Malá lužickosrbská mluvnice - příběh z Lužice, Polabí, Pobaltí / Němčina, Angličtina

Skupina západoslovanských jazyků vedle Polštiny s příbuznými jazyky a Češtiny se Slovenštinou pravděpodobně tvoří třetí větev západoslovanských jazyků - ale větve mohou být i čtyři. 

 

obsah

příspěvek 1 – ze světa Prabaltoslovanů, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kutura

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

R12mls rozcestník 12 Malá Strana (Lužický seminář) a Praha celkově

příspěvek 2 – Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové, Pomořansko, Oldenbursko – rozcestník severní pobřeží Německa, národy a regiony

23RNR – rozcestník severní pobřeží Německa / národy a regiony

příspěvek 3 – malá lužickosrbská mluvnice (hlavní příspěvek)

středověká čeština a škola Mstětice
1 HLS - hornolužická srbština a Budyšín
2 PLS - přechodné dialekty venkova - Střední Lužice
3 DLS - dolnolužická srbština

příspěvek 4 – Wünschendorf in Böhmen a slezská, saská a braniborská němčina

příspěvek 5 – angličtina

příspěvek 1) ze světa „Prabaltoslovanů“, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kultura

nejprve časová osa...

DOBA BRONZOVÁ (-2000 až -800)

DOBA předHALŠTATSKÁ - 1000

Cu měď, Sn cín, Fe železo

DOBA ŽELEZNÁ (od - 800 až dosud)

DOBA HALŠTATSKÁ - straší doba železná ( -800 až -450)
Bezejmenné národy (Lid popelnicových polí, Lužická kultura)

DOBA LATÉNSKÁ – mladší doba železná (-450 až – 50) se kterou je již spojováno první doložené etniikum ve Stření Evropě – jehož název je znám – Keltové

DOBA BRONZOVÁ (- 2 000 až – 800) a doba před-haltštaská (- 1000 až – 800) a předkové Slovanů (Pra-Slované)

Jazyky předků Slovanů a další indoevropské jazyky – dokonce i vliv jazyků z Íránu v době bronzové (střední doba bronzová 1600 – 1300, mladší doba bronzová 1300 – 800 před n.l.)

nahoře: vědci zrekonstruovali tvář dívky z doby bronzové – jedno z pravěkých nalezišť je například Brodek u Prostějova

A když zmíněna doba bronzová – tak je zde i pravěká pícka na bronz...

Lid popelnicových polí (jehož součástí je i „Lužická kultura“) lze – z hlediska rozpětí v čase zařadit jak do doby bronzové – tak do pozdější starší doby železné – halštatské.

osídlení v době rozkvětu Ldu popelnicovýchh polí – Lužická kultura

osídlení v době rozkvětu lidu popelnicových polí – popisek

Lid popelnicových polí (Lužická kultura)

DOBA HALŠTATSKÁ - straší doba železná ( -800 až -450)
Bezejmenné národy (Lid popelnicových polí, Lužická kultura)

V pozdějších Českých zemích v období přelomu doby bronzové a železné - tedy asi tisíc let před dnešním letopočtem – nemají zde sídlící národy ještě svoje jméno, a jinak tomu není tomu jinak ani ve většině ostatní Evropy. Střední Evropa byla osídlena bezejmennými národy - které se navíc lišili podle oblastí - jako byl například Lid popelnicových polí - jehož stopy lze nalézt v severovýchodních oblastech Čech a Moravy - ve středních Čechách pak oblastech pak například Lid kultury knovizsko-bylanské, která mohla být jakýmsi přechodem k“ mohylovému lidu“ v jižních a jihozápadních Čechách až po lid halštatských kulturních skupin na Moravě.

Hospodářskou základnou lidu popelnicových polí bylo zemědělství, které doplňoval chovem dobytka a rozvinitou řemeslnou výrobou. Tento lid vytvořil pozoruhodnou hospodářskou a společenskou organizaci – jejíž oporou byla četná – přírodou dobře chráněná a hradebními valy ještě uměle zpevńovaná hradiště.

Nelze vyloučit – že v případě Lidu s lužickou kulturou se vlastně jednalo o Slovany. Podle této teorie by se první Slované v pozdějších Českých zemích objevili již hluboko před stěhováním národů v pravěku.

Ale zpět k jazykům a posun v čase zhruba z roku 450 před letopočtem do roku 200 před začátkem letopočtu...

pravěk Slovanů Balto - Slovanská jazyková skupina v Černolesí na pomezí Litvy a Ukrajiny 

balto – slovanská jazyková skupina v Černolesí

Nálezy od 1tého století př. n. l. – tedy již z doby železné – možná překvapí výrazně zjednodušenými tvary – což se vysvětluje jistým zchudnutím společnosti...

Rozpad baltoslovanské jednoty mohl nastat přibližně na přelomu 2. a 1. století př. n. l. – kdy se z Baltoslovanů začali vydělovat první Slované (Praslované).

Slovanství a příslušnost k němu se přitom mění podle doby a místa. V Polsku byla například po druhé světové válce silně prosazována takzvaná „autochtonní teorie“, podle které předkové Slovanů žili na polském území nepřetržitě od doby bronzové. Tento výklad měl historicky ospravedlnit nárok na nová západní území a vytvořit obraz národní kontinuity.

Rozbor DNA ukazuje, že po genové stránce si nově příchozí byli velmi podobní. Jejich genetický profil se nejvíce podobá dnešním obyvatelům severovýchodní Evropy, jako jsou Bělorusové, Poláci, Litevci nebo Ukrajinci. Tato stopa, v odborných textech označovaná jako „baltická“ či „severovýchodoevropská“, byla v regionu před 6. stoletím přítomna jen minimálně – a pak náhle dominuje.

Pravěk na Slovensku (a na Moravě) – bezejmenné národy doby bronzové a hradiště Molprín – v místopisných názvev řek a hor se projevil vliv jazyků z Iránu (Hornád, Nitra).

Lze tedy předpokládat – že ke Slovanům (přesněji Prabaltoslovanům) již patřily bezejmené národy mladší doby bronzové (zhruba 1200 před Kristem) – Lid s lužickou kulturou – součást širší skupiny Lidu popelnicových polí – osídlil rozsáhlé uzemí v novodobém východním Německu – zejména kolem řek Sála a Labe – severně až k Baltskému moři – na jihu sever pozdějších Čech a Moravy a na východě až k Pripetským bažinám.

Na baltoslovanském hradišti v Tušemlji na horním Podněstří (6.-7. stol.) bylo objeveno kultovní místo podobného typu jako na velkomoravském hradišti Pohansko u Břeclavi (9. stol.)

Nálezy na Slovensku z doby bronzové a starší doby bronzové

slovenské výtvarné umění v době pravěku až ranného středověku

Výtvarné umění pravěku až ranného středověku na území pozdějšího Slovenska

Slovenské výtvarné umění. Nejstarší artefakty nalezené na území Slovenska - funkčně i výtvarně svědčící o výrobní a umělecké aktivitě na území dnešního Slovenska.

PALEOLIT doba kamenná (- 300 000 až – 12 000) a NEOLIT (- 8 000 až – 5 000) mladší doba kamenná prvních zemědělců podrobněji Pravěk na Slovensku (část S1) – Blog iDNES.cz

DOBA BRONZOVÁ (-2000 až -800)

DOBA předHALŠTATSKÁ - 1000

Cu měď, Sn cín, Fe železo

DOBA ŽELEZNÁ (od - 800 až dosud)

DOBA HALŠTATSKÁ - straší doba železná ( -800 až -450)

Bezejmenné národy (Lid popelnicových polí, Lužická kultura)

DOBA LATÉNSKÁ - mladší doba železná - tradičně spojována s Kelty, což byly v Čechách především kmen Bójové - na Slovensku ovšem spíše kmen Volkové.

Mezi nálezy na Slovensku patří především různé řemeslně-umělecké práce (šperky, zbraně, mince, předměty z bronzu, stříbra, skla, hlíny).

