Malá lužickosrbská mluvnice - příběh z Lužice, Polabí, Pobaltí / Němčina, Angličtina

Skupina západoslovanských jazyků vedle Polštiny s příbuznými jazyky a Češtiny se Slovenštinou pravděpodobně tvoří třetí větev západoslovanských jazyků. 

 

obsah

příspěvek 1 – ze světa Prabaltoslovanů, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kutura

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

R12mls rozcestník 12 Malá Strana (Lužický seminář) a Praha celkově

příspěvek 2 – Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové, Pomořansko, Oldenbursko – rozcestník severní pobřeží Německa, národy a regiony

23RNR – rozcestník severní pobřeží Německa / národy a regiony

příspěvek 3 – malá lužickosrbská mluvnice (hlavní příspěvek)

příspěvek 4 – němčina

příspěvek 5 – angličtina

příspěvek 1) ze světa „Prabaltoslovanů“, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kultura

nejprve časová osa...

DOBA BRONZOVÁ (-2000 až -800)

DOBA předHALŠTATSKÁ - 1000

Cu měď, Sn cín, Fe železo

DOBA ŽELEZNÁ (od - 800 až dosud)

DOBA HALŠTATSKÁ - straší doba železná ( -800 až -450)
Bezejmenné národy (Lid popelnicových polí, Lužická kultura)

DOBA LATÉNSKÁ – mladší doba železná (-450 až – 50) se kterou je již spojováno první doložené etniikum ve Stření Evropě – jehož název je znám – Keltové

DOBA BRONZOVÁ (- 2 000 až – 800) a doba před-haltštaská (- 1000 až – 800) a předkové Slovanů (Pra-Slované)

Jazyky předků Slovanů a další indoevropské jazyky – dokonce i vliv jazyků z Íránu v době bronzové (střední doba bronzová 1600 – 1300, mladší doba bronzová 1300 – 800 před n.l.)

nahoře: vědci zrekonstruovali tvář dívky z doby bronzové – jedno z pravěkých nalezišť je například Brodek u Prostějova

A když zmíněna doba bronzová – tak je zde i pravěká pícka na bronz...

Lid popelnicových polí (jehož součástí je i „Lužická kultura“) lze – z hlediska rozpětí v čase zařadit jak do doby bronzové – tak do pozdější starší doby železné – halštatské.

osídlení v době rozkvětu Ldu popelnicovýchh polí – Lužická kultura

osídlení v době rozkvětu lidu popelnicových polí – popisek

Lid popelnicových polí (Lužická kultura)

DOBA HALŠTATSKÁ - straší doba železná ( -800 až -450)
Bezejmenné národy (Lid popelnicových polí, Lužická kultura)

V pozdějších Českých zemích v období přelomu doby bronzové a železné - tedy asi tisíc let před dnešním letopočtem – nemají zde sídlící národy ještě svoje jméno, a jinak tomu není tomu jinak ani ve většině ostatní Evropy. Střední Evropa byla osídlena bezejmennými národy - které se navíc lišili podle oblastí - jako byl například Lid popelnicových polí - jehož stopy lze nalézt v severovýchodních oblastech Čech a Moravy - ve středních Čechách pak oblastech pak například Lid kultury knovizsko-bylanské, která mohla být jakýmsi přechodem k“ mohylovému lidu“ v jižních a jihozápadních Čechách až po lid halštatských kulturních skupin na Moravě.

Hospodářskou základnou lidu popelnicových polí bylo zemědělství, které doplňoval chovem dobytka a rozvinitou řemeslnou výrobou. Tento lid vytvořil pozoruhodnou hospodářskou a společenskou organizaci – jejíž oporou byla četná – přírodou dobře chráněná a hradebními valy ještě uměle zpevńovaná hradiště.

Nelze vyloučit – že v případě Lidu s lužickou kulturou se vlastně jednalo o Slovany. Podle této teorie by se první Slované v pozdějších Českých zemích objevili již hluboko před stěhováním národů v pravěku.

Ale zpět k jazykům a posun v čase zhruba z roku 450 před letopočtem do roku 200 před začátkem letopočtu...

pravěk Slovanů Balto - Slovanská jazyková skupina v Černolesí na pomezí Litvy a Ukrajiny 

balto – slovanská jazyková skupina v Černolesí

Nálezy od 1tého století př. n. l. – tedy již z doby železné – možná překvapí výrazně zjednodušenými tvary – což se vysvětluje jistým zchudnutím společnosti...

Rozpad baltoslovanské jednoty mohl nastat přibližně na přelomu 2. a 1. století př. n. l. – kdy se z Baltoslovanů začali vydělovat první Slované (Praslované).

Slovanství a příslušnost k němu se přitom mění podle doby a místa. V Polsku byla například po druhé světové válce silně prosazována takzvaná „autochtonní teorie“, podle které předkové Slovanů žili na polském území nepřetržitě od doby bronzové. Tento výklad měl historicky ospravedlnit nárok na nová západní území a vytvořit obraz národní kontinuity.

Rozbor DNA ukazuje, že po genové stránce si nově příchozí byli velmi podobní. Jejich genetický profil se nejvíce podobá dnešním obyvatelům severovýchodní Evropy, jako jsou Bělorusové, Poláci, Litevci nebo Ukrajinci. Tato stopa, v odborných textech označovaná jako „baltická“ či „severovýchodoevropská“, byla v regionu před 6. stoletím přítomna jen minimálně – a pak náhle dominuje.

Pravěk na Slovensku (a na Moravě) – bezejmenné národy doby bronzové a hradiště Molprín – v místopisných názvev řek a hor se projevil vliv jazyků z Iránu (Hornád, Nitra).

Lze tedy předpokládat – že ke Slovanům (přesněji Prabaltoslovanům) již patřily bezejmené národy mladší doby bronzové (zhruba 1200 před Kristem) – Lid s lužickou kulturou – součást širší skupiny Lidu popelnicových polí – osídlil rozsáhlé uzemí v novodobém východním Německu – zejména kolem řek Sála a Labe – severně až k Baltskému moři – na jihu sever pozdějších Čech a Moravy a na východě až k Pripetským bažinám.

