Povolební kalumet

Každý rok přibývá cca 100 000 voličů, kteří už nemají žádné vzpomínky na období před sametovou revolucí. Těm, ze kterých se stanou prvovoliči letos, byly při vstupu ČR do EU čtyři roky.

Každý rok přibývá cca 100 000 voličů, kteří už nemají žádné vzpomínky na období před sametovou revolucí. Ba co víc, nepamatují si ani transformační období z 90. let 20. století. Všichni noví prvovoliči už znají ČR jen jako součást západní Evropy a rychle přibývají ti, kteří znají ČR jen jako součást Evropské unie. Těm, ze kterých se stanou prvovoliči letos, byly při vstupu ČR do EU čtyři roky.

Současně také platí, že se byl málokdo z nich podívat v Rusku či postsovětských zemích a nikdo z mladé generace neví téměř nic o spolupráci bývalého Československa se zeměmi jako Sýrie, Irák, Írán, Lybie, Egypt a další. O těchto zemích většinou jen slyšeli či četli něco, mnohdy europovýšeného, na internetu.

Ti samí však velmi dobře znají pláže španělské, italské, chorvatské a řecké. Stejně tak znají řetězce Lidl, Kaufland či Bauhaus, každý rok jezdí lyžovat do Alp, kdykoliv si mohou zajet na utkání anglické Premiere League či do pařížského Disneylandu anebo „za čáru“ nakoupit „lepší“ zboží. Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Bez evropských pláží a zboží si dnešní mládež nedokáže představit současný svět. A stejně tak si jej nedokáže představit bez evropských dotací, institucí a nařízení. Bez toho to prostě nejde!

Ale jde. Jen je potřeba trochu chtít, nebýt líný a opět začít naslouchat zkušenostem svých předků a začít číst knížky. Nečíst jen útržkovité a mnohdy pouze hrubě informativní (a kontextově neúplné) články. Anebo třeba vybřednout z nánosů morálního bahna internetu a sociálních sítí a prostě začít přemýšlet.

Možná bychom pak došli k tomu, že současný svět není normální. Extrémně je povyšován jedinec nad společnost, lidská práva nad lidské povinnosti a peníze nade vše. Navzdory všem ekonomickým poučkám z VŠE by přece bylo normální mít vyrovnaný státní rozpočet (jako třeba obdivované Švýcarsko), navzdory proklamacím o zbytečnosti velké armády mít opět všeobecnou povinnou vojenskou službu, uvažovat o redukci složitého státního aparátu ve prospěch navýšení reálné práceschopnosti vlastního obyvatelstva či třeba zavést ve školách nové předměty (logika, filosofie, finanční gramotnost, civilní obrana, vyřizování občanských povinností, ověřování faktů, teorie her). Přiznám se, že by mi mnohé tyto dovednosti posloužily lépe než vědomí o žebříčkové nervové soustavě prvoků a láčkovců.

Je přirozené, že se mládež už jen při pouhém pomyšlení na změnu současného těžce proevropského kurzu orosí a naběhne mu husí kůže: „Proboha, co bychom dělali?“ Bojí se o svůj pohodlný konzumní způsob života, neb jiný styl ani nepoznala. Bojí se o svoje slibně rozjeté kariéry, svoje příjmy, svoje hypoteční závazky a mnohé další. Mnozí myslí výhradně na své pohodlí, své osobní zájmy, ale málokdo myslí na celek. Nějak mi u mladší generace chybí soudržnost. Teda pokud nejde o to postavit se proti někomu. To zase jo!

Ale copak někdo zpochybňuje naši evropskou existenci? Rozhodně ne, ale mnozí si uvědomují, že pohádky jsou jen v televizi. A tak trochu mají obavy, abychom nedopadli jako Ivánek: „… medvěd se mi pokloní k zemi, ale ty při tom ohneš svůj hřbet.“

Už jen v souvislosti s prvním odstavcem je zbytečné, aby se vítězové prezidentské volby přehnaně dlouho radovali, že vyhráli. Stejně tak je zbytečné, aby poražení dlouho truchlili. Mám za to, že drtivá většina z nás chce pro naši zemi jen to nejlepší. Jen každý chce jít poněkud jinou cestou. Chybí tu prostě sjednotitel.

V zájmu nás všech je však potřeba už teď začít hledat osobu, která dokáže využít schopností, dovedností a zkušeností co nejširší palety spoluobčanů a znovusjednotit lid. Myslím si, že je v zájmu všech, aby se současní vítězové snažili pochopit touhy a přání poražených a ti by naopak měli zapřemýšlet nad důvody volby vítězů. Mějme při tom všichni na mysli, že ostražitosti není nikdy dost a hlavně…

Jsme v tom spolu!