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

přímo na první část tohoto příspěvku „Malá lužickosrbská mluvnice (příspěvek 1)“ navazuje

4. až 10. století – příchod Slovanů do Čech, Sámova říše, Česká kmenová knížectví, Bitva u Wogastiburgu, Bitva u Carburgu – Říše Franků a Velká Marava, první německá kolonizace Lužice v 10: století, kníže Václav a sjednocování Českých kmenů Úsvit Lužice – Svatý Václav a Jindřich Ptáčník – Blog iDNES.cz

Pravěk na Slovensku – doba kamenná (část 1S Stratění Slované v Podunají) – Blog iDNES.cz

Metalurgie pravěku a raného středověku na Moravě – Blog iDNES.cz

Římský Mušov proti Germánům a zimnímu chladu, Markomani a Kvádové – Blog iDNES.cz

pravěk v jeskyni Býčí skála – totem.cz

doba měděná a doba bronzová, pravěká pec na bronz – totem.cz

R12msl rozcestník Lužický seminář, Malá Strana a Praha celkově

Malá Strana, m. část Ptahy 1 a 5, historické jádro Prahy. Kulturní, asministrativní a správní budovy. Osídlení doloženo nepřetržitě od římské doby (1. st. n.l.). Slovanská sídliště od 6. st. (pražský typ).

jak ze Smíchova k Lužickému semináři

Jak ze Smíchova k Lužickému semináři? Například od Anděla páteřní tramvajovou linkou 15.

Lužický seminář (GPS 50.0883919N, 14.4093900E) byl založen v roce 1724 jako kněžský seminář pro přípravu budoucích římskokatolických kněží přicházejících z Horní Lužice.

Lužický seminář

Lužický seminář je palácová stavba z let 1726-28 - ve slohu pozdní barok - připisovaná Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi. Budova byla postavená na dvou parcelách vykoupených z někdejší Thunovské zahrady u dnešního čp. 92. Obě parcely koupil v r. 1716 Jiří Josef Šimon - a nechal vybudovat hostel pro studenty bohosloví, pocházející z Lužice. Dřívější seminář, vzniklý z nadace bratrů Šimonových, Martina Norberta a Jiřího Josefa, lužických kněží, se nalézal v blízkosti někdejšího kostela sv. Petra a Pavla v Rybářích. Kapacitně ale nedostačoval, proto byla zakoupena sousední parcela s dnešním čp. 86, ani tento dům ale brzo nestačil. Roku 1728 byla tedy vybudována novostavba na místě dnešního čp. 90. Významná úprava průčelních fasád proběhla v 60.-70. letech 18. stol.

Stará pošta na Malé Straně – Blog iDNES rozcestník R1A Malá Strana a Praha celkově...

Matěj Václav Jäckel, původem z Wittichenau v Horní Lužici měl na přelomu 17. a 18. století dílnu v Praze a jeho žákem a nástupcem byl František Ignác Weiss – sochař přechodu baroka a rokoka – tumblr.com

Svět knihy 2024 – knižní veletrh Praha-Bubny a lokomotivy stjenosměrné trakce – část 8 Svět knihy 2024, Výstaviště Praha, lužickosrbská literatura – Blog iDNES.cz

příspěvek 2) Pobaltští, Polabští Slované a zejména Lužičtí Srbové

Lietzow nebolí Lícov

mimo odjezdy vlaku
na tomto nádražíčku vládl naprostý klid
jakoby ani nebyla sezóna
na peróně dva baťohy
a s nimi čekáme dva
tenkrát ještě studenti

léto toho roku bylo studené
kór zde na severu eN Dé eR
přesto ten kousek popojít
zdá se přímo nezbytné
pozdravit racky na kůlech
v zálivu přístaviště

a když už jsme tedy u moře
tak se aspoň symbolicky smočit
a už zase zpátky na nádraží
konečně mohu vytáhnout svůj trumf
totiž ceduli s názvem stanice
to je přece LÍCOV
hláskuje kámoš
a já mám příležitost vysvětlit tuto jazykovou zvláštnost
v dávnověku tento ostrov
taky obývali Slované
a po nich tu zůstalo pár názvů a jmen
ale to už vlastně jedem dál
myslím
že směrem na Sasnic

neprve tedy od severu

NDR – administrativní členění na severu

Bezirk Rostock – okres Rostock (jednotka odpovídající českým krajům), byl ustanoven v NDR jako jeden ze 14 okresů během správní reformy v roce 1952. Sjednotil oblasti kolem pobřeží Baltu jako nástupní administrativní útvar rozpuštěné země Meklenbursko (druhá část názvu Přední Pomořansko byla odstraněna v roce 1947). Okres neměl vlastní znak, ačkoli znak města Rostock byl občas používán i jako symbol okresu. S obnovením spolkových zemí znovusjednocením Německa 3. října 1990 se okres Rostock opět stal součástí Meklenburska-Předního Pomořanska.

Štralsund v 70tých letech

ale zpět proti toku času Pobaltští (Polabští Slované na severu) – chrámy a hradiště

Pobaltští Slované – a jejich pohanská poutní místa – mapka dokládá soustředění chrámových staveb v oblasti pobaltských Slovanů: 1 archeologicky doložené chrámy, 2 archeologicky předpokládané, 3 historicky doložené, 4 historicky předpokládané, 5 nálezy dřevěných idolů

Obětní místa u Pobaltských Slovanů

Nejčastější a obecně rozšířenou formou obětního místa u Slovanů bylo prosté obětiště pod širým nebem, obětiště které vymezoval posvátný okrsek, v jehož středu stál idol. Tento okrsek měl většinou kruhovitý tvar- kruh jako symbol vesmíru – nebe, obklopujícího svět. Příkladem je obětiště objevené v Trzebiatově v západních Pomořanech. Byly tu dva mělké kruhovité příkopy o průměru 8x10m a 10 x 13 m, ve větším stály tři idoly a hořely dva obětní ohně, v menším byly zjištěny pouze stopy ohně uprostřed kruhu. Podle nálezů keramiky obětiště sloužilo svému účelu v 9. – 10. století.

hradiště Gross Raden

Hradiště Gross Raden (GPS: 53.7355697N, 11.8765142E) bylo slovanské sídliště, které existovalo na přelomu 9. a 10. století v blízkosti Sternbergu a Behren-Lübchinu v Meklenbursku. Kresebná rekonstrukce zobrazuje vyjímečné postavení chrámové budovy na sídelní ploše.

posvátný háj Stargrad či Starigrad v zemi Vagrie – nyní Šlesvicko-Holštýnsko ve 12. století

Vagrie, kmen Řečané, území nynějšího východního Šlesvicka, Holštýnska a Lauen- burska. Posvátný háj Stargrad - či Starigrad - nyní Oldenburg (Schleswig - Holstein) GPS 54.2985264N, 10.8790031E.

Jiný Oldenburg v bývalé zemi Oldenbursko zde v severozápadním Německu zde níže zmíněn jako „třetí Oldembursko“

Knížectví Rujana a kmen Ránové

Ránové byli posledními z Polabských Slovanů, kteří se drželi svého původního náboženství, a to až do roku 1168. Největším chrámem byla Arkona.

Poněkud jižněji – na kontinentu, na území kmene Ratarů a současně Kmenového svazu Luticů, či kmene Ratarů se však nacházel jiný chrám – který Arkonu v mnohém zastiňoval. Hlavním a nejslavnějším náboženským i správním střediskem Svazu Luticů byla Retra (někdy nazývaná Riedegost). Šlo o mocné sakrální hradiště kmene Ratarů, které sloužilo jako ústřední svatyně pro celý lutický svaz.

Co se týče etnické příslušnosti Ránů nemuselo ovšem jít o typické Pobaltské (přesněji Polabské Slovany). Ránové mohli etnicky a jazykově být zařazeni jako...

- Polabští Slované (na severu zvaní Pobaltští)
- k lechnické větvi Slovanů (příbuzní Poláků a Kašubáků)
- ale mohlo jít také o vzdálené potomky dávných Baltoslovanských kmenů mohlo teoreticky jít o jediné Pobaltské Slovany jejichž dějiny jsou známy – o Pobaltské Slovany jako samostatnou jazykovou rodinu – navazující na Baltoslovany doby bronzové...

