Spojené nádoby platů a mezd

Funkce spojitých nádob však zřejmě nefunguje jen v rámci jednotlivých sektorů národního hospodářství, ale i napříč ekonomikou. Zvýší-li se plat v jednom sektoru, sníží se zájem o práci v druhém sektoru.

Řidiči linkových autobusů v závazku veřejné služby (dopravy objednávané kraji) dostali letos skokově přidáno. Logicky tak stoupl tlak na růst mezd v paralelních segmentech silniční dopravy – řidiči MHD, řidiči silniční nákladní dopravy. V segmentu, kde stát na jedné straně – i když s dobrým úmyslem - přidal, se zvýšily problémy na druhé straně.

Předpokládám, že tento efekt funguje i v jiných odvětvích národního hospodářství. Pokud bych zvýšil plat lékařů placených z veřejných rozpočtů, zvýší se tlak na mzdy v soukromé sféře zdravotnictví. Ale současně zřejmě platí, že pokud „veřejným“ lékařům plat nezvýším, vzniká větší prostor pro mzdy lékařů soukromých.

Tato funkce spojitých nádob však zřejmě nefunguje jen v rámci jednotlivých sektorů národního hospodářství, ale i napříč ekonomikou. Příklad. Zvýší-li Dopravní podnik města Prahy plat řidiče na 35 000 Kč, zcela jistě bude o tuto profesi v Praze vyšší zájem, než zájem o místo lékaře ve státní nemocnici, kde je nástupní plat lékaře po 6-7 letech náročného studia zhruba o 10 tisíc nižší.

Pokud nabízí IT firmy programátorům, právní kanceláře právníkům a leckdo obchodníkům násobně vyšší platy, než jaké nabízí učitelům a lékařům veřejná správa, je celkem očekávatelné, že se počet učitelů a lékařů začne zmenšovat. S poklesem jejich počtu a pravděpodobným nárůstem nároků na množství práce jednotlivce se současně sníží relativní odměna za množství odvedené práce (plat zůstane ve stejné výši, ale množství práce naroste). Spirála odchodů lékařů a učitelů (ať už do jiného sektoru hospodářství nebo do důchodu) je pak logickým vyústěním dlouhodobého vykořisťování pracovní síly, která zajišťuje základní funkce státu (lékaři, učitelé, ozbrojené složky atd.).

Z hlediska makroekonomického je však brát v potaz i to, že zvyšování platů na jedné straně bude podkopávat výkonnost na druhé straně, tj. dá se očekávat snížení výkonů (naturálních i ekonomických) na straně druhé. A to bude mít zcela jistě dopad i do výběru daní. Otázkou je, jaký by ten dopad byl a jestli není na čase zvolnit zběsilý úprk za růstem HDP a více se soustředit na základní životní funkce tak složitého organismu, jakým beze sporu stát je.

Člověk může být navenek krásný, ale pokud mu nefunguje srdce a neproudí krev, jako by nebyl. A mnozí mi jistě dáte za pravdu, že bez duševní rovnováhy to také nejde. Tělo zvenku, tělo zevnitř, duše.

Alfou a omegou všeho je rovnováha. Ne rovnost (tělo nikdy nebude duší), ale rovnováha (tělo potřebuje duši).