důchodu (při zadané věcné struktuře ve srovnatelných cenách k velikosti investic vložených do sféry materiální výroby). Viz též ekonomická efektivnost investic.

Třžní ekonomikou (tzv. kapitalismem) se zabývá příspěvek CEE2K – průmysl v Porýní a v Porůří – část 1 – Blog iDNES.cz