Ve 12tém století se stalo místní mocností na jižním pobřeží Baltu Dánsko.
Ostrov Rujána a přilehlé pobřeží dosud obývali Pobaltští Slované – kmen Ránové. Jejich území bylo pochopitelně v dánské pozornosti.
1168 po dobytí chrámů Arkona a Charenze Valdemarem I. Dánským a jeho vojskem – musela Ruánská knížata konečně uznat dánskou svrchovanost. Kromě odevzdání chrámového pokladu Dánům a převodu pozemků ve vlastnictví chrámu a převodu pozemků na církev – což vpodstatě znamenalo počátak křesťanství na Rujáně – musela Rujánská knížata odvádět daně, poviné byly i odvody do Dánského vojska.
Již roku podřídil papež ostrov dánské diecézi Roskilde. Pevninská část Knížectví Rujana bya začleněna do diecéze Schwerin. Dnes je území součástí německé arcidiecéze Berlín.
Kníže Jaromar I. přijal dánskou suvernitu a podpořil přijetí křesťanství.
Jaromar I. výrazně zveleboval své knížectví – o čemž svědčí dary opatví Bergen na Rujáně.
Vitslav (Vizslaw) II (v textu výše uveden jako Bogizslaw II.) se po skonu svého otce Jaromara II ve věku 20 let se výrazně snažil zlepšit vztahy s Lübeckem systémem obnovených obchodních smluv. .
Na naléhání lidu Stralsundu nechal v roce 1269 zbořit město Schadegrad založené v bezprostřední blízkosti Stralsundu.
Schadegard byla stará osada či komplex nedaleko Stralsundu, která byla v roce 1269 pod tlakem obyvatel Stralsundu opuštěna a zbořena. Přesná poloha Schadegardu zůstává dodnes nepotvrzena.
Vitzslaw III poslední kníže Rujána
Slované jako vláci z dějin pobřeží Baltu ještě nemizí – následuje řada Pomořanských vévodů
1451 – 1457 Wartislaw IX poslední Pomořanský vévoda

ptačikwas – ptačí svatba – svátek jara – zmíněn Ruánský kníže Wizslaw III

Vitslav III. (1265/8–1325) – v pramenech označovaný různými variantami jména jako Vislav, Vizlav, Wislaw, Wizlaw či Witslaw – byl posledním slovanským vládcem dánského Rujánského knížectví. Často je ztotožňován s minnesängrem Vitslavem, jehož dílo je zachyceno v tzv. Jenském zpěvníku (Jenaer Liederhandschrift).

Do 13. století – dánská převaha na Baltu skončila porážkou Německem.

Pomořansko

Pobaltsko – polabští Slované v 15. století

V německém Pomoří bylo zakázáno hovořit slovanskými jazyky na ulici. V městském, či „urozeném“ prostředí byly slovanské jazyky považovány za něco sprostého. Ve Zvíkově (Zwikau) dokonce platil zákaz používání slovanských jazyků pod trestem smrti.

Pobaltští Slované v 15. století

TRI KRONOR

Švédská kapitola

Švédsko kolem roku 1700

Švédská kapitola se na německém pobřeží Baltu začala psát za Třicetilté války – roku 1630, Štralsund se stal švédským přístavním městem...

švédský Štrálsund 1630 – novodobá kresba

Švédské pobřeží v Německu

Rügen und Pommernen – ostrov Rujana a Pomořany v době výmarské republiky

POLABŠÍ SLOVANÉ (včetně Lužických Srbů) rozdělení

Pobaltsko – Polabští Slované – rozdělení

Is. Ránové na Rujaně (ne vždy se počítají k Polabsko-pobaltským Slovanům)

I. POLABSKO–POBALTŠTÍ SLOVANÉ – například OBORDITÉ

II. POLABŠTÍ SLOVANÉ (v okolí Berlína) – například LUTICI (VELETI), RATAŘI

III. POLABŠTÍ SLOVANÉ (v okolí Drážďan)

IIIps. POLABŠTÍ SLOVANÉ (v užším smyslu – na západ od Labe) – například ŽITICI, KOLENICI, NIŽANÉ, DALEMICI (GLOMAČI), SRBOVÉ-SRBIŠTI(?) západně od Míšně, NIŠANÉ (NIŽANÉ ?), HORNÍ ŠKUDICI na jih od Míšně

IIILs. LUŽIČTÍ SRBOVÉ (Polabští Slované na východ od Labe) – například SRBOVÉ (?), LUŽIČANÉ, MILČANÉ – někdy nejseu řazeni k Polabským Slovanům, ale jsou považování za samostatnou větev

IIIc. Polabští Slované (možná přesněji Lužičtí Srbové) v pozdějších Čechách – kmeny které jsou většinou řazeny k Českým kmenům – ale podle některých názorů by měli patřit mezi Polabské Slovany, či Lužické Srby – a to DĚČANÉ, LEMUZI , PŠOVANÉ

IIIvp. Polabští Slované východní (Lužičtí Srbové východní) v pozdějším Polsku – ŽAROVANÉ (Zara, Żarowianie)

Polabšt Slované III – Slované polabžtí IIIps na západ od Labe, Lužičtí Srboví na východ od Labe

Rozdělení všech Slovanů níže v rozcestníku R23 „národy a regiony“...

Obodrité byli nejen na Baltu, ale u na Tise Lendas a Lesná, architektura a archeologie – Blog iDNES.cz BG1 Hraničila Velká Morava s Bulharskou říší?

třetí Oldembursko u Lübecku? Oldenburg nebo Starigrad?

Oldenburské velkovévodství (německy Großherzogtum Oldenburg) byl historický státní útvar, který vznikl dohodou na vídeňském kongresu po skončení napoleonských válek, navázalo kontinuálně na původní Oldenburské vévodství, jež bylo obsazeno Francií v roce 1810, ale povýšeno na velkovévodství a člen nového Německého spolku.

Po skončení napoleonských válek bylo na vídeňském kongresu Oldenbursko spolu s oběma jeho exklávami knížectvím Birkenfeld a bývalým biskupstvím Lübeck povýšeno na velkovévodství a vstoupilo do Německého spolku. V roce 1823 se vévodou resp. velkovévodou stal bývalý regent Petr Bedřich Ludvík Oldenburský jako Petr I. Oldenburský jenž však nikdy nepřijal titul velkovévody a vládl do svého skonu jako vévoda Oldenburský a je přímým předkem všech po něm následujících panovníků Oldenburska. Po něm nastoupil v roce 1829 jeho syn Pavel Fridrich August Oldenburský jenž vládl do roku 1853. Po něm nastoupil jeho syn a vnuk Petra I. velkovévoda Petr II. Oldenburský, který vládl až do roku 1900 za jehož panování odstoupilo území při ústí řeky Jade Prusku k založení válečného přístavu Wilhelmshavenu, roku 1854 pak připojilo se k Německému celnímu spolku, kdežto Lübeck (knížectví) v záležitostech celních a poštovních příslušel k Dánsku. Zároveň připojeno bezprostředně k státu panství Kniphausen a Varel, r. 1863 a 1865 však marně prohlašovány nároky velkovévodské rodiny na Šlesvik-Holštýn. V roce 1866 se Oldenbursko postavilo rozhodně na stranu Pruska, vzdalo se všech práv na Šlesviko-Holštýnsko a postavilo své sbory k disposici Prusku, se kterým byla v roce 1867 sjednána vojenská konvence. V náhradu za tyto ústupky obdrželo 1 milion tolarů a holštýnský amt Ahrensböck a přistoupilo k Severoněmeckému spolku. V roce 1871 se stalo spolkovou zemí Německého císařství. V roce 1900 nastoupil jeho syn Fridrich August II. Oldenburský, jenž se stal posledním Oldenburským velkovévodou a v roce 1918 byl okolnostmi německé revoluce donucen abdikovat.

Oldenburg – Oldenbursko

zpět k české hranici...

... vlastní Lužice

Ale zpět od chladného pobřeží Baltu jižním směrem do „dolnolužických blat“ a „hornolužických pahorkatin“. Po staletích relativní stability – alespoň co se týká území – kdy většina Lužice patřila k Sasku (tehdy Saskému kurfiřství) – pořádky v této části Evropy (po té co se začal psát v letopočtu rok 1800) – tedy relativně stabilními pořádky pořádně zamíchaly napoleónské války. Jistou smůlou Saska byla vděčnost Napoleonovi, který zařídil připojení pruské enklávy „Chotěbuzsko“ k Sasku. Po bitvě u Slavkova.

V říjnu 1813 se u Lipska konala „bitvá národů“ – která skončila porážkou Francie. Jelikož Sasko bylo neutrální a nepatřilo tedy k vítězům – kterými bylo Rakousko a Prusku – bylo nuceno postopit nemalá území Prusku – a to území právě v Lužici. Prusku připadla celá Dolní Lužice a z Horní Lužice Sasko přišlo o Zhořelecko – které bylo připojeno k Pruskému Slezsku.