Na baltoslovanském hradišti v Tušemlji na horním Podněstří (6.-7. stol.) bylo objeveno kultovní místo podobného typu jako na velkomoravském hradišti Pohansko u Břeclavi (9. stol.)

Nálezy na Slovensku z doby bronzové a starší doby bronzové

slovenské výtvarné umění v době pravěku až ranného středověku

Výtvarné umění pravěku až ranného středověku na území pozdějšího Slovenska

Slovenské výtvarné umění. Nejstarší artefakty nalezené na území Slovenska - funkčně i výtvarně svědčící o výrobní a umělecké aktivitě na území dnešního Slovenska.

PALEOLIT doba kamenná (- 300 000 až – 12 000) a NEOLIT (- 8 000 až – 5 000) mladší doba kamenná prvních zemědělců podrobněji Pravěk na Slovensku (část S1) – Blog iDNES.cz

DOBA BRONZOVÁ (-2000 až -800)

DOBA předHALŠTATSKÁ - 1000

Cu měď, Sn cín, Fe železo

DOBA ŽELEZNÁ (od - 800 až dosud)

DOBA HALŠTATSKÁ - straší doba železná ( -800 až -450)

Bezejmenné národy (Lid popelnicových polí, Lužická kultura)

DOBA LATÉNSKÁ - mladší doba železná - tradičně spojována s Kelty, což byly v Čechách především kmen Bójové - na Slovensku ovšem spíše kmen Volkové.

Mezi nálezy na Slovensku patří především různé řemeslně-umělecké práce (šperky, zbraně, mince, předměty z bronzu, stříbra, skla, hlíny).

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

přímo na první část tohoto příspěvku „Malá lužickosrbská mluvnice (příspěvek 1)“ navazuje

4. až 10. století – příchod Slovanů do Čech, Sámova říše, Česká kmenová knížectví, Bitva u Wogastiburgu, Bitva u Carburgu – Říše Franků a Velká Marava, první německá kolonizace Lužice v 10: století, kníže Václav a sjednocování Českých kmenů Úsvit Lužice – Svatý Václav a Jindřich Ptáčník – Blog iDNES.cz

Pravěk na Slovensku – doba kamenná (část 1S Stratění Slované v Podunají) – Blog iDNES.cz

Římský Mušov proti Germánům a zimnímu chladu, Markomani a Kvádové – Blog iDNES.cz

pravěk v jeskyni Býčí skála – totem.cz

doba měděná a doba bronzová, pravěká pec na bronz – totem.cz

R12msl rozcestník Malá Strana (Lužický seminář) a Praha celkově

jak ze Smíchova k Lužickému semináři

Jak ze Smíchova k Lužickému semináři

Lužický seminář (GPS 50.0883919N, 14.4093900E) byl založen v roce 1724 jako kněžský seminář pro přípravu budoucích římskokatolických kněží přicházejících z Horní Lužice.

Stará pošta na Malé Straně – Blog iDNES rozcestník R2A Malá Strana a Praha celkově...

Matěj Václav Jäckel, původem z Wittichenau v Horní Lužici měl na přelomu 17. a 18. století dílnu v Praze a jeho žákem a nástupcem byl František Ignác Weiss – sochař přechodu baroka a rokoka – tumblr.com

příspěvek 2) Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové

Pobaltští Slované – a jejich pohanská poutní místa – mapka dokládá soustředění chrámových staveb v oblasti pobaltských Slovanů: 1 archeologicky doložené chrámy, 2 archeologicky předpokládané, 3 historicky doložené, 4 historicky předpokládané, 5 nálezy dřevěných idolů

Obětní místa u Pobaltských Slovanů

Nejčastější a obecně rozšířenou formou obětního místa u Slovanů bylo prosté obětiště pod širým nebem, obětiště které vymezoval posvátný okrsek, v jehož středu stál idol. Tento okrsek měl většinou kruhovitý tvar- kruh jako symbol vesmíru – nebe, obklopujícího svět. Příkladem je obětiště objevené v Trzebiatově v západních pomořanech. Byly tu dva mělké kruhovité příkopy o průměru 8x10m a 10 x 13 m, ve větším stály tři idoly a hořely dva obětní ohně, v menším byly zjištěny pouze stopy ohně uprostřed kruhu. Podle nálezů keramiky obětiště sloužilo svému účelu v 9. – 10. století.

sever bývalé NDR a administrativní členění

Slovanské národy (či kmeny) - Pobaltští a Polabští Slované (sever) na území pozdějšího Německa

hradiště Gross Raden

Hradiště Gross Raden (GPS: 53.7355697N, 11.8765142E) bylo slovanské sídliště, které existovalo na přelomu 9. a 10. století v blízkosti Sternbergu a Behren-Lübchinu v Meklenbursku. Kresebná rekonstrukce zobrazuje vyjímečné postavení chrámové budovy na sídelní ploše.

posvátný háj Stargrad či Starigrad v zemi Vagrie – nyní Šlesvicko-Holštýnsko ve 12. století

Vagrie řečené, území nynějšího východního Šlesvicka, Holštýnska a Lauen- burska. Posvátný háj Stargrad - či Starigrad - nyní Oldenburg (Schleswig - Holstein) GPS 54.2985264N, 10.8790031E.

Jiný Oldenburg v bývalé zemi Oldenbursko zde v příspěvku níže...

Pomořansko

Knížectví Rujana a baltoslovanský kmen Ránové

Do 13. století – dánská převaha na Baltu skončila porážkou s Německem

Pobaltští Slované v 15. století

V německém Pomoří bylo zakázáno hovořit slovanskými jazyky na ulici. V městském, či „urozeném“ prostředí byly slovanské jazyky považovány za něco sprostého. Ve Zvíkově (Zwikau) dokonce platil zákaz používání slovanských jazyků pod trestem smrti.

