Faktické připomínky:

- ve směru osy X se obvykle nenastavuje amplituda, nýbrž frekvence. Amplituda se nastavuje ve směru osy Y. Amplituda u osy X se nastavuje jen v případě, že se na tuto osu pustí namísto vnitřního pilového signálu signál z vnějšího zdroje

- vychylování u běžných televizních obrazovek se provádí (elektro)magnetickým polem. (elektro)Dynamické (neboli proměnné) je to pole v obou typech obrazovek, pokud obrazovka zrovna nekreslí jen jednu statickou tečku.

- lepší (především digitální záznamové) osciloskopy mívají ještě nastavení synchronizace (triger), která zajistí, že "zuby pily" časové základny osy X začínají ve stejném místě pravidelného signálu z vnějšku. Není pak třeba nastavovat frekvenci času ručně. Nastaví se jen vlastnost (obvykle napěťová hrana), podle které se synchronizuje

tak díly za upřesnění - připsal jsem opravu na závěr článku - vlastně to byl překlep jak jsem text dopisoval - na amplitudu a frekvenci mrknu

Hoci je v obrazovke vysoké vákuum, ešte je tam stále dostatok atómov plynov na prenos energie. Elektrón nieje subatomárna častica ale najmenšie kvantum energie. Na katóde nedochádza k emisii elektrónov, ale k ionizácii molekúl plynov ktoré sa v obrazovke nachádzajú. Iba iony majú dostatočne veľkú kinetickú energiu aby dokázali preletieť okolo anódy a dopadnúť až na obrazovku.

Bohužiaľ, všetko čo sa vyučuje na dnešných školách o elektrickej energii sú iba vedecké hypotézy, ktoré nemajú nič spoločné z realitou. V skutočnosti neexistujú častice z kladným a záporným nábojom, ale iba ióny z vyšším a nižším elektrickým potenciálom, ako je elektrický potenciál zemského povrchu. Za protón je považovaní ión vodíka ktorý má menší elektrický potenciál ako je elektrický potenciál zemského povrchu. Až to pochopia aj dnešný vedci, potom dokážu pochopiť aj moje tvrdenie, že gravitácia je elektrostatického pôvodu. Gravitačné pole je v skutočnosti elektrostatické pole! Gravitácia nieje iba príťažlivá, ale aj odpudivá.

Vědci asi Vaše myšlenky nepochopí především proto, že jsou v rozporu s tím, co si mohou naměřit. Ve fyzice to funguje tak, že teorie, které jsou v rozporu s měřením, vědci zamítnou.