Lužičané, Milčané (Polabští Slované na východ od Labe) - pozddější Lužičtí Srbové

jižní hranice bývalé NDR a administrativní členění

V roce 1945 opět začaly vycházet hornoloužické noviny Domowina. V NDR se Lužiští Srbové stali celkem opečovávanou menšinou – v oblastech s největším zastoupení se objevily dvojazyčné nápisy.

1952 - při zrušení zemí v NDR a administrativním rozdělení země na 12 krajů (V doslovném překladu okresů). Většina Horní Lužice byla začleněna do nově ustanoveného administrativního území Bezirk Dresden. Malá část Horní Lužice byla připojena k okresu (kraji) Chotěbuz.

Hornolužickou Srbštinu bylo možno dohledat v krajích (česky ve výnamu okres) Bauzen, Bischofs-Werda a Kamenz. Krais Hoyerswerda innerhalb des Bezirk Cottbus byl zase krajem přechodných dialektů.

Lužičtí Srbové, Foto Vladimír Mikulášek

Budyšín – Bauzen

V některých místech se konají různé národopisné slavnosti se zpěvy, tanci a zvyky, s výstupy v lužickosrbských krojích atd. Každé jaro jezdí vesničané v okolí Budyšína v cilindrech od obce kobci na koních a zpěvem – vítají konec zimy a příchod jara.

Bauzen, Budyšin, Budyšín

Bauzen – lužickosrbsky Budyšin, česky Budyšín – město v NDR v kraji Drážďany; 48 300 obyvatel (1980). Průmysl strojírenský, dopravní – železniční vagóny, slévárenský. Středisko Domowiny Lužických Srbů s lužickosrbským národopisným ústavem, divadlem a učitelským ústavem. Stavební památky. V 10tém století se zde střetávaly expanzivní zájmy přemyslovské, saské a piastovské dinastie. Okolo 978 přešel Budyšín sňatkem dcery místního (milčanského) knížete Dobromíra do držby markraběte Ekkeharda (a Budyšínsko se pravděpodobně stalo říšským lénem). Po jeho smrti získal Budušínsko sňatkem Boleslaw Chrabrý. Bydyšínsko jako říšské léno měl ovšem Boleslaw potvrzeno až Budyšínským mírem jako říšské léno v roce 1018. V letech 1031 až 81 Budušínsko v majetku Římských císařů (tzv. druhé německé dobývání Lužice), kteří ho 1081 postoupili českým panovníkům (Vratislav II). Budušínsko – později Hornolužické markrabství bylo poměrně často často předměm různých směn – k Zemím koruny české až dlouhodobě přeipojeno ve 14tém století za Jana z Lucemburského. Pražským mírem 1634 připadl Budyšín s celou Horní Lužicí Sasku. Sasko jako název země bylo zrušeno 1952 a obnoveno 1990.

Budyšín – spíš Bautzen získal městská práva roku 1156, od roku 1346 člen Šestiměstí. Šestiměstí byl spolek měst v Horní Lužici za účelem ochrany obchodu – podobně jako samotná města byl především německou záležitostí. 1405 v Budyšíně vypuklo povstání řemeslníků – především Lužických Srbů. Od poliviny 19tého století je Budyšín sídlem lužickorbských národních organizací.

Der Kreis Bautzen (hornolužickosrbsky Wokrjes Budyšin) war von 1952 bis 1990 eine Verwaltungseinheit im Bezirk Dresden der Deutschen Demokratischen Republik. Von 1990 bis 1994 war er als Landkreis Bautzen eine Verwaltungseinheit im Freistaat Sachsen. Okres Budyšín byl v letech 1952–1990 správní jednotkou v rámci Drážďanského kraje Německé demokratické republiky. V letech 1990–1994 reorganizován pod názvem Landkreis Bautzen jako správní územní jednotka Svobodného státu Sasko.

23 RNR

Rozcestník severní pobřeží Německa / národy a regiony

severní pobřeží Německa

Oldenbursko (tento příspěvek)

Pomořansko, Rujána (tento příspěvek)

3NpDDR trajek Sassnitz – Blog iDNES.czaz

Východní Frísko Větrné elektrárny sever Německa, Východní Frísko (cestopis) – blog iDNES

národy a regiony

Slované

Slované – rozdělení

Slované – zde výše předloženo několik alternativních rozdělení. Například Západní Slované a Jihovýchodní Slované. Západní Slované se zase můžou dělit vícerým způsobem...

Západní Slované 1 (tři větve)

Poláci – Češi a Slováci – Pobaltští a Polabští Slované (v jejich rámci Lužičtí Srbové)

Západní Slované 2 (dvě větve z nichž každá se dělí na další dvě větve)

Lešská větev – Pobaltsko/Polabská (západní lešská) – Polská (východní lešská)
Česká větev – Češi/Slováci – Lužičtí Srbové

Západní Slované 3 (čtyři větve)

Češi a Slováci
Poláci (s Kašuby a zbytky Pomořanů)
Pobaltští/Polabští Slované
Lužiští Srbové

odkazy Slované

příchod Slovanů do Čech ve 4. až 6. století Úsvit Lužice a Jindřich Ptáčník – Blog iDNES.cz

výběr z výše odkázaného příspěvku

- 4. století – první příchod Slovanů do Českých zemí a Střední Evropy
- 5. století – Germáni, Hunové a Velké stěhování národů
- Říše Franků v 5 století
- 6. století – „Druhé stěhování národů“ – vpád Avarů a druhý – početnější – příchod Slovanů do střední Evropy/

Polabětí Slované a kmen Daleminců (Glomačů) C1 cyklistika a motirismus dvoudobých vozidel – část 6 – auto Trabant a Zwikau – původně Švikava – Blog iDNES.cz

Stratění Slované v Panonii (část 1.3) – Blog iDNES.cz

Pobaltští, Polabští Slované a Lužíčtí Srbové (zde v příspěvku)

Kladsko – Český koutek 2003 Na minutku v Českém koutku – totem.cz

Kavkaz

Měsíc autorskéhok čtení 2017 – literaratura Gruzie a neuskutečněná cesta do Armenie – část 1/2 mapa národů Kavkazu a neuskutečněná cesta so Arménie – Blog iDNES.cz

Jak zprovoznit stanici WiFi – díl 3 Měsíc autorského čtení 2025 Ázerbajndžán a Dagestán – Blog iDNES.cz

národy a kmeny z doby stěhování národů – antika, Řecko a Řím

Provincie Markomania a Sarmatia, Markomani a Kvádové, Římské tábory na Moravě – Blog iDNES. cz

němčina

Bavarian German vs. Standard German Co se děje kolem elektřiny 7 a 12 (Ohmův zákon 2 a 5), VUT Brno Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, jak vyvrat baterku k žárovce svítilny (přepočet voltů na watty), tepelná čerpadla Bad Füssing, Dolní Bavorsko a bavorská němčina – Blog iDNES.cz

Indie

Indie Cesty elektrické energie 5 "žlutozelenomodrá elektřina, část 4 jak elektricky vařit na cestách (elektrocentrály), část 5 "kuchařka na cestách“ – pět r (různé) kuchařka v Indii – Blog iDNES.cz

Malá lužickosrbská mluvnice – příspěvek 3 – hlavní, vlastní příspěvek

3) hlavní příspěvek

Malá lužickosrbská mluvnice

DLS - dolnolužická srbština, HLS hornolužická srbština, PLS přechodné dialekty

obsah

příspěvek jedna – ze světa Prabaltoslovanů, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kultura

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

R12mls rozcestník Praha, Malá Strana a Lužický seminář

příspěvek dva – Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové, Pomořansko, Oldenbursko

2RNNR rozcestník severní pobřeží Německa a národy a regiony

příspěvek tři – malá lužickosrbská mluvnice

středověká čeština a škola Mstětice

1 HLS - hornolužická srbština
1.1 HLS - podvojné číslo - duál - specifikum lužické srbštiny
1.2 HLS - minulé časy podle staré češtiny (předpřítomný = minulý, minulý, předminulý, aorist)
1.3 HLS - hláska „r“ - ryčivé „r“ a „r“ jazykem
1.4 HLS - hornolužická srbština - přízvuk
1.5 HLS - změna slovosledu oproti češtině
1.6
1.7
1.8

2 PLS - přechodné dialekty venkova - Střední Lužice

3 DLS - dolnolužická srbština
3.1 DLS hláska „g“ místo „h“
3. 2 DLS supinium – účelový infinitiv
3.3.1 DLS 2 dokonavý – ukončený vid slovesa
3.2.2 DLS nedokonavý (neukončený – pouze započatý) vid slovesa
3.3
3.4