Pobaltští Slované v 15. století

POBALTŠÍ a POLABŠÍ SLOVANÉ (včetně Lužických Srbů) rozdělení

Pobaltsko – Polabští Slované – rozdělení

Is. Ránové na Rujaně (ne vždy se počítají k Pobaltským Slovanům)

I. POBALTŠTÍ SLOVANÉ – například OBORDITÉ

II. POLABŠTÍ SLOVANÉ (v okolí Berlína) – například LUTICI (VELETI)

III. POLABŠTÍ SLOVANÉ (v okolí Drážďan)

IIIps. POLABŠTÍ SLOVANÉ (v užším smyslu – na západ od Labe) – například ŽITICI, KOLENICI, NIŽANÉ, DALEMICI (GLOMAČI) západně od Míšně, NIŠANÉ (NIŽANÉ ?), HORNÍ ŠKUDICI na jih od Míšně

IIILs. LUŽIČTÍ SRBOVÉ (Polabští Slované na východ od Labe) – například SRBOVÉ (?), LUŽIČANÉ, MILČANÉ

IIIc. Polabští Slované v pozdějších Čechách – kmeny které jsou většinou řazeny k Českým kmenům – ale podle některých názorů by měli patřit mezi Polabské Slovany, či Lužické Srby – a to DĚČANÉ, LEMUZI , PŠOVANÉ

IIIvp. Polabští Slované východní (Lužičtí Srbové východní) v pozdějším Polsku – ŽAROVANÉ (Zara, Żarowianie)

Polabšt Slované III – Slované polabžtí IIIps na západ od Labe, Lužičtí Srboví na východ od Labe

Rozdělení všech Slovanů níže v rozcestníku R23 „národy a regiony“...

Obodrití byli nejen na Batu, ale u na Tise Odkaz BG1 Hraničila Velká Morava s Bulharskou říší?

Oldenburg nebo Starigrad?

Oldenburské velkovévodství (německy Großherzogtum Oldenburg) byl historický státní útvar, který vznikl dohodou na vídeňském kongresu po skončení napoleonských válek, navázalo kontinuálně na původní Oldenburské vévodství, jež bylo obsazeno Francií v roce 1810, ale povýšeno na velkovévodství a člen nového Německého spolku.

Po skončení napoleonských válek bylo na vídeňském kongresu Oldenbursko spolu s oběma jeho exklávami knížectvím Birkenfeld a bývalým biskupstvím Lübeck povýšeno na velkovévodství a vstoupilo do Německého spolku. V roce 1823 se vévodou resp. velkovévodou stal bývalý regent Petr Bedřich Ludvík Oldenburský jako Petr I. Oldenburský jenž však nikdy nepřijal titul velkovévody a vládl do svého skonu jako vévoda Oldenburský a je přímým předkem všech po něm následujících panovníků Oldenburska. Po něm nastoupil v roce 1829 jeho syn Pavel Fridrich August Oldenburský jenž vládl do roku 1853. Po něm nastoupil jeho syn a vnuk Petra I. velkovévoda Petr II. Oldenburský, který vládl až do roku 1900 za jehož panování odstoupilo území při ústí řeky Jade Prusku k založení válečného přístavu Wilhelmshavenu, roku 1854 pak připojilo se k Německému celnímu spolku, kdežto Lübeck (knížectví) v záležitostech celních a poštovních příslušel k Dánsku. Zároveň připojeno bezprostředně k státu panství Kniphausen a Varel, r. 1863 a 1865 však marně prohlašovány nároky velkovévodské rodiny na Šlesvik-Holštýn. V roce 1866 se Oldenbursko postavilo rozhodně na stranu Pruska, vzdalo se všech práv na Šlesviko-Holštýnsko a postavilo své sbory k disposici Prusku, se kterým byla v roce 1867 sjednána vojenská konvence. V náhradu za tyto ústupky obdrželo 1 milion tolarů a holštýnský amt Ahrensböck a přistoupilo k Severoněmeckému spolku. V roce 1871 se stalo spolkovou zemí Německého císařství. V roce 1900 nastoupil jeho syn Fridrich August II. Oldenburský, jenž se stal posledním Oldenburským velkovévodou a v roce 1918 byl okolnostmi německé revoluce donucen abdikovat.

Oldenburg – Oldenbursko

Švédská kapitola

Švédsko kolem roku 1700

Švédská kapitola se na německém pobřeží Baltu začala psát za Třicetilté války – roku 1630, Štralsund se stal švédským přístavním městem...

švédský Štrálsund 1630 – novodobá kresba

Švédské pobřeží v Německu

Štralsund v 70tých letech

Rügen und Pommernen – ostrov Rujana a Pomořany

jižní hranice bývalé NDR a administrativní členění

Lužičtí Srbové, Foto Vladimír Mikulášek

Budyšín – Bauzen

V něktrých místech se konají různé národopisné slavnosti se zpěvy, tanci a zvyky, s výstupy v lužickosrbských krojích atd. Každé jaro jezdí vesničané v okolí Budyšína v cilindrech od obce kobci na koních a zpěvem – vítají konec zimy a příchod jara.

Bauzen – Budyšín asi 2004

Bauzen, Budyšin, Budyšín

... a vlastní Lužice

Ale zpět od chladného pobřeží Baltu jižním směrem do „dolnolužických blat“ a „hornolužických pahorkatin“. Po staletích relativní stability – alespoň co se týká území – kdy většina Lužice patřila k Sasku (tehdy Saskému kurfiřství) – pořádky v této části Evropy (po té co se začal psát v letopočtu rok 1800) – tedy relativně stabilními pořádky pořádně zamíchaly napoleónské války. Jistou smůlou Saska byla vděčnost Napoleonovi, který zařídil připojení pruské enklávy „Chotěbuzsko“ k Sasku. Po bitvě u Slavkova.

V říjnu 1813 se u Lipska konala „bitvá národů“ – která skončila porážkou Francie. Jelikož Sasko bylo neutrální a nepatřilo tedy k vítězům – kterými bylo Rakousko a Prusku – bylo nuceno postopit nemalá území Prusku – a to území právě v Lužici. Prusku připadla celá Dolní Lužice a z Horní Lužice Sasko přišlo o Zhořelecko – které bylo připojeno k Pruskému Slezsku.

schéma členění Lužice

23 RNR

Rozcestník severní pobřeží Německa / národy a regiony

severní pobřeží Německa

Oldenbursko (tento příspěvek)

Pomořansko, Rujána (tento příspěvek)

3NpDDR trajek Sassnitz – Blog iDNES.czaz

Východní Frísko Větrné elektrárny sever Německa, Východní Frísko (cestopis) – blog iDNES

národy a regiony

Slované

Slované – rozdělení

Slované – zde výše předloženo několik alternativních rozdělení. Například Západní Slované a Jihovýchodní Slované. Západní Slované se zase můžou dělit vícerým způsobem...

