Ztracený národohospodář

Někde zaznělo: Máme nedostatek řidičů. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat. Jinde zaznělo: Máme nedostatek lékařů a sester. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat. A ještě jinde: Máme nedostatek učitelů. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat.

Na jednání Dopravní sekce HK ČR zaznělo: „Máme nedostatek řidičů. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat.“ Na jednání LOK-SČL ČR: „Máme nedostatek lékařů a sester. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat.“ Na jednání ČMOS PŠ: „Máme nedostatek učitelů. Za tu mzdu to nikdo nechce dělat.“

Všichni požadují totéž, tj. zvyšme platy. Tu řidičům, tu lékařům, tu učitelům atd. Jako kdyby (svým způsobem) plošné zvýšení odměn mělo vyvolat zvýšenou poptávku obyvatelstva po práci a odstranit tak veškeré problémy. I když přeji všem, ať se mají dobře a dostanou za svoji práci korektní odměnu, příčiny problémů se tím podle mého názoru nevyřeší. Příčiny jsou podle mě jinde.

Za prvé chybí lidi. Jak by řekl Jára Cimrman: Neschovali se, umřeli. Nebo přesněji, oni se nenarodili. V této souvislosti si dovolím přeneseně citovat slova prezidentem nedávno oceněného spisovatele Vlastimila Vondrušky: „V historii českých zemí bylo mnoho období, kdy byl nedostatek lidí (války, mor, hladomor, průmyslová revoluce atd.). Vždy si s tím společnost poradila.“ Domnívám se, že si s tím poradila zdravě, neboť spoléhala sama na sebe a nehazardovala s vnějšími vlivy. V současnosti je však moderní řešit jakékoliv problémy formou outsourcingu (pořízení něčeho zvenčí, tj. Ukrajina, Rumunsko, muslimské země). Je to prostě rychlé, na rizika nehledě.

Druhý problém vidím v ceně bydlení. Podíl průměrných nákladů na bydlení se v dnešní době vyšplhal, tuším, na 40 procent průměrných příjmů rodiny. Jaký to rozdíl od dob našich předků, kteří neměli hypotéky. Ani neplatili deregulované nájmy, které logicky korespondují s vývojem hypotéčního trhu. Vraťme se k termínu průměrný příjem rodiny, neboť toto je jádro. Rodiny s dětmi, nota bene s manželkou na rodičovské, totiž podle mého názoru nedosahují průměrných rodinných příjmů. Troufám si tedy tvrdit, že dokud neklesnou průměrné náklady na bydlení, resp. podíl těchto nákladů na fixních výdajích mladých rodin, nezmění se ani porodnost a tím pádem se nezmění ani problémy s nedostatkem zaměstnanců v ekonomice 21. století.

Toto vše je umocněno absencí dlouhodobé strategie. V dokumentech, kterými se řídí naše vlády, zcela vymizely národohospodářské cíle a vše se podřizuje jen vyšším a globálnějším cílům ekonomického rázu, jako jsou růst HDP, výše zadlužení vůči HDP, schodek státního rozpočtu atd. Chybí však kvantitativní a kvalitativní cíle. A kde chybí cíl, převládá mamon.

Národohospodář by zaplakal.