4 VLS – východosrbština – polská Lužice

5 lužickosrbský jídelníček
6 jak se zdraví v Lužici

7 členění Lužice

příspěvek čtyři – němčina

příspěvek pět – angličtina

příspěvek 3 "malá lužickosrbská mluvnice“

nejprve krátce

středověká čeština

3cz středověká čeština a škola Mstětice

minulé časy a středověká čeština jako podklad pro výuku angličtiny

poznámka na úvod - nejedná se o vlastní nebo původní metodu, na podobném principu byla (či je) založena jedna specifická výuková metoda angličtiny - zde pokus o rekonstrukci této metody

minulý čas průběhový a předminulý čas prostý se často vyskytují dohromady - jedná se o tzv. souslednost časovou

středověká čeština - podobně jako například angličtina obsahovala daleko více časů
(předpřítomný průběhový - imperfektum,
předpřírítomný prostý (perfektně zapamatovaná minulost) - perfektum,
minulý průběhový - impréteritum,
minulý prostý - préteritum,
který mohl být někdy doplněn
předminulým prostým časem
- plusquamperfektum - více než perfektum -
a pak ještě středověká čeština obsahovala dávnou minulost - aorist)

Mstětice jsou dnes spíše známé jako část obce Zeleneč (nedaleko Prahy). Bývalá škola Mstětice patřila k zaniklým objektům. Původní stavba byla v roce 2018 zcela srovnána se zemí a dnes na jejím místě zůstala pouze zelená plocha. Zajímavostí je, že název „Škola Mstětice“ fungoval v regionálním archivu jako specifický orientační bod pro zaniklé stavby.

škola Mstětice

Středověká čeština byla strukturovaná téměř stejně jako angličtina – jelikož měla povícero minulých časů. Aktálně se používá v češtině jediný minulý čas – přesněji čas, který je morfologicky označovaný jako minulý čas – je gramaticky předpřítomný čas. V čisté podobě se tento gramaticky předpřítomný čas zachoval pouze ve třetí osobě významové sloveso + pomocné sloveso + předmět – například byl jsem na nákupě ( I have got back from shopping). Analytický způsob tvoření (pomocné sloveso + příčestí) je základem pro anglický předpřítomný (Present Perfect, přesně započatá událost) nebo předminulý čas (Past Perfect, předtím započatá událost).
minulý čas prostý (morfologicky) : pro minulost měla středověká čeština tvary, které již vymizely; morfologická minulost „dělal jsem na zahradě“ je gramaticky předpřítomný čas tvořený z významového slovesa dělat v příčestí minulém (či trpnén?) a z pomocného slovesa být ve třetí osobě příromného času.
minulý prostý čas – préteritum (gramaticky) ve středověké češtině – gramaticky i morfologicky (tedy významově) by jednoslově znělo děláše – já včera děláše na zahradě = včera jsem dělal na zahradě
minulost
pluskvamperfektum (předminulý čas – předtím započatá událost) I had spoken, biech mluvil, byl jsem mluvil...
aorist – dávná minulost: v češtině již vymyzelé tvary, infinitiv v dávné minulosti pravděpdobně zněl dělach; aorist (mžikový minulý čas) spoke; Pravich; řekl jsem; něco dávného – v roce 1973 jsem spadl v Tatrách – v roce 1973 padach(?) v Tatrách...

ale již k příbuznému slovanskému jazyku  - lužické srbštině

Malá lužickosrbská mluvnice

Území na sever od Ještědského hřbetu bylo nazýváno Záhvozd - a předpokládá   se, že bylo - byť velmi sporadicky osídleno Milčany - jedním z lužicko- srbských kmenů - předky dnešní Hornolužických Srbů.

Ovšem spíš než o historický exkurs by tentokrát mělo jít o řeč - či jazyk Lužických Srbů. Bývá uváděno - že horní srbština má blíž češtině  a dolní polštině. Osobní názor je - že oba jazyky z ní víc polsky než česky - ostatně názory na zařazení se různí.

1 -HLS hornolužická srbština

Budyšín – foto aso 2004

řeč která se dosud (v omezené míře) užívá v okolí města Budyšín

alespoň dvě záležitosti - podvojné číslo a minulý čas

1.1 HLS - podvojné číslo (duál) – specifikum hornolužické srbštiny

podvojné číslo ve starší češtině další samostatnou skupinu mezi jednotným číslem a množným číslem

něco málo přeci jen zůstalo - jednak specifická číslovka "oba" a pak dvouhláska "au"  či "ou"

v lužické srbštině ovšem navíc zůstává specifické skloňování sloves vztahující se k podvojnému číslu  - případně specifický tvar podstatných jmen ve větách kde se používá dvojné číslo

zpravidla se buď upravuje tvar sloves - nebo podstatných jmen - v každém případě se věta s dvojným číslem pozná i foneticky - právě podle zmíněných dvojhlásek "au - ou"

UKÁZKA 

přeložte a potom převeďte do dvojného čísla: 
bratři pracovali na zahradě.
bratři (jest, jsou) pracovali... 

bratřa staj w zahrodźe dźěłałoj (podvojné č. - duál)
bratřa su w zahrodźe dźěłali (množné - pluár)

dívky a chlapci se vrátili ze školy.
holcy a hólcaj su so ze šule wróćili (duál - zde změna v podstatném jméně)
holcy z hólcami su so ze šule wróćili (pluár)

podvojné číslo (třeba v případě lužické srbštiny) které naznačuje, že je vlastně řeč o dvojici, či páru - se nevyjadřuje ani běžnou číslovkou dva, "dvě" - ani párovou číslovkou "oba" (která v češtině trochu nahrazuje podvojné číslo) - ale věta s podvojným číslem se liší od věty s množným číslem typickým tvarem koncovky znějící "-ou" či "-au" buďto v podstatném jménu (tedy podnětu) nebo slovesu, na rozdíl od vět s množným číslem, kde se tato koncovka nepoužívá

dále je pro lužickou srbštinu typické vyjadřování minulosti (podobně jako v češtině) předpřítomným časem - na rozdíl pomocné slovese být v přítomném čase (jsem, jsi, jsou) zachováno i ve třetí osobě - tedy například Pavel byl na nákupu - by se zachovaným pomocným slovesem Pavel byl jest  na nákupu

věta kde se používá dvojné číslo se pozná podle významového slovesa nebo podstatného jména zakončeného na „ou“, či „auů

dvojné číslo se používá například v nějakém úzkém - řekněme trojčlenném kolektivu - když jsou míněny dvě osoby ze tří „dva koně - tři uchazeči“- množné číslo „pluár“ se užívá spíš, když je řeč o nějakém anonymním kolektivu či seskupení osob „dole ve vsi mají koně“

jiný slovosled než v češtině

SWJATY MĚRČIN 1. listopadu (Swjateho Měrćina) Svatý Martin (lujsky Swjateho Měrćina) je v Lužici spojen s 11. listopadem a tradičními lidovými zvyky, kdy děti chodí po vsi a zpívají koledy. Známý je také barokní kostel svatého Martina v obci Nebelschütz (Nebjelčicy) v Horní Lužici, kde se dodnes konají bohoslužby v lužické srbštině. Děti chodí od domu k domu a zpívají tradiční písně.

pokus o fonetický přepis

recis srbske? dovol (dovolená návštěva)
temu prizamknuje se ??? nyšpor a lampičkovy čeh
wjela zbož a so pekne prašeny
ne je tu swaty Měrčin? není tu svatý Martin?
hej tu niču...
Džonsa bywoja dary wotowjaclna zwšenemu žiwjenskemu standardej wjetše
prošer jej – prosebník

1.2 HLS - minulé časy

jediný čas - který se v češtině zachoval je graamaticky předpřítomný čas - formálně, či morfologicky označovaný jako minulý

pro názornost ovšem uvedeny tvary v češtině.