Západní Slované 1 (tři větve)

Poláci – Češi a Slováci – Pobaltští a Polabští Slované (v jejich rámci Lužičtí Srbové)

Západní Slované 2 (dvě větve z nichž každá se dělí na další dvě větve)

Lešská větev – Pobaltsko/Polabská (západní lešská) – Polská (východní lešská)

Česká větev – Češi/Slováci – Lužičtí Srbové

Západní Slované 3 (čtyři větve)

Češi a Slováci

Poláci (s Kašuby a zbytky Pomořanů)

Pobaltští/Polabští Slované

Lužiští Srbové

odkazy Slované

příchod Slovanů do Čech ve 4. až 6. století Úsvit Lužice a Jindřich Ptáčník – Blog iDNES.cz

výběr z výše odkázaného příspěvku

/- 4. století – první příchod Slovanů do Českých zemí a Střední Evropy

- (Slované a pravěk)

- 5. století – Germáni, Hunové a Velké stěhování národů

- Říše Franků v 5 století

- 6. století – „Druhé stěhování národů“ – vpád Avarů a druhý – početnější – příchod Slovanů do střední Evropy/

Stratění Slované v Panonii (část 1.3) – Blog iDNES.cz

Pobaltští, Polabští Slované a Lužíčtí Srbové (zde v příspěvku)

Kladsko – Český koutek 2003 Na minutku v Českém koutku – totem.cz

Jak zprovoznit stanici WiFi – díl 3 Ázerbajndžán a Dagestán – Blog iDNES.cz

odkazy Neslované v pozdějších Českých zemích

národy a kmeny z doby stěhování národů – antika, Řecko a Řím

Provincie Markomania a Sarmatia, Markomani a Kvádové, Římské tábory na Moravě – Blog iDNES. cz

3) hlavní příspěvek

Malá lužickosrbská mluvnice

DLS - dolnolužická srbština, HLS hornolužická srbština, PLS přechodné dialekty

obsah

příspěvek jedna – ze světa Prabaltoslovanů, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kultura

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

R12mls rozcestník Praha, Malá Strana a Lužický seminář

příspěvek dva – Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové, Pomořansko, Oldenbursko

2RNNR rozcestník severní pobřeží Německa a národy a regiony

příspěvek tři – malá lužickosrbská mluvnice

středověká čeština

1 HLS - hornolužická srbština
1.1 HLS - podvojné číslo - duál - specifikum lužické srbštiny
1.2 HLS - minulé časy podle staré češtiny (předpřítomný = minulý, minulý, předminulý, aorist)
1.3 HLS - hláska „r“ - ryčivé „r“ a „r“ jazykem
1.4 HLS - hornolužická srbština - přízvuk
1.5 HLS - změna slovosledu oproti češtině
1.6
1.7
1.8

2 PLS - přechodné dialekty venkova - Střední Lužice

3 DLS - dolnolužická srbština
3.1 DLS hláska „g“ místo „h“
3. 2 DLS supinium – účelový infinitiv
3.3.1 DLS 2 dokonavý – ukončený vid slovesa
3.2.2 DLS nedokonavý (neukončený – pouze započatý) vid slovesa
3.3
3.4

4 VLS – východosrbština – polská Lužice

5 lužickosrbský jídelníček
6 jak se zdraví v Lužici

7 členění Lužice

příspěvek čtyři – němčina

příspěvek pět – angličtina

nejprve krátce

Středověká čeština

minulé časy a středověká čeština jako podklad pro výuku angličtiny

poznámka na úvod - nejedná se o vlastní nebo původní metodu, na podobném principu byla (či je) založena jedna specifická výuková metoda angličtiny - zde pokus o rekonstrukci této metody

minulý čas průběhový a předminulý čas prostý se často vyskytují dohromady - jedná se o tzv. souslednost časovou

středověká čeština - podobně jako například angličtina obsahovala daleko více časů
(předpřítomný průběhový - imperfektum,
předpřírítomný prostý (perfektně zapamatovaná minulost) - perfektum,
minulý průběhový - impréteritum,
minulý prostý - préteritum,
který mohl být někdy doplněn
předminulým prostým časem
- plusquamperfektum - více než perfektum -
a pak ještě středověká čeština obsahovala dávnou minulost - aorist)

ale již k příbuznému slovanskému jazyku  - lužické srbštině

Malá lužickosrbská mluvnice

Území na sever od Ještědského hřbetu bylo nazýváno Záhvozd - a předpokládá   se, že bylo - byť velmi sporadicky osídleno Milčany - jedním z lužicko- srbských kmenů - předky dnešní Hornolužických Srbů.

Ovšem spíš než o historický exkurs by tentokrát mělo jít o řeč - či jazyk Lužických Srbů. Bývá uváděno - že horní srbština má blíž češtině  a dolní polštině. Osobní názor je - že oba jazyky z ní víc polsky než česky - ostatně názory na zařazení se různí.

1. HLS - hornolužická srbština

řeč která se dosud (v omezené míře) užívá v okolí města Budyšín

alespoň dvě záležitosti - podvojné číslo a minulý čas

1.1 HLS - podvojné číslo (duál) – specifikum hornolužické srbštiny

podvojné číslo ve starší češtině další samostatnou skupinu mezi jednotným číslem a množným číslem

něco málo přeci jen zůstalo - jednak specifická číslovka "oba" a pak dvouhláska "au"  či "ou"

v lužické srbštině ovšem navíc zůstává specifické skloňování sloves vztahující se k podvojnému číslu  - případně specifický tvar podstatných jmen ve větách kde se používá dvojné číslo

zpravidla se buď upravuje tvar sloves - nebo podstatných jmen - v každém případě se věta s dvojným číslem pozná i foneticky - právě podle zmíněných dvojhlásek "au - ou"

UKÁZKA 

přeložte a potom převeďte do dvojného čísla: 
bratři pracovali na zahradě.
bratři (jest, jsou) pracovali... 

