Ufňukanost nad hrdinství v poměru 1968 : 1938

Když jsem viděl, jaké mohutné připomínkové akce se konaly v úterý 21. srpna k 50. výročí vstupu de facto okupačních (v mnohých očích těch „špatných komunistických ruských“) vojsk Varšavské smlouvy do Československa, znovu mne překvapilo, jakého nulového zájmu a pozornosti médií se dostalo 80. výročí bleskové mobilizace armády a záloh tehdejšího Československa v květnu roku 1938 kvůli vzrůstající německé agresi. Skoro to vypadá, jakoby chtěl český národ dobrovolně zapomenout na hrdinský čin svých předků, kteří chtěli bránit svou vlast, a místo toho se radši věnuje vzpomínání na to, jak mu bylo ublíženo někým jiným. Někým, kdo ho nechtěl zničit, ale pouze ovládat.

Vím, to slovo „pouze“ je relativní, ale pokud někomu vadí tehdejší touha Sovětského svazu ovládat svého souseda, překvapuje mne, že se lidé podobně neschází na Václavském náměstí kvůli současnému vlivu Německa na českou ekonomiku. To je svým způsobem také okupace, ale nikomu to (asi) nevadí. Přitom jaký je rozdíl mezi odvody našim tehdejším „socialistickým bratrům“ a výplatám dividend našim současným „kapitalistickým přátelům“?

Vliv Ruska i Německa na náš stát je historicky nezpochybnitelný. V průběhu času se však mění míra vlivu těchto států na naši společnost a spolu s ním se pak logicky mění i hodnoty, které naše společnost uznává. Kdysi mělo nejvyšší hodnotu bránit společnost jako společenství lidí (1938), potom její svobodu (1968), dnes mnozí chrání hlavně majetek (po 1989). Svůj majetek!

Jak je vidět, společnost jako celek i lidé jako jednotlivci své hodnoty v čase mění spolu s tím, jak odchází pamětníci toho, co bylo důležité v minulosti. Dalo by se říci, že proměna hodnot, které společnost uznává, probíhá v duchu ekonomických zákonů, tj. vysokou aktuální hodnotu má to, čeho nedostatek je nebo čeho by nedostatek být mohl.

Trochu se obávám, jaké hodnoty budeme bránit v roce 2038.

P.S. Uvidíme, jak mohutné připomínkové akce se budou odehrávat během podzimu 2018 a jara 2019. Opět to bude 80 let od událostí, které jsou nesmazatelně zapsány do smutné kroniky našeho národa.