(jak naznačeno výše)

1.2.1 HLS 1 předpřítomný (formálně-morfologicky minulý) čas

dělal jsem na zahradě

dělal (příčestí přítomné trpné - vycházejí z přítomného infinitivu) jsem (pomocné sloveso - AJ a NJ se jako pomocné sloveso uplatňuje mít)

1.2.3 HLS 2 minulý čas (jednoslovný - v češtině již vymizelý tvar)

děláše (minulý infinitiv) - místo něj se užívá předpřítomný čas

1.2.3 HLS 3 předminulý čas

příčestí minulé trpné + pomocné sloveso v minulém tvaru (byv ?, biech? + příčestí trpné)

1.2.4 HLS 4 dávná minulost - aorist

infinitiv dávné minulosti a odvozené tvary (v češtině snad dělach – dávný infinitiv, biech)

(předminulý čas a zejména dávná minulost se i v lužické srbštině používají prakticky jen knižně)

kroje a místa

ptačikwas – ptačí svatba – svátek jara; kroje: katolski kroj, Slepu-Slepo (?), dolnolužicki kroj

aktualizace

neděle 14. 9. 2025, 14:00- až 17:00

hudební minifestival na dvoře Lužického semináře

pražský Komorní soubor Entropie

Nejdříve zazpíval pražský Komorní sbor Entropie (který jakoby zastupoval Horní Lužici)...

alespoň pár zachycených úrývků z textů: Hou-hali-hou; Fide rasasa! (dámy), Fide ralala (pánové); Za českými horami jedna pěkná pěšinka...

1.3 HLS. hláska „r“ krkem a jazykem

1.3 HLSk - hláska „r“ krkem Lužická srbština se vlastně dělí na povícero dialektů. Třeba řeč kterou se stále ještě mluví v oblasti kláštera Mariastern - což je vlastně katolická oblast Horní Lužice se nazývá Katolski dialekt - pro který je příznačné ryčivé „r“ vyslovované krkem. 1.3 HLSe - DLS - hláska „r“ jazykem Zatímco v případě „evangelského“ či „evangelického dialektu“ v Holní Lužic a také v Dolní Lužici i se hláska „r“ vyslovuje jazykem.

1.4 HLS - hornolužická srbština – přízvuk

1.4.1 přízvuk

hornolužická srbština má přízvuk na první slabice - což ovšem neznamená, že ba první slabika byla dlouhá - naopak - spíše krátká, vyslovuje se krátce, důrazně a razantně

narozdíl od češtiny je zde daleko víc podobných slov - která vyjadřují něco příbuzného

módry - mudry

holcy - děvčata, holky

hólcy (čteno jako húlcy) - kluci

losy - losi (zvěř)

wosy - vosy

wlasy - vlasy

hlasy - krk

1.5 HLS změna slovosledu oproti češtině

vyobrazena Pinkasova synagoga

změna slovosledu oproti češtině

Hanka se nesmí dívat na televizi. změněno Hanka se nesmí (modální sloveso) na televizi dívat (infinitiv) přeloženo Hanka nesmje na televizu hladke.

2. PLS Přechodné dialekty venkova – Střední Lužice

neděle 14. 9. 2025, 14:00- až 17:00

hudební minifestival na dvoře Lužického semináře

vstupné dobrovolné

Nejdříve zazpíval pražský Komorní sbor Entropie (který jakoby zastupoval Horní Lužici), poté vystoupila Lidová muzika z Chrástu u Plzně (Sjepanska nareč Střední Lužice - neboli přechodné dialekty), obě uskupení mají ve svém repertoiru také lužickosrbské písně. Z Dolní Lužice byla přivítána jazzová skupinu Kula Bula a raper STOI, který program zakončil. Už dlouho jsme neměli hosty z Dolní Lužice!

Lidová muzika z Chrástu (ČR) a sljepanska nareč ze Střední Lužice

3 DLS dolnolužická srbština

dosud se sporadicky užívá zejména v okolí města Chotěbuz - tedy v kraji lužických blat

3.1 DLS - hláska "g" místo "h"

tedy opravdu větší podobnost s polštinou - než je tomu u horní srbštiny

3.2. DLS supinum - účelový infinitiv

supinium je tvar slovesa podobný infinitivu - ovšem poněkud více účelový

3.2.1 DLS 1 dokonavý  ukončený vid slovesa (není znám původ - je znám důsledek)

"a co Markéta?"
"Markéta už přišla!"

3.2.2 DLS 2 nedokonavý (neukončený - pouze započatý) vid slovesa

"a co Markéta?"
"Markéta (již) (ode)šla !"

3.2.3 DLS 3 tvar nedokonavý - ale účelový
právě zde se uplatňuje supinium

"Markéta šla pracovat na zahradu"

4 východosrbština - polská Lužice

Východosrbština jsou zaniklé přechodné lužickosrbsko-polské (přesněji dolnolužicko - slezské) dialekty západoslovanských jazyků , známé především z Nového zákona od Mikławše Jakubici z roku 1548 a slovníku Hieronima Megisera z roku 1603, proto se často nazývají dialekty Jakubice a Megisera.

Tímto jazykem mluvilo domorodé obyvatelstvo mezi řekami Nisa a Bobra - například kmen Žarované. . Původní hranice mezi polskými a lužickými dialekty pravděpodobně vedla podél řek Bobra a Odra, ačkoli stopy nosové výslovnosti se nacházejí také v toponomastických materiálech západně od Bobu. Tato hranice se mohla v 16. a 17. století posunout.

Lužický historik Frido Metsk navrhl hranici, která by pak vedla přes města Wysoka, Lipno, Trzebule, Ciemnice, Radnica, Budachów a Gola - podél Pliszky až k Uradu . Jedná se o hypotetickou hranici, která není založena na toponomastických datech, ale na pramenných odkazech na wendské (slovanské) obyvatelstvo.

Kmenem který mluvil východosrbsky - či východolužicky byli Žarované.

Žarované – východosrbské (východolužické) dialekty na území dnešního Polska

Žarované, Zara, Żarowianie – středověký slovanský kmen patřící k lužickým kmenům, obývající oblast mezi Lužickou Nisou a Bobrem , zejména v oblasti dnešních Żar , které byly pravděpodobně jejich hlavní baštou . Byli (stejně jako Lužičané a Słupiáni ) podmaněni Boleslavem Chrabrým. Jejich nejbližšími sousedy byli další lužickosrbské kmeny Nižané, oddělení pásem lesů a bažin, Lužičané a na východě pak v oblasti oddělené Dolnoslezskými lesy Bobřané, polsky Bobrzania - kteří se ovšem jazykově počítají již k polským, přesněji slezským kmenům.

Žarovany poprvé zmiňuje Thietmar z Merseburgu ve své kronice z roku 1007.Jejich hradiště či grad Żarych později nahradila obchodní osada. V roce 1548 přeložil farář Mikławš Jakubica z Lubanic Nový zákon do dialektu Żarowianie s příměsí dalších lužických dialektů a českých a polských vlivů.

Vzhledem k přechodné povaze východolužických dialektů, nedostatku toponomastických údajů a nemožnosti přesně lokalizovat jakubické a megiserské dialekty není možné přesně vymezit polsko-lužickou hranici. Východolužické dialekty se v oblasti Muskau fragmentárně zachovaly až do 20. století. Tyto dialekty někdy zahrnují také muskauský a slepský dialekt, ačkoli jsou nejzápadnější a nejblíže lužickosrbským jazykům. Dolnoslezskými dialekty se mluvilo na východ od popisované oblasti - a nejbližším (nejzápadnějším) slezským kmenem byli výše zmínění Bobřané.

Výše uvedené dialekty byly velmi rozmanité, bez jednotného interdialektu nebo kodifikované formy. Vyznačovaly se polským přízvukem na předposlední slabice, polským vývojem slabikotvorných sonantů a v různé míře lechitskou přehláskou (důsledněji prováděnou v Megiserově dialektu). Tyto dialekty, stejně jako lužickosrbské dialekty, ztratily nosové samohlásky a stejně jako polština si zachovaly skupinu „str“. Záměna počátečního „o“ s „wo“ spojovala východní lužicštinu s dolnolužickými a pomořskými dialekty. Protolužické č splynulo s c (například vecořa ) stejně jako v dolnosrbštině. Palatalizovaná ś, ź prošla depalatalizací, zatímco ć, dź se změnily na ť, ď , poloměkké č, dž nebo c, dz (například cicho ). V morfologii převládá typ naše polo . Částečně se zachovaly skloňované samohlásky (například dobro ). Samohlásky e a o se v horní lužickosrbštině před nosovými slovesy zužovaly (například , sym ). Minulý čas se tvoří pomocí pomocného slovesa také ve třetí osobě, například ja sym ňo viděl . Starosrbské ‚a‘ se v ‚e‘ měnilo na ä , např. smieć (smát se). V dolnosrbštině chybí změny ć > ś a dź > ź.