bratřa staj w zahrodźe dźěłałoj (podvojné č. - duál)
bratřa su w zahrodźe dźěłali (množné - pluár)

dívky a chlapci se vrátili ze školy.
holcy a hólcaj su so ze šule wróćili (duál - zde změna v podstatném jméně)
holcy z hólcami su so ze šule wróćili (pluár)

podvojné číslo (třeba v případě lužické srbštiny) které naznačuje, že je vlastně řeč o dvojici, či páru - se nevyjadřuje ani běžnou číslovkou dva, "dvě" - ani párovou číslovkou "oba" (která v češtině trochu nahrazuje podvojné číslo) - ale věta s podvojným číslem se liší od věty s množným číslem typickým tvarem koncovky znějící "-ou" či "-au" buďto v podstatném jménu (tedy podnětu) nebo slovesu, na rozdíl od vět s množným číslem, kde se tato koncovka nepoužívá

dále je pro lužickou srbštinu typické vyjadřování minulosti (podobně jako v češtině) předpřítomným časem - na rozdíl pomocné slovese být v přítomném čase (jsem, jsi, jsou) zachováno i ve třetí osobě - tedy například Pavel byl na nákupu - by se zachovaným pomocným slovesem Pavel byl jest  na nákupu

věta kde se používá dvojné číslo se pozná podle významového slovesa nebo podstatného jména zakončeného na „ou“, či „auů

dvojné číslo se používá například v nějakém úzkém - řekněme trojčlenném kolektivu - když jsou míněny dvě osoby ze tří „dva koně - tři uchazeči“- množné číslo „pluár“ se užívá spíš, když je řeč o nějakém anonymním kolektivu či seskupení osob „dole ve vsi mají koně“

1.2 HLS - minulé časy

jediný čas - který se v češtině zachoval je předpřítomný čas - formálně označovaný jako minulý

pro názornost ovšem uvedeny tvary v češtině.

(jak naznačeno výše)

1.2.1 HLS 1 předpřítomný (formálně minulý) čas

dělal jsem na zahradě

dělal (příčestí přítomné trpné - vycházejí z přítomného infinitivu) jsem (pomocné sloveso - AJ a NJ se jako pomocné sloveso uplatňuje mít)

1.2.3 HLS 2 minulý čas (jednoslovný - v češtině již vymizelý tvar)

děláše (minulý infinitiv) - místo něj se užívá předpřítomný čas

1.2.3 HLS 3 předminulý čas

příčestí minulé trpné + pomocné sloveso v minulém tvaru (byv ?)

1.2.4 HLS 4 dávná minulost - aorist

infinitiv dávné minulosti a odvozené tvary

(předminulý čas a zejména dávná minulost se i v lužické srbštině používají prakticky jen knižně)

Nicméně například v Bulharštině se dávná minulost - aorist stále používá.

aktualizace

neděle 14. 9. 2025, 14:00- až 17:00

hudební minifestival na dvoře Lužického semináře

Nejdříve zazpíval pražský Komorní sbor Entropie (který jakoby zastupoval Horní Lužici)...

alespoň pár zachycených úrývků z textů: Hou-hali-hou; Fide rasasa! (dámy), Fide ralala (pánové); Za českými horami jedna pěkná pěšinka...

1.3 HLS. hláska „r“ krkem a jazykem

1.3 HLSk - hláska „r“ krkem Lužická srbština se vlastně dělí na povícero dialektů. Třeba řeč kterou se stále ještě mluví v oblasti kláštera Mariastern - což je vlastně katolická oblast Horní Lužice se nazývá Katolski dialekt - pro který je příznačné ryčivé „r“ vyslovované krkem. 1.3 HLSe - DLS - hláska „r“ jazykem Zatímco v případě „evangelského“ či „evangelického dialektu“ v Holní Lužic a také v Dolní Lužici i se hláska „r“ vyslovuje jazykem.

1.4 HLS - hornolužická srbština – přízvuk

1.4.1 přízvuk

hornolužická srbština má přízvuk na první slabice - což ovšem neznamená, že ba první slabika byla dlouhá - naopak - spíše krátká, vyslovuje se krátce, důrazně a razantně

narozdíl od češtiny je zde daleko víc podobných slov - která vyjadřují něco příbuzného

módry - mudry

holcy - děvčata, holky

hólcy (čteno jako húlcy) - kluci

losy - losi (zvěř)

wosy - vosy

wlasy - vlasy

hlasy - krk

1.5 HLS změna slovosledu oproti češtině

vyobrazena Pinkasova synagoga

změna slovosledu oproti češtině

Hanka se nesmí dívat na televizi. změněno Hanka se nesmí (modální sloveso) na televizi dívat (infinitiv) přeloženo Hanka nesmje na televizu hladke.

2. PLS Přechodné dialekty venkova – Střední Lužice

neděle 14. 9. 2025, 14:00- až 17:00

hudební minifestival na dvoře Lužického semináře

vstupné dobrovolné

Nejdříve zazpíval pražský Komorní sbor Entropie (který jakoby zastupoval Horní Lužici), poté vystoupila Lidová muzika z Chrástu u Plzně (Sjepanska nareč Střední Lužice - neboli přechodné dialekty), obě uskupení mají ve svém repertoiru také lužickosrbské písně. Z Dolní Lužice byla přivítána jazzová skupinu Kula Bula a raper STOI, který program zakončil. Už dlouho jsme neměli hosty z Dolní Lužice!

3 DLS dolnolužická srbština

dosud se sporadicky užívá zejména v okolí města Chotěbuz - tedy v kraji lužických blat

3.1 DLS - hláska "g" místo "h"

tedy opravdu větší podobnost s polštinou - než je tomu u horní srbštiny

3.2. DLS supinum - účelový infinitiv

supinium je tvar slovesa podobný infinitivu - ovšem poněkud více účelový

3.2.1 DLS 1 dokonavý  ukončený vid slovesa (není znám původ - je znám důsledek)

"a co Markéta?"
"Markéta už přišla!"

3.2.2 DLS 2 nedokonavý (neukončený - pouze započatý) vid slovesa

"a co Markéta?"
"Markéta (již) (ode)šla !"

3.2.3 DLS 3 tvar nedokonavý - ale účelový
právě zde se uplatňuje supinium

"Markéta šla pracovat na zahradu"

4 východosrbština - polská Lužice

Východosrbština jsou zaniklé přechodné lužickosrbsko-polské (přesněji dolnolužicko - slezské) dialekty západoslovanských jazyků , známé především z Nového zákona od Mikławše Jakubici z roku 1548 a slovníku Hieronima Megisera z roku 1603, proto se často nazývají dialekty Jakubice a Megisera.

Tímto jazykem mluvilo domorodé obyvatelstvo mezi řekami Nisa a Bobra - například kmen Žarované. . Původní hranice mezi polskými a lužickými dialekty pravděpodobně vedla podél řek Bobra a Odra, ačkoli stopy nosové výslovnosti se nacházejí také v toponomastických materiálech západně od Bobu. Tato hranice se mohla v 16. a 17. století posunout.

Lužický historik Frido Metsk navrhl hranici, která by pak vedla přes města Wysoka, Lipno, Trzebule, Ciemnice, Radnica, Budachów a Gola - podél Pliszky až k Uradu . Jedná se o hypotetickou hranici, která není založena na toponomastických datech, ale na pramenných odkazech na wendské (slovanské) obyvatelstvo.

Kmenem který mluvil východosrbsky - či východolužicky byli Žarované.

Žarované – východosrbské (východolužické) dialekty na území dnešního Polska

Žarované, Zara, Żarowianie – středověký slovanský kmen patřící k lužickým kmenům, obývající oblast mezi Lužickou Nisou a Bobrem , zejména v oblasti dnešních Żar , které byly pravděpodobně jejich hlavní baštou . Byli (stejně jako Lužičané a Słupiáni ) podmaněni Boleslavem Chrabrým. Jejich nejbližšími sousedy byli další lužickosrbské kmeny Nižané, oddělení pásem lesů a bažin, Lužičané a na východě pak v oblasti oddělené Dolnoslezskými lesy Bobřané, polsky Bobrzania - kteří se ovšem jazykově počítají již k polským, přesněji slezským kmenům.

Žarovany poprvé zmiňuje Thietmar z Merseburgu ve své kronice z roku 1007.Jejich hradiště či grad Żarych později nahradila obchodní osada. V roce 1548 přeložil farář Mikławš Jakubica z Lubanic Nový zákon do dialektu Żarowianie s příměsí dalších lužických dialektů a českých a polských vlivů.

Vzhledem k přechodné povaze východolužických dialektů, nedostatku toponomastických údajů a nemožnosti přesně lokalizovat jakubické a megiserské dialekty není možné přesně vymezit polsko-lužickou hranici. Východolužické dialekty se v oblasti Muskau fragmentárně zachovaly až do 20. století. Tyto dialekty někdy zahrnují také muskauský a slepský dialekt, ačkoli jsou nejzápadnější a nejblíže lužickosrbským jazykům. Dolnoslezskými dialekty se mluvilo na východ od popisované oblasti - a nejbližším (nejzápadnějším) slezským kmenem byli výše zmínění Bobřané.

Výše uvedené dialekty byly velmi rozmanité, bez jednotného interdialektu nebo kodifikované formy. Vyznačovaly se polským přízvukem na předposlední slabice, polským vývojem slabikotvorných sonantů a v různé míře lechitskou přehláskou (důsledněji prováděnou v Megiserově dialektu). Tyto dialekty, stejně jako lužickosrbské dialekty, ztratily nosové samohlásky a stejně jako polština si zachovaly skupinu „str“. Záměna počátečního „o“ s „wo“ spojovala východní lužicštinu s dolnolužickými a pomořskými dialekty. Protolužické č splynulo s c (například vecořa ) stejně jako v dolnosrbštině. Palatalizovaná ś, ź prošla depalatalizací, zatímco ć, dź se změnily na ť, ď , poloměkké č, dž nebo c, dz (například cicho ). V morfologii převládá typ naše polo . Částečně se zachovaly skloňované samohlásky (například dobro ). Samohlásky e a o se v horní lužickosrbštině před nosovými slovesy zužovaly (například , sym ). Minulý čas se tvoří pomocí pomocného slovesa také ve třetí osobě, například ja sym ňo viděl . Starosrbské ‚a‘ se v ‚e‘ měnilo na ä , např. smieć (smát se). V dolnosrbštině chybí změny ć > ś a dź > ź.

5 lužickosrbský jídelníček

třeba brambory se v různých dialektech řeknou úplně jinak, například na Budyšínsku "běrny"

když byl zmíněn jídelní stůl - tedy tabule,

tak například podobné slovo "tableta" může mít tři různé významy

- tablet

- pilulka

- tác

třeba nahrát počítač (nějakým programem) - slengově "naládovat" - anglicky loading tablet by v srbštině mohlo znít (bez záruky) ladovac tablata

to jsem wčipny znamená  to jsem zvědav

Nuselským mostem jede vlak - Čáh má 300 wagonow.

6 jak se zdraví v Lužici

lužický jídelníček

7. členění Lužice

Většina Lužických Srbů byla v novověku protestantského vyznání, jen malá část Lužických Srbů žijících na území mezi městy Kamjenc (Kamenz), Wojerecy (Hoyerswerda) a částečně Budyšín (tydy na jihozápadě Horní Lužice) se hlásila ke katolické církvi. Přesto právě katoličtí Lužičtí Srbové byli hlavními nositeli lužickosrbské kultury.