5 lužickosrbský jídelníček

třeba brambory se v různých dialektech řeknou úplně jinak, například na Budyšínsku "běrny"

když byl zmíněn jídelní stůl - tedy tabule,

tak například podobné slovo "tableta" může mít tři různé významy

- tablet

- pilulka

- tác

třeba nahrát počítač (nějakým programem) - slengově "naládovat" - anglicky loading tablet by v srbštině mohlo znít (bez záruky) ladovac tablata

to jsem wčipny znamená  to jsem zvědav

Nuselským mostem jede vlak - Čáh má 300 wagonow.

6 jak se zdraví v Lužici

lužický jídelníček

7. členění Lužice

Většina Lužických Srbů byla v novověku protestantského vyznání, jen malá část Lužických Srbů žijících na území mezi městy Kamjenc (Kamenz), Wojerecy (Hoyerswerda) a částečně Budyšín (tydy na jihozápadě Horní Lužice) se hlásila ke katolické církvi. Přesto právě katoličtí Lužičtí Srbové byli hlavními nositeli lužickosrbské kultury.

V roce 1813 po Napoleonových neúspěších bylo opět Chotěbuzsko prohlášeno za majetek Pruska. Sasko ztratilo na základě rozhodnutí Vídeňského kongresu i svou část Dolní Lužice, která byla připojena k pruskému Braniborsku, spolu se severovýchodní částí Horní Lužice, přičleněnou k pruskému Slezsku. Lužice se tedy vlasstně rozdělila na čtyři části - když se započte i dělení na katolickou a evangelickou konfesi v Sasku - pak tedy vlastně na částí pět.

překládat je možno například přes google do němčimy

a odtud například do hornolužické srbštiny hornjoserbsce.de

zmíněna by mohla být rovněž řeč mateřské země, kterou je...

horní němčina je tvrdší (Bavorsko, Rakousko) -> richtig; středoněmecká (braniboraká) němčina je šišlavější -> rištš... mé srdce odjelo na Berlín asi v roce 1987

příspěvek 4) braniborská, saská a slezská němčina - Braniborsko, Sasko

Braniborsko, Brandenburg - historické území v severní části NDR; ve 4. století osídleno germánskými Semmnony, v 6.st. slovanskými kmeny, zejména Havolany (Stodorany) a svazem Luticů. 784-812 útoky Franků, od 10.st. cílem expanze saských feudálů. Okolo 940 uznal havolanský kníže německou svrchovanost, 983 byly německé správní instituce (severní marka, biskupství v Braniboři) zničeny Lutici. Panovnickou moc a křesťanství konsolidoval v 1. polovině 12. století havolanský kníže Přibyslav, spojenec Alberta I. Medvěda, jemuž svou zemi odkázal.; 1150-1057 si Alberecht vybojoval vládu nad Braniborskem ůprti nárokům Jakše z Köpenicku. Braniborsko se stalo říšským knížectvím (markrabství s kurfiřtskýmiprávy). Za vlády Askánců (1157-1319) se obyvatelstvo Braniborska poněmčilo (podíl kolonistů ze Saska a Nizozemí) a získalo území za Odrou (Lubušsko, Novou marku). 1323 ovládli zemi Wittelsbachové, 1373 LUcemburkové (Braniborsko prohlášeno za součást č. koruny). Karl IV. vydal 1375 Landbuch a přenesl rezidenci Braniborska z Braniboře do Tangermünde. 1415 udělil Zikmund Lucemburský Braniborsko Hohenzollernům za 400 000 zlatých. Hohenzollernové přenesli své sídlo do Berlína.

Berlín v druhé půli 19tého století....

Rudolf Ludwig Karl Virchow

Virchow Rudolf Ldwig Karl, 1821 – 1902, německý lékař, antropolog a politik; 1849-56 profesor univerzity ve Würzburgu, 1856-1902 v Berlíně. Zakladatel buněčné patologie a autor buněčné teorie, podle níž každá buňka vzniká z buňky (omnis cellua e cellula) Jak vzniká bílkovina – Blog iDNES.cz. Kritizoval soudobé špatné sociální podmínky jako zdroj infekcí (cholera ve Slezsku 1848), zasadil se o budování kanalizace v Berlíně. Jeden z vůdců německých liberálů, patři k odpůrcům Otty von Bismarcka, 1880-93 poslanec říššské rady.

Berlín 1987 na FCB https://www.facebook.com/photo/?fbid=1524848148753448&set=a.1249104392994493

Johanes Schmidt (*1843 + 1901), německý srovnávací jazykovědec; profesor univerzity v Berlíně. Zabýýval se dějinami inndoevropských jazyků a vypracoval takzvanou vlnovou teorii, vysvětlující průběh změn v jazyce.

Němčina se člení na mnoho regionálních dialektů – v principu však na tři základní skupiny – a to horní neboli horská němčina (Bavorsko, Švýcarsko, Rakousko), střední němčina a dolní němčina.

braniborská němčina a němčina severního pomezí Čech – slezská němčina, saská němčina a francká němčina

Ve vsi Wünschendorf in Böhmen se v době německého osídlení do roku 1945 mluvilo slezským dialektem němčiny.

Wünschendorf in Böhmen

Odlišovat by se němčina měla například přitakáním „richtig“ – která se v horské němčině vyslovuje tvrdě a naopak v berlínská němčině spíše šišlavě „rištiš“.

Wünschendorf in Böhmen – Kapelle, kleine Schulle, Gasthaus zum Felsenkeller

Slezská němčina je skupina mizejících východostředoněmeckých dialektů, kterými se historicky mluvilo v pruském Dolním a Horním Slezsku, případně přilelém severním pohraničí Čech (tedy i vsi Wünschendorf) – případně i v části zbylého českého Slezska. Dnes se ze slezskou němčinou lze setkat v běžné komunikaci setkáte jen zcela výjimečně, a to především u starousedlíků na Hlučínsku u nepočetné německé menšiny v polském Slezsku nebo u vysídlených Němců.

Jazykově se slezská němčina dělila na sedm hlavních nářečních skupin a vykazovala značný vliv okolní polštiny a češtiny.

Němčina – gramatika

Velká písmena v němčině

V němčině se velká písmena píšou na začátku každé věty a u všech podstatných jmen (Nomen - např. Der Tisch-stůl und das Buch-kniha), i těch Nomen, která vznikla z jiných slovních druhů - tzv. zpodstatnělá slova třeba das Nächste -to další, což je zásadní rozdíl oproti češtině, kde se velká písmena používají méně; samozřejmostí je tedy psát velká písmena u vlastních jmen (osob, míst, národů), ale u jazyků, zemí, přídavných jmen i zájmen.

Časy v němčině

budoucí čas I (futurum I)

Ich werde bei ihm schlafen. Budu u něho spát.

vyjadřuje děje které jsou plánované, ale nejsou stoprocentní

předbudoucí čas (futurum II)

Er wird nach Berlin gekommen sein. Pravděpodobně odjel do Berlína.

přítomný čas vyjadřuje budoucnost

Morgen gehen wir ins Kino. Zítra jdeme do kina.

přítomný čas – Präsens

přítomný čas v němčině má obdobné uplatnění jako v češtině, popisuje jednak děje právě probíhající

Ich gehe zur Schule. Právě jdu do školy. (vid nedokonavý)

... tak děje dokola se opakující

Mittwoch gehe ihr zum Klavier. Ve středu chodím do klavíru. (vid dokonavý)

... tak výše zmíněnou blízkou budoucnost

předpřítomný čas – Perfektum (aktualní minulost, perfektně pamatující se minulost, přesně započatý čas)

... diagolová, koverzační minulost (právě se něco událo), může však vyjadřovat i standartní minulost – zejména pokud má nějaký vztah k přítomnosti (koupil jsem to včera, „mám to koupeno od včerejška“)

Sie ist nach Deutchland abfaren. Odjela do Německa (Je odjetá do Německa).

Ich habe es gester gekauft. Včera jsem to koupil.

minulý čas – das Präteritum (jednoslovná minulost bez zřetele k přítomnosti s významovým slovesem v minulém tvaru, v dialogu se používá stále méně, ovšem zůstává zeména v psané formě)

Gestern kam er spät in Büro an. Včera přijel pozdě do kanceláře (zde minulé sloveso s odlučitelnou příponou).

němčina a město Královec – Königsberg na Moravě

Slezsko v Německu

Slezsko po roce 1945 – při posunutí východních hranic Německa na linii Odra-Nisa věsměs připadlo Polsku – ovšem malá část zůstala na východě Německa – v okolí města Görlitz.

Landkreises Görlitz

Obce ležící západně od řeky Nisy v někdejším pruském okrese Zhořelec (Görlitz) byly na základě nařízení Sovětské vojenské správy (SMAD) ze dne 9. července 1945 začleněny do spolkové země Sasko. Dne 16. ledna 1947 byl okres Zhořelec sloučen se sousedním okresem Niesky, čímž vznikl nový okres Weißwasser-Görlitz. Wikipedie

Sasko 1945 – 1952

Sasko (německy Land Sachsen) bylo správním územím sovětské okupační zóny v Německu (do roku 1949) a spolkovou zemí Německé demokratické republiky (do roku 1952), přičemž svým územím zhruba odpovídá dnešnímu Svobodnému státu Sasko.

Poradní shromáždění - jmenované sovětskými okupačními orgány - například z řad starostů bylo jediným útvarem určité minimální samosprávy v sovětské okupační zóně Německa. Volby do zemských sněmů v Světské okupační zóně 20. října 1946 byly jedinými zemskými volbami na území pozdější NDR až do roku 1990, které byly pluaritní, všeobecné a tajné – tedy demokratické.

Drážďanský kraj – Bezirk Dresden

Der Bezirk Dresden wurde 1952 nach Auflösung der Länder in der Deutschen Demokratischen Republik als einer von insgesamt 14 Bezirken eingerich. Durch die Siegelordnung der DDR vom 28. Mai 1953 verloren alle regionalen Wappen ihre Bedeutung als Marke bzw. Siegel. Jedoch wurden die Wappen der Städte und Kreise weiterhin an Gebäuden oder in Publikationen verwendet, ohne eine amtliche Funktion zu erfüllen. Das in einigen Büchern verwendete Wappen des Bezirkes Dresden zeigt in Wirklichkeit das Wappen der Stadt Dresden. Amtlich war das Siegelwappen der DDR. Erst durch die Kommunalverfassung der DDR vom 17. Mai 1990 konnten Gemeinden und Kreise erstmals wieder ausdrücklich Wappen führen und als Siegel verwenden.

Bavarian German vs. Standard German Co se děje kolem elektřiny 7 a 12 (Ohmův zákon 2 a 5), VUT Brno Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, jak vyvrat baterku k žárovce svítilny (přepočet voltů na watty), tepelná čerpadla Bad Füssing, Dolní Bavorsko a bavorská němčina – Blog iDNES.cz z

příspěvek 5) angličtina – lužický Harry Potter

Jazyková škola „HOPE Jazykový servis“ působí v Brně na Palackého třídě Palackého třída číslo popisné 1643/ číslo orientační 10, Královo Pole, 612 00 Brno ·. Založena v roce 1997 jako soukromá jazyková vzdělávací a nabízí komplexní jazykový servis pro veřejnost, firmy i děti - a (alespoň v roce 2005 také nabízela nápoje zdarma). Výuka zahrnuje angličtinu, němčinu, španělštinu, francouzštinu, italštinu, ruštinu a češtinu pro cizince. Pomaturitní studium: Škola je známá nabídkou cenově dostupného pomaturitního studia angličtiny se zachováním statusu studenta. Materiály týkající se angličtiny pochází právě z instituce HOPE.

jazyková škola HOPE Palackého třída 1643/10, Královo Pole, 612 00 Brno ·

Velká písmena v Angličtině

V angličtině se velká písmena píšou na začátku vět, u osobního zájmena „I“ (já), u vlastních jmen (lidí, míst, organizací), národností (Czech), jazyků (English), dnů v týdnu (Monday), měsíců (January), titulů (Mr., Dr.), názvů knih/filmů (Harry Potter), a v nadpisech se často kapitalizují všechna hlavní slova. Pravidlo je mnohem rozsáhlejší než v češtině a zahrnuje také názvy událostí (Christmas, Easter) nebo výrazů odvozených od jmen a míst (English breakfast).

Časy v anglické gramatice – hlavní, sdělovací – prostý je vedlejší, na pozadí)

Present tenses – přítomné časy v angličtině

přítomný čas průběhový (Present continuous) a čas prostý - Present simple v angličtině mají úplně jiný význam - vymezují úplně jiné děje či jevy - a málo kdy jsou v jedné větě dohromady

Present continuous

---------------------

aktuální (či hlavní) čas - oznamující že se něco děje právě teď (někdy i naléhavě - s vykřičníkem) je přítomný čas PRŮBĚHOVÝ - „právě jdu do školy“

Sailing

I am sailing, I am sailing,
home again ‚cross the sea.
I am sailing, stormy waters,
to be near you, to be free.

Pluji dál, stále pluji,
domů zpět přes širé moře.
Pluji bouřlivými vodami,
abych ti byl nablízku, abych byl volný.

I am flying, I am flying,
like a bird ‚cross the sky.
I am flying, passing high clouds,
to be with you, to be free.

Letím dál, stále letím,
jako pták přes oblohu.
Letím výš, mraky míjím,
abych byl s tebou, abych byl volný.

Can you hear me, can you hear me
thro‘ the dark night, far away,
I am dying, forever crying,
to be with you, who can say.

Slyšíš mě, slyšíš mě
skrze temnou noc, zdaleka?
Umírám, věčně pláču,
jen být s tebou – kdo ví, zda se to podaří.

Can you hear me, can you hear me,
thro’ the dark night far away.
I am dying, forever crying,
to be with you, who can say.

Slyšíš mě, slyšíš mě
skrze temnou noc, zdaleka?
Umírám, věčně pláču,
jen být s tebou – kdo ví, zda se to podaří.

We are sailing, we are sailing,
home again ‚cross the sea.
We are sailing stormy waters,
to be near you, to be free.

Plujeme, všichni plujeme,
domů zpět přes širé moře.
Plujeme bouřlivými vodami,
abychom ti byli nablízku, abychom byli volní.
Oh Lord, to be near you, to be free.
Ó Pane, být ti nablízku, být volný.

Present simple

----------------

přítomný čas prostý - je obecný neurčitý čas, možno říci typický KONVERZAČNÍ čas - kterým se oznamuje - že se něco děje obvykle - „tramvaj č. 9 jezdí tou a tou ulicí“ - „chodím hrát šachy každou sobotu“

„I play Chess every Saturday“

v případě, že nějak časově vymezuje začátek obvyklé činnosti - používá se

Present perfect simple (perfektum)

---------------------------------------

předpřítomný čas prostý je použitím velmi podobný přítomnému času prostému

- jen obsahuje údaj o začátku (tedy něco jako nedokonavý vid - s informací o započetí nějaké činnosti)

„chodím hrát šachy každou sobotu od roku 1984“ -„I have played Chess every Saturday since year 1984“

present tenses – present continous – present simple perfect

Present continous – průběhové časy, či formy – okamžité sdělení nějakého pocitu – nebo něčeho neočekávaného – aktuální čas „ I am sailing – tak si plachtím“.

...a obsah na závěr

obsah

příspěvek jedna – ze světa Prabaltoslovanů, Praslované, Lid popelnicových polí, Lužická kultura

RB rozcestník pravěk a metalurgie pravěku

R12mls rozcestník Praha, Malá Strana a Lužický seminář

příspěvek dva – Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové, Pomořansko, Oldenbursko

2RNNR rozcestník severní pobřeží Německa a národy a regiony

příspěvek tři – malá lužickosrbská mluvnice

středověká čeština a škola Mstětice

1 HLS - hornolužická srbština
1.1 HLS - podvojné číslo - duál - specifikum lužické srbštiny
1.2 HLS - minulé časy podle staré češtiny (předpřítomný = minulý, minulý, předminulý, aorist)
1.3 HLS - hláska „r“ - ryčivé „r“ a „r“ jazykem
1.4 HLS - hornolužická srbština - přízvuk
1.5 HLS - změna slovosledu oproti češtině
1.6
1.7
1.8

2 PLS - přechodné dialekty venkova - Střední Lužice

3 DLS - dolnolužická srbština
3.1 DLS hláska „g“ místo „h“
3. 2 DLS supinium – účelový infinitiv
3.3.1 DLS 2 dokonavý – ukončený vid slovesa
3.2.2 DLS nedokonavý (neukončený – pouze započatý) vid slovesa
3.3
3.4

4 VLS – východosrbština – polská Lužice

5 lužickosrbský jídelníček
6 jak se zdraví v Lužici

7 členění Lužice

příspěvek čtyři – Wünschendorf in Böhmen a slezská, saská a braniborská němčina

příspěvek pět – angličtina