V roce 1813 po Napoleonových neúspěších bylo opět Chotěbuzsko prohlášeno za majetek Pruska. Sasko ztratilo na základě rozhodnutí Vídeňského kongresu i svou část Dolní Lužice, která byla připojena k pruskému Braniborsku, spolu se severovýchodní částí Horní Lužice, přičleněnou k pruskému Slezsku. Lužice se tedy vlasstně rozdělila na čtyři části - když se započte i dělení na katolickou a evangelickou konfesi v Sasku - pak tedy vlastně na částí pět.

překládat je možno například přes google do němčimy

a odtud například do hornolužické srbštiny hornjoserbsce.de

zmíněna by mohla být rovněž řeč mateřské země, kterou je...

braninorská němčina

příspěvek 4) braniborská a bavorská němčina - Braniborsko

Braniborsko, Brandenburg - historické území v severní části NDR; ve 4. století osídleno germánskými Semmnony, v 6.st. slovanskými kmeny, zejména Havolany (Stodorany) a svazem Luticů. 784-812 útoky Franků, od 10.st. cílem expanze saských feudálů. Okolo 940 uznal havolanský kníže německou svrchovanost, 983 byly německé správní instituce (severní marka, biskupství v Braniboři) zničeny Lutici. Panovnickou moc a křesťanství konsolidoval v 1. polovině 12. století havolanský kníže Přibyslav, spojenec Alberta I. Medvěda, jemuž svou zemi odkázal.; 1150-1057 si Alberecht vybojoval vládu nad Braniborskem ůprti nárokům Jakše z Köpenicku. Braniborsko se stalo říšským knížectvím (markrabství s kurfiřtskýmiprávy). Za vlády Askánců (1157-1319) se obyvatelstvo Braniborska poněmčilo (podíl kolonistů ze Saska a Nizozemí) a získalo území za Odrou (Lubušsko, Novou marku). 1323 ovládli zemi Wittelsbachové, 1373 LUcemburkové (Braniborsko prohlášeno za součást č. koruny). Karl IV. vydal 1375 Landbuch a přenesl rezidenci Braniborska z Braniboře do Tangermünde. 1415 udělil Zikmund Lucemburský Braniborsko Hohenzollernům za 400 000 zlatých. Hohenzollernové přenesli své sídlo do Berlína.

Berlín v druhé půli 19tého století....

Rudolf Ludwig Karl Virchow

Virchow Rudolf Ldwig Karl, 1821 – 1902, německý lékař, antropolog a politik; 1849-56 profesor univerzity ve Würzburgu, 1856-1902 v Berlíně. Zakladatel buněčné patologie a autor buněčné teorie, podle níž každá buňka vzniká z buňky (omnis cellua e cellula) Jak vzniká bílkovina – Blog iDNES.cz. Kritizoval soudobé špatné sociální podmínky jako zdroj infekcí (cholera ve Slezsku 1848), zasadil se o budování kanalizace v Berlíně. Jeden z vůdců německých liberálů, patři k odpůrcům Otty von Bismarcka, 1880-93 poslanec říššské rady.

Berlín 1987 na FCB https://www.facebook.com/photo/?fbid=1524848148753448&set=a.1249104392994493

Johanes Schmidt (*1843 + 1901), německý srovnávací jazykovědec; profesor univerzity v Berlíně. Zabýýval se dějinami inndoevropských jazyků a vypracoval takzvanou vlnovou teorii, vysvětlující průběh změn v jazyce.

Němčina se člení na mnoho regionálních dialektů – v principu však na tři základní skupiny – a to horní neboli horská němčina (Bavorsko, Švýcarsko, Rakousko), střední němčina a dolní němčina.

Odlišovat by se měla například přitakáním „richtig“ – která se v horské němčině vyslovuje tvrdě a naopak v berlínská němčině spíše šišlavě „rištiš“. Některým regionálním dialektům by se měl věnonovat text za gramatikou.

Němčina – gramatika

Velká písmena v němčině

V němčině se velká písmena píšou na začátku každé věty a u všech podstatných jmen (Nomen - např. Der Tisch-stůl und das Buch-kniha), i těch Nomen, která vznikla z jiných slovních druhů - tzv. zpodstatnělá slova třeba das Nächste -to další, což je zásadní rozdíl oproti češtině, kde se velká písmena používají méně; samozřejmostí je tedy psát velká písmena u vlastních jmen (osob, míst, národů), ale u jazyků, zemí, přídavných jmen i zájmen.

Časy v němčině

budoucí čas I (futurum I)

Ich werde bei ihm schlafen. Budu u něho spát.

vyjadřuje děje které jsou plánované, ale nejsou stoprocentní

předbudoucí čas (futurum II)

Er wird nach Berlin gekommen sein. Pravděpodobně odjel do Berlína.

přítomný čas vyjadřuje budoucnost

Morgen gehen wir ins Kino. Zítra jdeme do kina.

přítomný čas – Präsens

přítomný čas v němčině má obdobné uplatnění jako v češtině, popisuje jednak děje právě probíhající

Ich gehe zur Schule. Právě jdu do školy. (vid nedokonavý)

... tak děje dokola se opakující

Mittwoch gehe ihr zum Klavier. Ve středu chodím do klavíru. (vid dokonavý)

... tak výše zmíněnou blízkou budoucnost

předpřítomný čas – Perfektum (aktualní minulost, perfektně pamatující se minulost)

... diagolová, koverzační minulost (právě se něco událo), může však vyjadřovat i standartní minulost – zejména pokud má nějaký vztah k přítomnosti (koupil jsem to včera, „mám to koupeno od včerejška“)

Sie ist nach Deutchland abfaren. Odjela do Německa (Je odjetá do Německa).

Ich habe es gester gekauft. Včera jsem to koupil.

minulý čas – das Präteritum (jednoslovná minulost bez zřetele k přítomnosti s významovým slovesem v minulém tvaru, v dialogu se používá stále méně, ovšem zůstává zeména v psané formě)

Gestern kam er spät in Büro an. Včera přijel pozdě do kanceláře (zde minulé sloveso s odlučitelnou příponou).

bavorská němčina

Bavarian German vs. Standard German (German Pronunciation & Dialects)
Německy:
Hallo
Bavorsky:
Servus.
Německy:
Ich habe houte Brötchen zum Frühstück gegessen.
Anglicky:
I hade some rolls for brekfast.
Bavorsky:
I hoab heid a Fria a Semmel gessn.


Německy:
Ich komme aus Münster.(jsem z Munstru)
Bavorsky:
I kim aus Minga und bin du dahoam. (jsem z Mnichova - to je můj domov)
Německy:
Ich verstehe dich nicht.
Bavorsky:
Ich versteh di net.
Nerozumím ti.
Německy:
I freue mich, dass du heute da bist.
Aber ich freue mich dass du heute mit uns abhängst.Ale jsem rád že jsi dneska s náma.
Bavorsky:
I grei me, dass do heid do bist.
Německy:
Hoite ist ein schöner Tag.
Bavorsky:
Hait is a scheena dog.
Německy:
Rauf und Runtter
Bavorsky:
Aufi and Obi.
Up und Down.
Nahoru dolů (po schodišti band)
Německy:
Wo ist der Biergarten?
Bavorsky:
Wo ist der Biergartn?
Anglicky:
Where is the beer garden?

Die Biergärten ist auf jeden Neukirchen beim heiligen blut in mir. Bavarian German vs. Standard German (German Pronunciation & Dialects)
Německy:
Hallo
Bavorsky:
Servus.
Německy:
Ich habe houte Brötchen zum Frühstück gegessen.
Anglicky:
I hade some rolls for brekfast.
Bavorsky:
I hoab heid a Fria a Semmel gessn.

song
I hob heid frei by Haindling
Heute habe ich zum Frühstück ein Brötchen gegessen (varianty)

I actually think both 1 and 2 are okay.
1 can be used if „heute zum Frühstück“ is considered a single element, a single specification of the environment in which the eating of the bread roll happened. „Zum Frühstück“ isn’t an explicit time specification, but it does generally refer a part of the day, so it’s a more general time reference, in a way. It’s kind of like „heute um fünf Uhr,“ which would definitely be acceptable as a single unit.
2 is found colloquially, where prepositional phrases can come after the second part of a compound verb. There will probably usually be a slight pause before „zum Frühstück.“
It’s interesting that neither of the word orders tazatel suggested are what would be taught in textbooks, but as I said I don’t think either one is, strictly speaking, entirely unacceptable.
Other possible word orders:
1 lze použít, pokud je „heute zum Frühstück“ považováno za jediný prvek, za jedinou specifikaci prostředí, ve kterém k pojídání housky došlo. „Zum Frühstück“ není explicitní časový údaj, ale obecně odkazuje na část dne, takže je to svým způsobem obecnější časový odkaz. Je to něco jako „heute um fünf Uhr“, což by bylo rozhodně přijatelné jako jeden celek.
2 se vyskytuje hovorově, kde předložkové vazby mohou následovat za druhou částí složeného slovesa. Před „zum Frühstück“ bude pravděpodobně obvykle malá pauza.
Je zajímavé, že ani jeden z navrhovaných slovosledů tazatel není tím, co by se učilo v učebnicích, ale jak jsem řekl, nemyslím si, že ani jeden z nich je, přísně vzato, zcela nepřijatelný.
Další možné slovosledy:
3) Heute habe ich zum Frühstück ein Brötchen gegessen.
4) Zum Frühstück habe ich heute ein Brötchen gegessen.
5) Ein Brötchen habe ich heute zum Frühstück gegessen.
Německy:
Ich komme aus Münster.(jsem z Munstru)
Bavorsky:
I kim aus Minga und bin du dahoam. (jsem z Mnichova - to je můj domov)
Německy:
Ich verstehe dich nicht.
Bavorsky:
Ich versteh di net.
Nerozumím ti.
Německy:
I freue mich, dass du heute da bist.
Aber ich freue mich dass du heute mit uns abhängst.Ale jsem rád že jsi dneska s náma.
Bavorsky:
I grei me, dass do heid do bist.
Německy:
Hoite ist ein schöner Tag.
Bavorsky:
Hait is a scheena dog.
Německy:
Rauf und Runtter
Bavorsky:
Aufi and Obi.
Up und Down.
Nahoru dolů (po schodišti band)
Německy:
Wo ist der Biergarten?
Bavorsky:
Wo ist der Biergartn?
Anglicky:
Where is the beer garden?

Die Biergärten ist auf jeden Neukirchen beim heiligen blut in mir. Bavarian German vs. Standard German (German Pronunciation & Dialects)
Německy:
Hallo
Bavorsky:
Servus.
Německy:
Ich habe houte Brötchen zum Frühstück gegessen.
Anglicky:
I hade some rolls for brekfast.
Bavorsky:
I hoab heid a Fria a Semmel gessn.

Die Biergärten ist auf jeden Neukirchen beim heiligen blut in mir.

bavorsko – německo – česko – slovinský překlad

příspěvek 5) angličtina – lužický Harry Potter

Velká písmena v Angličtině

V angličtině se velká písmena píšou na začátku vět, u osobního zájmena „I“ (já), u vlastních jmen (lidí, míst, organizací), národností (Czech), jazyků (English), dnů v týdnu (Monday), měsíců (January), titulů (Mr., Dr.), názvů knih/filmů (Harry Potter), a v nadpisech se často kapitalizují všechna hlavní slova. Pravidlo je mnohem rozsáhlejší než v češtině a zahrnuje také názvy událostí (Christmas, Easter) nebo výrazů odvozených od jmen a míst (English breakfast).

Časy v anglické gramatice – hlavní, sdělovací – prostý je vedlejší, na pozadí)

Udajpur deja-vu story

...a obsah na závěr

obsah

příspěvek jedna – ze světa Prabaltoslovanů, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kultura

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

R12mls rozcestník Praha, Malá Strana a Lužický seminář

příspěvek dva – Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové, Pomořansko, Oldenbursko

2RNNR rozcestník severní pobřeží Německa a národy a regiony

příspěvek tři – malá lužickosrbská mluvnice

středověká čeština

1 HLS - hornolužická srbština
1.1 HLS - podvojné číslo - duál - specifikum lužické srbštiny
1.2 HLS - minulé časy podle staré češtiny (předpřítomný = minulý, minulý, předminulý, aorist)
1.3 HLS - hláska „r“ - ryčivé „r“ a „r“ jazykem
1.4 HLS - hornolužická srbština - přízvuk
1.5 HLS - změna slovosledu oproti češtině
1.6
1.7
1.8

2 PLS - přechodné dialekty venkova - Střední Lužice

3 DLS - dolnolužická srbština
3.1 DLS hláska „g“ místo „h“
3. 2 DLS supinium – účelový infinitiv
3.3.1 DLS 2 dokonavý – ukončený vid slovesa
3.2.2 DLS nedokonavý (neukončený – pouze započatý) vid slovesa
3.3
3.4

4 VLS – východosrbština – polská Lužice

5 lužickosrbský jídelníček
6 jak se zdraví v Lužici

7 členění Lužice

příspěvek čtyři – němčina

příspěvek pět – angličtina